Situace kolem druhého místa u Mercedesu je stále skryta rouškou tajemství, i když počet adeptů se pomalu krystalizuje a v současné době vlastně zůstává hlavní otázkou (pokud nenastane nějaká opravdu přestupová bomba), zda tým zvolí určitou zkušenost nebo mládí.
Pro Valtteriho Bottase mluví především čtyřletá zkušenost a nádavkem znalost motoru Mercedes, se kterým závodí už tři roky. Takže z tohoto hlediska by se mohlo mluvit o ideálním volbě. Jenže je tu ještě jedna záležitost, kterou někteří fanoušci i odborníci nazývají "syndrom Johansson". Je to poněkud nespravedlivé, protože ona záležitost, které se tento jev týká, není zdaleka svázána jen s tímto jedním pilotem.
Stefan Johansson vstoupil do F1 nejdřív skutečně okrajově, neúspěšným pokusem v týmu Shadow a záhy si uvědomil, že to je cesta do slepé uličky. Z F1 na tři roky vycouval a vrátil se až v experimentálním počinu Hondy na podvozku Spirit. Poté dostal dvě sporadické příležitosti, až došlo na vzdáleně podobnou situaci jako u Mercedesu - René Arnoux se zle rozkmotřil s Ferrari a Johansson náhle dostal svou obrovskou šanci. A hned ji málem využil, když se v dramatické Grand Prix San Marina 1985 ocitl tři kola před cílem ve vedení. Jenže se mu zadřel motor a tím jako by se zasekly i jeho šance. Ferrari v roce 1985 mělo mistrovský potenciál, ale Johansson nevyhrál ani jeden závod. A to samé následovalo v roce 1987, když přestoupil k McLarenu. Začalo se tvrdit, že Stefan je zkrátka moc "hodný", spolehlivý pilot, který ale nedokáže překročit určitou hranici. Minimálně dvě sezóny měl na to ukázat, co v něm opravdu je, ale neuspěl.
Nebyl samozřejmě jediný - stačí vzpomenout na Johna Milese, který působil vedle dominantního Jochena Rindta v Lotusu (1970) ještě hůře než učedník. V roce 1972 zajel Fittipaldi mistrovskou sezónu, jeho týmový kolega Dave Walker nezískal ani jeden bod. Znám je i případ Jochena Masse, který strávil tři roky v tehdy silném McLarenu (1975-1977) a dokázal vyhrát jen jediný závod, pohříchu španělskou Grand Prix 1975, poznamenanou tragédií Rolfa Stommelena. V podobné situaci byl i Johnny Herbert u Benettonu v roce 1995, kdy byl na hony daleko za Michaelem Schumacherem. Ani Heinz-Harald Frentzen po příchodu do mistrovského Williamsu nepředvedl tak oslnivý výkon, jaký se od něj nejspíš čekal. A z poslední doby můžeme vzpomenout Heikki Kovalainena - ani on svou příležitost v kvalitním týmu nevyužil.
A to je právě jeden z varovných aspektů u Bottase. I když je mu teprve sedmadvacet, ve srovnání s mladými puškami typu Verstappena či Strolla je už málem za zenitem. Dokázal zajet devět pódiových umístění, ale to vše za tři roky, přičemž v sezóně 2014 určitě měl na víc. Prakticky nemá žádnou zkušenost s jízdou ve vedení a obhajování takové pozice, těch 26 kilometrů, které v čele odkroužil, jsou poskládány z pěti kol ze tří různých závodů. A navíc, protože už Valtteri má něco za sebou, bude evidentní, že očekávání bude velké. Zvláště proto, že Hamilton potřebuje katalyzátor pro své další úspěchy. Pokud se Bottas stane poslušnou dvojkou (třebaže to po něm nikdo nebude chtít), může jeho velká šance velice rychle skončit. Ti, kteří se domnívají, že by pro něj byl Mercedes příliš velké sousto, argumentují tím, že Fin vlastně ještě nezajel opravdu riskantní, agresivní závod, těžil spíš z pozice, okolností a strategie.
Pascal Wehrlein má určitě v něčem velkou výhodu. Věk by mu nemusel být překážkou, v jeho letech nemálo pilotů brázdilo trati v kvalitních vozech. I s těmi zkušenostmi to není tak jednoznačné - Wehrlein už si Mercedes mohl vyzkoušet při testech, což je do jisté míry výhodou. Jeho odpůrci mohou namítnout, že technika pro nadcházející sezónu může být natolik odlišná, že mu to k ničemu nebude. Že zatím na trati vodil nepříliš kvalitní Manor také není rozhodující, vždyť Fernando Alonso začínal na Minardi, které rozhodně nebylo týmem bojujícím o stupně vítězů. Ani tlak, který na něj bude vyvíjen, ho nemusí až tak trápit, jak říká okřídlený výrok, může jenom získat.
Navíc tu je ještě jeden aspekt, který zmínila dvojice Ecclestone - Wolff při rozhovoru na Monze, který jsme rovněž uvedli (najdete jej zde). Když byl de facto k mání zázrak Max Verstappen, byla v Mercedesu taková situace, že ho nebylo jak získat. Nikde není řečeno, že Wehrlein, který už své ambice naznačil, nebude při soustavné práci ve špičkovém týmu stejně dobrý, ne-li lepší. U Mercedesu by si asi hodně drbali hlavu, kdyby po roce byl Wehrlein nedostupný, případně dostupný, ale za podstatně vyšší cenu. Proto nelze zdánlivě jednoduché rozhodování podcenit.
Historie se možná neopakuje, Bottas se třeba syndromu Johansson elegantně vyhne a vytře všem pochybovačům zrak. Jenže namlouvání a získávání pilotů není vždy a jenom o talentu, je tu mnoho dalších veličin, které se nedají přehlížet. Do budoucnosti nikdo nevidí, třebaže právě Mercedes by za to teď možná pustil i nějaký ten motor docela zadarmo.
George Russell připustil, že by se v budoucnu nebránil spolupráci s Maxem Verstappenem ve Formuli 1 i ve vytrvalostních závodech, jako je 24h Nürburgring. Přestože mezi nimi panuje napětí, Russell zdůraznil, že chce závodit s nejlepšími.
Aston Martin před GP Monaka představil speciální jednorázové zbarvení monopostu s iridescentním povrchem, který během víkendu mění odstíny. Design vznikl s partnerem Maaden a symbolizuje přeměnu surovin v technologie. Změny se týkají i kombinéz a vybavení týmu.
FIA před Velkou cenou Monaka upravila pravidla nočního zákazu práce týmů a zkrátila tzv. curfew o tři hodiny pro šest členů zodpovědných za práci s pneumatikami. Důvodem jsou specifické logistické podmínky městského okruhu. Zároveň došlo ke změně v systému předjíždění – „Straight Mode“ nebude v Monaku k dispozici, jezdcům zůstává pouze „Overtake Mode“.
Charles Leclerc prodloužil smlouvu s Ferrari a zůstává v týmu na další sezony. Ukončil spekulace o odchodu a potvrdil, že chce s Ferrari bojovat o titul. Stáj ho považuje za klíčovou postavu budoucnosti.
FIA uzavřela technickou mezeru v pravidlech F1 týkající se kompresního poměru pohonných jednotek. Nová úprava vstupuje v platnost od Velké ceny Monaka, která bude prvním závodem podle zpřísněných pravidel. Změna reaguje na podezření z využití nejasností pravidel ze strany Mercedesu.
Lando Norris a šéf McLarenu Andrea Stella se shodují, že Ferrari bude patřit mezi hlavní favority Velké ceny Monaka. Italský tým má podle nich výraznou výhodu v pomalých zatáčkách a technických pasážích, které rozhodují na městském okruhu v Monte Carlu, zatímco McLaren věří v vlastní šanci.
Kimi Antonelli pokračuje ve výjimečné sezoně ve a potvrzuje status jednoho z největších talentů současnosti. Připouští, že budoucnost ve Ferrari nevylučuje, ale jeho prioritou je nyní Mercedes, kterému chce přinést úspěchy a naplno využít jeho důvěru.
Lewis Hamilton po silném výsledku na Velké ceně Kanady uvedl, že pravděpodobně už nebude využívat simulátor Ferrari při přípravě na závody. Sedminásobný mistr světa vysvětluje, že mu tento nástroj nepřináší vždy očekávaný přínos, protože chování vozu ve virtuálním prostředí se liší od reality na trati.
McLaren si při Velké ceně Monaka připomene jeden z nejvýznamnějších milníků ve své historii. Britská stáj představila speciální výroční zbarvení monopostu, kterým oslaví dlouholetou přítomnost ve Formuli 1. Symbolické je, že oslavy proběhnou právě v Monaku, kde tým před desítkami let absolvoval svůj první závod v královně motorsportu.
Odstoupení George Russella z Velké ceny Kanady mohlo podle všeho Mercedesu ušetřit potenciálně krizový scénář v rámci týmové dynamiky mezi ním a Kimim Antonellim. Souboj o vedení byl velmi těsný a situace mohla vyústit v nehodu.
Cadillac po analýze potvrdil, že rozumí příčině poruchy zavěšení Sergia Péreze v Kanadě a problém už odstranil. Šéf týmu Graeme Lowdon uvedl, že incident vypadal dramatičtěji, než ve skutečnosti byl, a odmítl spekulace o jezdeckých změnách i obavy směrem k Monaku.
Max Verstappen v roce 2026 neplánuje další vytrvalostní závody, ale nevylučuje start v 24h Daytoně 2027. Fanoušci jeho účast ve velké většině podporují. Zatím jde jen o úvahy, které mohou ovlivnit jeho program vedle Formule 1 a další plány mimo šampionát.