Max Mosley

Max Mosley se narodil roku 1940 v rodině politika Oswalda Mosleyho, jenž vešel do povědomí Britů ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Ale jak už to často bývá, mívají synové slavných otců se získaným dědictvím nelehkou budoucnost. Nejinak tomu bylo i v případě Maxe, jehož otec založil v roce 1932 politickou stranu nazvanou Unie britských fašistů.

Přes otcovu pozdější internaci během II. Světové války studoval na Univerzitě v Oxfordu, kde promoval v roce 1961 z fyziky a následně se v Londýně věnoval studiu práva. Obhájcem byl jmenován o tři roky později.

Max Mosley stejně jako jeho četní vrstevníci nezůstal necitlivým k vůni benzínu a v letech 1966 a 1967 závodil na klubové úrovni s vozy Formule 2 za London Racing Team a o rok později se poprvé setkal s Frankem Williamsem, když startoval s jeho týmem F2. Za volantem monopostů poměřil své schopnosti s Jimem Clarkem, Jackie Stewartem a Jochenem Rindtem, ale více mu učarovala technika a organizace týmu, než samotné závody na dráze.

Proto se v roce 1969 spolu s Alanem Reesem, Grahamem Coakerem a Robinem Herdem postavil do čela společnosti produkující závodní vozy. Společnost March (M-Mosley, AR-Alan Rees, C-Coaker a H-Herd) vyprodukovala několik úspěšných zákaznických šasi a angažovala se se svým týmem i ve Formuli 1. A právě projekt F1 měl na starosti Max Mosley. Stáj skončila v Poháru konstruktérů 1970 a 1971 na třetím místě a Ronnie Peterson vybojoval v roce 1971 titul vicemistra světa.

Max Mosley ale nezapře svého otce a jeho geny. Už začátkem 70. let se začal totiž angažovat ve FOCA, asociaci konstruktérů F1, jež byla založena pro ochranu zájmů týmů F1. V roce 1977 definitivně opustil konstrukční oblasti a pustil se do politiky ve FOCA a následně FISA, jednom z výborů Mezinárodní automobilové federace FIA.

V době, kdy se vyhrotily spory mezi FOCA (Bernie Ecclestone) a FISA (Jean Marie Balestre) napomohl Max znesvářené strany diplomaticky usmířit návrhem dohody, jejíž podoba přetrvala až do nového tisíciletí. FOCA se zabývala otázkou reklamy a televizních práv a FISA otázkou pravidel a předpisů.

Přes tento politický úspěch se Max stáhl z Formule 1, aby se ale v roce 1986 objevil v čele Sdružení výrobců pod křídly FISA a zároveň v čele strojírenské skupiny Simtek. O pět let později však prodal své akcie v Simtek a plně se angažoval v politice kolem motoristického sportu.

V roce 1991 se postavil do ringu jako protikandidát Jean Marie Balestreho při předčasných volbách. Svého soka vhodně volenou kampaní porazil a byl jmenován do čela úřadu, aby ale o rok později podal demisi se zdůvodněním, že by raději byl zvolen pro své schopnosti a zkušenosti, než pro chyby bývalého prezidenta. Po dokončení strukturálních změn  Mezinárodní automobilová federace FIA zvolila Maxe Mosleyho svým prezidentem na čtyřleté funkční období v roce 1997 a o čtyři roky později znovu.

Formule 1 je ale specifickým sportem a s hromadným příchodem automobilek se znovu vyhrotily spory mezi FIA a týmy F1. Stáje byly nespokojeny s neustálými změnami předpisů, které bývaly přijímány většinou na poslední chvíli a snahou o umělé snížení velkých ročních rozpočtů spolu s dalším vměšováním FIA do běhu sportu. Druhá strana se zase bránila argumenty postavenými na nebezpečných haváriích, stále rostoucími rychlostmi monopostů a poklesem zájmu o F1 ze strany diváků a sponzorů.

Max Mosley se rozhodl opustit post prezidenta FIA v říjnu 2004, protože byl nadmíru nespokojen s věčnou kritikou týmů, které ale nepředložily jediný vlastní návrh řešení. Poté, co ho však grémium FIA požádalo o setrvání v úřadě s veškerou podporou názor změnil a o rok později byl zvolen do úřadu potřetí za sebou.

Pod jeho vedením přistoupila FIA k několika více či méně zdařilým úpravám technických předpisů a pravidel. K nejvýznamnějším patří například zákaz slicků a přechod k profilovaným pneumatikám, zákaz a následné povolení kontroly prokluzu, změna bodovacího systému na osm prvních jezdců v cíli, kvalifikace formou letmých kol a později kvalifikace vyřazovací, rok platný zákaz výměny pneumatik a přechod na jediného monopolního dodavatele gum, redukce výkonu přechodem a osmiválce s objemem maximálně 2400 ccm a celá řada změn týkajících se aerodynamiky monopostů F1.

Max Mosley si spolu s Berniem Ecclestonem dlouhodobě udržují kontrolu nad Formulí 1 a společně se postavili proti snaze výrobců automobilů tuto sérii ekonomicky ovládnout nebo ji zničit konkurenčním šampionátem formulových vozů. V roce 2007 sice vyprší současná dohoda Concorde Agreement, ale dá se předpokládat, že i v dalších letech bude F1 kráčet směrem, který společně určují.