Začátek letošního roku je pro francouzské přiznivce motoristického sportu smutný: po Beltoiseovi se vydal na nebeský okruh poslední pamětník premiérového šampionátu v roce 1950 – Francouz Robert Manzon. Účastník 28 Grand Prix, jehož závodní osud je spjat se stájí Gordini, kterou jen jednou opustil, prožíval své poslední roky ve své vile v Cassis.
Narodil se v přístavním městě Marseille, přesněji v Bouches-du-Rhône. První kroky v automobilovém světě udělal poměrně pozdě – až ve svých třiceti letech si pořídil závodní vůz Cisitalia a pustil se do tehdejší formule 2. Záhy ukázal, že mu točení volantem a správné přidáváni plynu jde velice dobře – výhry v Angoulême a Commingues vzbudily pozornost samotného Amédéa Gordiniho, který ho získal pro svou značku. Manzon se mu odvděčil vynikajícím výkonem opět v Angoulême následujícího roku, zajel nejrychlejší okruh a vedl, jenže v posledním kole kvůli mechanické závadě klesl na třetí místo. V roce 1949 si už do třetice vedl skvěle znovu v Angoulême a zkompletoval zde svou „medailovou“ sbírku – dojel druhý za krajanem Mauricem Trintignantem, stejný výsledek pro něj znamenal závod v Lausanne, tam nestačil pouze na Raymonda Sommera. Maličké odskočení na Golden Bowl v Montlhéry za volantem Simcy sport mu vyneslo zlatý věnec.
Když FIA vyhlásila oficiální mistrovství světa F1, Manzon a Gordini u toho nesměli chybět. Robert však na svůj debut nevzpomínal v dobrém – v Monacu byl jedním z těch, kteří v prvním kole na nábřeží uvízli v hromadné nehodě a závod pro ně skončil. Chuť si napravil prvním bodovaným místem ve Francii, předposledním závodě v sezóně, protože Gordini všechny Grand Prix neobsazoval. Manzon tak sklízí úspěchy ve finančně méně náročné F2 (vítězí v Périgeux či Mettet). Obdobné to je i o rok později: znovu vyhrává v Mettet, zatímco v F1 – ačkoliv je přihlášen ke všem závodům s výjimkou Indianapolisu – se mu nedaří. Gordini se ztrácí v závodním poli a Manzon je nejlépe sedmý na obtížném Nürburgringu.
Určitý zlom pro Gordiniho znamená rok 1952 – vozy závodí podle specifikace F2 a Amédéé už bez svazku se Simcou má vůz na mnohem vyšší úrovni. Odráží se to i ve výsledcích – Robert (jemuž sekundují v týmu střídavě Behra, Trintignant či Princ Bira) zapisuje do svého závodního deníku první umístění na stupních vítězů – v Belgii před ním zůstávají jen Ferrariho hvězdy Ascari a Farina. Další dva bodové zisky ve Francii a Holandsku mu vynesou nejlepší umístění v konečné klasifikaci šampionátu.
Jako poněkud kontroverzní rozhodnutí se může jevit jeho volba o rok později – ale Manzon si byl vědom převahy stáje Ferrari a proto po úvodní Grand Prix Argentiny, kde se vypracuje na druhé místo, ale upadne mu kolo, opouští F1, s ní i Gordiniho a zaměřuje se v týmu Lancia na sportovní vozy. Odtud také pramení jeho kontakt s Louisem Rosierem, který ho přivede pro sezónu 1954 ke svému týmu Ecuire Rosier disponujícím vozy Ferrari. Robert v tomto prostředí začíná opravdu výborně – na domácí půdě si zopakuje své nejlepší umístění v F1, ovšem tím také jeho úspěchy pro tento rok končí. Sice dopadá lépe než jeho týmový šéf, ale i tak je pro něj sezóna zklamáním, protože se mu nepodaří prorazit s velice kvalitním vozem.
V roce 1955 se mu podařilo ve velice náročném podniku Targa Florio dojet na třetím místě, ale roky 1955/1956 ve znamení návratu k týmu Gordini jsou pro Manzona bojem na ztracených pozicích. Typ Gordini T16 se Amédému příliš nepovedl, ani následující T32 (s níž jezdil Robert v roce 1956) nedosáhla na lepší umístění než dvě devátá místa ve Francii a Anglii. To bylo pro Roberta po vítězství v nemistrovském závodě v Neapoli (květen 1956) značné zklamání (i když se v tomto závodě právě s typem T16 loučil). Manzon se rozhodl svou aktivní kariéru ukončit – poslední závod, který v F1 jel, byla italská Grand Prix 1956.
Robert Manzon se zapsal do historie ještě jedním počinem – v roce 1962 za podpory Juana Manuela Fangia, Paula Frère, Louise Chirona a Nina Fariny ustavil Club des Anciens Pilotes de F1 (Klub bývalých pilotů F1). Zemřel v nedožitých 98 let ve svém sídle v Cassis.
Robert Jean Joseph Manzon* 12. 4. 1917 (Marseille)+ 19. 1. 2015 (Cassis)
Absolvoval 28 Grand Prix (v dalších pěti nestartoval)1950 - 1951 Simca Gordini1952 - 1953 Gordini1954 Ferrari (Ecuire Rosier)1955 - 1956 Gordini
Získal 16 mistrovských bodůNikdy nevyhrál mistrovský závod, nezískal nejrychlejší kolo ani pole-position2 x vystoupil na stupně vítězů (0 – 0 – 2)5 x se objevil na bodované pozici.
Umístění v MS:1950 3 b. 17. místo1951 bez bodového zisku1952 9 b. 6. místo1953 bez bodového zisku1954 4. b 15. místo1955 bez bodového zisku1956 bez bodového zisku
Pierre Gasly zhodnotil chaotický závod na Silverstonu, v němž dokázal získat body pro Alpine. Francouz ocenil týmovou práci a zvládnutí náročných podmínek.
Charles Leclerc a proměnlivé počasí spolu nejdou dohromady. V nejistých podmínkách často chybuje nebo ztrácí tempo, což ho stojí cenné výsledky. Po Velké ceně Velké Británie sklidil kritiku, zejména od mistra světa Jensona Buttona.
Prezident FIA Mohammed Ben Sulayem naznačil, že Formule 1 by mohla od roku 2029 přejít na dostupnější motorovou formuli. Zároveň znovu otevřel téma dvanáctého týmu, který by mohl pocházet z Číny, což by mohlo výrazně ovlivnit technický i geopolitický směr šampionátu.
Racing Bulls zažil na Velké ceně Británie nepovedený den, když oba jezdci Liam Lawson i Isack Hadjar havarovali a nedokončili závod. Zatímco soupeři ze středu pole bodovali, tým odjíždí bez bodů a s nutností rychle se zlepšit.
Fernando Alonso označil závod na Silverstonu za zklamání a netajil svou frustraci z týmové strategie, která podle něj ovlivnila lepší výsledek. Přestože dojel na bodech, Španěl měl pocit, že Aston Martin nevyužil příležitostí, které se během proměnlivého závodu nabízely.
Red Bull dál tlačí na čelo pole a z RB21 se snaží dostat maximum v každém závodě. Místo velkých balíčků sází na postupné dolaďování výkonu.
Velké naděje skončily dřív, než závod vůbec začal. Franco Colapinto musel odstavit svůj vůz už po zaváděcím kole a z britské Grand Prix tak odcházel bez jediné závodní zatáčky.
Kimi Antonelli musel ve Velké ceně Británie po těžké kolizi s Hadjarem odstoupit. Incident v hustém dešti a nulové viditelnosti vyústil v jeho čtvrté DNF ze šesti závodů a jen podtrhl náročnost jeho nováčkovské sezóny
Lewis Hamilton otevřeně přiznal, že jej na Velké ceně Velké Británie brzdila nejen strategie Ferrari, ale i vlastní chyby a nedostatky vozu. Britský mistr světa se po náročném závodě cítil omezený komplexními problémy, které mu znemožnily naplno bojovat o lepší pozici.
Carlos Sainz označil své dvanácté místo v Silverstonu za zklamání, které se rovnalo odstoupení. Po slibném průběhu závodu ho smolná kolize s Leclercem připravila o body i další šanci na lepší výsledek pro trápící se Williams.
Charles Leclerc se na britské Grand Prix trápil. Kvůli střídavě mokré a suché trati se celý závod potýkal s problémy a nakonec dojel až čtrnáctý. Pro jezdeckou hvězdu Ferrari to byl závod, na který bude chtít co nejdříve zapomenout.
Po 15 letech ve Formuli 1 se Nico Hülkenberg konečně dočkal svého prvního pódia a ukončil tak dlouholeté čekání na vysněný výsledek. Německý jezdec předvedl vyzrálý výkon a potvrdil, že vytrvalost se ve světě motorsportu vyplácí.
