Historie má svá zvláštní zákoutí a neškodí si čas od času připomenout, jak se třeba některé oblasti v F1 mění. Třeba před půl stoletím se v dobovém tisku bylo možné dočíst, jak to je s uzavíráním smluv - na dva, výjimečně na tři roky.
Onen citát odrážel tehdejší dobu a skutečnost, že dlouhodobé pobyty pilotů v jednom týmu byly větší vzácností než v současné době. Jako vyslovený exot se jevil třeba Jim Clark - ten celou svou kariéru (1960-1968) odjezdil pouze a jenom v kokpitu Lotusu. Byl prvním a zůstává jediným šampionem věrným jedné značce.
Pokud si projdeme letité týmové sestavy, určitě si všimneme oněch "držáků" neboli jezdců dlouhodobě působících v jednom týmu. Mnohokrát se také stalo, že se po určité době vraceli do známého prostředí. Prototypem budiž Jacques Henri Laffite. Svou kariéru nastartoval v týmu Williams, kde strávil třetinu sezóny 1974 a téměř celý rok 1975. Pak si ho vybral jaké svou jedničku Guy Ligier a Francouz si u něj odkroutil poctivých sedm let. Po martyriu s typem JS 19 a klesající výkonnosti francouzské stáje zamířil zpět do tehdy mistrovského Williamsu, ale svůj comeback nenaplánoval šťastně. Proto po dvou letech opět zaklepal na vrata Ligieru a zde také zakončil svou kariéru v F1.
O něco kratší dobu strávil u Tyrrella Patrick André Eugene Joseph Depailler. Bývalý dentista už dostal od "strýčka Kena" šanci na třetím voze v roce 1972. Podobnou příležitost mohl čekat i v další sezóně, ale coby známý smolař si zlomil nohu při motokrosu, takže se závoděním byl na nějakou dobu ámen. Když se Tyrrellovi rozpadl "team snů" Stewart-Cevert, šanci dostal Patrick a následujících pět let hájil modrobílé barvy stáje někdejšího dřevaře. Pak už přišel hořký epilog - působení u Ligieru (1979) přetrhla jeho havárie s deltaplánem a angažmá u Alfy Romeo (1980) ukončila tragická nehoda při předzávodních testech na Hockenheimringu.
Stáj Ferrari byla pověstná specifickým přístupem commendatoreho k pilotům - nezřídka se sestavy měnily i několikrát v průběhu sezóny. Proto jako jisté zjevení působí Švýcar Gianclaudio Giuseppe "Clay" Regazzoni (1939-2006), jenž v Maranellu strávil šest let - ovšem v zájmu objektivity dodejme, že rozdělených na dvě trojletky. Po sezóně 1972 ho Enzo vyhodil a Clay si vyzkoušel slasti britské stáje B.R.M. Upřímně, nestálo to za nic, proto rád kývl na opakovanou Ferrariho nabídku. Trvalo dvanáct let, než ho v počtu Grand Prix absolvovaných na Ferrari předstihl Ital Michele Alboreto.
Pojďme nyní na opačný pól - jeho prototypem může být Říman Andrea de Cesaris (1959-2014). Pilot, jemuž se díky jeho stylu říkalo "Crasheris" vystřídal během 15 sezón v F1 (pravda, některé neabsolvoval celé) hned deset týmů. Postupně to byly Alfa Romeo (opakovaně), McLaren, Ligier, Minardi, Rial, Brabham, Dallara, Jordan, Tyrrell a Sauber. Pokud vás zajímá, kde absolvoval nejvíc závodu, tak v týmu Kena Tyrrella - plných 32.
Zvláštním případem je bezesporu Brazilec Roberto Moreno (*1959). Nezapočítáme-li jeho nepovedený pokus za Lotus v Holandsku 1982 (Mansell byl zraněn a Roberto se nekvalifikoval), pak v období let 1987-1995 vystřídal osm týmů, pohříchu však ty nejhorší. Leccos napovídá fakt, že ze 76 pokusů se na start dostal jen ve 42 případech. Kromě známých značek Jordan a Minardi (vždy epizodní starty) někteří jeho chlebodárci budou dnešním fanouškům znít jako sound z jiného světa: Andrea Moda, Eurobrun, AGS, Forti, Coloni... Jediné blýskání na časy zažil v Benettonu, k jeho smůle ho však nahradil tehdy vycházející talent jménem Michael Schumacher.
Zmínit je třeba ještě další zajímavý případ - Carlos Alberto Reutemann, potomek švýcarských přistěhovalců do Argentiny a pozdější politik proslul tím, že ve snaze dosáhnout úspěchu přebíhal do mistrovského týmu - aby ten po jeho příchodu výkonnostně poklesl. Popřípadě musel ustoupit týmové jedničce. Nejdřív utekl od Brabhamu k Ferrari (1976), ovšem tam po jistých obstrukcích přeci jenom pro ročník 1977 preferovali Laudu. Když Niki zamířil po sezóně zamířil do Brabhamu, zdrtil svět Mario Andretti s Lotusem a Carlos ostrouhal. Proto se dohodl s Chapmanem a v roce 1979 už tvořil s Andrettim týmové duo - aby nevyhráli ani jeden závod, protože do popředí se prodral především Williams. A tak Carlos nelenil a upsal se Franku Williamsovi. Pro toho byl jedničkou Alan Jones a Reumannovi nepomohla ani známá rebelie v roce 1981 - o jediný bod ho porazil Nelson Piquet. Když pak Jones na čas v F1 skončil, zdálo se, že Carlos bude mít konečně dveře otevřené - ovšem Argentinec znenadání skončil se závodní kariérou - po dvou závodech ročníku 1982. Kdyby tak tušil, co se stane a že Keijo "Keke" Rosberg právě na williamsu získá titul...
Doba se mění a v současnosti pěti, šesti i víceleté kontrakty nejsou ničím výjimečným. Těch, co mění kabáty a prostředí je stále méně a pokud se tak stane, je to informace ve světě F1 hojně probíraná. Stačí vzpomenout na přechod Lewise Hamiltona z McLarenu do Mercedesu - kolik expertů i fanoušků nad tím krokem kroutilo hlavou a tvrdilo, že si nynější sedminásobný mistr světa pohřbil kariéru...
Zakončeme tento výlet do historie doprovázený několika příklady vzpomínkou na pilota, který byl vlastně rovněž oddaný jedné značce - protože debut na třetím McLarenu v GP Anglie 1977 byl spíše epizodou. Kanaďan Gilles Joseph Henri Villeneuve (1950-1982), dodnes ikonická postava F1, odjel všechny další závody na Ferrari a sám prohlásil, že by z Maranella nikdy neodešel, ostatně vytrpěl tu spíše hubenější roky a zahynul právě v době, kdy se vzpínající koník opět dral nahoru. Možná i proto ho Enzo Ferrari označoval za nejoblíbenějšího pilota po celou dobu existence týmu F1 a neváhal ho symbolicky postavit na roveň svého milovaného (a rovněž předčasně zemřelého) syna Dina.
Vysoké teploty v Imole představovaly pro tým Mercedes značnou překážku, která se výrazně podepsala na jejich výsledcích. George Russell skončil až na sedmém místě, zatímco jeho týmový kolega Andrea Kimi Antonelli musel kvůli technickým problémům závod předčasně ukončit.
Osmnáctiletý talent Mercedesu přiznal, že ho při debutu ve Formuli 1 v Itálii přemohla síla okamžiku a nečekaně velká pozornost. Přesto šlo podle něj o nezapomenutelný zážitek a silnější vstup do světa F1, než si kdy dokázal představit.
Lewis Hamilton předvedl v Imole působivý výkon, když se ze 12. místa na startu dokázal propracovat až na čtvrtou příčku. Britský pilot stáje Mercedes tak ukázal, že stále patří mezi nejzkušenější a nejrychlejší jezdce ve startovním poli. Jeho stíhací jízda byla jedním z hlavních momentů závodu.
Max Verstappen zvítězil v Imole zaslouženě, nikoliv náhodou, uvedl šéf týmu Red Bull Racing Christian Horner. Podle něj tým překonal zásadní slabinu svého vozu RB21, čímž jasně ukázal svou sílu a připravenost čelit McLarenu.
Max Verstappen položil základ vítězství v Imole už v prvním kole, když se po vnější straně Tamburella prohnal kolem Oscara Piastriho. Přestože se Australan snažil, nic nemělo takový dopad na vývoj závodu jako právě tento klíčový tah.
Jezdec Red Bullu Yuki Tsunoda převzal plnou odpovědnost za vážnou nehodu, ke které došlo během první části kvalifikace na Velkou cenu Emilia Romagna.
Ferrari nezvládlo kvalifikaci na domácí půdě v Imole a do závěrečné části se nedostal ani jeden jezdců. Zklamaný Leclerc připustil, že „zázraky dělat neumí“, a slabý výkon vozu SF-25 znovu vyvolal pochybnosti o jeho konkurenceschopnosti.
Oscar Piastri v Imole získal pole position před Maxem Verstappenem, který zaostal o pouhých 0,034 sekundy, zatímco George Russell skončil třetí. Naopak Ferrari a Mercedes nečekaně nepostoupily do Q3, kvalifikaci přerušily nehody Yukiho Tsunody a Franca Colapinta.
Lando Norris završil tréninkovou dominanci McLarenu na okruhu v Imole, když si v sobotní třetí volné jízdě pro Velkou cenu Emilia-Romagna připsal nejrychlejší čas. Britský jezdec tím navázal na výkony svého týmového kolegy Oscara Piastriho z předchozích dvou tréninků.
Šéf stáje Mercedes Toto Wolff nebude tento víkend přítomen na Velké ceně Emilie-Romagny. Rakouský týmový boss tak vynechá závod v Imole, přičemž důvody jeho absence zatím nebyly oficiálně upřesněny. Na místě ho pravděpodobně zastoupí sportovní vedení týmu.
Lewis Hamilton přirovnal řešení problémů s brzdami na svém voze Ferrari k „loterii“, když už jen dvě drobné úpravy během druhého tréninku na domácí Velké ceně Emilia-Romagna způsobily výrazné potíže.
Alpine oznámil, že Franco Colapinto pojede příštích pět závodů F1, ale Flavio Briatore to vzápětí popřel. Zůstává tak otázkou, co tým skutečně plánuje a jakou roli má mladý Argentinec sehrát.
