Přišel jako nečekané zjevení - mladík s chlapeckou tváří usedl v Grand Prix Velké Británie 1977 do McLarenu se startovním číslem 40 a šokoval svět. Novinové titulky hlásaly: "Zrodil se nový mistr světa" a díky sedmadvacetiletému Kanaďanovi se vlajka s javorovým listem dostala do popředí nejenom v hokeji, ale i v F1.
Joseph Gilles Henri Villeneuve (18. 1. 1950 - 8. 5. 1982) na bývalém letišti v Silverstone školil tři čtvrtiny startovního pole a na sice stále kvalitním, ale stárnoucím McLarenu M23 pevně držel pátou příčku. Až když mu teploměr vyskočil na hodnotu 180°C, zamířil v obavě o motor do depa, kde mechanici museli konstatovat, že jediným problémem je řádně nepracující čidlo. Jen kvůli tomu přišel rodák ze Saint-Jean-sur-Richelieu o zasloužené body, ale nikoli o patřičný věhlas.
Nejrychleji zavětřil Enzo Ferrari. Ať v tom hrály roli napjaté vztahy s Niki Laudou, Gilles měl mít k dispozici třetí ferrari už na domácí trati v Mosportu. Tam Lauda nakonec vůbec nestartoval a Gilles pod drobnohledem domácích fanoušků a kritiky se příliš nepředvedl - v tréninku čtyřikrát skončil mimo trať a v závodě to nebyla žádná sláva. Zle jazyky slavily zadostiučinění v posledním závodě sezóny 1977 v Japonsku, kdy Gilles narazil zezadu na Petersonův tyrrell a po nekonečném letu dopadl mimo trať a usmrtil dva diváky - kteří na tom místě ale neměli co dělat, šlo o zakázanou zónu. Gilles se vyprostil a utekl, ovšem tato nehoda dlouho přežívala v jeho mysli.
Následovaly další karamboly a nehody - ačkoliv Gilles za některé nemohl, jako třeba v Long Beach, kde ho doslova "sestřelil" Clay Regazzoni, vydobyl si nálepku zlého muže, nezodpovědného ztřeštěnce a zbytečně riskujícího pilota. Předvídal se jeho brzký konec u Ferrari, třebaže Mauro Forghieri hovořil zcela jasně o podceňování talentovaného pilota. Gilles měl totiž zvláštní povahu - jel, dokud jeho vůz byl schopen se nějak pohybovat, nevzdával, dokud se formule zcela nerozpadla. Na konci důležité sezóny 1978 zvítězil na novém okruhu v Montrealu, aniž by tušil, že tato trať jednou ponese jeho jméno.
Rok 1979 byl jeho jasným vrcholem - chtělo by se napsat prvním, ale osud na to měl jiný názor. Zpočátku to byl on, kdo měl převahu nad týmovým kolegou Jody Scheckterem, poté ale několikrát přecenil své síly. Dokázal však v památném souboji s René Arnouxem v GP Francie v Dijon-Prénois své odhodlání. Bylo to tak trochu symbolické - lidé tento souboj hodnotili jako příliš riskantní (kdyby se odehrál dneska, létaly by nejspíš pokuty a kdoví, co ještě), vždyť se renault a ferrari snad pětkrát o sebe s velkým žuchnutím opřely koly, dvakrát byl jeden či druhý pilot mimo trať. Gilles nakonec duel o stříbrný stupínek vyhrál a dodnes je tento souboj veden jako jeden z nejlepších v historii F1.
Z hrdiny zatracencem - to platilo o několik závodů později, kdy v Holandsku Gilles hazardoval s pneumatikami, nakonec dvakrát skončil po smyku mimo trať a svůj vůz dovezl do boxů bez levého zadního kola. Mechanici ho plácali po zádech, Forghieri na jeho adresu pronesl jediné slovo: "Idiot!" Aby ho po dvou desítkách let vynášel do nebes a tuto historku dával k lepšímu jako výraz jeho úžasné bojovnosti.
Titul vicemistra světa byl dán snahou týmu Ferrari dostat titul v klidu "pod střechu", navíc holandské expempore nahrálo Scheckterovi. O rok později už Ferrari kleslo do hlubin a ani extrémní Gillesova snaha nevedla k ničemu než paběrkování na pátých, šestých místech. Zbraň zítřka, přeplňovaný motor, potřeboval nezbytný čas ke zrání, navzdory předpokladům Kanaďan vyhrál v roce 1981 dvě Grand Prix, především dramatický závod ve Španělsku. A nebyl by to on, kdyby opět nešokoval fanoušky i odborníky strhující jízdou v Kanadě, kde se mu ulomila příď, ale Villeneuve statečně plul dále vodním příkrovem, třebaže zvedající spoiler mu kolikrát zakrýval výhled...
Mohl být jedním z favoritů sezóny 1982, ovšem záhy seznal, že jeho týmový kolega Didier Pironi nebude snadným oříškem. O zákulisí jejich bitvy v Imole jsme informovali v jiné stati (najdete zde), možná i proto byl Gilles v následující Grand Prix pořádané v hnědouhelném revíru belgického Zolderu připraven bojovat nejen o pozice v závodě, ale na startu. V tréninku pak došlo k situaci, kterou bychom - nebýt jejího tragického konce - mohli s ohledem na Gillesovu národnost nazvat kanadským žertem. Před šikanou Jacky Ickx naplno jedoucí Gilles dostihl Jochena Masse. Ten svůj march stočil doleva, aby udělal Kanaďanovi místo, bohužel jeho ferrari zamířilo tím samým směrem. Rudý vůz se vznesl, dvakrát narazil do země; druhý náraz nevydrželo osm kotevních šroubů držících Villeneuveho sedačku. Pilot vyletěl z vozu a jeho tělo se zastavilo až u záchytných plotů. Přestože následoval okamžitý převoz do nemocnice, Gilles ve večerních hodinách těžkým zraněním podlehl.
Nebyl zhýčkanou hvězdou F1, raději si pořídil obytný vůz a s manželkou a dvěma dětmi křížoval Evropu od závodu k závodu. Mezi piloty snad nebyl nikdo, kdo by si ho nemohl oblíbit - když jednou seděli a debatovali, zda mají jezdit na deštěm zalité trati, Gilles chyběl - protože on na ní jel. Rychleji o dvě vteřiny než ostatní, takže když se mezi svými kolegy konečně objevil, přivítal ho spontánní potlesk. Pro motoristický sport ho "objevil" Walter Wolf při testování prototypu Wolf-Dallara, ale nejvíc mu dal Enzo Ferrari. Měl k Villeneuvovi blízký vztah a svědci dokonce tvrdili, že pro commentadoreho byl Gilles téměř jako rodný syn, tolik mu připomínal jeho předčasně zesnulého potomka Dina. Gilles mu pak zachoval věrnost a Maranello neopustil ani v těžkých dobách. Ze svých 67 Grand Prix neodjel na rudém oři jednu jedinou - onu úvodní v Silverstone na McLarenu.
Je dobře známo, že jeho syn Jacques dokázal to, co se otci nepodařilo. Po fantastickém začátku kariéry ve druhé sezóně získal titul mistra světa. Přesto mnoho lidí dodnes tvrdí, že svého otce co do věhlasu a emotivního vnímání nikdy nepřekonal. Tým Ferrari u příležitosti 39. výročí jeho tragického skonu pozval tuto sobotu do Ferrariho muzea v Maranellu tři pamětníky: Anselmo Menabue, Luciano Prandini a Umberto Benassi byli Gillesovými mechaniky. Vzpomínkový akt doprovodily záběry vozu Ferrari 312 T4, na němž Kanaďan vyhrál v roce 1979 tři ze svých celkových sedmi vítězství v kariéře.
Pierre Gasly zhodnotil chaotický závod na Silverstonu, v němž dokázal získat body pro Alpine. Francouz ocenil týmovou práci a zvládnutí náročných podmínek.
Charles Leclerc a proměnlivé počasí spolu nejdou dohromady. V nejistých podmínkách často chybuje nebo ztrácí tempo, což ho stojí cenné výsledky. Po Velké ceně Velké Británie sklidil kritiku, zejména od mistra světa Jensona Buttona.
Prezident FIA Mohammed Ben Sulayem naznačil, že Formule 1 by mohla od roku 2029 přejít na dostupnější motorovou formuli. Zároveň znovu otevřel téma dvanáctého týmu, který by mohl pocházet z Číny, což by mohlo výrazně ovlivnit technický i geopolitický směr šampionátu.
Racing Bulls zažil na Velké ceně Británie nepovedený den, když oba jezdci Liam Lawson i Isack Hadjar havarovali a nedokončili závod. Zatímco soupeři ze středu pole bodovali, tým odjíždí bez bodů a s nutností rychle se zlepšit.
Fernando Alonso označil závod na Silverstonu za zklamání a netajil svou frustraci z týmové strategie, která podle něj ovlivnila lepší výsledek. Přestože dojel na bodech, Španěl měl pocit, že Aston Martin nevyužil příležitostí, které se během proměnlivého závodu nabízely.
Red Bull dál tlačí na čelo pole a z RB21 se snaží dostat maximum v každém závodě. Místo velkých balíčků sází na postupné dolaďování výkonu.
Velké naděje skončily dřív, než závod vůbec začal. Franco Colapinto musel odstavit svůj vůz už po zaváděcím kole a z britské Grand Prix tak odcházel bez jediné závodní zatáčky.
Kimi Antonelli musel ve Velké ceně Británie po těžké kolizi s Hadjarem odstoupit. Incident v hustém dešti a nulové viditelnosti vyústil v jeho čtvrté DNF ze šesti závodů a jen podtrhl náročnost jeho nováčkovské sezóny
Lewis Hamilton otevřeně přiznal, že jej na Velké ceně Velké Británie brzdila nejen strategie Ferrari, ale i vlastní chyby a nedostatky vozu. Britský mistr světa se po náročném závodě cítil omezený komplexními problémy, které mu znemožnily naplno bojovat o lepší pozici.
Carlos Sainz označil své dvanácté místo v Silverstonu za zklamání, které se rovnalo odstoupení. Po slibném průběhu závodu ho smolná kolize s Leclercem připravila o body i další šanci na lepší výsledek pro trápící se Williams.
Charles Leclerc se na britské Grand Prix trápil. Kvůli střídavě mokré a suché trati se celý závod potýkal s problémy a nakonec dojel až čtrnáctý. Pro jezdeckou hvězdu Ferrari to byl závod, na který bude chtít co nejdříve zapomenout.
Po 15 letech ve Formuli 1 se Nico Hülkenberg konečně dočkal svého prvního pódia a ukončil tak dlouholeté čekání na vysněný výsledek. Německý jezdec předvedl vyzrálý výkon a potvrdil, že vytrvalost se ve světě motorsportu vyplácí.
