Den, kdy byl poprvé diskvalifikován vítěz Grand Prix

Že čas od času dojde k porušení pravidel z různých důvodů, takže se pořadí po nějaké době od vyhlášení vítězů změní, to není nic nového pod sluncem. Všechno ale má svůj začátek. V této kategorii se mohl učinit první záznam už v Grand Prix Velké Británie 1970, kdy bylo po závodě podezření, že zadní křídlo Lotusu 72 vítězného Jochena Rindta neodpovídá předpisům. Pokud se tehdy senzacechtiví novináři chystali na bombastické titulky obviňující Colina Chapmana z podvodu, sklaplo jim, protože důkladným měřením se zjistilo, že daný díl je pouhý milimetr od povolené hranice. 

Přenesme se ještě o tři roky dále - Grand Prix Jižní Afriky, kolize Regazzoniho s napříč stojícím vozem Dave Charltona a statečný boj Mike Hailwooda, který bezvládného Švýcara vytáhl z hořícího vozu. Kolem místa nehody vlály žluté vlajky a všichni je ukázněně respektovali, jen Jackie Stewart jako by byl barvoslepý a propracoval se do vedení. Tým McLaren podal na Skota po závodě protest kvůli neoprávněné výhodě, jenže jméno tehdy dvojnásobného mistra světa mělo svůj zvuk. Místo trestu následovalo jen napomenutí, které ovšem Tyrrellovu stáj natolik rozlítilo, že si ještě dodatečně vymohli zproštění jakékoli viny.

Overtura ke Španělsku

Pojďme nyní do roku 1976 a zaměřme se na první evropský závod sezóny na španělském okruhu Jarama. Šlo o ostře sledovaný podnik, protože už s dostatečným předstihem (září 1975) byly avizovány změny předpisů v oblasti rozměrů vozů, označené jako Příloha J. Šlo například o přesah zadního spoileru za osu nápravy, převis přídě, maximální šíře monopostu, šíře zadních pneu včetně disků, počet ochranných oblouků a další dodatky týkající se olejového rozvodu. Tyto předpisy vstupovaly v platnost 1. května 1976, takže pro Grand Prix Španělska už byly závazné.

Pro další řádky je důležité, zda vás zajímá skutečná historie, jak se odehrála před 40 lety nebo ta vybájená z pera scénáristy Petera Morgana a režiséra Rona Howarda ve filmu Rush (Rivalové). Nyní zapomeňme na film a všechny nesmysly v něm prezentované, týkající se španělského závodu. Pojďme po stopách událostí, které se táhly několik týdnů.

Lauda si zahrál s osudem

Obhájce titulu Niki Lauda byl v té době na roztrhání. Po Grand Prix JAR a před nemistrovským Race of Champions se stihl ve vší tajnosti oženit a v týdnu po GP USA (Long Beach) při testech právě v Jaramě vyletěl ve vysoké rychlosti z trati a hlavou zasáhl jeden ze sloupků ochranného plotu. Stálo ho to lehký otřes mozku a krátké bezvědomí. Tehdy se objevily první zvěsti, že "novomanžel ztrácí jistotu" či hlášky "computeru vynechávají pojistky" - Laudovi se pro jeho chladný až technokratický přístup k životu říkalo právě Computer. 

Mezi americkým závodem a španělskou Grand Prix byla pětitýdenní pauza, do níž se vměstnal další nemistrovský podnik nazvaný Graham Hill Trophy (ten ale Lauda nejel). Víkend dva týdny před Španělskem trávil na svém pozemku v Hofu kousek od Salzburgu a aby nezahálel, rozhodl se jej trochu upravit - a rozhodně nečekal, jaké problémy si způsobí. S pronajatým traktorem najel na malou terénní nerovnost, stroj se převrátil a Laudu zavalil. Měl neuvěřitelné štěstí, že na místě byla měkká půda a Nikiho tělo se dostalo mezi blatníky, takže vyvázl relativně bezh úhony. Přivolaný doktor diagnostikoval spoustu zhmožděnin, oděrek a zlomené sedmé žebro, proto Laudovi doporučil čtyři týdny klid. Lauda sice vedl s bezpečným náskokem (24) před Depaillerem (10), Regazzonim (9), Massem (7) a Huntem (6), ale dle jeho vlastního názoru nešlo cokoliv podceňovat.

V Maranellu vypukla mezitím hysterická horečka. Manažer Danielle Audetto hledal za Laudu náhradu a hodlal povolat nadějného Itala Maurizia Flamminiho. Enzo Ferrari zase vyslal dotaz k Maxi Mosleymu, zda by do Laudova uzdravení "nepůjčil" Ferrari Švéda Ronnie Petersona. Niki okomentoval případnou nominaci Flamminiho dle svého naturelu: "Italové jsou dobří leda k tomu, aby jezdili kolem kostelní věže," (Maurizio do té doby jel jediný nemistrovský závod) a s ohledem na fakt, že byl s italským tiskem na kordy, vypuklo další kolo osočování. Peterson Laudovi zavolal a dotázal se ho, zda je opravdu neschopen závodu. Což obhájce titulu vyburcovalo k akci.

Po hádce s Ferrarim a Audettem, zda si vůbec může dovolit jet, povolal Niki "do boje" svého fyzioterapeuta a maséra Willyho Dungla. Muž, kterému se s úctou říkalo "ranhojič" (bez ironického podtónu) skutečně Laudu připravil na závod, ale Rakušan jistý handicap cítil, se zlomeninou se nedalo dělat nic jiného, než ji důkladně znehybnit. Niki měl kolem hrudníku doslova krunýř zafixovaný třemi černými pásy, ale jak se sám vyjádřil, do ideálního stavu měl daleko.

Heroický boj

V tréninku se Lauda překonával, ale nakonec měl na pole-position ztrátu 0,32 vteřiny. Niki si mírně postěžoval i na fakt, že v Jaramě byl "binec", protože tu režisér Sidney Pollack natáčel závodní scény k filmu Bobby Deerfield. Pokud však měl Hunt nějakou slabinu, tak to byly starty, a ten mu nevyšel ani ve Španělsku. Dokázal se však udržet v Laudově závětří a ve 32. kole při předjíždění Perkinse o kolo zpět využil drobného Laudova zaváhání a před Nuvolariho zatáčkou šel dopředu. 

Lauda v tu chvíli vzdoroval vzrůstajícím bolestem, takže po dvou kolech pustil před sebe ještě Masse a se zaťatými zuby kontroloval svou pozici. Naštěstí pro něj Němec na druhém McLarenu deset kol před cílem pro poruchu motoru odpadl. Hunt ale projel s rukama nad hlavou cílem jako první s náskokem půl minuty na Laudu.

Tři hodiny poté

Kolem nových předpisů vládlo něco zmatků a protože šlo o první závod v hávu nových čísel, upustilo se od obvyklé zvyklosti a neměřilo se jen osm prvních vozů v cíli, nýbrž všechny, které se k závodu přihlásily, navíc už před tréninkem. McLaren už se tehdy pohyboval na hraně, protože jeho olejové chladiče o 3 milimetry přesahovaly povolený limit, ale šéf CSI Pierre Ugeux vystavil Teddy Mayerovi dobrozdání, že McLaren smí nastoupit k tréninku s tím, že daný nedostatek nemá žádný vliv na jízdní vlastnosti vozu. 

Takže po závodě, kdy Hunt vyhrál, nikdo nežaloval a neupozorňoval na prohřešek McLarenu, jak se nás o tom snažil přesvědčit pan Howard. Došlo na oficiální měření a při něm se zjistilo, že Huntův McLaren má šířku 2168 mm, což je o celých 18 mm víc, než dovolují pravidla. V souladu s předpisy byl Hunt tři hodiny po závodě diskvalifikován. Tedy v době, kdy už Lauda na okruhu dávno nebyl a skutečnost, že se stal dodatečným vítězem Grand Prix Španělska, se dozvěděl až po svém návratu do Salzburgu. Z jeho strany žádná iniciativa nevzešla, v interview po závodě přiznal, že na Hunta zejména díky svému zranění prostě neměl.

Kolotoč protestů

Teddy Mayer se pochopitelně bránil, že jde o naprosto nicotný přestupek, který nemůže mít na jízdní vlastnosti vozu nebo jeho výkon žádný vliv. Jenže Lauda byl člověk zběhlý v technice a v rakouském tisku vyjádření šéfa McLarenu podrobil tvrdé kritice: „Co McLaren ve Španělsku předvedl, nebylo fair. Nejen vůči mně, nýbrž vůči všem. My také nezamontujeme do vozu motor s objemem čtyři litry a pak neřekneme: »Promiňte, to bylo jen jednou!« Nejde tu jen o jeden závod, ale o celé mistrovství. Je mi líto Hunta, ale nikoli McLarenu. Větší chladič oleje znamená lepší chlazení. Teplota se tím může srazit až o 20˚C, což přináší zvýšení výkonu o nějakých 15 kW a to představuje asi 0,3 vteřiny na kolo. Rozchod větší o oněch 18 milimetrů může znamenat zrychlení o další dvě desetiny.“ 

Hunt obvinil nepřímo dodavatele pneumatik, firmu Good Year, která podle něj právě McLarenu dodala nevhodné gumy. Ale už nevysvětlil, proč by to Američané dělali a také jeho argument kulhal v tom, že žádný jiný tým s výrobky Good Yearu problém neměl. Bohužel neexistuje srovnání obou vozů, protože Massův monopost po odstoupení ze závodu nikdo neměřil. Když selhaly všechny argumenty, Mayer se obrátil na CSI s protestem proti rozhodnutí a požadoval jeho změnu na napomenutí. A protože byl členem Ecclestoneova sdružení F1CA, okoukal zčásti jeho praktiky a neopomněl zdůraznit, že také může šampionát bojkotovat.

Hunt se "dočkal" později

Protože v té době to vypadalo, že Lauda ovládne mistrovství, Hunt se k diskvalifikaci stavěl spíš s humorem a v následující Grand Prix Belgie si na hranu zadního spoileru v tréninku umístil cedulku Long Vehicle (bývala k vidění na návěsech kamionů). Záležitost se po dvou měsících dostala k odvolací komisi FIA, která měla "případ Hunt" na seznamu jednání při zasedání pořádaném den po Grand Prix Francie - tedy 5. července 1976 v Paříži. Pánové na něm vytvořili nebezpečný precedens, protože Hunta omilostnili a tým kromě důtky dostal pokutu 3000 $ za porušení řádů. Stejně byl postižen i Ligier, protože u Laffitova vozu nebyla v pořádku příď. U něj však nešlo o nijak zásadní záležitost, protože Francouz skončil původně jedenáctý.

FIA si tak zadělala na nemalé starosti, protože právě o den dříve ve Francii byl zjištěn další prohřešek - příliš vysoké křídlo vozu Penske Johna Watsona a diskvalifikace ze 3. místa. Takže se dal předpokládat další, a s ohledem na Huntovo omilostnění úspěšný protest ze strany týmu Penske. Sezóna pak pokračovala dalším diskvalifikačním a omilosňovacím gulášem, který ji do jisté míry znehodnotil. Hunt se mohl pyšnit, že vyhrál dva závody během 24 hodin, ale dva týdny po francouzském závodě mu ztuhly rysy - dočkal se dalšího vyloučení z pozice vítěze. I tento případ byl velmi zamotaný a provázený mnoha debatami včetně různých forem nátlaku. Rozhodně se k němu vrátíme. 

Huntova diskvalifikace tak vstoupila do historie F1 jako vůbec první v dějinách, kdy byl po závodě změněn vítěz, a není až tak podstatné, že trvala jen o něco déle než dva měsíce, do změněného verdiktu FIA. Značně však ovlivnila celou sezónu a do jisté míry i rozhodla o tom, kdo bude mistrem světa F1 1976.