Piloti si v tomto ročníku Grand Prix Monaka užili své - od startu za safety carem až po slunečnou oblohu. Závod se nakonec stal interním soubojem mezi Red Bullem a Mercedesem, jmenovitě Ricciardem a Hamiltonem.
Nízké mraky nad kopci, déšť, i když slábnoucí, 17°C a pouze o dva stupně teplejší dráha, vítr o rychlosti 5,8 km/h a 90% vlhkost vzduchu - to byly výchozí podmínky pro závod. S ohledem na velké mokro se startovalo za safety carem, za nímž vydrželi piloti celých sedm kol, i když v závěru jeho působení už někteří jedinci žádali, aby mohli závodit.
Ricciardo se dokázal dostat do čela a celkem v pohodě ujížděl. Hamilton se chvíli trápil za svým týmovým kolegou, který v 16. kole dostal od týmu pokyn, aby pustil Lewise před sebe - stalo se tak ve stoupání k zatáčce Massenet. Zdálo se však, že odstup od Ricciarda, který se pohyboval kolem 12 vteřin, bude nepřekonatelný. Déšť ale ustával a nakonec pršet přestalo - Mercedes zvolil velice odvážnou strategii; nechal Hamiltona na mokrých pneumatikách vyčkávat co nejdéle a sázel na skutečnost, že Brit bude moci přezout přímo na slicks, zatímco Ricciardo zamířil pro pneumatiky do přechodných podmínek ve 23. kole. Podstatná část startovního pole nasadila "intermediates" už o dvě kola dříve, i když hovořit o nějaké výhodě oproti modře označeným gumám bylo silně diskutabilní.
Na konci 30. kola si jako první ze startovního pole nazul slicky Ericsson - mimochodem šlo o prvního pilota, který v závodním režimu použil ultraměkkou směs, ale pro závod bylo důležitější, že o kolo později to učinil i Hamilton a pak jenom mohl čekat, jak zareaguje Ricciardo. Red Bull povolal Australana do boxů vzápětí, ale tým trestuhodně v poslední chvíli změnil rozhodnutí a to stálo Daniela cenných 10 vteřin. Hamilton se tak před Australana prosmýkl a nastal boj trvající více než polovinu závodu. Při něm se ukázalo, že fakticky není rozdílu mezi ultraměkkou a superměkkou směsí. Oba soupeři se zdáli být jako na gumičce, vzdálenost oscilovala od několika desetin až po 2,5 vteřiny. Pro Ricciarda nezapracovalo ani vedení závodu, když v 37. kole po jeho útoku Hamilton "střihl" šikanu na nábřeží. Komisaři v čele s expilotem Emmanuelem Pirrem ale rozhodli, že obhájce titulu nezískal žádnou výhodu.
Ricciardo se pak ještě několikrát dostal na dostřel, ale několik virtuálních safety carů, složitější prokousávání se před opozdilce a nakonec i chybička v zatáčce Massenet (65. kolo) způsobily, že Daniel v závěru rezignoval a dojel na své pozici. Výsledky už nezamíchal ani deštík, který se v posledních kolech opět začal snášet na trať.
DvojiceJestliže v čele se jediné napětí odehrávalo v oblasti otázky, zda se Ricciardo prodere před Hamiltona, v hloubi startovního pole létaly úlomky a plály emoce. Něco měly na svědomí i technické obtíže a vlastně s výjimkou Force Indie a McLarenu nebyl tým, který by prošel monackými soutěskami bez ztráty květinky.
Už v režimu safety caru si stěžoval na potíže Daniil Kvjat - dvakrát zajel do boxů k výměně volantu, protože se mu rychlosti režim přepínal do konstantního módu a nebyl schopen udržovat rychlost nutnou pro jízdu v závětří SC. Všechno vyvrcholilo v 21. kole, kdy se Kvjat pokusil projet vnitřkem přes Magnussena, k čemuž ale La Rascasse nebyla nejvhodnějším místem. Oba vozy skončily mírně očesané a pro ruského pilota utrápený závod skončil. Sainz jr. si vedl podstatně lépe, ale i on prožil svou chvilku napětí, když ve 46. kole v šikaně na nábřeží přišel o levou koncovku předního spoileru. Naštěstí, jak ukázal další průběh závodu, bez vlivu na jízdní vlastnosti.
Jolyon Palmer bude další, kdo rád na letošní GP Monaka zapomene. Při restartu na začátku 8. kola ujela zadní kola jeho renaultu na "zebře" přechodu a Brit narazil na levou stranu svodidel, podél nichž doklouzal až do Ste. Dévote. Na dvě kola tak spustil virtuální SC a svou úvodní zkušenost s Monte Carlem mohl časně uzavřit. Magnussen, který mimochodem s Buttonem, Nasrem a právě Kvjatem nazuli po restartu zeleně označené pneu (ovšem bez očekávané výhody) nakonec po kolizi s Kvjatem ukončil své působení v závodě další ranou v Mirabeau, kde nedobrzdil svůj renault a zabořil se špicí do ochranné bariéry.
Jak nemá vypadat týmová režie předvedl Sauber. V 50. kole dostal Nasr příkaz, aby před sebe pustil Ericssona, po nějakém dohadování dojely oba modré vozy do La Rascasse, kde Švéd podobně jako před zhruba dvaceti koly zaútočil na týmového kolegu. Hodně optimistický manévr skončil nárazem do Brazilcova boku, následovala pirueta, po níž Ericsson přejel přes Nasrovu příď. Během dvou kol mohli u Sauberu dumat, jak příště lépe a důrazněji vydat týmové příkazy.
Hrdinové a poraženíO složitosti volby a různém přístupu k závodu vypovídá leccos volba pneumatik, když se trať vysušila natolik, že nastal vhodný čas k volbě slicks - většina startovního pole a zrovna tak piloti Mercedesu nazula ultraměkké pneu, ale třeba Ricciardo, Alonso, Button a Sainz nasadili superměkké pneumatiky, Vettel, Pérez, Hülkenberg a Verstappen zvolili měkkou, žlutě označenou směs.
Zraky se upíraly na Maxe Verstappena, který v trénincích a kvalifikací otloukal svůj nově nabytý vůz. Zdálo se, že mu tyto hořké poznatky jdou k duhu, protože se mu podařilo prokousat až na deváté místo, jenže mladický elán mu vystavil stopku v zatáčce Massenet, kde drobně ohobloval svodidla v posledním tréninku. Tentokrát byl náraz podstatně tvrdší a také to znamenalo konec závodu.
Nico Rosberg nebyl viditelně ve své kůži, těžko říci, zda kvůli nařízenému přepustění pozice nebo prostě proto, že v Monaku se o pozice bojuje podstatně hůř. Každopádně se propadl na šesté místo a marně se pokoušel dostat přes výborně jednoucího Alonsa. I když v jednu chvíli poskočil kupředu, bylo to za cenu špatného průjezdu šikany na nábřeží, takže na následné rovince Fernanda způsobně pustil vpřed. Aby si vypil svůj kalíšek nelibého moku do dna, pokořil ho na cílové rovince v posledním kole Hülkenberg.
Chyboval Kimi Räikkönen, dalo by se říci, že fatálně. V zatáčce u hotelu Fermont neodhadl nájezd a narazil do vnějších svodidel. Na kumulaci kolem něj doplatili pak i další piloti: Massa byl překvapen jeho zpomalením a postrčil ho do cesty Grosjeanovi. Finovi se zasekl ulomený spoiler pod přední kola, nicméně Iceman s ním doputoval skrz tunel až do šikany na nábřeží, kde pro jistotu vůz odstavil. Vettel si přes přibližování nedokázal poradit s Pérezem, který podtrhl výborný výkon Force Indie - také čtyřnásobný mistr světa se nevyvaroval drobných chyb, které ho dost možná stály stupně vítězů. Pérez navíc využil skvěle naplánovaného pit-stopu, který ho vynesl až před Vettela.
McLareny dokázaly, že jim Monako svědčí - o Alonsovi už řeč byla, jeho výkon je rozhodně příslibem pro další závody. Button daleko více vsázel na agresivnější strategii, ale i on se dočkal bodů. Zato Williams se propadl ještě o další kousek a poprvé v letošní sezóně se ocitl mimo body Bottas, takže Massa je posledním Mohykánem s body z každého závodu. Ačkoliv Günther Steiner propagoval nalezenou rychlost, specifikum Monaka Haasu prostě nesedělo a Grosjean se mohl přesvědčit, jak těžké je ve zdejších podmínkách předjíždět. Nepřišel si na Wehreina, který ovšem musel svou pozici francouzskému pilotovi přepustit, protože dostal 10 vteřin penalizace za prohřešek při jízdě v režimu virtuálního safety caru.
Zcela na závěr jedna perlička, která dokládá výjimečnost monackého závodu. Traťoví komisaři dokázali zvládat všechna úskalí a odstraňovaní trosek na výbornou. Lze to říci i o situaci z 68. kola, kdy na trati problikl další režim VSC. Důvod? Na cílovou rovinku se snesla igelitová plachta. Stačilo však jen pár vteřin a problém byl - aniž by došlo k narušení plynulostí závodu - úspěšně vyřešen.
Isack Hadjar přiznává, že před příchodem do Red Bullu cítil určité pochybnosti z role týmového kolegy Maxe Verstappena. Druhá sedačka vedle nizozemského šampiona byla v posledních letech považována za prokletou, protože se na ní vystřídala řada talentovaných jezdců bez výraznějšího úspěchu. Letos se však zdá, že právě Hadjar by mohl tento trend prolomit.
Red Bull Racing využil filmovací den k testování nového aerodynamického prvku na monopostu RB22, který svým řešením připomíná koncept používaný u Ferrari. Součástí testů byl i Max Verstappen, který se podílel na ověřování chování nového zadního křídla v rámci dalšího vývoje vozu.
Otmar Szafnauer naznačil, že v paddocku kolují spekulace o tom, že Mercedes záměrně skrývá svůj skutečný výkon podle nových pravidel motorů.
Audi posiluje své závodní vedení o zkušené jméno z motorsportu. Do role racing director nastupuje bývalý pilot Formula 1 Allan McNish.
Formula 1 se od roku 2027 vrací do Turecka, čímž rozšiřuje svou přítomnost na tomto již tradičním okruhu. Návrat potvrzuje snahu šampionátu udržovat pestrý a globálně rozprostřený kalendář.
Charles Leclerc znovu promluvil o svém vztahu k Ferrari a připomněl, že jeho spojení s týmem zůstává dlouhodobě silné. To ovšem nemění fakt, že stále čeká na příležitost stát se mistrem světa, na kterou čeká od svého příchodu do Maranella.
Úvodní trénink na Velkou cenu Miami letos přinese týmům i jezdcům více času na přípravu. Místo tradičních 60 minut bude první volný trénink prodloužen na 90 minut, což poskytne širší prostor pro sběr dat i ladění nastavení.
Oba jezdci McLarenu vnímají případný odchod Maxe Verstappena jako významnou ránu pro Formuli 1. Lando Norris zároveň naznačuje, že situace kolem jeho budoucnosti nemusí být tak vyhrocená, jak se v paddocku spekuluje.
Ferrari v Monze absolvovalo filmovací den, během kterého testovalo nové rotující zadní křídlo patřící mezi nejodvážnější aerodynamické koncepty posledních let. Několika fanouškům se podařilo zachytit pár záběrů a fotografií přímo u tratě.
Lando Norris získal ocenění Laureus za průlom roku 2025, které podtrhuje nejen jeho sportovní vzestup, ale i vnímání mimo trať. Zároveň se však ukazuje, že i úřadující mistr světa je stále pevně svázán komunikačními pravidly a řízením ze strany PR struktury v moderní Formuli 1.
Budoucnost Maxe Verstappena je v posledních dnech častým tématem debat, a to nejen kvůli jeho kritice současných pravidel, ale i aktivitám mimo Formuli 1. K možným scénářům jeho další kariéry se vyjádřil také Jenson Button, který nabídl svůj pohled na situaci.
Honda během jarní přestávky Formule 1 pracovala společně s Aston Martin F1 Team na dalším vývoji pohonné jednotky. Hlavním cílem bylo zlepšit výkon a připravit se co nejlépe na pokračování sezóny.
