Další finská premiéra aneb jako by to tu už někdy bylo

Závody v olympijském komplexu Soči nikdy neslibovaly dramatickou podívanou, což pochopitelně neznamená, že se tu neděly věci zajímavé. Vettel si už dopředu dělal alibi a označil Mercedes za papírového favorita. Ještě v dobách předcomputerových jsme ale znali jedno přísloví, že právě papír snad kromě vejce snese úplně všechno. Když se po třiceti Grand Prix poprvé ocitl v první řadě někdo jiný, než aspoň jeden vůz Mercedes, zdálo se, že se hegemonie Stříbrných šípů nabourá.

Ruská Grand Prix patří mezi ty závody, u kterého si můžete uvařit kafíčko, zalaškovat s přítelkyní, odpovědět na 67 SMSek přátel, že se fakt, ale opravdu díváte na závod, vyluxovat, zdřímnout si a zkontrolovat výsledky fotbalových lig, aniž by vám něco podstatného uniklo. Tentokrát se o drama postarali hned na začátku Palmer s Grosjeanem, taková repríza loňského duelu Vettel Kvjat, i když v tomto případě byla britsko-francouzská nevraživost vyřešena stylem "double impact", za který by se nemusel stydět Jean-Claude van Damme v nejzářivějších dobách své poněkud kontroverzní kariéry. Následovala malá násobilka tahanic, kdo je vlastně na vině. Pokud se podíváte na záznam, je evidentní, že Palmer opravdu neměl možnost nechat Grosjeanovi více místa, protože skutečně po jeho levici měl závoru v podobě Ericssonova sauberu, navíc Francouz hledající místo šel přes obrubník skokem evokujícím ataky, za které by se nemusel stydět ani Jean-Claude van Damme akční paměti. Trochu mi to připomnělo Silverstone 1981, kdy něco podobného zkusil Gilles Villeneuve ve Woodcote Corner. Jeho Ferrari tehdy nikoho nesestřelilo, protože bylo první v sevřené čtyřčlenné formaci, ale na jeho skok plavmo do záchytných plotů doplatili ještě de Cesaris a Jones. V tomto směru lze říci, že závěrečné hodnocení závodní incident je zcela na místě. Možná s jemnou výtkou na Grosjeanovu adresu, protože jeho nájezd na vnitřek druhé zatáčky byl hodně optimistický.

Možná jsme se příliš soustředili na tento duel, takže jsme téměř přehlédli strkanici Massa-Ricciardo, která dost možná měla vliv na pozdější Australanův nedobrovolný odchod ze závodu. Daleko víc lidí si nevšimlo, že po zmíněné kolizi neměly daleko ke vzájemnému vyřazení oba vozy Toro Rosso. Sainz jr. využil vnější stopy na rovince a zatáčku 2 střihl tak, že Kvjata vyhnal na vnější straně dlouhého oblouku mimo trať. Naštěstí pro oba tím jejich incident skončil, stejně jako trable druhého Haasu - Magnussen totiž utekl před kolizí maléru prostě tím, že si poněkud zkrátil následující pasáž. Za to byl také později penalizován, bohužel titulkovací zařízení má stále ještě nějaké mouchy, protože penalizaci přisoudilo Vandoorneovi (tak to také bylo uvedeno mylně v reportu závodu). Magnussen zamířil mimo trať bez zjevné příčiny, což rozhodně nebyl případ za ním jedoucích Vandoornea a Wehrleina.

Tím se vlastně vystřílel veškerý zajímavý prach, takže až na soustavné slovní útoky Lewise Hamiltona, které bylo možné vnímat několika způsoby, od zvědavosti přes nedůvěru až k frustraci, jsme jenom sledovali strategické šachy. Nakolik frustrující bylo pro Hamiltona půlminutové zpoždění za Bottasem - zvláště když mu inženýři a tým tvrdili, že oba vozy jsou identické - nechám na posuzování jiným. Každopádně na něm bylo znát, že se mu taková situace vůbec nelíbí a rozhodně bude asi navzdory velké radosti u Mercedesu nálada nepříliš nadšená. Z hlediska týmu je všechno v pořádku, jedno auto evidentně nejelo podle předpokladů, tak zaskočilo druhé. Jenže po předsezónních dohadech, jakou bude hrát Bottas vedle Hamiltona úlohu, může být tato situace lehce třaskavým materiálem. Zvláště když Bottas musí dokazovat, že si své místo v německém týmu zaslouží. Ať to vypadá sebevíce podivně.

Hitem posledních dnů je díky mizérii McLarenu Fernando Alonso, i když si člověk někdy říká, jestli to není ono pověstné šťouchání do bezbranného. Španěl šel do nového roku bezesporu s odhodláním, které ale vyprchalo už při testech. Honda se chová stylem "mañana", sliby zůstávají ve fázi slibů a poslední (ne)vystoupení v Soči tomu dodalo korunu. Lze pochopitelně dlouze meditovat nad tím, zda cesta za oceán je tou nejlepší terapií, ale když nic jiného, alespoň odezva a přítomnost Alonsa v USA tomuto veteránovi dopřála určitou satisfakci. O jeho kvalitách není pochyb, ale jen málokterý žokej na kulhajícím koni dokáže zázraky. Zcela mimo proud oblíbené debaty je pak otázka, jestli Alonso ve "staré cihelně" dokáže nějaký veleúspěšný průlom. To by pak na jeho kariéru mělo citelný vliv...

O čem se bude hodně povídat, je poslední kolo a Massův příspěvek do boje o vítězství. Massa před druhou zatáčkou udělal místo Bottasovi a druhý Vettel se za ním zasekl. To by nebylo až tak divné, protože Ferrari skutečně bylo za Williamsem hodně pozadu a Felipe by musel nejspíš hodně zpomalit (i když by mu to nijak neuškodilo, Sainz jr. za ním měl dost velkou ztrátu). Následující průjezd obloukem 3 vypadal, že Vettel nemá dostatečnou rychlost, aby Massu zdolal. Problém nastal až ve "čtyřce", před níž Brazilec s ohledem na své zkušenosti a fakt, že toho v čele mnoha závodů sám najezdil až až měl a mohl udělat Vettelovi místo. Když se podíváme na záznam, Felipe to Sebastianovi nijak neulehčil, ani náznak zpomalení a udělání místa. Nevystačíme ani s odůvodněním, že Massa Vettela neviděl - před nájezdem do zatáčky 2 se podíval do zrcátek a musel Ferrari těsně za sebou vidět. Navíc Vettel, aby si vůbec uchoval nějakou šanci na poslední útok na Bottase, musel Massu zdolat v oné zatáčce 4, kde se před dvěma lety také v posledním kole potkali ve finském duelu Bottas a Räikkönen - pravda, ti v přímém boji o pozice. A opět se vybavují případy z minulosti, konkrétně mě napadá Holandsko 1976, kdy v posledním kole o triumf bojující dvojice Hunt-Regazzoni dojela Alana Jonese, jedoucího o kolo zpět. Australan tehdy Hunta ochotně pustil a Švýcara držel další dvě zatáčky za sebou. Clay na cílové čáře prohrál duel s Huntem o 0,92 vteřiny a po sezóně se našlo dost těch, kteří právě tento odstup uváděli jako rozhodující rozdíl v boji o titul. Kdyby "Rega" v Holandsku vyhrál, Hunt by ve Fuji (za předpokladu shodného vývoje šampionátu) byl o dva body zpátky.

A jsme u spekulací a dohadů. Byl v Massově jednání záměr? Chtěl pomoci někdejšímu týmovému kolegovi? Držel basu s Mercedesem, dodavatelem motorů pro tým Williams? Nebo v tom byl i malý políček směrem k Ferrari? Asi ani jedna teorie nemá příliš pevný základ, ale znáte to rčení o určitém šprochu... Následné dohady, zda by Vettel mohl nějak Bottase ohrozit jsou do jisté míry ex post, i když i tady známe podobné případy, stačí si vzpomenout na Kanadu 2011, kde Button využil chyby právě Sebastiana Vettela a v posledním kole ho zdolal. Mohlo k něčemu podobnému dojít v Rusku? Co by se stalo, kdyby měl Vettel možnost ještě zatlačit na Bottase? Ten přeci v 38. kole v zatáčce 13 udělal obrovskou chybu, která ho mohla stát vedení, je až tak vyloučené, že by někde pod přímým tlakem nezazmatkoval? Známe daleko víc případů, kdy byl vedoucí pilot jel se soupeřem či soupeři v zádech a všechny útoky ustál, ale také se tvrdí, že krátkodobý a intezivní nápor je horší než dlouhodobý, kdy si pilot paradoxně na přítomnost nebezpečí zvykne...

Ale to jsou všechno pouze dohady, stejně jako spekulace, nakolik vítězství Bottase katapultuje k dalším metám. Jsou známy příklady pilotů v podobném postavení, ať to byli Cheever, Johansson, Frentzen či Kovalainen. Měli kvalitní materiál, ale zůstali těsně pod vrcholem, ačkoliv poslední dva jmenovaní dokázali v této pozici vyhrát (Frenzen u Williamsu, Kovalainen v McLarenu). Další otázkou je, zda do této situace nějak zasáhnou vyvíjející se vztahy uvnitř samotného Mercedesu. Jeho vedení vydává uklidňující zprávu, že mezi oběma piloty je všechno v nejlepším pořádku a kvůli jednomu vítězství není třeba dělat dusno. Kolikrát jsme ale byli svědky toho, že právě takové prohlášení bylo na samém počátku horšících se vztahů? To neznamená, že bychom něco přivolávali nebo předjímali, ale vyloučit to nelze, zvláště kvůli faktu, že Lewis se potřebuje, asi nejvíc sám před sebou, rehabilitovat za prohraný titul loni, Bottas zase musí dokázat, že jeho existence ve špičkovém týmu je oprávněná. Může z toho vzniknout poměrně slušná mela...

Španělsko nás láká na hromadu změn a rozsáhlá vylepšení, z tohoto hlediska by se měl na Circuit de Catalunya odehrát div ne závod století. Prostí fanoušci, nezatíženi povinností jásat i nad vysloveně nudnými a únavnými závody, určitě budou maximálně zvědaví, co jim pátý závod letošní sezóny přinese.