Ohlédnutí za GP Saúdské Arábie

Určitě tu situaci znáte, protože si dovolím odhadnout, že potkala téměř každého z nás. Souběh různých okolností může přejít v něco, čemu se nedá dostatečně efektivně předejít. Kdybych chtěl pobavit přítomné, tak zvolím nesmrtelnou hlášku dr. Chocholouška (Václav Lohniský) z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje "K této nemilé události dochází minimálně x-krát za deset let." Stejně tak ale nechci složitě pitvat důvody, proč se k závodu v Saúdské Arábii vracíme s takovým zpožděním. Z jedné strany zatím finální hodnocení provést nelze, z druhé pak je dost komplikované na to, aby se dalo jednou či dvěma větami vysvětlit. Není to jen otázka ryze personální, bohužel nás jeden z členů redakčního týmu tragicky opustil a s tím jsou spojeny některé další okolnosti, ale i další faktory, jejichž zodpovězení a vyřešení si určitě vyžádá nějaký čas. Alespoň bych rád tlumočil našim věrným čtenářům omluvu s naději, že k podobné situaci nedojde.

Je určitě škoda, že se vše semlelo právě v době dalšího nočního závodu, jehož ústředním bodem určitě byla přítomnost Olivera Bearmana. Jak praví jedno oblíbené rčení "Mládí vpřed (s dodatkem Vzadu čeká práce)" se nečekaný nováček ocitl před životní výzvou. Stačí k tomu zanícený červovitý výběžek střeva - a v historii F1 to není zdaleka jediný případ. Maně vzpomínám na GP Pacificu 1995, kdy za operovaného Miku Häkkinena, podobně stiženého jako Carlos Sainz jr. letos, musel  do jeho vozu usednout Jan Magnussen, otec Kevina, o němž ještě bude řeč.

Debut ve špičkovém týmu - a tím Ferrari rozhodně je, třebaže nedrtí statistické kolonky mnoha dalšími triumfy - nese jistá úskalí. Na jednu stranu je úspěch blíže, na druhou zhruba stejně daleko číhá i zatracení. Vybavuji si nešťastníka Lucu Badoera, jenž v roce 2009 po Massově téměř fatálním zranění naskočil do týmu, snad s vidinou zisku kýženého bodu, prvního ve své kariéře, o nějž byl tak krutě připraven v GP Evropy o deset let dříve. Místo toho zažil dva ponižující závody a definitivně uzavřel kapitolu F1. Těžko také říci, zda je výhodou věk - mládí si nebere servítky a na některé věci nahlíží optikou "starcům" zcela neznámou. Na Oliverovi však je sympatické, že se s velmi dobrým výsledkem nespokojil. Ostatně, podle "starých pořádků" by body neměl - ale to je věc pravidel - a mladý Brit, jak se zdá, si na další šanci nejspíš nějakou dobu počká, takže zda by to byl či nebyl další případ à la de Vries se nejspíš nedozvíme. A tak aspoň můžeme připomenout, že Oliver Bearman je třetím nejmladším pilotem v historii F1, jenž si na své konto nějaký ten bod připsal, pokud nebudeme počítat dvanáct případů z 500 mil INDY, tak je to sedmašedesátý pilot, jenž bodoval při svém debutu a celkově 352. účastník oficiálních šampionátů F1, jenž se zapsal do tabulky s těmi, kteří získali třeba jen půl mistrovského bodu.

Líto mi bylo Valtteri Bottase - když se nedaří, tak to zkrátka nejde na žádné pozici. Mechanici u jeho vozu připomínali hejno splašených broučků a snad jen fakt, že Fin nejspíš jako chladný Seveřan udrží nervy na uzdě, je asi zachránil od důraznějšího pohovoru. Přitom nelze zpochybňovat, že nově zelené Saubery nejsou vysloveně špatné, na rozdíl od hrůzostrašného propadu Alpine. Pokud se nemýlím, tak podle smělých prognóz by francouzský tým měl v této době mít za sebou ono "přípravné" období a bojovat o vítězství, neřkuli o titul.

Vyzdvihovat výkony Red Bullu, jehož konto bylo v Saudské Arábii opentleno jubilejním 30. týmovým double je už téměř žalovatelná záležitost stran posměšku ostatním. O to víc je zajímavé zákulisí nápojového giganta, kde se nejspíš odehrává leccos prapodivného a přímo bychom mohli říci nekalého. V diskusích jsme o tom četli dost, někdy i za vlasy přitažené názory a konspirace, jenže v F1 nikdy nevíte. Co z jednoho pohledu či v jistém dni nedává absolutně žádný smysl, je druhý den a z protipohledu evidentní. Lze jenom konstatovat, že Max zůstává jednoznačně nad věcí. Tentokrát nedovolil Pérezovi ani náznak naděje vzpomenout na loňský triumf a něco mi říká, že pokud nedojde k nějaké vysloveně nečekané ráně shora (a to jsem ateista), pak i ten rekord z minulého roku může padnout. Dosti tristní.

Když tu padlo jméno Maxe Verstappena - právě jeho bych posadil k monitoru a pouštěl mu, jak mnohdy osočovaný a zatracovaný Kevin Magnussen bojuje pro tým. Znám dost pilotů, kteří by po dvou trestech a v souhrnu dvaceti vteřinách otráveně zabalili jakoukoli snahu, ale Dán se rval a bránil svou pozici - aby Hülkenberg získal dostatečný odstup. Ano, výsledkem je "jenom" bod, ale u týmů z druhé poloviny startovního pole může i ten jeden jediný puntík mít cenu zlata. Pikantní na celé věci je, že i s onou vteřinovou náloží si Kevin zase tolik nepohoršil, což ovšem nic na jeho výkonu neubírá.

Ještě jednou se tedy omlouvám za nemilé zpoždění a chci vyjádřit tu nejupřímnější snahu setkávat se zde v časech obvyklých jako v minulých mnoha letech.