Historie má svá zvláštní zákoutí a neškodí si čas od času připomenout, jak se třeba některé oblasti v F1 mění. Třeba před půl stoletím se v dobovém tisku bylo možné dočíst, jak to je s uzavíráním smluv - na dva, výjimečně na tři roky.
Onen citát odrážel tehdejší dobu a skutečnost, že dlouhodobé pobyty pilotů v jednom týmu byly větší vzácností než v současné době. Jako vyslovený exot se jevil třeba Jim Clark - ten celou svou kariéru (1960-1968) odjezdil pouze a jenom v kokpitu Lotusu. Byl prvním a zůstává jediným šampionem věrným jedné značce.
Pokud si projdeme letité týmové sestavy, určitě si všimneme oněch "držáků" neboli jezdců dlouhodobě působících v jednom týmu. Mnohokrát se také stalo, že se po určité době vraceli do známého prostředí. Prototypem budiž Jacques Henri Laffite. Svou kariéru nastartoval v týmu Williams, kde strávil třetinu sezóny 1974 a téměř celý rok 1975. Pak si ho vybral jaké svou jedničku Guy Ligier a Francouz si u něj odkroutil poctivých sedm let. Po martyriu s typem JS 19 a klesající výkonnosti francouzské stáje zamířil zpět do tehdy mistrovského Williamsu, ale svůj comeback nenaplánoval šťastně. Proto po dvou letech opět zaklepal na vrata Ligieru a zde také zakončil svou kariéru v F1.
O něco kratší dobu strávil u Tyrrella Patrick André Eugene Joseph Depailler. Bývalý dentista už dostal od "strýčka Kena" šanci na třetím voze v roce 1972. Podobnou příležitost mohl čekat i v další sezóně, ale coby známý smolař si zlomil nohu při motokrosu, takže se závoděním byl na nějakou dobu ámen. Když se Tyrrellovi rozpadl "team snů" Stewart-Cevert, šanci dostal Patrick a následujících pět let hájil modrobílé barvy stáje někdejšího dřevaře. Pak už přišel hořký epilog - působení u Ligieru (1979) přetrhla jeho havárie s deltaplánem a angažmá u Alfy Romeo (1980) ukončila tragická nehoda při předzávodních testech na Hockenheimringu.
Stáj Ferrari byla pověstná specifickým přístupem commendatoreho k pilotům - nezřídka se sestavy měnily i několikrát v průběhu sezóny. Proto jako jisté zjevení působí Švýcar Gianclaudio Giuseppe "Clay" Regazzoni (1939-2006), jenž v Maranellu strávil šest let - ovšem v zájmu objektivity dodejme, že rozdělených na dvě trojletky. Po sezóně 1972 ho Enzo vyhodil a Clay si vyzkoušel slasti britské stáje B.R.M. Upřímně, nestálo to za nic, proto rád kývl na opakovanou Ferrariho nabídku. Trvalo dvanáct let, než ho v počtu Grand Prix absolvovaných na Ferrari předstihl Ital Michele Alboreto.
Pojďme nyní na opačný pól - jeho prototypem může být Říman Andrea de Cesaris (1959-2014). Pilot, jemuž se díky jeho stylu říkalo "Crasheris" vystřídal během 15 sezón v F1 (pravda, některé neabsolvoval celé) hned deset týmů. Postupně to byly Alfa Romeo (opakovaně), McLaren, Ligier, Minardi, Rial, Brabham, Dallara, Jordan, Tyrrell a Sauber. Pokud vás zajímá, kde absolvoval nejvíc závodu, tak v týmu Kena Tyrrella - plných 32.
Zvláštním případem je bezesporu Brazilec Roberto Moreno (*1959). Nezapočítáme-li jeho nepovedený pokus za Lotus v Holandsku 1982 (Mansell byl zraněn a Roberto se nekvalifikoval), pak v období let 1987-1995 vystřídal osm týmů, pohříchu však ty nejhorší. Leccos napovídá fakt, že ze 76 pokusů se na start dostal jen ve 42 případech. Kromě známých značek Jordan a Minardi (vždy epizodní starty) někteří jeho chlebodárci budou dnešním fanouškům znít jako sound z jiného světa: Andrea Moda, Eurobrun, AGS, Forti, Coloni... Jediné blýskání na časy zažil v Benettonu, k jeho smůle ho však nahradil tehdy vycházející talent jménem Michael Schumacher.
Zmínit je třeba ještě další zajímavý případ - Carlos Alberto Reutemann, potomek švýcarských přistěhovalců do Argentiny a pozdější politik proslul tím, že ve snaze dosáhnout úspěchu přebíhal do mistrovského týmu - aby ten po jeho příchodu výkonnostně poklesl. Popřípadě musel ustoupit týmové jedničce. Nejdřív utekl od Brabhamu k Ferrari (1976), ovšem tam po jistých obstrukcích přeci jenom pro ročník 1977 preferovali Laudu. Když Niki zamířil po sezóně zamířil do Brabhamu, zdrtil svět Mario Andretti s Lotusem a Carlos ostrouhal. Proto se dohodl s Chapmanem a v roce 1979 už tvořil s Andrettim týmové duo - aby nevyhráli ani jeden závod, protože do popředí se prodral především Williams. A tak Carlos nelenil a upsal se Franku Williamsovi. Pro toho byl jedničkou Alan Jones a Reumannovi nepomohla ani známá rebelie v roce 1981 - o jediný bod ho porazil Nelson Piquet. Když pak Jones na čas v F1 skončil, zdálo se, že Carlos bude mít konečně dveře otevřené - ovšem Argentinec znenadání skončil se závodní kariérou - po dvou závodech ročníku 1982. Kdyby tak tušil, co se stane a že Keijo "Keke" Rosberg právě na williamsu získá titul...
Doba se mění a v současnosti pěti, šesti i víceleté kontrakty nejsou ničím výjimečným. Těch, co mění kabáty a prostředí je stále méně a pokud se tak stane, je to informace ve světě F1 hojně probíraná. Stačí vzpomenout na přechod Lewise Hamiltona z McLarenu do Mercedesu - kolik expertů i fanoušků nad tím krokem kroutilo hlavou a tvrdilo, že si nynější sedminásobný mistr světa pohřbil kariéru...
Zakončeme tento výlet do historie doprovázený několika příklady vzpomínkou na pilota, který byl vlastně rovněž oddaný jedné značce - protože debut na třetím McLarenu v GP Anglie 1977 byl spíše epizodou. Kanaďan Gilles Joseph Henri Villeneuve (1950-1982), dodnes ikonická postava F1, odjel všechny další závody na Ferrari a sám prohlásil, že by z Maranella nikdy neodešel, ostatně vytrpěl tu spíše hubenější roky a zahynul právě v době, kdy se vzpínající koník opět dral nahoru. Možná i proto ho Enzo Ferrari označoval za nejoblíbenějšího pilota po celou dobu existence týmu F1 a neváhal ho symbolicky postavit na roveň svého milovaného (a rovněž předčasně zemřelého) syna Dina.
Ferrari skončilo na Velké ceně Rakouska s Charlesem Leclercem třetí a Lewisem Hamiltonem čtvrtý, přičemž Hamilton během závodu zpochybňoval týmovou strategii. Zástupce šéfa Ferrari Jerome d'Ambrosio však ujistil, že zvolený přístup byl optimální.
Šéf Red Bullu Christian Horner po Velké ceně Rakouska jen stroze komentoval výkon Yukiho Tsunody. Jeho zdrženlivé vyjádření naznačuje, že důvěra v japonského jezdce v týmu slábne.
Po nevydařené domácí Velké ceně Red Bullu Helmut Marko uvedl, že letošní titul s Maxem Verstappenem je velmi nepravděpodobný. Zůstává však otázkou, jak vážné problémy tým skutečně má.
Bernie Ecclestone, bývalý šéf Formule 1, se v Rakousku objevil při slavnostním ceremoniálu, kde předával Prezidentskou medaili vítězi závodu Landu Norrisovi. Tento čestný úkol mu byl svěřen na pozvání prezidenta FIA Mohammeda Ben Sulayema.
Charles Leclerc si na Velké ceně Rakouska vyjel třetí místo, čímž potvrdil svou stabilní formu v aktuální sezóně. Jeho výkon opět ukázal, že je jedním z hlavních adeptů na špičkové příčky v šampionátu.
Šéf McLarenu Andrea Stella vyjádřil hrdost na výkon svých jezdců na GP Rakouska. I přesto, že Oscar Piastri posunul hranice týmových „Papaya Rules“ téměř za hranu, týmový šéf jejich jízdu ocenil.
Lewis Hamilton ve službách Ferrari dojel ve Velké ceně Rakouska čtvrtý a připsal si podruhé v letošní sezóně zatím nejlepší výsledek sezóny, tedy čtvrtou pozici. Přesto sedminásobný šampion po závodě vysílal do týmového rádia slova frustrace. Přiznal, že se trápil s tempem a chce přijít na to, proč nestačil na jezdce McLarenu a Leclerca.
Max Verstappen po kolizi s mladíkem Kimim Antonellim zuřil do vysílačky, jenže sotva vystoupil z vozu, ukázal naprosto jinou tvář. Fanoušky překvapil, jak klidně reagoval na pilota Mercedesu, který mu zničil závod hned v prvním kole Grand Prix Rakouska.
Letošní ročník Formule 1 pokračoval v neděli závodem na Red Bull Ringu u našich sousedů v Rakousku. Domácí stáji se tentokrát hrubě nevydařil. Max Verstappen projel jen několik zatáček, Yuki Tsunoda dokončil na posledním místě. Nejlépe se vedlo jezdcům McLarenu. Vítězem se stal Lando Norris, který ustál útoky dotírajícího stájového kolegy Oscara Piastriho.
Max Verstappen čelí nejisté budoucnosti ve formuli 1. Navzdory platné smlouvě s Red Bullem do roku 2028 se spekuluje o možném přestupu k Mercedesu. Bernie Ecclestone ale radí: zůstaň tam, kde jsi šťastný.
Yuki Tsunoda zažil na Velké ceně Rakouska zklamání v podobě předčasného vypadnutí už v Q1. Japonský jezdec se tak musí smířit s tím, že jeho víkend skončil dříve, než čekal, a bude muset v závodě najít způsob, jak napravit nepovedenou kvalifikaci.
Oscar Piastri se bude muset spokojit s třetím místem na startovním roštu, poté co žlutá vlajka zhatila jeho poslední pokus o postup do první řady. Jeho týmový kolega Lando Norris naopak zazářil a vybojoval pole position, čímž zajistil McLarenu skvělý výchozí bod pro závod.
