GP ITÁLIE: Zázraky se nedějí, Verstappen má desáté vítězství v řadě

Slunečné počasí, fanatické publikum a "plný dům" - na Monze se věřilo, že podobně jako v roce 1988 utnou rudé oře z Maranella vítěznou sérii dominujícího týmu. Pravda, tehdy McLaren vyhrál jedenáct závodů v řadě a Prost se Sennou se o ně podělili poměrem 4:7. Carlos Sainz jr. na nejlepší startovní pozici vnímal teplotu 29°C (trať sálala hodnotou 43°C) a na jeho voze stejně jako u šestnácti dalších soupeřů byly nasazeny středně tvrdé pneumatiky - pouze Hamilton, Bottas a Magnussen jeli od začátku na tvrdých.

Závod však začal s dvacetiminutovým zpožděním - na rovince Rettifilo Centrale vypověděl službu Cunodův vůz a došlo k nějakým potížím, takže nešel pouze odtlačit. Pochroumanou AlphuTauri odvezl nákladní vůz, Japonec se svezl v jeho kabině a piloti mohli v 15:20 vyrazit už ke třetímu zaváděcímu kolu - z toho důvodu byla Grand Prix o zmíněné Formation Laps zkrácena.

Start vyšel Sainzovi jr., ubránil pozici před Verstappenem, ale jejich odstup jen jednou nebo dvakrát překročil vteřinu. Po povolení užívání DRS už Max tvrdě útočil a bylo otázkou času, jak dlouho se Carlos dokáže stereotypně bránit před vlásenkou Variante del Rettifilo. Nakonec kapituloval v 15. kole - přehnal nájezd, probrzdil a v táhlém oblouku Curva Biassono se Red Bull ocitl vedle Ferrari. Max si udržel před následující Variante della Roggia vnitřní stranu a nedal Španělovi šanci. Během dvou kol na něj najel propastných 3,8 vteřiny a jenom shoda neuvěřitelných okolností ho mohla připravit o rekordní jedenáctý triumf v řadě. Ve 21. kole bez problémů vyměnil pneumatiky a jak sám informoval tým, vyhrál závod (tedy až na úvod) stylem "lážo plážo".

Sergio Pérez měl mnohem více práce - svou cestu na stupně vítězů začal bitkou s Russellem, přičemž ve 14. kole se oba ve Variante Del Rettifilo ocitli mimo trať. Pérez poté způsobně Britovi vrátil pozici, ale dvě kola poté už byl úspěšný. Dotáhl se na obě Ferrari, z úvodní čtyřky měnil kola nejrychleji s Leclercem za 2,3 vteřiny (22.) a poté vyrazil do oběma rudými vozy. Méně práce měl s Leclercem, jehož udolal v 32. kole. Potom následoval dlouhý souboj se Sainzem, jenž se bránil opravdu zuby nehty. Ve 43. a 45. kole zkoušel "utáhnout" Carlose na brzdy, ale pokaždé musel volit ve Variante del Rettifilo "nouzový východ". Až ve 46. kole už byl na cílové rovince za Španělovým Ferrari tak blízko, že ani defenzivní pojetí nemělo šanci. 

Piloti Ferrari skutečně nejspíš sáhli na samé dno svých možností, ale efekt to žádný nemělo. Sainz prodělal na nepovedené výměně (3,3), neboť musel čekat, až do boxů zajede Russell.Snad aby si trochu vynahradili pokles za oba Red Bully, rozdali si to v posledních čtyřech kolech skutečně bez servítků. Dokonce tým v předposledním kole nabádal oba soupeře, aby neriskovali. I když Leclerc ještě v posledním kole na konci cílové rovinky šel hodně pozdě na brzdy a zničil si zcela přední pneu, zůstal za svým kolegou, jenž si letos připsal vůbec první stupně vítězů.

Mercedes překvapivě zabral dvě místa za sebou a v lecčems byly osudy George i Lewise podobné. Jak už bylo řečeno, Russell zpočátku marně bojoval s Pérezem, pak mu komisaři udělili pět vteřin za výjezd z trati ve Variante del Rettifilo po výměně pneumatik. Jel pak vlastně do jisté míry osamocený závod - vozům Ferrari se přiblížit nedokázal a za ním byla dost velká mezera, aby uhájil svou pozici i s penalizací. Hamilton začínal s obrácenou strategií a do boxů zajel dle vlastních slov moc brzy (28. kolo). Z 10. místa se pak propracovával kupředu - v následujícím kole zdolal Alonsa, poté se dotáhl na trojici Albon-Norris-Piastri a ve 41. kole ve Variante della Roggia při útoku na Piastriho zachytil svým pravým zadním kolem za Oscarovo levé přední. Oba museli vyjet únikovou komunikací, oba se na trať vrátili, ale Lewis jako původce kolize dostal také pět vteřin navíc. Dokázal však přes nářky o stavu pneumatik zabrat a po Norrisovi (45.) vyzrál i na Albona (48.) a za tři kola si vyjel dostatečný náskok, aby nepřišel o vydřené místo v cíli. Na trati zažil ještě jeden mírně ikonický moment - ve 25. kole ho dohnal Verstappen na čerstvých gumách a symbolicky si to tihle někdejší soupeři o mistrovský titul rozdali o vedení v závodě. 

Albon se ukázal jako typický pes obranář a zuby si na něm vylámal Norris, jenž v poslední třetině závodu měl Alexův Williams na "dostřel", ve 49. kole se v Curva Biassono dokonce dostal o příď dopředu, ale nakonec ostrouhal. Piloti McLarenu prošli kritickým momentem ve 24. kole, kdy se po výměně kol na trať vracející Piastri dostal do kontaktu s Norrisem (měnil pneu o kolo dříve) a vzájemný kontakt nakonec vyzněl lépe pro Landa, protože si "organge boys" vyměnili pořadí. Po zmíněném incidentu s Hamiltonem musel Pastri s poškozeným předním spoilerem na jeho výměnu a klesl mimo body, alespoň si spravil chuť nejrychlejším kolem, pohříchu bez bodového efektu.

Alonso se v samotném závěru dotáhl na dohled dvojice Albon-Norris, ale po Holandsku předvedl Aston Martin opět záhadný veletoč. Stroll se dlouho držel v poslední pětce, aby nakonec vyšplhal do třetí. Nováče Lawson jednu chvíli bojoval o body, ale nakonec jediný zástupce AlphyTauri musel ustoupit Piastrimu. O to cennější pak je výsledek Bottase, jenž jako Hamilton jel obrácenou strategii a uhájil bodovanou příčku. V nepovedených výkonech pokračoval i Sargeant - dostal se na dohled bodované pozice, ale kolidoval v samotném závěru s Piastrim a také vyfasoval pětivteřinovou penalizaci.

Tifosi tedy mohli odcházet z motoristického svatostánku mírně zklamaní, ale na druhou stranu - jejich vozy ovládly startovní pole "zbytku" světa, což také není výsledek k zahození.