Zemřel Guy Ligier, významná postava zlaté éry F1

Guy Ligier přišel na svět ve Vichy a pokud bychom měli v nějakém případě použít výraz "renesanční člověk", pak pro Guye je jako stvořený. Učaroval mu míč, nejvíc ten šišatý, takže v se desetkrát objevil v reprezentaci s tradičním galským kohoutem na prsou. Al rovněž zkoušel box, což byla dobrá průprava pro jeho řeznické povolání. Nebyla mu cizí ani voda, kde si vyzkoušel závody dvojveslic. Byla to doba nespoutaného experimentování, z níž ostatně pochází výrok, který si Ligier zvolil jako motto: "I když se mnohokrát ocitneš na zemi, musíš se umět zvednout!"

Jakmile však usedl na cokoli vybavené motorem, bylo evidentní, kam se napře jeho úsilí. Učarovaly mu motocykly a jakmile měl možnost závodit, vymetal kdejaký podnik. Začalo se o něm mluvit, z třistapadesátek přešel v roce 1957 na pětistovky, ale stále jen v lokální úrovni, na světovou špičku neměl. Motocyklovou část své kariéry ukončil v roce 1960, posléze se začal přeorientovávat na automobily, ale jednostopá vozidla si zvolil jako zdroj obživy. Když se po čtyřech letech dopracoval k rozmachu a dvanácti stům zaměstnancům, rozhodl se stejně jako v závodní kariéře přejít na čtyři kola. Neobešlo se to bez komplikací a Ligier se málem vrátil zpět do masného krámu. 

V monopostech si Guy zvolil nejdřív formuli Junior (Elva), ovšem od roku 1962 se pustil do sportovních vozů. Zhruba v té době se seznámil s krajanem Jo Schlesserem a postupně se z nich stávala téměř nerozlučná dvojice. Ligier měl v té době za sebou už úspěšný ročník 24 h Le Mans (1964), kde vyhrál svou třídu, Schlesser je rok nato jeho kolegou v týmu Ford France formule 2. A právě nezištná pomoc Schlesserova umožňuje Ligierovi vstup do F1, jenž mu zprostředkoval kontakt na Eduarda Seidlera a díky jeho jménu podporu British Petroleum, takže měl pro sezónu k dispozici Cooper Maserati. Když pak Ligier vylétl na Nürburgrinu (1966) z trati a skončil ve zdemolovaném voze se 47 zlomeninami, opět se objevil Schlesser a dopravil Guye do nemocnice. Ligier si ještě v následující sezóně vyzkoušel po Cooperu Maserati Brabham s motorem Repco a po roce se na německé trati navěky zapsal do tabulek pilotů, kteří si kdy vyjeli v závodě F1 nějaký bod. Tedy přesněji, Ligier skončil osmý, ale před ním dojeli dva piloty s vozy F2, s nimiž byla tehdy Grand Prix spojená, takže si o dvě místa administrativně polepšil. 

Když se Jo Schlesser zabil v Grand Prix Francie 1968, Ligier  sám sobě slíbil, že každé auto, které postaví, ponese iniciály jeho přítele. Skutečně se tak stalo a u všech Ligierů zrozených za Guyovy asistence najdeme písmena JS. Ten první vyjel už v roce 1969, následovala veleúspěšné, pět let vyráběné kupé JS 2, s "trojkou" se představil Ligier společně s Patrickem Depaillerem v 24 hodin Le Mans, jenže ztratili čtyři hodiny opravou ložiska, jak už jsme popsali v Patrickově profilu. Další nasazování vozů probíhalo ve spolupráci s italskou továrnou Maserati, a právě její potíže vedly k ukončení produkce sportovních vozů. 

V létě 1975 si Ligier v kavárně Brasserie Balzac v pařížské Latinské čtvrti načrtl na ubrousek podobu vozu F1: "Že postavím vůz F1, o tom rozhodl 7. červenec 1968, kdy zahynul můj přítel Schlesser. Vznikl na jeho počest a budou v něm sedět jen samí francouzští piloti." Ligier byl také vůbec prvním člověkem, který do novinky JS 5, kvůli obrovské nasávací komoře nad motorem zvané "čajová konvice" usedl a tím se také definitivně rozloučil s kariérou pilota. 

Tým se všemi jeho výkyvy, radostmi i strastmi, různými peripetiemi vedl dalších sedmnáct let, odolal i nabídkám Alaina Prosta a až v 62 letech se vzdal vedení a přepustil tým Cyrilu De Rouvremu. "Nikdy jsem nebyl legendou, jen jsem chtěl zvýraznit jméno Francie na motoristickém poli. A připomenout rovněž jméno mého přítele Jo Schlessera." Po odchodu z aktivního působení nadále však sledoval a sleduje motoristický sport, v němž dosáhl mnoho pozoruhodných úspěchů.

Guy Ligier se 12. července 2015 dožil 85 let. Popřáli jsme mu alespoň na dálku všechno nejlepší, leč osud mínil jinak. V den Grand Prix Belgie, na níž v letech 1966 a 1967 absolvoval dva závody a ani jednou nebyl klasifikován, tento sportovec a majitel jednoho z nezapomenutelných týmů F1 zemřel. Čest jeho památce.