Už jsme to uvedli při jiné příležitosti - sešel se zvláštní jev, kdy se piloti třikrát po sobě pohybovali v destinaci, kde vládne francouzština. Ale ta poslední se nesla v duchu velkého návratu a patřičných oslav... samozřejmě, jak to tak bývá, s pihami na kráse.
Jak už napovídá termín Grand Prix, Francouzi měli k rychlým kolům vždy blízko, což ostatně dokládají i historické zápisy v knihách rekordů. Málokoho překvapí, že první Velká Cena se jela ve Francii. Jenže pak se to tak trochu zadrhlo. Ne že by zástupci země galského kohouta nebyli na místě činu, ale triumfy nepřicházely. Na francouzského mistra světa se čekalo až do roku 1985, kdy Alain Prost konečně zúročil svůj talent, ovšem ne v barvách Renaultu, jak celá Francie čekala, nýbrž v "cizáckém" McLarenu. Když pak konečně Alonso povýšil i Renault na piedestal s titulem, mohlo se zdát všechno très bien, ale už tři roky po tomto triumfu se Francie poroučela z kalendáře F1.
Le Castellet byl vždy považován za jednu z nejmodernějších tratí, na svědomí ji má pan Paul Ricard, jehož jméno je spojováno s vynikající anýzovkou. Roky se sem sjížděly týmy při předsezónních testech a rovinka Mistral byla stejně ikonickou, jako zatáčka Mirabeau v Monaku nebo slavná Aqua Minerali v Imole. Ale bezpečnostní povyk ji obrousil, už v minulosti byla degradována na polovinu - to se stalo v posledních pěti ročnících, kdy byla F1 na této trati oficiálně pořádána (tedy 1986-1990). Pak si i zkrácený okruh Le Castellet dal oddech - na dlouhých 28 let.
Comeback je vždy záležitost okázalá, jen namátkou si vzpomínám na fantastické prostředí v belgickém Spa-Francorchamps, kde přestavba a následné otevření trvalo třináct let. Francouzi určitě měli zájem na tom, aby desetiletá absence byla završena něčím, na co se bude dlouho vzpomínat. Pokud pomineme trochu škodolibosti ze strany přírody, pak museli občas sčítat škody: především po stránce infrastruktury se stížnosti množily geometrickou řadou. Ostatně v době, kdy poslední trénink byl jen formální záležitostí právě kvůli dešti, nabídly přenosové kamery občas pohled do blízkého okolí okruhu a čeští diváci mohli hledat deset rozdílů mezi "pohybem" na zdejších komunikacích a plynulostí provozu třeba na proslulé pražské magistrále v dopoledních hodinách...
Rovněž piloti měli určité výhrady, zejména se jim nelíbil "hrb" na rovince Mistral, který považovali nejen za zbytečný, ale také poněkud nepřehledný. Mohli jsme vidět několik mírně zmatených probrždění a téměř hledání cesty, protože v místě oné "odbočky" byly doslova provazce dalších cest, které mátly nejen aktéry tréninků, kvalifikace a závodu. Pochopitelně nebylo možné vyhovět tomuto apelu ze dne na den, ale pro následující ročník mají FIA a pořadatelé o čem přemýšlet. A pokud hovoříme o rovinkách, tak přišly na přetřes i DRS zóny, které sami piloti hodnotili jako příliš nahrávající těm, kteří zezadu útočili. Vidět to bylo nejlépe právě před inkriminovanou New Chicane, kde se stíhaný nebožák mohl bránit jak chtěl a stejně mu to bylo platné jak paraplegikovi značková obuv.
Právě tato skutečnost mohla nabízet divákům klamný dojem, že závod na trati vzdálené 39 kilometrů severně od Marseille, na níž se jelo celkově po patnácté, byl napínavý a strhující až do konce. Bezesporu tu byla úvodní kolize dvojice Bottas-Vettel a na ní navazující stíhací jízda obou jmenovaných. Je to ale trochu falešná náplast, protože poměřovat Ferrari se středem pole je přinejmenším pošetilé. Chtěl jsem uvést nějaký hezký příměr, ale právě probíhající šampionát ve fotbale mi vzal chuť, zvláště když se někteří favorité - mezi nimi obhájci titulu - poroučejí z podniku už po základních skupinách. Vettelova chyba trochu závod poznamenala, protože pak jsme mohli možná být i svědky urputnějšího souboje na čele, takhle spíš kroutíme hlavou nad tím, proč třeba u Red Bullu panují takové rozdíly. Bude tu zcela jistě vysvětlení týkající se pneumatik a dalších "skrytých" věcí, protože jinak by bylo až zarážející, jak se mladý Holanďan dokázal od svého týmového kolegy utrhnout.
Kdo mě osobně dělá radost, to je Sauber. Vždy jsem přál takovým těm otloukánkům na chvostu startovního pole, aby dokázali zabojovat, překvapit dobrým výsledkem a trochu rozvířit názorové dění. Daleko víc v tomto směru zatím působí Charles Leclerc a úspěšně tak piluje svou kariéru. A to ještě nedávno skromně srovnával F2 a F1 a příznivcům se spíše omlouval, že se s vozem nedokázal sžít dost rychle. Přál bych tomuto zástupci monackého knížectví, po Chironovi, Testutovi a Berettovi teprve čtvrtém v historii F1, aby se vyhnul osudům takových pilotů, jakými byli třeba Maurizio Gugelmin nebo Stefano Modena. Oba byli nazývání talenty, oba si přičuchli k dobrému výsledku, ale už ho nedokázali znovu zopakovat a skončili v propadlišti dějin. A podobných případů bychom našli mnohem více.
Mediální prostor si tak pro sebe uloupil McLaren. Povaha informace přímo z jeho tábora doprovázena pikantní historkou s čokoládovou příchutí byla samozřejmě opakována a připomínána, nakonec ač možná inklinovala k bulvární informaci, bylo určitě dobré se o ní zmínit. Podtrhává totiž fakt, že F1 skutečně vždy a nutně nemusí být jen motory, převodovky, technika, pneumatiky, závodění a nehody. Někomu vadí zmínka o chaosu v řadách McLarenu a považuje za neetické se zmiňovat o tyčinkách Cadbury Freddo (i když se to evidentně stalo), jinému zase přijde přes čáru detailní pitvání nehod, jejich připomínání a rozbor. K tomu bych chtěl dodat tolik: V současné době se intenzivně zabývám studiem historie monopostů, které buď skončily jen ve formě obrázku (nebo jak bychom dnes řekli vizualizace) či podezřelého modelu, v těch lepších případech to dotáhly ke zkušebnímu podvozku. A i tady je spousta klípků, kuriozit, rarit a drobných příběhů, které dodávají historii další rozměr. Když se budeme na F1 dívat jen jako na špičkovou záležitost ze stránky technické (kterou bezesporu je), třetina lidí se u takových popisů bude nudit, druhá jim nebude rozumět a jen třetí bude spokojena. Pokud nejde o urážlivé, záměrně hanlivé nebo vymyšlené útoky proti konkrétní osobě nebo týmu, lze občas psát také lehkým perem a vnést do problematiky úsměvnější polohu...
Hamiltonovo vítězství, především způsob, jakým ho dosáhl, opět vyvolalo nemálo otazníků, zda se Mercedes nevrací se své dřívější převaze. Fakt, že obhájce titulu dokázal vyhrát poměrně lehce s inovovanou pohonnou jednotkou, k tomu i nabádá, ale odpůrci této teorie zase mohou oponovat, že Vettel neměl stejnou výchozí pozici a kdo ví, jak by celá situace dopadla, kdyby mu Hamilton po startu lehounce nezpomalil a Němec pak neměl kudy pokračovat. To vůbec neznamená, že pilot Ferrari nemá na incidentu podíl, naopak ten rozhodující jde jednoznačně za ním. Počkejme do Rakouska, třeba už za těch pár dní budeme o něco chytřejší.
Max Verstappen ukončil spekulace o své budoucnosti. V Red Bullu zůstane minimálně do konce roku 2030. Podle šéfa týmu Laurenta Mekiese může jeho setrvání pomoci stáji přilákat špičkové inženýry a technické posily.
Lando Norris prodloužil smlouvu s McLarenem do konce roku 2030. Přiznal, že by byl hrdý, kdyby v týmu strávil celou kariéru. Zároveň ale zatím neví, jak dlouho chce ve formuli 1 závodit.
Lando Norris popsal výrazný obrat McLarenu během Velké ceny Nizozemska. Po zklamání ze sprintu a nepovedeném začátku závodu tým dokázal správnými změnami a nasazením tvrdých pneumatik výrazně zrychlit. Norris následně předjel Kimiho Antonelliho a s náskokem 11,536 sekundy si dojel pro vítězství.
Max Verstappen vysvětlil svou havárii z úvodu GP Nizozemska. Přiznal, že v poslední klopené zatáčce špatně odhadl stav stále mokré trati. Z nehody vyvázl bez zranění, jeho domácí závod však skončil už v prvním kole.
George Russell dojel v Zandvoortu třetí, když v závěru odolal tlaku Lewise Hamiltona. Mercedes zároveň využil týmové režie a nechal Kimiho Antonelliho získat zpět druhé místo, o které přišel po zastávce v boxech během Virtual Safety Caru.
Lando Norris ovládl Velkou cenu Nizozemska a získal druhé vítězství v řadě. Závod ovlivnila nehoda Maxe Verstappena i souboj s Kimim Antonellim. Ital dojel druhý před Georgem Russellem a upevnil své vedení v šampionátu.
Lando Norris po třetím místě ve sprintu společně s McLarenem upravil nastavení vozu a změny se ukázaly jako správný krok. V kvalifikaci na Velkou cenu Nizozemska porazil George Russella o 0,102 sekundy a získal 18. pole position v kariéře.
Kimi Antonelli skončil v kvalifikaci na Velkou cenu Nizozemska třetí, ale podle svých slov mohl pomýšlet výše. Lídr šampionátu v posledním kole chyboval v první zatáčce a přišel tak o šanci bojovat s Landem Norrisem o pole position.
Liam Lawson při návratu k Red Bullu zazářil v kvalifikaci na Velkou cenu Nizozemska. Novozélanďan obsadil osmé místo a za Maxem Verstappenem zaostal jen o 0,115 sekundy. Po nepovedeném působení v roce 2025 tak ukázal výrazné zlepšení.
Lando Norris získal pole position pro Velkou cenu Nizozemska, když v kvalifikaci porazil George Russella a lídra šampionátu Kimiho Antonelliho. Pro Brita jde o druhou pole position v sezoně. McLaren navíc v Zandvoortu zůstává neporažený ve všech dosavadních jízdách.
Lewis Hamilton, Max Verstappen a další tři jezdci se po sprintu v Zandvoortu ocitli v hledáčku komisařů. Důvodem byl jejich postup před startem, který neodpovídal pokynům závodního ředitele. O jejich dalším osudu následně rozhodli sportovní komisaři.
Charles Leclerc vybojoval ve sprintu Velké ceny Nizozemska druhé místo. V závěru předjel Landa Norrise odvážným manévrem v první zatáčce. K úspěchu Ferrari pomohla také volba měkkých pneumatik, které vydržely až do cíle.