McLaren po problémech ve sprintu otočil vývoj víkendu. Lando Norris vysvětlil klíčovou změnu

Lando Norris považuje triumf v Zandvoortu za jeden z nejpovedenějších ve své kariéře. Ještě důležitější než samotné vítězství pro něj však byla proměna, kterou McLaren dokázal během jediného dne předvést. Po problémech ve sprintu totiž tým našel způsob, jak vůz výrazně zlepšit.

Sobotní sprint přitom Norrise příliš nepotěšil. Do cíle sice dojel třetí, ale za volantem svého McLarenu se necítil dobře. Vůz podle něj postrádal správnou rovnováhu a nedával mu dostatek jistoty.

„V sobotu jsem byl docela zklamaný. Když jsem viděl, jak moc jsme se ve sprintu trápili, trochu mě to připravilo o motivaci. Vím, že šlo jen o sprint, ale každý bod se počítá a my jsme jednoduše neměli tempo,“ přiznal Norris.

Situaci se McLarenu podařilo částečně napravit už v kvalifikaci, v níž Norris získal pole position. Ani to však podle něj neznamenalo, že by měl před hlavním závodem jasno o svých šancích na vítězství.

Britský jezdec se proto v sobotu večer pustil společně s inženýry do podrobné analýzy problémů. Hledali způsob, jak zlepšit chování vozu, práci s pneumatikami i samotný Norrisův jízdní styl.

„Neměl jsem v autě ten pocit, který mi dodává energii. V sobotu večer jsme proto pracovali opravdu tvrdě. Strávil jsem spoustu času se svými inženýry a snažili jsme se pochopit, co můžeme dělat lépe,“ popsal.

Ani nedělní závod však nezačal podle představ. Po restartu po červené vlajce Norris neudržel vedení a před něj se dostal Kimi Antonelli. McLaren navíc v první části závodu stále nefungoval tak, jak by si britský jezdec představoval.

„Až na start to byl vlastně tak trochu mix různých závodů. První stint byl hodně špatný a připomínal mi sprint. Pak jsme nasadili tvrdé pneumatiky a všechno najednou začalo fungovat,“ vysvětlil Norris.

Právě tvrdá směs se ukázala jako klíčový moment závodu. Norris s ní získal potřebnou jistotu a McLaren začal výrazně zrychlovat. Rozdíl oproti první části závodu byl natolik výrazný, že se Brit postupně přiblížil k Antonellimu.

„Najednou jsem měl v autě ten pocit, který jsem potřeboval. Závod se ke mně začal vracet,“ řekl Norris. Z pouhého dohánění soupeře se tak postupně stal reálný útok na vítězství.

Norris zároveň přiznal, že ještě před změnou pneumatik nevěřil, že má dostatečné tempo na triumf. „Nemyslel jsem si, že máme rychlost na vítězství. Ani pole position mi v tu chvíli nedávalo příliš velkou naději, a už vůbec ne po prvním kole a během prvního stintu,“ uvedl.

Po zlepšení chování vozu se ale jeho přístup změnil. Norris začal na Antonelliho tlačit a snažil se dostat Mercedes pod tlak. „Z toho, že jsem měl pocit, že závod nevyhraju, jsem se dostal k myšlence: ‚Alespoň ho můžeme donutit dělat chyby.‘“

Tato taktika začala fungovat. Antonelli podle Norrise pod rostoucím tlakem začal chybovat a Mercedes musel reagovat také strategicky. McLaren tím získal ještě více prostoru pro práci s tempem a strategií.

„Když jsem jel za ním, začal dělat mnohem více chyb. Donutili jsme Mercedes něco udělat se strategií. To nám otevřelo možnosti dál tlačit a prodloužit stint,“ popsal Norris.

Brit nakonec Antonelliho předjel přímo na trati a závod následně kontroloval. Do cíle dorazil s náskokem 11,536 sekundy a připsal si 13. vítězství ve formuli 1. Zároveň navázal na triumf z Maďarska a vyhrál podruhé v řadě.

Za hlavní faktor svého úspěchu označil Norris především důvěru ve vůz. „Když mi auto dává to, co potřebuji, mám správný předek, důvěřuji zadní části při nájezdech a dokážu předvídat každou zatáčku, vím, že závod vyhraju,“ vysvětlil.

Zároveň však upozornil, že pokud vůz takovou jistotu neposkytuje, jeho možnosti jsou výrazně omezené. „Když to nemám, stejně jako v prvním stintu, není toho moc, co s tím můžu udělat,“ uzavřel Norris. Právě rychlé odstranění problémů mezi sprintem a hlavním závodem podle něj rozhodlo o nečekaném obratu celého víkendu.