Živá vzpomínka na Österreichring + FOTO

Naším výchozím bodem bude oblast startu a cíle. Až k zatáčce Castrol zůstává trať neměnná, běží do strmého kopce. Potom ale zapomeňte, že existuje zatáčka Castrol a putujte rovně dál. Tenhle kopec byl piloty F1 poměrně často kritizován, že přes něj nevidí do následujícího úseku, jenž byl považován za jeden z nejnebezpečnějších. Když totiž vozy překonaly horizont, čekala je velice nepříjemná, rychlá a lehce svažitá zatáčka Vöest-Hügel. Právě tady, v její závěrečné části, došlo k havárii Marka Donohuea, kterou jsme na našich stránkách detailně popsali (zde). Dnes tu najdeme jen pár drobných upomínek, že tu byla jedna z nejobtížnějších zatáček seriálu Grand Prix, později přejmenovaná na Hella-Licht "S" a přestavěná na šikanu. Většina prostoru je kvůli závodům motokár nově vybetonovaná, ale obě verze zatáčky jsou ještě patrné.

Nyní se vydáme táhlou cestou, lemovanou vpravo lesnatým pahorkem, uprostřed mírně zvlněnou. Tato část se jmenovala Flatschach podle nedaleko ležící vesničky. Je dobře patrné, kudy se tehdy táhla velice rychlá část trati, zakončená téměř půlkruhovou zatáčkou Sebring-Auspuffkuve. Podle toho, co vypověděl Andrea de Cesaris, byly "výfuky Sebringu" nesmírně náročné na volbu stopy. 

V některých materiálech je tato zatáčka pojmenovaná jako Glatzkurve, jindy se v souvislosti s ní vyskytuje jméno dr. (Gustava) Tirocha. Šlo o prezidenta místního autoklubu STMSC Knittelfeld (Steiermärkischer Motorsportclub), jenž se velkou měrou zasloužil v roce 1970 po šestileté odmlce o znovuobnovení Grand Prix Rakouska - nově na této trati.

Po zdolání tohoto oblouku se opět vracíme k současné trati, ovšem tehdy se tento úsek jmenoval Schönberg. Navíc přímo nenavazuje na dnešní Remus. Obě dráhy se prolínají až o několik desítek metrů později, aby se vzápětí opět rozdělily.

Po několika desítkách společných metrů na rovince Valvoline-Gerade se minulost a přítomnost rozdělí - dnešní piloti se odkloní ve směru trati mírně doprava a najedou do ostré zatáčky Schlossgold, někdejší trať zamířila doleva k původní vracečce Bosch, dvojí pravé zakřivení přivedlo startovní pole do protisměru.

Opět se na chvíli historie a současnost spojí, ale pouze před další dvojici zatáček: současná Rauch a následující Würth poskytuje jezdcům mnohem méně prostoru. V 70. a 80. letech jezdci projeli zatáčkou Rauch rovně a zamířili podstatně velkoryseji vykrouženou Texaco-Schikane vlastně až na část dnešní rovinky mezi zatáčkami Castrol a Remus. Právě tady se odbývaly některé dalekosáhlé výlety mimo trať - Patrese, Daly, Reutemann či de Cesaris by určitě měli k dané problematice co říci.

Pak už míříme přes poslední rovnější úsek dříve zvaný Eselsrücken k poslední části okruhu, nesoucímu jméno prvního rakouského mistra světa - Jochen Rindt má ostatně v areálu svojí bustu, ačkoliv tu jel jediný závod a ten kvůli poruše motoru nedokončil. Kdybyste však pátrali po originální stopě zatáčky pojmenované pro pilotovi, který velkou část života prožil u babičky v nedalekém Grazu, se zlou byste potázali. Všechno, co je za současnou linií zatáček 8 (ta nese Rindtovo jméno dnes) a 9 zmizelo v novém řešení povrchu Spielbergu. Dnes už je původní nájezd z vracečky znám pouze z dobových záznamů Grand Prix nebo z mnoha fotografií.

Tato cesta je podstatně delší, než současný Red Bull Ring - musíte přidat více než půldruhého kilometru. A konstatovat, že současná varianta rakouské Grand Prix se ještě dá nazývat přírodním okruhem, ale velkou část zajímavého prostředí nenávratně zmizela.

Další snímky původního Österreichringu naleznete v naší fotogalerii.