Nedosti konspirací ve světě, už se nám plíží i do F1

Někomu nemusí být srovnávání současné F1 s dřívějšími lety po chuti, ale to je věcí názoru. Zdaleka tak dramaticky se nepostupuje při hodnocení pilotů, mezi nimiž se alegorie hledá daleko častěji, ačkoliv mezi materiálem, který měl k dispozici Fangio, Clark, Andretti, Prost, Schumacher a současná elita jsou značné rozdíly. Zatímco dříve panoval daleko větší prvek nejistoty a možných překvapení, piloti při riskování a jízdě naplno mohli přijít o šance selháním techniky, v současné době je odpadnutí kvůli poruše motoru prakticky neznámou věcí - i proto kouř a plameny za zádí Mercedesu Lewise Hamiltona vyvolávají takové pozdvižení. Chytrá elektronika hlídá mnoho oblastí a chyby se maximálně vměstnají do několikavteřinové ztráty. Na druhou stranu si mohli bohatýři F1 minulého století ničit motory do aleluja, nebo spíš do té doby, než vyčerpali rozpočet stáje nebo trpělivost šéfů. Vždyť byli takoví borci, co stihli během tréninků a závodu "oddělat" i tři pohonné jednotky. Jako v případě Gillese Villeneuva v Grand Prix San Marina 1981.

Zastánci nulových odstoupení budou argumentovat tím, že oč méně budou vozy odpadat kvůli technice, tím víc vystoupí do popředí kvalita samotných pilotů. Dozajista ano, pokud dojde k materiálovému pochybění, jako například v případě Jean-Pierre Jariera v Argentině 1975. Ten se tehdy kvalifikoval na pole-position, ale do závodu neodstartoval, protože jedno z ozubených kol jeho převodovky Hewland bylo vyrobeno z méně kvalitní oceli - Jarier ho těsně před startem "očesal". Něco podobného potkalo stáj Ferrari v Grand Prix Francie 1976, kdy oběma vozům praskla kliková hřídel - v naprosto stejném místě. V takovém případě lze těžko mluvit o náhodě nebo o špatném přístupu pilota k vozu. Existovali však známí ničitelé motorů, mezi něž se dali směle zařadit Andretti nebo Regazzoni. V obou případech bychom mohli říci - jejich snaha dojet na dobrém místě šla za hranice únosnosti, někdy to vydrželo, jindy ne.

O to jsme nyní ochuzeni, částečně kvůli pravidlům, které postihují poněkud nesmyslnými penalizacemi ty, kterým agregát odejde, částečně také proto, že vývoj kráčí kupředu tak rychle, že možná nebude dlouho trvat, a jediné odpadnutí budou přinášet pouze jezdecké chyby a kolize. Takový bude trend. Ale jak ukázala Grand Prix Malajsie, občas dojde k něčemu, co zaskočí všechny a pak se dějí věci.

Především se ukazuje, že zastánci konspiračních teorií se nezabývají jenom Oblastí 51, 11. zářím, vraždou prezidenta Kennedyho, Sametovou revolucí nebo potopením Titaniku (ti, jejichž "oblíbené" téma jsem nezmínil, nechť prominou). Mám dokonce pocit, že v jistém směru šlo o připravenou akci, aby bylo o čem psát. Těžko říci, nakolik je tato teorie přitažená za vlasy, ale rozhlédněme se kolem sebe: nebylo takových případů dost, kdy se později ukázalo, že šlo o pečlivě zaranžovanou záležitost? Teď nemyslím emotivní počínání Hamiltona přímo na trati, i když i v něm jsem cítili něco málo divadelního kumštu. Zase na druhou stranu si vzpomínám na rok 1999 a Grand Prix Evropy, kdy Luca Badoer tři kola poté, co se na podceňovaném Minardi dostal na čtvrté místo, musel kvůli poruše převodovky odstoupit. Nešlo mu tehdy o vítězství, tím méně o titul, ale nad odstaveným vozem upřímně a dlouho plakal... V tomto směru nelze Lewisovi nic vyčítat - i smutek, frustrace, zklamání a pocit ublíženosti se musí umět náležitě podat - svět si to žádá. Kdo ví, co bychom se dozvěděli, kdyby klidně vystoupil z vozu... nejspíš další záplavu dohadů, jestli už není v zákulisí Mercedesu rozhodnuto.

Hamiltonovy výroky lze chápat jako jisté rozladění, umocněné poznatkem, že mu v kritické fázi sezóny unikají cenné body. Když si vybavíme loňský rok a odstoupení Nico Rosberga těsně před koncem Grand Prix Itálie, asi nikde nenajdeme poznámky o tom, že pokud se něco v týmu podělá, odnese to právě a jenom on. Dá se říci, že Lewis je zkrátka větší showman a umí i svůj neúspěch prodat tím způsobem, že na svou stranu strhne spoustu fanoušků. Vždy je poté možné ustoupit a přehodnodit své tvrzení. Děje se tak všude, stačí se podívat do naší fotbalové ligy a "plotnový skandál" se sudí Ratajovou v zápase Zbrojovka Brno - Sparta Praha. Naštěstí pro Hamiltona není ve vedení Mercedesu žádná žena, to kdyby jezdil v Sauberu, tak by ještě slízl pořádou nakládačku od feministického hnutí, které by bezpochyby našlo hodně variant skryté averze k ženám jako takovým.

To už je poněkud odlehčené posouzení, každopádně názorový proud se v F1 rozhýbal a i když se prakticky od nedělního odpoledne nedělá nic jiného, než mírní emoce a okolnosti se uvádějí na pravou míru, semínko pochybností bylo zaseto - lze předpokládat, že se najde určité procento těch, kteří za vysvětlující kampaní, k níž se přidal i David Coulthard (více zde), budou vidět snahu zastřít skutečný stav věcí. I to ke koloritu konspiračních dohadů patří.

Další zajímavá situace nastala kolem trojice Vettel-Rosberg-Räikkönen. Pomiňme nyní fakt, že Toto Wolff hájí zájmy svého "klienta", Ferrari zase svých "oveček". Na vině Vettela se shodují prakticky všichni, jak se nezřídka stává, nakonec doplatil na celý incident nejvíc on sám. Mnohem větší debaty vyvolalo 38. kolo a "boxerská vložka" mezi Rosbergem a Räikkönenem. I tady bude názorové spektrum hodně rozpolcené: někdo bude hovořit o závodním incidentu a že to prostě k souboji o pozice patří, jiný bude hodnotit Rosbergův manévr jako příliš agresivní a bez šance na úspěch bez následného kontaktu. Pouhý pohled naznačil, že Finův vůz doznal jisté újmy, kterou později Ferrari vyčíslilo ztrátou deseti jednotek přítlaku. Bylo pak pouze otázkou času, kdy Rosberg oněch deset vteřin trestu smaže. Pochopitelně se objevily názory, zda potom má takové potrestání (jako některá další) vůbec smysl. A protože jsou lidé velice důmyslní a hýří nápady, netrvalo dlouho a padl alternativní návrh na trest: oněch deset vteřin za samotný manévr plus vyčíslená ztráta, kterou díky poškození Räikkönen zaznamenal. Díky tomu by Rosberg přišel o dalších 5,4 vteřiny - podle Ferrari Räikkönen v důsledku kolize ztrácel 0,3 vteřiny - čímž by Kimi o stupně vítězů nepřišel. Protiargumentem může být příliš přísný či vysoký trest. Ale vzpomeňme na časy minulé, kdy se za ulitý start dávala celá trestná minuta, nebo například mnohokrát zmiňovanou Grand Prix Španělska 1975, kdy Jarier předjel Reutemanna v rozporu s pravidly a byl administrativně zařazen za Argentince. Jak jednou pravil Colin Chapman - pravidla by měla být doplněna takovými postihy, aby piloti na jednu stranu nezapomněli závodit a nejezdili jen na jistotu, ale aby se předešlo postihu na materiálu a zdraví zúčastněných. Možná by se měly odpovědné hlavy schýlit do kroužku a zamyslet se nad slovy uznávaného génia.

Hamiltonovou smůlou se situace pro Rosberga značně vylepšila. To je věc pouhého sčítání a odčítání. Je totiž velký rozdíl mít pětibodovou ztrátu nebo náskok 23 bodů. A matematika platí i nadále: když Hamilton vyhraje tři následující závody a Rosberg bude pokaždé druhý, stále ještě Brit nesmaže náskok, který Němec v současné chvíli má. Přestože nemálo osobností pořád tvrdí, že Lewis je v této oblasti silnější, výhled pro něj už se příliš podobá situaci buď a nebo. Předvídat nikdo neumí, ani rytíři Jedi to nezvládali, takže nevíme, jestli to nebude právě Rosberg, jemuž vypoví vůz příště. Dá se ale očekávat, že Mercedes bude této chvíli pod drobnohledem a veškeré, byť sebemenší anomálie se stanou předmětem masivních rozborů. Jakékoli pochybení, včetně zaváhání pří výměně pneumatik, bude analyzováno asi stejně intenzivně, jako rozchod Brada Pitta a Angeliny Jolie v odlišné oblasti. Ostatně už teď se objevují divoké scénáře, proč a kdo bude upřednostněn - včetně názorů, že rádoby demokratická prohlášení o rovném přístupu k oběma pilotům jsou jen propagandou a mají pouze skrýt fakt, že vyvolením je Rosberg/Hamilton. Nehodící se škrtněte podle stupně oblíbenosti.

Oficiální protokol je záležitost dosti ožehavá a mnohdy můžeme s úspěchem pochybovat o tom, co ten který zástupce značky nebo pilot pronese. Takový příklad za všechny - ve svém posledním zveřejněném rozhovoru (najdete ho zde) hovoří Toto Wolff o rovné šanci pro všechny týmy v sezóně 2017. Asi je hodně naivní si myslet, že týmy s omezenými rozpočty se dostaví na startovní pásku ve stejné formě a zázemím jako Mercedes. Lze namítnout, že se mají tyto malé týmy snažit a postarat se, aby měly zázemí a finanční možnosti na stejné úrovni, což je pochopitelně nesmysl a soudný člověk nic takového neřekne. Jen Toto Wolffovi by neuškodilo trochu smyslu pro realitu a méně PR aktivit. Aby to pak nedopadlo stejně komicky, jako slavná scénka z pořadu Možná přijde i kouzelník, kdy si Jaruš Hanušová přišla pro Zlatého Fanouše. A osobně si myslím, že Wolffův postoj k historii je rovněž jenom momentální. Pokud nastane doba a najde se tým, který ho v blízké budoucnosti a nebo za pár let bude válcovat, určitě nebude říkat - v podstatě jsme neúspěšní, protože ta nadvláda z let 2014-2016 je jenom statistickou knihou na polici, do které se nikdo nepodívá. 

Rád bych připomněl ještě věc, která se tu zmiňovala už několikrát. Ačkoliv to má Jenson Button v F1 dočasně "spočítané", sluší se mu poblahopřát k vytrvalosti a jubilejní 300. Grand Prix. Právě na tomto čísle je vidět, jak relativní je čas a doba. Když Clay Regazzoni v Grand Prix USA 1977 absolvoval svůj stý závod v F1, hovořilo se tehdy o úzkém kroužku jezdců, kteří této mety dosáhli. Nedávno zesnulý Chris Amon jezdil v F1 jen o tři roky méně než Button, přitom na něj ztrácel přes dvě stovky závodů. Pokud noví majitelé F1 hodlají nacpat kalendář až 25 závody za rok, nelze se zbavit dojmu, že začíná vítězit kvalita nad kvantitou - a dost možná se dočkáme i takové absurdity, že si někteří piloti budou vybírat, v jakém závodě se objeví a v jakém ne. Zlváště když budou trvat rozdíly jako v posledních sezónách.

Pro nás fanoušky je v tuto chvíli Grand Prix Japonska lampou, která přitahuje můry. I my se těšíme na další pokračování boje o titul, a dost možná i o jeho další zápletku nebo posun směrem k rozuzlení. Nejen v Poháru konstruktérů, ale i v šampionátu pilotů. Někdo si to možná přeje a bude pak zvědav, jestli novopečený šampion Rosberg poleví stejně jako Hamilton loni, další budou v duchu prosit o bitvu do posledního závodu a kola jako v roce 2008. To všechno je ještě před námi.