Historie má svá zvláštní zákoutí a neškodí si čas od času připomenout, jak se třeba některé oblasti v F1 mění. Třeba před půl stoletím se v dobovém tisku bylo možné dočíst, jak to je s uzavíráním smluv - na dva, výjimečně na tři roky.
Onen citát odrážel tehdejší dobu a skutečnost, že dlouhodobé pobyty pilotů v jednom týmu byly větší vzácností než v současné době. Jako vyslovený exot se jevil třeba Jim Clark - ten celou svou kariéru (1960-1968) odjezdil pouze a jenom v kokpitu Lotusu. Byl prvním a zůstává jediným šampionem věrným jedné značce.
Pokud si projdeme letité týmové sestavy, určitě si všimneme oněch "držáků" neboli jezdců dlouhodobě působících v jednom týmu. Mnohokrát se také stalo, že se po určité době vraceli do známého prostředí. Prototypem budiž Jacques Henri Laffite. Svou kariéru nastartoval v týmu Williams, kde strávil třetinu sezóny 1974 a téměř celý rok 1975. Pak si ho vybral jaké svou jedničku Guy Ligier a Francouz si u něj odkroutil poctivých sedm let. Po martyriu s typem JS 19 a klesající výkonnosti francouzské stáje zamířil zpět do tehdy mistrovského Williamsu, ale svůj comeback nenaplánoval šťastně. Proto po dvou letech opět zaklepal na vrata Ligieru a zde také zakončil svou kariéru v F1.
O něco kratší dobu strávil u Tyrrella Patrick André Eugene Joseph Depailler. Bývalý dentista už dostal od "strýčka Kena" šanci na třetím voze v roce 1972. Podobnou příležitost mohl čekat i v další sezóně, ale coby známý smolař si zlomil nohu při motokrosu, takže se závoděním byl na nějakou dobu ámen. Když se Tyrrellovi rozpadl "team snů" Stewart-Cevert, šanci dostal Patrick a následujících pět let hájil modrobílé barvy stáje někdejšího dřevaře. Pak už přišel hořký epilog - působení u Ligieru (1979) přetrhla jeho havárie s deltaplánem a angažmá u Alfy Romeo (1980) ukončila tragická nehoda při předzávodních testech na Hockenheimringu.
Stáj Ferrari byla pověstná specifickým přístupem commendatoreho k pilotům - nezřídka se sestavy měnily i několikrát v průběhu sezóny. Proto jako jisté zjevení působí Švýcar Gianclaudio Giuseppe "Clay" Regazzoni (1939-2006), jenž v Maranellu strávil šest let - ovšem v zájmu objektivity dodejme, že rozdělených na dvě trojletky. Po sezóně 1972 ho Enzo vyhodil a Clay si vyzkoušel slasti britské stáje B.R.M. Upřímně, nestálo to za nic, proto rád kývl na opakovanou Ferrariho nabídku. Trvalo dvanáct let, než ho v počtu Grand Prix absolvovaných na Ferrari předstihl Ital Michele Alboreto.
Pojďme nyní na opačný pól - jeho prototypem může být Říman Andrea de Cesaris (1959-2014). Pilot, jemuž se díky jeho stylu říkalo "Crasheris" vystřídal během 15 sezón v F1 (pravda, některé neabsolvoval celé) hned deset týmů. Postupně to byly Alfa Romeo (opakovaně), McLaren, Ligier, Minardi, Rial, Brabham, Dallara, Jordan, Tyrrell a Sauber. Pokud vás zajímá, kde absolvoval nejvíc závodu, tak v týmu Kena Tyrrella - plných 32.
Zvláštním případem je bezesporu Brazilec Roberto Moreno (*1959). Nezapočítáme-li jeho nepovedený pokus za Lotus v Holandsku 1982 (Mansell byl zraněn a Roberto se nekvalifikoval), pak v období let 1987-1995 vystřídal osm týmů, pohříchu však ty nejhorší. Leccos napovídá fakt, že ze 76 pokusů se na start dostal jen ve 42 případech. Kromě známých značek Jordan a Minardi (vždy epizodní starty) někteří jeho chlebodárci budou dnešním fanouškům znít jako sound z jiného světa: Andrea Moda, Eurobrun, AGS, Forti, Coloni... Jediné blýskání na časy zažil v Benettonu, k jeho smůle ho však nahradil tehdy vycházející talent jménem Michael Schumacher.
Zmínit je třeba ještě další zajímavý případ - Carlos Alberto Reutemann, potomek švýcarských přistěhovalců do Argentiny a pozdější politik proslul tím, že ve snaze dosáhnout úspěchu přebíhal do mistrovského týmu - aby ten po jeho příchodu výkonnostně poklesl. Popřípadě musel ustoupit týmové jedničce. Nejdřív utekl od Brabhamu k Ferrari (1976), ovšem tam po jistých obstrukcích přeci jenom pro ročník 1977 preferovali Laudu. Když Niki zamířil po sezóně zamířil do Brabhamu, zdrtil svět Mario Andretti s Lotusem a Carlos ostrouhal. Proto se dohodl s Chapmanem a v roce 1979 už tvořil s Andrettim týmové duo - aby nevyhráli ani jeden závod, protože do popředí se prodral především Williams. A tak Carlos nelenil a upsal se Franku Williamsovi. Pro toho byl jedničkou Alan Jones a Reumannovi nepomohla ani známá rebelie v roce 1981 - o jediný bod ho porazil Nelson Piquet. Když pak Jones na čas v F1 skončil, zdálo se, že Carlos bude mít konečně dveře otevřené - ovšem Argentinec znenadání skončil se závodní kariérou - po dvou závodech ročníku 1982. Kdyby tak tušil, co se stane a že Keijo "Keke" Rosberg právě na williamsu získá titul...
Doba se mění a v současnosti pěti, šesti i víceleté kontrakty nejsou ničím výjimečným. Těch, co mění kabáty a prostředí je stále méně a pokud se tak stane, je to informace ve světě F1 hojně probíraná. Stačí vzpomenout na přechod Lewise Hamiltona z McLarenu do Mercedesu - kolik expertů i fanoušků nad tím krokem kroutilo hlavou a tvrdilo, že si nynější sedminásobný mistr světa pohřbil kariéru...
Zakončeme tento výlet do historie doprovázený několika příklady vzpomínkou na pilota, který byl vlastně rovněž oddaný jedné značce - protože debut na třetím McLarenu v GP Anglie 1977 byl spíše epizodou. Kanaďan Gilles Joseph Henri Villeneuve (1950-1982), dodnes ikonická postava F1, odjel všechny další závody na Ferrari a sám prohlásil, že by z Maranella nikdy neodešel, ostatně vytrpěl tu spíše hubenější roky a zahynul právě v době, kdy se vzpínající koník opět dral nahoru. Možná i proto ho Enzo Ferrari označoval za nejoblíbenějšího pilota po celou dobu existence týmu F1 a neváhal ho symbolicky postavit na roveň svého milovaného (a rovněž předčasně zemřelého) syna Dina.
Nečekaná komplikace pro Aston Martin. Lance Stroll byl nucen odstoupit ze španělské Grand Prix kvůli bolestem pravé ruky a zápěstí. Tým tak přichází o jednoho ze svých jezdců.
Yuki Tsunoda se po kvalifikaci na Velkou cenu Španělska ocitl na poslední, 20. pozici, což je o 17 míst za jeho týmovým kolegou Maxem Verstappenem. Japonský jezdec zůstal zaskočený a nepochopil, proč jeho monopost nedokázal držet krok s konkurencí.
Oscar Piastri v kvalifikaci na Velkou cenu Španělska s kolem 1:11.546 porazil svého týmového kolegu Landa Norrise a získal pole position. McLareny dominovaly za horkých podmínek, Verstappen skončil třetí, přičemž Piastri takticky znemožnil Norrisovi využít vzduchový stín a potvrdil svou skvělou formu.
Nico Rosberg během tréninku v Barceloně vyzdvihl Verstappenovu výjimečnou schopnost zvládat dynamiku zatáček a kontrolovat auto tam, kde ostatní stále bojují s přilnavostí. Podle něj právě tato plynulost a rychlá adaptace na chování vozu dává Verstappenovi zásadní náskok před soupeři.
Lewis Hamilton odhalil, že páteční nezdar ve volném tréninku na Velkou cenu Španělska způsobil technický problém jeho monopostu SF-25, kvůli němuž přišel o přítlak. I přes frustraci z výkonu věří, že se Ferrari podaří vůz včas opravit a zbytek víkendu zvládne lépe.
Nico Rosberg podpořil kritická slova Lewise Hamiltona na adresu Ferrari SF-25 a potvrdil, že vůz je skutečně obtížně ovladatelný. Podle bývalého mistra světa tento problém výrazně limituje výkonnost týmu a je nezbytné jej co nejdříve vyřešit.
Oscar Piastri ovládl závěrečný trénink na Velkou cenu Španělska s náskokem půl sekundy na týmového kolegu Landa Norrise. McLaren potvrdil formu a mladý Australan ukázal, že míří vysoko.
Oscar Piastri ovládl druhý páteční trénink na Velkou cenu Španělska a potvrdil silnou formu McLarenu. Na nejměkčí sadě pneumatik zajel nejrychlejší čas dne 1:12,760 a udržel za sebou George Russella i Maxe Verstappena.
Max Verstappen vstoupil do víkendu Velké ceny Španělska skvělým výkonem na trati, která dříve pro Red Bull bývala náročná. „Bylo důležité začít silně,“ řekl Verstappen, „auto dobře reagovalo a podařilo se nám zajet rychlé časy,“ což dává týmu dobrou šanci na úspěch.
Lando Norris odstartoval víkend ve Španělsku nejrychlejším časem v úvodním tréninku a potvrdil tak skvělou formu McLarenu z posledních závodů. Už od prvních kol bylo jasné, že britský tým našel silné tempo i na technicky náročné trati v Barceloně.
Vzhledem k plánovanému příchodu madridského okruhu do kalendáře F1 v roce 2026 hrozí, že se Grand Prix v Barceloně pojede naposledy už příští rok. Fernando Alonso však vyzývá k zachování tradičního okruhu, který podle něj má nezaměnitelný charakter a hluboký význam pro fanoušky i jezdce.
Lando Norris varuje, že by bylo předčasné odepisovat Maxe Verstappena v boji o titul, protože i on a další soupeři mají stále reálnou šanci na vítězství.
