Začátek letošního roku je pro francouzské přiznivce motoristického sportu smutný: po Beltoiseovi se vydal na nebeský okruh poslední pamětník premiérového šampionátu v roce 1950 – Francouz Robert Manzon. Účastník 28 Grand Prix, jehož závodní osud je spjat se stájí Gordini, kterou jen jednou opustil, prožíval své poslední roky ve své vile v Cassis.
Narodil se v přístavním městě Marseille, přesněji v Bouches-du-Rhône. První kroky v automobilovém světě udělal poměrně pozdě – až ve svých třiceti letech si pořídil závodní vůz Cisitalia a pustil se do tehdejší formule 2. Záhy ukázal, že mu točení volantem a správné přidáváni plynu jde velice dobře – výhry v Angoulême a Commingues vzbudily pozornost samotného Amédéa Gordiniho, který ho získal pro svou značku. Manzon se mu odvděčil vynikajícím výkonem opět v Angoulême následujícího roku, zajel nejrychlejší okruh a vedl, jenže v posledním kole kvůli mechanické závadě klesl na třetí místo. V roce 1949 si už do třetice vedl skvěle znovu v Angoulême a zkompletoval zde svou „medailovou“ sbírku – dojel druhý za krajanem Mauricem Trintignantem, stejný výsledek pro něj znamenal závod v Lausanne, tam nestačil pouze na Raymonda Sommera. Maličké odskočení na Golden Bowl v Montlhéry za volantem Simcy sport mu vyneslo zlatý věnec.
Když FIA vyhlásila oficiální mistrovství světa F1, Manzon a Gordini u toho nesměli chybět. Robert však na svůj debut nevzpomínal v dobrém – v Monacu byl jedním z těch, kteří v prvním kole na nábřeží uvízli v hromadné nehodě a závod pro ně skončil. Chuť si napravil prvním bodovaným místem ve Francii, předposledním závodě v sezóně, protože Gordini všechny Grand Prix neobsazoval. Manzon tak sklízí úspěchy ve finančně méně náročné F2 (vítězí v Périgeux či Mettet). Obdobné to je i o rok později: znovu vyhrává v Mettet, zatímco v F1 – ačkoliv je přihlášen ke všem závodům s výjimkou Indianapolisu – se mu nedaří. Gordini se ztrácí v závodním poli a Manzon je nejlépe sedmý na obtížném Nürburgringu.
Určitý zlom pro Gordiniho znamená rok 1952 – vozy závodí podle specifikace F2 a Amédéé už bez svazku se Simcou má vůz na mnohem vyšší úrovni. Odráží se to i ve výsledcích – Robert (jemuž sekundují v týmu střídavě Behra, Trintignant či Princ Bira) zapisuje do svého závodního deníku první umístění na stupních vítězů – v Belgii před ním zůstávají jen Ferrariho hvězdy Ascari a Farina. Další dva bodové zisky ve Francii a Holandsku mu vynesou nejlepší umístění v konečné klasifikaci šampionátu.
Jako poněkud kontroverzní rozhodnutí se může jevit jeho volba o rok později – ale Manzon si byl vědom převahy stáje Ferrari a proto po úvodní Grand Prix Argentiny, kde se vypracuje na druhé místo, ale upadne mu kolo, opouští F1, s ní i Gordiniho a zaměřuje se v týmu Lancia na sportovní vozy. Odtud také pramení jeho kontakt s Louisem Rosierem, který ho přivede pro sezónu 1954 ke svému týmu Ecuire Rosier disponujícím vozy Ferrari. Robert v tomto prostředí začíná opravdu výborně – na domácí půdě si zopakuje své nejlepší umístění v F1, ovšem tím také jeho úspěchy pro tento rok končí. Sice dopadá lépe než jeho týmový šéf, ale i tak je pro něj sezóna zklamáním, protože se mu nepodaří prorazit s velice kvalitním vozem.
V roce 1955 se mu podařilo ve velice náročném podniku Targa Florio dojet na třetím místě, ale roky 1955/1956 ve znamení návratu k týmu Gordini jsou pro Manzona bojem na ztracených pozicích. Typ Gordini T16 se Amédému příliš nepovedl, ani následující T32 (s níž jezdil Robert v roce 1956) nedosáhla na lepší umístění než dvě devátá místa ve Francii a Anglii. To bylo pro Roberta po vítězství v nemistrovském závodě v Neapoli (květen 1956) značné zklamání (i když se v tomto závodě právě s typem T16 loučil). Manzon se rozhodl svou aktivní kariéru ukončit – poslední závod, který v F1 jel, byla italská Grand Prix 1956.
Robert Manzon se zapsal do historie ještě jedním počinem – v roce 1962 za podpory Juana Manuela Fangia, Paula Frère, Louise Chirona a Nina Fariny ustavil Club des Anciens Pilotes de F1 (Klub bývalých pilotů F1). Zemřel v nedožitých 98 let ve svém sídle v Cassis.
Robert Jean Joseph Manzon* 12. 4. 1917 (Marseille)+ 19. 1. 2015 (Cassis)
Absolvoval 28 Grand Prix (v dalších pěti nestartoval)1950 - 1951 Simca Gordini1952 - 1953 Gordini1954 Ferrari (Ecuire Rosier)1955 - 1956 Gordini
Získal 16 mistrovských bodůNikdy nevyhrál mistrovský závod, nezískal nejrychlejší kolo ani pole-position2 x vystoupil na stupně vítězů (0 – 0 – 2)5 x se objevil na bodované pozici.
Umístění v MS:1950 3 b. 17. místo1951 bez bodového zisku1952 9 b. 6. místo1953 bez bodového zisku1954 4. b 15. místo1955 bez bodového zisku1956 bez bodového zisku
Toto Wolff přiblížil možnou příčinu neobvyklého úniku kapaliny, který Kimi Antonelli zaznamenal během GP Singapuru. Podezření padá na nápojový systém Mercedesu. Italský jezdec navíc řešil přehřívání brzd, přesto dokázal dojet na třetím místě.
Fred Vasseur litoval chyby Lewise Hamiltona při GP Singapuru. Podle šéfa Ferrari mohl tým získat dvojité pódium, Brit ale skončil šestý. Vasseur zároveň upozornil na nejistotu při výběru pneumatik, která ovlivnila strategii.
Max Verstappen poprvé vyhrál Velkou cenu Singapuru před Charlesem Leclercem a Kimim Antonellim. Lewis Hamilton kvůli strategické chybě Ferrari skončil šestý, zatímco George Russell se po startu z 19. místa posunul pouze na devátou příčku.
Lando Norris věřil, že v kvalifikaci na Velkou cenu Singapuru mohl zajet výjimečné kolo. Obtížně ovladatelný McLaren mu však nedovolil naplno využít potenciál. Brit obsadil páté místo a přiznal, že na nerovném městském okruhu bylo velmi těžké najít správnou rovnováhu.
Max Verstappen si na městském okruhu Marina Bay v Singapuru vyjel jubilejní padesátou pole position v kariéře, když v dramatické sobotní kvalifikaci ovládl měřené tréninky s časem 1:31,373. Úřadující šampion a jezdec stáje Red Bull tak potvrdil výbornou formu a na zrádné asijské trati triumfoval v kvalifikaci vůbec poprvé, což pro britsko-rakouský tým představuje obrovskou vzpruhu po předchozích technických potížích a nevyzpytatelném chování vozu.
Nizozemský pilot Max Verstappen zvítězil v chaotickém sprintu na Velké ceně Singapuru, čímž si připsal své vůbec první vítězství na okruhu Marina Bay. Závod poznamenaný mokrou tratí a řadou incidentů přinesl mimořádné množství odstoupení, když kvůli nehodám a technickým potížím nedokončilo celkem devět vozů.
Max Verstappen ovládl sprintovou kvalifikaci v Singapuru. George Russell skončil druhý, Charles Leclerc třetí. Kvalifikaci poznamenala nehoda Sergia Péreze a problémy s časomírou.
George Russell ovládl jediný volný trénink před Velkou cenou Singapuru. Max Verstappen sice skončil šestý, na středně tvrdých pneumatikách ale výrazně předčil soupeře. Trénink se jel za vysokých teplot a poznamenaly ho technické problémy Nica Hülkenberga.
Andrea Stella označil vývojový souboj ve Formuli 1 za bezprecedentní. Nová pravidla podle něj dávají týmům mimořádný prostor pro zlepšení, takže se pořadí může měnit téměř každým balíkem novinek.
Max Verstappen v Malajsii ukončil čekání Red Bullu na vítězství. Před Singapurem ale zůstává opatrný a upozorňuje, že výkon ze Sepangu mohl být ovlivněn specifickým charakterem okruhu.
Mercedes po náročné Velké ceně Malajsie hledá příčiny slabšího výkonu. V Singapuru proto porovná novou a předchozí specifikaci vozu. George Russell navíc kvůli výměně pohonné jednotky odstartuje z konce roštu.
Lewis Hamilton upozornil na rozdílný přístup k bezpečnosti závodů v době konfliktu na Blízkém východě. Zatímco osud Kataru a Abú Zabí zůstává nejistý, F1 nedávno bez podobných debat závodila v Ázerbájdžánu, který sousedí s Íránem.