Co o sobě prozradil Button před posledním závodem své kariéry?

Jenson Button, který ve svých dvaceti letech vstoupil do Formule 1 v týmu Williams, pojede v Abú Zabí svou 305. Grand Prix; nadále tak bude figurovat na třetí příčce historického pořadí absolvovaných závodů za Rubensem Barrichellem (323) a Michaelem Schumacherem (307). V příštím roce ho čeká nová kapitola jeho života - ačkoli bude i nadále členem svého týmu, čekají ho nové vyhlídky a výzvy mimo Formuli 1...

Vaše aktivní kariéra v F1 se pomalu chýlí ke konci - alespoň taková situace panuje před závodem v Abú Zabí. Když se v myšlenkách vrátíte zpět a zapřemýšlíto o letech strávených v F1, co vás napadne? Něco veselého nebo smutného...Jenson Button: Wow, pořád je ještě příliš brzy na přemýšlení a vzpomínání. Není to správné, protože pokud něco ještě neskončilo, tak nelze mluvit o konci.

A co dobré či špatné časy?JB: Pochopitelně měla moje kariéra pády a vzestupy. Vždy jsem preferoval masivní cestu nahoru nebo dolů než stagnující kariéru - a nakonec mě to potkalo (smích). Byl jsem úspěšný stejně jako neúspěšný. Jako každá lidská bytost si moc dobře pamatuju vrcholy, na prohry se snažím zapomenout. V paměti si uchovávám projetí cílem v Brazílii, které stvrdilo můj mistrovský titul.

Také si moc dobře vzpomínám na svou první jízdu ve voze F1 - na to nikdy nezapomenu, protože to bylo opravdu hodně zvláštní. Stalo se tak v roce 1999, na Silverstone a usedl jsem tehdy do McLarenu. Byla to vlastně "odměna" za vyhraný šampionát britské formule Ford a tím i ocenění nadějného pilota. Tehdy jsem si myslel "Panejo, to je zábavné a jen pro mě". Můj první skutečný test se pak odehrál s Prostem. To bylo v Barceloně a když jsem přijel na cílovou čáru, tak jsem se zeširoka usmíval. Těch šťastných chvil bylo hodně - ale chci si je schovat pro svou knihu.

Vydržel jste v F1 neuvěřitelně dlouho. Není vůbec jednoduché toho dosáhnout. Existuje nějaký tajný recept, jak to zvládnout?JB: To je moje tajemství. Odhaduji, že jsem v F1 tak dlouho zůstal - a také chtěl zůstat - protože se neustále mění. Je to otázka schopnosti - a ochoty - se učit něco nového. Tím se F1 liší od mnoha jiných sportů, protože ty jsou pořád stejné, tady existuje pořád nějaký vývoj. Týká se to vlastních zdrojů nebo konkurence. To mě pořád přítahovalo a oslovovalo.

Ve skutečnosti jste se takhle "vracel" 16 let. Vždy jako pilot pod smlouvou, nikdy jako ten, kdo musí za svou účast zaplatit. V dnešní době dosáhnout něčeho takového je opravdu obtížné...JB: Máte pravdu, nikdy jsem za pilotování vozu nemusel platit (smích). Pro britské piloty je to skutečně dost obtížná záležitost, protože v motorsportu máme obecně hodně malou podporu. Vláda nás nefinancuje a není ani příliš velký počet sponzorů. Jihoameričtí piloti se v tomto směru těší mnohem větší oblibě, ať už od vlády nebo mecenášů.

Protože jste nikdy neměl za sebou štědré strýčky, musel jste se spolehnout především na své schopnosti, to byla vaše největší síla. Jaké tři základní rysy DNA pilota F1 byste uvedl, abyste v tomto prostředí mohl přežít?JB: Ochotu se stále učit - to znamená být v prostředí, ve kterém si udržíte své nadšení, jinak se rychle začnete nudit. Pak je samozřejmě třeba mít štěstí - a na jeho existenci umět dále budovat svou kariéru, technické schopnosti a umět správným způsobem pracovat s partnery a sponzory. No, a hlavně musíte být rychlí. Bez toho nikdy neprožijete dlouhou kariéru.

Jak moc jste "politický"?JB: Domnívám se, že piloti F1 nejsou žádná politická zvířata. Ano, nejsme tak otevření, jak by si média přála, ale to nemá s politikou nic společného...

Ale jsme svědky toho, že někteří vaši kolegové využívají média velmi intenzivně ve svůj prospěch...JB: Netuším, koho máte na mysli. Například Lewis Hamilton: má značnou provázanost se sociálními médii - což u trojnásobného šampiona není nic překvapivého. Kdyby neměl tři tituly, netěšil by se určitě takové pozornosti. Pokud jste v pozici jako Lewis a někam umístíte své foto, tak se nedá předpokládat, že zůstane bez povšimnutí. A nakonec je nutné přiznat, že pro fanoušky dělá maximum.

U McLarenu budete v roce 2017 pokračovat v roli poradce, takže zůstanete tomuto sportu nablízku. Jako jeden z nejzkušenějších v paddocku bude mít váš hlas zcela určitě patřičnou váhu. Co byste rád ve Formuli 1 změnil?JB: V F1 jsem nechtěl nic měnit, dokud jsem zde závodil - což skončí. Co se týče McLarenu, mým úkolem nebude dohlížet na vývoj vozu, protože už ho nebudu pilotovat. Budu přijímat poznatky pilotů a budu se snažit pomoci týmu pochopit, co mají na srdci a co jejich výroky znamenají, protože to někdy není snadné rozlišit, co v zápalu boje vlastně míní. Mým cílem - nebo spíš mojí prací - bude pomoci budovat tým, dodávat mu lesku. Pokud na něj nahlížíte hodně dlouho z jedné strany, a pak dostanete šanci se podívat i z jiného úhlu pohledu, jsem přesvědčen, že se můžeme touto cestou mnohému přiučit.

Žádný pilot se do F1 nedostane bez pomoci dalších lidí. Kdo pomáhal při vaší cestě do této kategorie?JB: Bezesporu hrál jednu z hlavních rolí můj otec. Kvůli němu jsem vlastně začal závodit. Jezdil rallyecross a já ho moc rád sledoval. Miloval jsem tu vůni spálených pneumatik - a hluk. Tehdy mi bylo nějakých pět šest let. V sedmi letech mi koupil motokáru. Takže s určitostí mohu říci, že mě inspiroval. Když jsem jezdil, tak mi dělala moc dobře pozornost, rád jsem vyhrával a vnímal, že mám větší trofej než soupeři. Bylo úžasné někoho "nakopat do zadku! (smích). Vítězství mi pomáhala v kariéře - měl jsem k dispozici lepší vozy v prestižnějších kategoriích, až jsem se konečně dostal do F1. V této fázi se o mě starala skupina lidí kolem Davida Robertsona, kterého jsem respektoval až do dne jeho smrti, i když už dlouho předtím jsme šli každý svou cestou.

Formule 1 je vysoce profesionální prostředí, což znamená, že není snadné si uchovat své soukromí...JB: Je to cena, kterou musíte zaplatit za to, když děláte nejlepší práci na světě: řídíte vůz F1! Ano, někdy to je trochu nepříjemné, protože jste pořád sportovec a ne zpěvák nebo herec, který z publicity těží daleko víc. Ale žádná práce není dokonalá (smích). Jsem si jist, že od příštího roku bude můj život mnohem jednodušší.

Máte ještě nějaké cíle? Pro Formuli 1 můžete být ve svých 36 letech trochu starý, ale pro ostatní oblasti jste pořád v nejlepším věku... JB: Cítím se dobře jako nikdy předtím. Chci být mistrem světa v triatlonu v mé věkové kategorii coby amatér. Rád bych také zkusil 24 hodin Le Mans. Na svém seznamu mám i rallyecross. Existuje tolik věcí, které chci zvládnout. 

Říká se, že jste byl velmi opatrný ohledně peněz, které jste díky Formuli 1 vydělal...JB: ... ale také jsem něco pustil, ale nemohu říci, že bych plýtval, prostě jsem utrácel. To se stává, když putujete po celém světě. Musíte jich užít, protože do hrobu si je nevezmete. Doufám, že jestli někdy budu mít děti, tak si pro ně odložím něco stranou. Asi se jednoho dne budu ptát: "Jak jsem spokojen s tím, co jsem vydělal? (smích). Ale jsem si jistý, že se budu cítit fajn. Nikdo se o mě nemusí starat.

Jaký pro vás bude poslední závod v Abú Zabí? Dostihne vás realita odchodu?JB: Určitě to bude hodně emotivní záležitost. Pár posledních let bez mého otce bylo opravdu hodně obtížných. Takže ano, bude to těžký poslední závod - ale bude tam moje maminka, jedna z mých sester a spousta přátel. Takže očekávám hodně zvláštní víkend. A nebude to konec - jenom nový začátek.