Uteklo pouhých devatenáct dní od skonu francouzského pilota Patricka Tambaye a země galského kohouta přišla o dalšího reprezentanta ve Formuli 1. Možná ne tak známého, ale určitě se jednalo o muže s velmi pohnutým osudem.
Philippe Streiff se narodil 26. června 1955 v La-Tronche (region Isère) a do světa rychlých kol se vnořil v roce 1978 - absolvoval šampionát francouzské formule Renault a skončil celkově pátý. Následovala cesta přes nižší formule, v roce 1980 mu patřilo třetí místo ve francouzské kategorii F3, o rok později už se stal domácím mistrem. Byl to pro něj vůbec úspěšný rok, neboť v týmu Jeana Rondeaua společně s krajany Jean-Louis Schlesserem a Jacky Haranem dosáhli v ikonických 24 hodin Le Mans na stříbrnou příčku a dokonce byli o místo úspěšnější než samotný šéf...
Logický byl postup do evropského šampionátu F2, kde strávil tři roky, ale i když se dokázal pohybovat na předních příčkách, nejlepším umístěním byly roky 1983 a 1984 - vždy čtvrtý. Navázal však kontakty s týmem F1 Renault a z pozice testpilota si právě v roce 1984 odbyl debut v kategorii nejprestižnější: v portugalském Estorilu dostal k dispozici třetí vůz v bíložlutočerné barvě, ale cíl nespatřil. Připsal si ale druhé umístění na stupních vítězů v Le Mans, tentokrát na Porsche týmu Johna Fitzpatricka s Britem Davidem Hobbsem a Jihoafričanem Sarelem van der Merwem.
Sezónu 1985 začal Phjilippe v šampionátu nově vypsané Formule 3000, ale pak se na něj obrátil Guy Ligier - tým opustil Ital de Cesaris (mnozí si mysleli, že důvodem byla jeho nehoda v rakouském Zeltwegu, ale důvod byl jiný) a Streiff nabídku s radostí přijal. Postupně se zlepšoval a po desátém místě (Itálie), devátém (Belgie) a osmém (Evropa) předvedl výborný výkon v posledním závodě v Austrálii. Dojel třetí a nic na tom nezhatilo ani zbytečné nedorozumění v závěru závodu s týmovým kolegou Laffitem, přes poškozený levý závěs dojel do cíle na třetí příčce!
Leckdo čekal, že Francouz bude u Ligieru pokračovat, ale přednost dostal zkušený Arnoux a Streiff se objevil v barvách Tyrrellu. Tým "strýčka Kena" sice měl k dispozici první monopost navržený počítačem, ale výsledkově to nebylo slavné. Streiff ze šestnácti závodů dojel šestkrát v první desítce, ale body bral pouze za šesté místo ve Velké Británii a páté v Austrálii. Opět to pro něj vypadalo skvěle, patnáct kol se držel na třetím místě, jenže dvě kola před cílem už byla jeho nádrž suchá - i tak byl klasifikován jako pátý.
Sezóna 1987 byla složitá. Tyrrell se vrátil k atmosférickým motorům a de facto jel "druhou ligu", v níž proti turbomotorům neměl šanci. Klání v náhradních soutěžích Trofej Jima Clarka a Pohár Colina Chapmana sice Tyrrellovi piloti i tým ovládli, ale jinak pouze paběrkovali. Streiff nicméně v Německu zvládl dojet čtvrtý - a nikdo nemohl tušit, že to je poslední bodový zisk tohoto sympatického pilota.
Přátelství s lidmi od týmu AGS ho přiválo do této stáje v roce 1988 a lze říci, že díky Philippovi stáj pozvolna stoupala vzhůru. Sice se nepovedl žádný závod s bodovým ziskem - i když podle dnešního klíče by jich Streiff získal hned osm za čtyři umístění v první desítce. Výkonnost se konsolidovala a Francouz s týmem vyhlíželi s nadějí do roku 1989.
Bohužel hned v Brazílii při první Grand Prix došlo k tragédii. Streiff havaroval při tréninku a s poraněnou páteří putoval do nemocnice, ovšem neodborná péče při přepravě znamenala, že Philippe ochrnul na spodní polovinu těla. A to měl ještě štěstí, že nezahynul, protože ho stihla srdeční zástava a dohlížející ošetřovatel omdlel. Nebýt náhodné přítomnosti Streiffova přítele a odborníka na zranění páteře dr. Gérarda Saillanta jenž závodníka duchapřítomně zresuscitoval, vše mohlo skončit tragicky.
Někdejší pilot i přes svůj handicap dokázal nadále působit v motorsportu, i když pouze jako promotér nebo speciální host. Nejblíž k návratu do světa šíleně rychlých kol měl v roce 1994, kdy se svým někdejším šéfem z AGS Huguesem de Chaunacem usilovali o koupi týmu Ligier. Mělo jít o akci podporovanou Renaultem s cílem vytvořit podobnou vazbu jako později předvedli Red Bull a Toro Rosso - jenže z "juniorky" Williamsu nebylo nic, protože tým dvojici vyfoukl jistý Flavio Briatore...
Philippe byl vždy přátelský a když jsme ho oslovili s žádostí o odpovědi na několik otázek, poskytl F1NEWS.cz exkluzivní odpovědi. Jakmile mu to čas a jeho stav dovolily, navštěvoval i závody F1. Jeho životní pouť skončila den před Štědrým večerem 2022 - smutnou zprávu potvrdil samotný generální ředitel šampionátu F1 Stefano Domenicali.
Nečekané odvolání Christiana Hornera z čela Red Bull Racing může zásadně ovlivnit budoucnost Maxe Verstappena. Verstappen nyní stojí před rozhodnutím, zda zůstane u týmu, nebo využije výstupní klauzuli ve své smlouvě.
Martin Brundle potvrdil, že napjatá atmosféra uvnitř Red Bullu je v paddocku snadno rozpoznatelná. Podle něj není těžké vycítit, že v týmu není vše v pořádku.
Alan Permane se po překvapivých změnách v Red Bull Racing Group stává novým šéfem týmu Racing Bulls, čímž se vrací do klíčové manažerské role. Jeho jmenování je důkazem důvěry v jeho bohaté zkušenosti a schopnost vést tým k stabilitě a růstu po náročném období.
Christian Horner byl po dvaceti letech náhle odvolán z pozice šéfa týmu Red Bull. Tým mu poděkoval za dlouholeté vedení, které přineslo osm jezdeckých a šest konstruktérských titulů.
Gabriel Bortoleto přiznal chybu, když při britské Grand Prix zvolil na začátku závodu suché pneumatiky. Risk v proměnlivých podmínkách mu nevyšel a vedl k jeho brzkému odstoupení.
Pierre Gasly zhodnotil chaotický závod na Silverstonu, v němž dokázal získat body pro Alpine. Francouz ocenil týmovou práci a zvládnutí náročných podmínek.
Charles Leclerc a proměnlivé počasí spolu nejdou dohromady. V nejistých podmínkách často chybuje nebo ztrácí tempo, což ho stojí cenné výsledky. Po Velké ceně Velké Británie sklidil kritiku, zejména od mistra světa Jensona Buttona.
Prezident FIA Mohammed Ben Sulayem naznačil, že Formule 1 by mohla od roku 2029 přejít na dostupnější motorovou formuli. Zároveň znovu otevřel téma dvanáctého týmu, který by mohl pocházet z Číny, což by mohlo výrazně ovlivnit technický i geopolitický směr šampionátu.
Racing Bulls zažil na Velké ceně Británie nepovedený den, když oba jezdci Liam Lawson i Isack Hadjar havarovali a nedokončili závod. Zatímco soupeři ze středu pole bodovali, tým odjíždí bez bodů a s nutností rychle se zlepšit.
Fernando Alonso označil závod na Silverstonu za zklamání a netajil svou frustraci z týmové strategie, která podle něj ovlivnila lepší výsledek. Přestože dojel na bodech, Španěl měl pocit, že Aston Martin nevyužil příležitostí, které se během proměnlivého závodu nabízely.
Red Bull dál tlačí na čelo pole a z RB21 se snaží dostat maximum v každém závodě. Místo velkých balíčků sází na postupné dolaďování výkonu.
Velké naděje skončily dřív, než závod vůbec začal. Franco Colapinto musel odstavit svůj vůz už po zaváděcím kole a z britské Grand Prix tak odcházel bez jediné závodní zatáčky.