Uteklo pouhých devatenáct dní od skonu francouzského pilota Patricka Tambaye a země galského kohouta přišla o dalšího reprezentanta ve Formuli 1. Možná ne tak známého, ale určitě se jednalo o muže s velmi pohnutým osudem.
Philippe Streiff se narodil 26. června 1955 v La-Tronche (region Isère) a do světa rychlých kol se vnořil v roce 1978 - absolvoval šampionát francouzské formule Renault a skončil celkově pátý. Následovala cesta přes nižší formule, v roce 1980 mu patřilo třetí místo ve francouzské kategorii F3, o rok později už se stal domácím mistrem. Byl to pro něj vůbec úspěšný rok, neboť v týmu Jeana Rondeaua společně s krajany Jean-Louis Schlesserem a Jacky Haranem dosáhli v ikonických 24 hodin Le Mans na stříbrnou příčku a dokonce byli o místo úspěšnější než samotný šéf...
Logický byl postup do evropského šampionátu F2, kde strávil tři roky, ale i když se dokázal pohybovat na předních příčkách, nejlepším umístěním byly roky 1983 a 1984 - vždy čtvrtý. Navázal však kontakty s týmem F1 Renault a z pozice testpilota si právě v roce 1984 odbyl debut v kategorii nejprestižnější: v portugalském Estorilu dostal k dispozici třetí vůz v bíložlutočerné barvě, ale cíl nespatřil. Připsal si ale druhé umístění na stupních vítězů v Le Mans, tentokrát na Porsche týmu Johna Fitzpatricka s Britem Davidem Hobbsem a Jihoafričanem Sarelem van der Merwem.
Sezónu 1985 začal Phjilippe v šampionátu nově vypsané Formule 3000, ale pak se na něj obrátil Guy Ligier - tým opustil Ital de Cesaris (mnozí si mysleli, že důvodem byla jeho nehoda v rakouském Zeltwegu, ale důvod byl jiný) a Streiff nabídku s radostí přijal. Postupně se zlepšoval a po desátém místě (Itálie), devátém (Belgie) a osmém (Evropa) předvedl výborný výkon v posledním závodě v Austrálii. Dojel třetí a nic na tom nezhatilo ani zbytečné nedorozumění v závěru závodu s týmovým kolegou Laffitem, přes poškozený levý závěs dojel do cíle na třetí příčce!
Leckdo čekal, že Francouz bude u Ligieru pokračovat, ale přednost dostal zkušený Arnoux a Streiff se objevil v barvách Tyrrellu. Tým "strýčka Kena" sice měl k dispozici první monopost navržený počítačem, ale výsledkově to nebylo slavné. Streiff ze šestnácti závodů dojel šestkrát v první desítce, ale body bral pouze za šesté místo ve Velké Británii a páté v Austrálii. Opět to pro něj vypadalo skvěle, patnáct kol se držel na třetím místě, jenže dvě kola před cílem už byla jeho nádrž suchá - i tak byl klasifikován jako pátý.
Sezóna 1987 byla složitá. Tyrrell se vrátil k atmosférickým motorům a de facto jel "druhou ligu", v níž proti turbomotorům neměl šanci. Klání v náhradních soutěžích Trofej Jima Clarka a Pohár Colina Chapmana sice Tyrrellovi piloti i tým ovládli, ale jinak pouze paběrkovali. Streiff nicméně v Německu zvládl dojet čtvrtý - a nikdo nemohl tušit, že to je poslední bodový zisk tohoto sympatického pilota.
Přátelství s lidmi od týmu AGS ho přiválo do této stáje v roce 1988 a lze říci, že díky Philippovi stáj pozvolna stoupala vzhůru. Sice se nepovedl žádný závod s bodovým ziskem - i když podle dnešního klíče by jich Streiff získal hned osm za čtyři umístění v první desítce. Výkonnost se konsolidovala a Francouz s týmem vyhlíželi s nadějí do roku 1989.
Bohužel hned v Brazílii při první Grand Prix došlo k tragédii. Streiff havaroval při tréninku a s poraněnou páteří putoval do nemocnice, ovšem neodborná péče při přepravě znamenala, že Philippe ochrnul na spodní polovinu těla. A to měl ještě štěstí, že nezahynul, protože ho stihla srdeční zástava a dohlížející ošetřovatel omdlel. Nebýt náhodné přítomnosti Streiffova přítele a odborníka na zranění páteře dr. Gérarda Saillanta jenž závodníka duchapřítomně zresuscitoval, vše mohlo skončit tragicky.
Někdejší pilot i přes svůj handicap dokázal nadále působit v motorsportu, i když pouze jako promotér nebo speciální host. Nejblíž k návratu do světa šíleně rychlých kol měl v roce 1994, kdy se svým někdejším šéfem z AGS Huguesem de Chaunacem usilovali o koupi týmu Ligier. Mělo jít o akci podporovanou Renaultem s cílem vytvořit podobnou vazbu jako později předvedli Red Bull a Toro Rosso - jenže z "juniorky" Williamsu nebylo nic, protože tým dvojici vyfoukl jistý Flavio Briatore...
Philippe byl vždy přátelský a když jsme ho oslovili s žádostí o odpovědi na několik otázek, poskytl F1NEWS.cz exkluzivní odpovědi. Jakmile mu to čas a jeho stav dovolily, navštěvoval i závody F1. Jeho životní pouť skončila den před Štědrým večerem 2022 - smutnou zprávu potvrdil samotný generální ředitel šampionátu F1 Stefano Domenicali.
Williams po Monze stojí za Carlosem Sainzem, který projel cílem až na 11. místě, a zdůrazňuje potřebu týmové podpory. Šéf James Vowles věří, že se tým dokáže zlepšit v kvalifikaci a v Baku opět bodovat.
Damon Hill vtipně na adresu Mclarenu poznamenal, že se obává, že by po něm Renault mohl chtít, aby své vítězství na GP Itálie 1993 přenechal Alanu Prostovi. Jeho tehdejší týmový kolega totiž kvůli poruše motoru nedokončil závod a Hill zvítězil.
Šéf týmu Fred Vasseur věří, že Lewis Hamilton se ještě během sezony vrátí na pódiové umístění. Podle něj návrat Britovy radosti a motivace v Monze slibuje, že se sedminásobný mistr světa brzy znovu prosadí mezi nejlepšími.
Podle poradce Red Bullu se Max Verstappen znovu plně zapojil do Formule 1 díky rychlejšímu vozu, možnosti prosazovat vlastní nastavení a přesvědčivé výhře na Monze.
Christian Horner se po vítězství Maxe Verstappena v Monze ozval Martinu Brundlovi, aby ocenil jeho chladnokrevný výkon i práci celého týmu Red Bull.
Šéf Mercedesu Toto Wolff projevil výrazné rozhořčení nad výkonem svého týmu na Velké ceně Itálie. Podle něj výsledky nebyly podle očekávání a ukázaly, že tým má před sebou ještě mnoho práce, než bude konkurenceschopný na nejvyšší úrovni.
Max Verstappen se vyjádřil k týmovým příkazům McLarenu během Velké ceny Itálie. Čtyřnásobný mistr světa zdůraznil, že podobné situace nejsou jeho záležitostí a raději se soustředí na závod.
Na startu Velké ceny Itálie se Lando Norris a Max Verstappen utkali tvrdě o vedení. Norris kritizoval Verstappena za agresivní manévr, který ho donutil vyjet do trávy.
Jezdec Racing Bulls Liam Lawson označil incident s Yukim Tsunodou ve 30. kole v zatáčce č. 4 na Monze za ukázku tvrdého, ale férového závodění. Podle něj šlo o běžný kontakt v rámci souboje, bez jakéhokoli úmyslného zavinění.
Šéf Ferrari Fred Vasseur přiznal, že riskantní strategie overcutu pro Hamiltona během Velké ceny Itálie nevyšla kvůli nečekaně nízké degradaci pneumatik.
Nico Rosberg kritizoval týmovou režii McLarenu z konce Velké ceny Itálie, kdy byl Oscar Piastri požádán, aby pustil před sebe Landa Norrise. Podle něj by měl tým situaci vyjasnit, protože může ovlivnit vnitřní dynamiku i další spolupráci jezdců.
McLaren způsobil pozdvižení na GP Itálie, když tým dočasně vyměnil pozice Norrisovi a Piastrimu po pomalé zastávce Brita. Oba nakonec dojeli na pódiu, ale týmové instrukce ovlivnily konečné pořadí.