Barrichello se vrací k tragické Imole 1994, kde sám těžce havaroval (+VIDEO)

Rubens Barrichello vlastně celou tu hrůzu začal, když v tréninku jeho Jordan Hart v závěrečné pasáži zatáček Variante Bassa najel na zvýšený obrubník, doslova přeletěl několikametrový travnatý pás a narazil do pneumatik lemující svodidla. Naštěstí nešlo o přímý čelní náraz, pilot byl rychle vyproštěn a už druhý den vysílal své typické úsměvy do světa. Jak ale po letech přiznává, ve skutečnosti mu do smíchu vůbec nebylo.

Dnes třiačtyřicetiletý rodák ze São-Paula vysvětluje, že po těžké havárii utrpěl těžký otřes mozku a díky tomu měl i značné výpadky paměti, takže si třeba vůbec nepamatoval, že by při smutečním aktu nesl rakev svého karajana Ayrtona Senny, který tragicky zahynul během nedělního závodu Grand Prix San Marina v Imole. Ze snímků je jasné, že Barrichello stál na pravé straně za Gerhardem Bergerem jako druhý, za ním pak byli jeho další kolegové (Thierry Boutsen, Christian Fittipaldi, Damon Hill).

"Na svou nehodu v Imole si nevzpomínám. Po dobrých výsledcích jsem se chtěl znovu prosadit, ale můj vůz fyzicky nepodpořil mé snahy, takže jsem zažil otřesnou nehodu. Vrátil jsem se do São-Paula, Ayrton zahynul - Bůh stál při mě, protože jsem měl částečnou amnézii. V průběhu jednoho měsíce po nehodě jsem zapomněl na spoustu věcí. Například si vůbec nevzpomínám, že bych nesl Ayrtonovu rakev. Opravdu nevzpomínám. Vidím se na fotografiích, ale nevybavuji si to," popisuje po více než dvaceti letech situaci Barrichello.

Návrat pilota na závodní trať po takovém zážitku je vždy obtížný. Stačí vzpomenout na Stirlinga Mosse, který se po těžké nehodě v nemistrovském závodě X. Glover Trophy v Goodwoodu 1962 rozhodl ukončit závodní kariéru, protože už se nemohl spolehnout na své instinkty. Jean-Pierre Jabouille zase po havárii v GP Kanady 1980 zjistil, že následky ho omezují při pilotování vozu. Pokud se vrátíme do černého roku 1994, tak nehoda Rakušana Karla Wendlingera v Monaku byla dalším případem, kdy se pilot po těžkém zranění (Karl měl nebezpečný otok na mozku a musel být udržován několik dní v umělém spánku) nedokázal v plné formě vrátit do kokpitu F1. Špičkové prostředí se stalo pro tyto i některé další muže zapovězené.

Rubens Barrichello patřil k těm, kterým se comeback zdařil. "Pamatuju si velice dobře, že jsem se sám sebe ptal: »Co se stane? Budu se bát sednout si do kokpitu?« Sám sebe jsem uklidňoval, že se to určitě nestane. Pak jsem se rozhodl: Půjdu do toho a své první kolo zajedu jako šílenec. Buď se rozbiju stejně jako v Imole, nebo si vylepším osobní maximum. A díky Bohu jsem dosáhl druhé varianty. Tehdy jsem se definitivně rozhodl, že chci v závodění pokračovat," líčí své pocity z návratu na trať Barrichello.