Dlouholetý prezident Mezinárodní automobilové federace prošel kokpitem závodního vozu a konstrukčními odděleními, aby se nakonec věnoval organizaci motoristického sportu a zajištění jeho budoucnosti.
Max Mosley se narodil roku 1940 v rodině politika Oswalda Mosleyho, jenž vešel do povědomí Britů ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Ale jak už to často bývá, mívají synové slavných otců se získaným dědictvím nelehkou budoucnost. Nejinak tomu bylo i v případě Maxe, jehož otec založil v roce 1932 politickou stranu nazvanou Unie britských fašistů.
Přes otcovu pozdější internaci během II. Světové války studoval na Univerzitě v Oxfordu, kde promoval v roce 1961 z fyziky a následně se v Londýně věnoval studiu práva. Obhájcem byl jmenován o tři roky později.
Max Mosley stejně jako jeho četní vrstevníci nezůstal necitlivým k vůni benzínu a v letech 1966 a 1967 závodil na klubové úrovni s vozy Formule 2 za London Racing Team a o rok později se poprvé setkal s Frankem Williamsem, když startoval s jeho týmem F2. Za volantem monopostů poměřil své schopnosti s Jimem Clarkem, Jackie Stewartem a Jochenem Rindtem, ale více mu učarovala technika a organizace týmu, než samotné závody na dráze.
Proto se v roce 1969 spolu s Alanem Reesem, Grahamem Coakerem a Robinem Herdem postavil do čela společnosti produkující závodní vozy. Společnost March (M-Mosley, AR-Alan Rees, C-Coaker a H-Herd) vyprodukovala několik úspěšných zákaznických šasi a angažovala se se svým týmem i ve Formuli 1. A právě projekt F1 měl na starosti Max Mosley. Stáj skončila v Poháru konstruktérů 1970 a 1971 na třetím místě a Ronnie Peterson vybojoval v roce 1971 titul vicemistra světa.
Max Mosley ale nezapře svého otce a jeho geny. Už začátkem 70. let se začal totiž angažovat ve FOCA, asociaci konstruktérů F1, jež byla založena pro ochranu zájmů týmů F1. V roce 1977 definitivně opustil konstrukční oblasti a pustil se do politiky ve FOCA a následně FISA, jednom z výborů Mezinárodní automobilové federace FIA.
V době, kdy se vyhrotily spory mezi FOCA (Bernie Ecclestone) a FISA (Jean Marie Balestre) napomohl Max znesvářené strany diplomaticky usmířit návrhem dohody, jejíž podoba přetrvala až do nového tisíciletí. FOCA se zabývala otázkou reklamy a televizních práv a FISA otázkou pravidel a předpisů.
Přes tento politický úspěch se Max stáhl z Formule 1, aby se ale v roce 1986 objevil v čele Sdružení výrobců pod křídly FISA a zároveň v čele strojírenské skupiny Simtek. O pět let později však prodal své akcie v Simtek a plně se angažoval v politice kolem motoristického sportu.
V roce 1991 se postavil do ringu jako protikandidát Jean Marie Balestreho při předčasných volbách. Svého soka vhodně volenou kampaní porazil a byl jmenován do čela úřadu, aby ale o rok později podal demisi se zdůvodněním, že by raději byl zvolen pro své schopnosti a zkušenosti, než pro chyby bývalého prezidenta. Po dokončení strukturálních změn Mezinárodní automobilová federace FIA zvolila Maxe Mosleyho svým prezidentem na čtyřleté funkční období v roce 1997 a o čtyři roky později znovu.
Formule 1 je ale specifickým sportem a s hromadným příchodem automobilek se znovu vyhrotily spory mezi FIA a týmy F1. Stáje byly nespokojeny s neustálými změnami předpisů, které bývaly přijímány většinou na poslední chvíli a snahou o umělé snížení velkých ročních rozpočtů spolu s dalším vměšováním FIA do běhu sportu. Druhá strana se zase bránila argumenty postavenými na nebezpečných haváriích, stále rostoucími rychlostmi monopostů a poklesem zájmu o F1 ze strany diváků a sponzorů.
Max Mosley se rozhodl opustit post prezidenta FIA v říjnu 2004, protože byl nadmíru nespokojen s věčnou kritikou týmů, které ale nepředložily jediný vlastní návrh řešení. Poté, co ho však grémium FIA požádalo o setrvání v úřadě s veškerou podporou názor změnil a o rok později byl zvolen do úřadu potřetí za sebou.
Pod jeho vedením přistoupila FIA k několika více či méně zdařilým úpravám technických předpisů a pravidel. K nejvýznamnějším patří například zákaz slicků a přechod k profilovaným pneumatikám, zákaz a následné povolení kontroly prokluzu, změna bodovacího systému na osm prvních jezdců v cíli, kvalifikace formou letmých kol a později kvalifikace vyřazovací, rok platný zákaz výměny pneumatik a přechod na jediného monopolního dodavatele gum, redukce výkonu přechodem a osmiválce s objemem maximálně 2400 ccm a celá řada změn týkajících se aerodynamiky monopostů F1.
Max Mosley si spolu s Berniem Ecclestonem dlouhodobě udržují kontrolu nad Formulí 1 a společně se postavili proti snaze výrobců automobilů tuto sérii ekonomicky ovládnout nebo ji zničit konkurenčním šampionátem formulových vozů. V roce 2007 sice vyprší současná dohoda Concorde Agreement, ale dá se předpokládat, že i v dalších letech bude F1 kráčet směrem, který společně určují.
Aston Martin v sezoně 2026 dál odmítá nasazovat drobné úpravy vozu AMR26 a pod vedením Adriana Neweyho čeká na velký balík vylepšení. Navzdory slabým výsledkům tým věří své strategii, přičemž problémy se netýkají jen aerodynamiky, ale celého fungování monopostu.
Lewis Hamilton vyhrál v Barceloně poprvé jako jezdec Ferrari. Klíčovou roli sehrál nový závodní inženýr Carlo Santi, se kterým si rychle vytvořil silné pouto. Hamilton označil spolupráci za zásadní a po závodě se posunul na 2. místo v šampionátu se ztrátou 41 bodů.
Budoucnost Maxe Verstappena je znovu v centru dění ve světě F1. Ralf Schumacher tvrdí, že Mercedes mu předložil nabídku na přestup z Red Bullu. Spekulace podporují i výkonnostní klauzule v kontraktu, zatímco Russell mluví o vlivu vývoje.
Ferrari v Barceloně výrazně zamíchalo pořadím sil ve F1. Díky rozsáhlým vylepšením získal Lewis Hamilton své první vítězství za italský tým a ukončil dominanci Mercedesu. George Russell upozornil, že o boji o titul letos rozhodne především rychlost vývoje monopostů a nasazování nových dílů.
Mercedes se připojil ke sporu kolem Velké ceny Monaka a požádal FIA o přezkum rozhodnutí, které vedlo ke zrušení časových penalizací Pierra Gaslyho. Tým upozorňuje na možné narušení sportovní spravedlnosti, nejednotné uplatňování pravidel a nerovné možnosti odvolání mezi jednotlivými jezdci a týmy.
Kontroverze po Velké ceně Monaka pokračuje. McLaren a Red Bull podaly odvolání k Mezinárodnímu odvolacímu soudu FIA proti zrušení dvou penalizací Pierra Gaslyho. Podle obou týmů rozhodnutí narušuje sportovní spravedlnost a vyvolává pochybnosti o jednotném výkladu pravidel.
Lando Norris po vítězství Lewise Hamiltona v Barceloně ocenil jeho návrat na vrchol i formu s Ferrari. Zároveň řekl, že Hamilton „ukázal prostředníček“ kritikům na internetu. Sedminásobný šampion vyhrál po 686 dnech a znovu se zapojil do boje o titul.
Isack Hadjar ostře zkritizoval startovní proceduru Red Bullu, kterou označil za příliš složitou a vyžadující nepřiměřenou přesnost. Po nepovedeném startu v Barceloně se propadl z 6. na 14. místo a vyzval tým k rychlému řešení problému.
Andrea Kimi Antonelli po Velké ceně Španělska obdržel pětisekundovou penalizaci za opakované porušování traťových limitů. Přestože trest přišel až po závodě a mladý Ital nedokončil posledních pět kol, díky klasifikaci ve výsledcích se vyhnul posunu na startovním roštu pro nadcházející Velkou cenu Rakouska.
Nico Hülkenberg přišel ve Velké ceně Španělska o nadějný výsledek kvůli mimořádně neobvyklé technické závadě. Kámen odmrštěný vozem Liama Lawsona zasáhl nouzový mechanismus jeho Audi, aktivoval vypínač motoru a způsobil odstoupení ze závodu.
Lewis Hamilton vyhrál GP Španělska v Barceloně díky strategii Ferrari se třemi pit stopy. Startoval 2., využil agresivní taktiku a chyby Mercedesu, převzal vedení a zvítězil o 19,561 s. John Elkann ho pochválil a označil výsledek za emotivní i důležitý pro celý tým.
Lewis Hamilton získal první vítězství za Ferrari ve Velké ceně Španělska díky skvělé strategii s využitím virtuálního safety caru. Porazil George Russella, třetí skončil Lando Norris. Závod ovlivnily i odstoupení Kimiho Antonelliho a Charlese Leclerca.