Ke korunovaci mistra světa F1 už chybí jen pár posledních dnů a prognózy a předpovědi létají vzduchem jako pověstné bombardovací svazy spojeneckého letectva. Připravili jsme pro vás ještě jeden pohled - možná netradiční, ale každopádně snad zajímavý.
Statistika je věda hravá a má ten půvab, že ji lze přizpůsobit různým vrtochům toho, kdo jí vládne. A tak se vydejme po desetiletých dekádách a na nich si zkusme ukázat, jestli v desetiletkách měli víc šance ti, kteří vstupovali do finále z vedoucí pozice nebo z role stíhacího pilota.
1. Sezóna 1956: Fangio - CollinsPoté, co Mercedes ukončil závodní činnost se z bývalých kolegů "maestra" Fangia a "korunního prince" Mosse stali soupeři. Před posledním závodem v Itálii byly karty rozdány hodně zajímavě. Protože se v sezóně započítávalo pět nejlepších výsledků z osmi závodů, byl už ze hry Francouz Jean Behra a Stirling Moss. Fangio měl na svém kontě 30 bodů a předstihnout ho mohl pouze Peter Collins, kolega z týmu Ferrari. Musel by ale vyhrát a ještě zajet nejrychlejší kolo a Fangio vyjít bodově naprázdno. "Maestro" se opravdu propadl dozadu kvůli defektu, ale Collins toho nechtěl využít a udělal gesto hodné mistra - nabídl svůj vůz Fangiovi a společně dojeli na druhém místě. Moss i přes vítězství a nejrychlejší kolo už nemohl Argentince dohnat.
2. Sezóna 1966: Brabham - SurteesO titulu bylo rozhodnuto už v polovině sezóny, když Jack Brabham zdrtil konkurenci čtyřmi výhrami jdoucími po sobě. Jenže situace mohla vypadat docela jinak, kdyby u Ferrari nedošlo k rozepři mezi uzdravujícím se Johnem Surteesem a vedením týmu. Do jisté míry za to mohl italský tisk, zčásti pak sám Enzo Ferrari a manažer Eugenio Dragoni. Surtees totiž vyhrál v Belgii a dost možná by Brabhamovi mohl pořádně zatopit, jenže došlo ke zmíněné roztržce a Surtees prakticky ze dne na den Maranello opustil a přešel k Cooperu. Podle odborníků tak možná přišel o druhý titul mistra světa.
3. Sezóna 1976: Hunt - LaudaO tomhle duelu se popsaly už celé hory papíru i webového prostoru, takže jen stručně: Ještě před Grand Prix SRN si jen málokdo dokázal představit, že by někdo mohl ohrozit suverénního Laudu v čele. Přišlo ale "Zelené peklo" Nürburgringu, Nikiho fatální nehoda a cílevědomý finiš Jamese Hunta. Po několika kontroverzních výsledcích a diskvalifikacích, o nichž jsme na F1NEWS.cz psali v historických statích, musel před posledním závodem Hunt umazat tříbodový deficit. Na deštěm zalité trati pod horou Fuji stáli na jeho straně nejen všichni andělé strážní, ale i štěstí, když po výměně pneumatik dokázal vybojovat třetí místo znamenající titul. Lauda už u toho nebyl, protože před koncem závodu odjel na letiště.
4. Sezóna 1986: Prost - Mansell - PiquetDramatická zápletka potvrzující občas platné rčení o dvou, kteří spolu zápolí, aby se smál třetí vzadu. Před posledním závodem v Austrálii měl nejlepší výchozí pozici Mansell (70 bodů) před týmovým kolegou Piquetem a Prostem (63 bodů). Brit mohl jet na jistotu a po dramatickém průběhu si hlídal Piqueta o místo před sebou a Prosta o jednu pozici za sebou. Do hry ale vstoupily pneumatiky - ve chvíli, kdy odstoupil vedoucí Rosberg se pořadí přeskupilo na trio Piquet-Prost-Mansell. I třetí místo by Nigelovi stačilo, ale ve chvíli, kdy nejspíš zvažoval, jak na tom jsou jeho pneumatiky přišel rozhodující moment - na cílové rovince mu praskla levá zadní pneu a Brit byl mimo hru. V té chvíli vedoucí Piquet byl mistrem na jediné kolo, protože z obavy, že ho stihne stejný osud, zamířil do depa a vyměnil si pneumatiky. Na Prosta už nestačil, chyběly mu čtyři vteřiny. Titul tak nečekaně obhájil ten, který měl zdánlivě nejmenší vyhlídky - Alain Prost.
5. Sezóna 1996: D. Hill - J. VilleneuveRozhodnutí padlo daleko dříve, než se mohlo zdát - Frank Williams si byl dobře vědom chyb, kterých se dopustil v roce 1981 a 1986, když spolu nechal své svěřence bojovat, ti si navzájem užírali body a pak se radovala konkurence. Takže i když Jacques Villeneuve teoretickou šanci měl, prakticky byl určeným šampionem Damon Hill - zastavit ho mohla jen nehorázná smůla v podobě několika defektů po sobě. Kdo by chtěl tolik žádaný happyend, prosím: po dvou neúspěších a prohraných šampionátech v letech 1994 a 1995 (vždy s Michaelem Schumacherem) umetl tým Williams Damonovi cestičku vlastně na rozloučenou - po sezóně Brit stáj Williams opustil a rok nato získala parta Franka Williamse svůj poslední titul zásluhou - Jacquese Villeneuva.
6. Sezóna 2006: Alonso - M. SchumacherRozhodnutí v této sezóně padlo v předposledním závodě, kdy Michael Schumacher skončil po poruše motoru a Fernando Alonso vyhrál - poslední závod na tom nemohl nic změnit. Pokud by ale Schumacher, který v Japonsku vedl, dokázal onu předposlední Grand Prix vyhrát a Alonso skončil o místo za ním, byl by před závěrečným podnikem bodový poměr 126:122 ve prospěch Schumachera. Ale to jsme u tolikrát vzpomínaného a opakovaného kdyby. Na to se skutečně nehraje.
Připomněli jsme si šest šampionátů s letopočty s šestkou na konci. V těch, které se rozhodovaly v posledních závodech, měli kupodivu více štěstí ti, kteří museli dotahovat. Ale nikdo nemusel tolik spoléhat na souhru štětí a náhod jako Hamilton v roce 2016. Přesto nelze říci, že šampionát je rozhodnutý. Jak pravil stále ještě obhájce titulu a trojnásobný mistr světa, šampionát končí ve chvíli, kdy se naposledy projede pod šachovnicovým praporkem. Stačí si vzpomenout na jiné mistrovství, to v roce 2008...
Liam Lawson se po návratu k Racing Bulls zatím marně snaží navázat na své dřívější slibné výkony a hledá ztracené tempo i jistotu. Před závodem v Saúdské Arábii stojí před výzvou znovu najít sebevědomí a potvrdit svůj talent v náročné konkurenci.
Lewis Hamilton prohlásil, že si na nový monopost Ferrari postupně zvyká. Šéf týmu Fred Vasseur zároveň zdůraznil, že nejen jezdec, ale i celý tým se musí vzájemně přizpůsobit, aby spolu našli ideální souhru.
Šéf Ferrari Frédéric Vasseur ocenil přístup Lewise Hamiltona po kvalifikaci v Bahrajnu, kde britský jezdec neskrýval zklamání ze svého výsledku. Podle Vasseura právě tato nespokojenost ukazuje Hamiltonovo vítězné nastavení a přispěla k jeho působivému výkonu v závodě, který označil za "velmi silný".
Nový aerodynamický tunel Red Bullu sice vzniká rychleji, než se plánovalo, ale do provozu půjde až v roce 2027. Do té doby musí tým spoléhat na data z trati, protože současný tunel nedokáže přesně simulovat chování vozu.
Martin Brundle naznačil, že v Red Bullu zřejmě nastane čas na zásadní interní diskuse. Po nepřesvědčivém začátku sezony podle něj tým čekají „vážné rozhovory“, které by mohly odhalit hlubší problémy uvnitř úspěšné stáje.
George Russell označil druhé místo v Bahrajnu za důkaz, že Mercedes zvládá i podmínky, které mu dříve nesedly, ale šance na titul podle něj zůstávají malé.
Na začátku kariéry čelil Lewis Hamilton kritice za svůj styl oblékání, dnes je z něj módní ikona paddocku. Každý víkend ve Formuli 1 využívá jako přehlídkové molo a bez ostychu ukazuje svůj cit pro módu i originalitu.
Šéf Ferrari Frédéric Vasseur nehodil Lewise Hamiltona přes palubu. Po slabé kvalifikaci v Bahrajnu mu nabídl podporu a povzbuzení.
Carlos Sainz zažil po slibném začátku v Bahrajnu náročný závod. Po nejlepší kvalifikaci ve službách Williamsu, kde si vybojoval osmou příčku, se během neděle potýkal s nepříznivým vývojem a různými komplikacemi, které mu znemožnily proměnit solidní start v výraznější výsledek.
Lewis Hamilton si z Bahrajnu odvezl dosud nejlepší výsledek ve službách Ferrari. Po startu z devátého místa dojel pátý a sám přiznal, že konečně zjistil, jak dostat ze svého monopostu maximum. "Začíná to dávat smysl," vzkázal po závodě spokojený britský šampion.
Šéf Red Bullu Christian Horner vysvětlil, že za problémy při zastávkách v boxech v Bahrajnu mohl vadný kabelový svazek v boxovém vybavení. Ten způsobil poruchu semaforu, což tým připravilo o cenné sekundy.
Max Verstappen vyjádřil zklamání nad výkonem Red Bullu ve Velké ceně Bahrajnu, kde skončil na šesté pozici, a přiznal, že tým aktuálně nemá na boj o titul. Kvůli technickým problémům a špatnému tempu auta se objevily spekulace o možné změně týmu na konci sezóny.
