Představení montrealského okruhu: Technické výzvy rychlé městské trati (+video)

Okruh Gillese Villeneuva na ostrově Notre Dame patří mezi piloty k oblíbeným okruhům - celý Montreal Formulí 1 žije a diváci v něm dokážou připravit fantastickou atmosféru. Jedno kolo zde měří 4 361 metrů a v neděli vyhrává ten, kdo jich jako první ujede 70, což představuje celkovou vzdálenost 305,207 km.

Okruh obsahuje 14 zatáček (6 levotočivých a 8 pravotočivých) a piloti ho v závodě zvládají průměrnou rychlostí 193 km/hod. Rovinky jsou však zakončovány pomalými zatáčkami - průměrná rychlost jejich průjezdu činí pouze 106 km/hod. Tři se projíždějí rychlostí pod 100 km/hod, 2 rychlostí nad 250 km/hod. Průměrná rychlost na kolo dosahuje v kvalifikaci 205 km/hod.

Nejrychlejší je 12. zatáčka (270 km/hod), nejpomalejší 10. - vlásenka (55 km/hod), před níž během brzdění na přední pneumatiky působí vertikální tlak o síle 1100 kg. Jen dvě zatáčky se projíždějí rychleji než 250 km/hod, ve třech rychlost padá pod 100 km/hod. Nejvyšší boční přetížení zažívají jezdci v zatáčce č. 5: trojnásobek zemské přitažlivosti po dobu 5 sekund.

Povrch dráhy je poměrně hladký a vyznačuje se nižší přilnavostí a nerovnostmi (obzvlášť kvůli hrbolům před poslední šikanou týmy volí vyšší světlou výšku). Na městském okruhu se závodí jen dvakrát ročně, proto je zpočátku velmi zaprášený a během víkendu dochází ke znatelnému zrychlení v časech na kolo. Velmi nízká přilnavost však ničí pneumatiky, o nichž se ještě zmíníme níže.

Mapka okruhu (zdroj: FIA)

Minulý rok zde byla k dispozici pouze jedna DRS zóna, letos se FIA vrátila ke dvěma, jež následují těsně za sebou před brzděním do první zatáčky. Budou však celkově o 6 metrů kratší - první bod aktivace začíná 55 m před zatáčkou č. 12. Časové rozdíly mezi vozy budou měřeny za šikanou 8/9, která je nově vyasfaltována (dříve se zde nacházela tráva).

Maximální rychlosti na rovince před poslední šikanou by zde letos mohly díky DRS dosahovat 326 km/hod (315 km/hod bez něj). Díky kombinaci dlouhých rovinek (nejdelší měří 1046 m, piloti jedou 14 sekund s plynem na podlaze) a pomalých zatáček zde týmy jezdí s velmi nízkou úrovní přítlaku (nižší úroveň volí  už jen v Monze).

Nastavení se soustředí na aerodynamickou efektivitu na rovinkách, dobrou trakci pro rychlý výjezd z pomalých zatáček a jízdu přes obrubníky, což je klíčové pro dosahování konkurenceschopných časů. Týmy zde volí při výběru svých aerodynamických balíků nižší přítlak, důležitější je aerodynamická efektivita, mechanická přilnavost a výkon při brzdění.

Z pohledu brzd je kanadská trať nejnáročnější v kalendáři, k čemuž přispívá i zmíněná  specifická aerodynamická konfigurace vozů - piloti na brzdě tráví během jednoho okruhu na sedmi místech (na šesti velmi tvrdě) přibližně 13 % času.

Do vlásenky se například na 106 metrech brzdí z rychlosti 290 km/hod na 63 km/hod, což vozy dnes zvládají za 2,59 sec. Na piloty, kteří musí na pedál vyvinout tlak 141 kg, přitom působí přetížení 5,25 G a dle společnosti Brembo je k tomu zapotřebí výkonu 2136 kW. Brzdy piloti využívají na dalších 6 místech (bližší údaje o dalších zatáčkách zde).

Monoposty z rychlostí převyšujících 300 km/hod zpomalují čtyřikrát. Inženýři proto velmi pečlivě sledují opotřebení brzd a optimalizují nastavení s ohledem na stabilitu při brzdění, nasazují se větší brzdové kanálky.

Předpověď počasí na víkend(zdroj: formula1.com)

Trať je pro motory středně náročná - krom vysokého výkonu na rovinkách musí poskytovat i vysoký krouticí moment při výjezdu ze zatáček a efektivitu při brzdění motorem. Okruh se jede stylem start-stop: piloti buď naplno brzdí, nebo jedou na plný plyn (72 % vzdálenosti neboli 59 % času jednoho kola).

Po startovní/cílové rovince následuje táhlá a pomalá zatáčka, jejíž vrchol dělí od prvního místa na roštu 260 metrů. Motor zde musí být velmi dobře ovladatelný bez nějakých špiček, jelikož zde točí kolem 11 000 ot/min po dobu 5 sekund. Jedná se o nejdelší místo kola s neustále nízkými otáčkami.

Během jednoho kola monoposty spotřebují kolem 2 kg paliva, na startu závodu ho musí mít natankováno 142 kg. Úbytek 10 kg paliva se ve výsledném čase projevuje zrychlením o 0,28 sec na kolo - po každém okruhu jsou tedy monoposty teoreticky o 56 tisícin rychlejší.

Pro převodovky je Velká cena Kanady náročná, v každém kole musí změnit rychlostní stupeň průměrně 50krát, v průběhu závodu celkem 3900krát. Směr větru má velký vliv na volbu 7. převodového stupně. Vzhledem k tomu, že se na ostrově často mění, je s tím spojeno jisté riziko. Po špatném výběru ztrácíte na rovinkách.

Úvodní zatáčky okruhu (foto: Sahara Force India)

Pirelli do Kanady veze stejně jako do Monaka super-měkkou (tzv. option, červená barva) a středně-tvrdou (prime, bílá barva) směs. Kromě nich si piloti budou moci v pátečních trénincích poprvé  vyzkoušet nové pneumatiky, s nimiž by se mělo závodit od Silverstone - každý bude mít k dispozici dvě sady.

Klíčové pro to, aby super-měkká guma něco vydržela, je omezit protáčení kol, které přehřívá její povrch. K tomu dochází při akceleraci z pomalých zatáček, kterých je v Montrealu požehnaně. Protáčení kol se však pilotům velmi těžko vnímá, v době zákazu elektronické kontroly trakce se z toho pro ně stává oříšek.

Pneumatiky zde dostávají zabrat zejména při prudkém brzdění a akceleraci, v zatáčkách nejsou tak namáhány (při bočním přetížení). Více kvůli tomu dostávají zabrat zadní pneumatiky, ty přední zde mají relativně snadný život.

Průjezd 417 m dlouhou boxovou uličkou, která se nachází 8 m nad hladinou moře, zde trvá 15 sekund (21 s včetně zastávky). Časová ztráta způsobená zastávkou v boxech oproti normálnímu průjezdu kola činí 11,2 s.

Týmy budou pro závod zřejmě nejčastěji volit dvě zastávky. Kvalifikace v Montrealu nebude vzhledem k snadnému předjíždění příliš důležitá. Více bude záležet na závodní rychlosti, piloti se proto budou snažit v sobotu ušetřit co nejvíce sad pneumatik.

Stratégové kalkulují s šancí na vyjetí safety-caru, která je v Montrealu kvůli zdem kolem trati a několika slepým zatáčkám vysoká - 56 %. Během závodu vyjede safety-car průměrně 0,8krát. Ke slovu se v posledních šesti letech dostal vždy. Je to dáno tím, že jsou zdi blízko trati a některé zatáčky jsou slepé. Slavná je i Zeď šampionů, před níž se přes obrubníky projíždí středně-rychlá šikana.

Video: Průjezd okruhu s Lewisem Hamiltonem (zdroj: Youtube)

Rekord závodu v Montrealu drží Rubens Barrichello, jenž se zde v závodě v roce 2004 dostal pod hranici 74 vteřin: 1:13,622 min. Loni to Sebastian Vettel zvládl za 1:15,752 min, v kvalifikaci o den dříve za 1:13,784 min.

Údaje ze sezóny 2012

1. trénink - 1:15,564 (Hamilton)2. trénink - 1:15,259 (Hamilton)3. trénink - 1:14,442 min (Vettel)Q1 - 1:14,661 (Vettel)Q2 - 1:14,187 (Vettel)Q3 - 1:13,784 (Vettel)Rozdíl 1. trénink - Q3: 1,780 secRozdíl Q1 - Q3: 0,877 secMaximální rychlost: 328,7 km/hodCelkový počet zastávek: 36Celkový počet "normálních" předjetí: 62Celkový počet normálních/DRS předjetí: 19/18