V technickém článku se díky bývalého šéfa aerodynamiky Sauberu, Willema Toeta, podíváme na to, které části monopostu pomáhají produkovat nejvíce aerodynamického přítlaku.
Aerodynamika vozů F1 patří k okouzlujícím vědním disciplínám a společně s motory je hlavním diferenciátorem výkonnosti mezi jednotlivými vozy. Týmy jejímu studiu a vylepšování věnují mnoho času a zdrojů. Jak se jednotlivé části podílejí na tvorbě přítlaku a kterými díly se má cenu nejvíce zabývat?
Obrázek níže (založen na datech z vozu z roku 2009) ukazuje, kolik přítlaku a odporu vytvářejí hlavní skupiny dílů. Jak můžete vyčíst z grafu, některé produkují dokonce vztlak, nikoliv přítlak, tedy sílu tlačící vůz dolů k vozovce.
Je to patrné například u předního zavěšení - vytváří sice vztlak, ale kdyby ho týmy přepracovaly tak, aby bylo z pohledu přítlaku neutrální, pak by celkový přítlak auta poklesl. Jednotlivé součástí jsou ve velmi úzké interakci a fungují jako celek.
Tento poměr se u každého monopostu liší, k největším změnám ale dochází při celkových změnách v přítlaku, jak k tomu dochází například v Monze - na velmi rychlém okruhu, kde se vyplácí jezdit s nižším odporem.
Jak se aerodynamika vozu díky vývoji v průběhu sezóny zlepšuje, tak stoupá podíl přítlaku, který vytváří podlaha. Ta je společně s předním křídlem u vozů F1 efektivním tvůrcem přítlaku.
Když týmy chtějí zlepšit celkovou aerodynamickou efektivitu (poměr přítlaku k odporu), pak se obvykle zaměřují na tyto efektivnější prvky. Pro inženýry pak jde o obvyklou vývojovou strategii: jak můžeme dostat více čistějšího vzduchu o vyšší energii k tomuto dílu?
Interakce proudění: auto bez zadního křídla neovladatelné
Zadní křídlo je například přímo zodpovědné za 25 % přítlaku a téměř 30 % odporu. Pokud byste ho ale dali pryč (nebo o něj přišli při nehodě), pak by byl celkový dopad kvůli zmíněné vzájemné interakci proudění ještě vyšší: auto by přišlo až o 34 % přítlaku a 40 % odporu, protože by se změnilo celé pole toku kolem něj.
Pokud bychom zadní křídlo odstranili, pak by stoupl přítlak na přídi, což z větší míry souvisí s efektem mechanického přenosu zátěže, protože přední křídlo se nachází před osou předních kol. Přítlak na zádi by samozřejmě dramaticky poklesl. Když pilot přijde o křídlo na dráze, pak kvůli velkému nevyvážení téměř s jistotou končí ve smyku a s nehodou. Většina jezdců tvrdí, že taková ztráta činí auto neovladatelným.
Na druhou stranu je chování vozu bez předního křídla při nedotáčivosti mnohem předvídatelnější a lépe zvládatelnější, a piloti jsou obvykle schopni se s takovým vozem dostat zpět do boxů, pokud toho není poškozeno více. Následuje výměna nosu, což týmy běžně zvládají do 10 sekund.
Jak řídit proudění za přísných omezení pro aerodynamiku?
Pravidla jsou nyní navržena tak, aby omezovala množství přítlaku, který jsou vozy F1 schopné vytvářet. To znamená, že aerodynamikové musí pracovat s méně přímými způsoby, jak řídit proudění vzduchu pro dosažení svých cílů. Jedním z těchto cílů je dostat spoustu vzduchu o vysoké energie k dílům, které vytvářejí přítlak nejefektivněji.
Dalším může být smísit proudění tak, aby se vzduch o vysoké energii, který by normálně procházel pod vozem či nad ním bez vykonání jakékoliv práce, dostal do kontaktu s povrchy, jež z něj mohou dostat nějakou výkonnost.
Obrázek výše zobrazuje vírové struktury zbarvené dle celkového tlaku nebo energie kolem Sauberu C32 z roku 2013. Tyto aerodynamické struktury nahrazují fyzická zařízení, která by týmy využily, pokud by jim to pravidla umožňovala.
Praktická ukázka: BMW Sauber F1.06
Na posledním obrázku je zachycen Nick Heidfeld se Sauberem F1.06 ve Velké ceně Francie 2006. Dvě vertikální křidélka na horní straně nosu neboli "dvojčata," jak je nazýval tým, přesměrovávala vzduch o vysoké energii, který by jinak opustil zadní část vozu bez většího užitku, směrem k místům, kde jej jiné prvky přeměnily v přítlak.
I tehdy již pravidla omezovala umísťování prvků tam, kde by produkovaly přítlak. Toto řešení bylo využito pouze v jednom závodě - v těch dalších již bylo z bezpečnostních důvodů (výhled pilota) zakázáno.
Red Bull vstupuje do nové éry po nečekaném odvolání Christiana Hornera, který stál v čele týmu od jeho začátků ve Formuli 1. Jeho nástupcem se stal Laurent Mekies, který do nové role nastoupil už pouhých 24 hodin po oznámení změny a nyní ho čeká spousta úkolů.
Po několika těsných soubojích na trati mezi Piastrim a Norrisem se znovu otevírá otázka vnitrotýmové dynamiky v McLarenu. Vzhledem ke konkurenceschopnosti obou jezdců se podobná situace může v budoucnu opakovat.
Překvapivé odvolání Christiana Hornera z Red Bullu může souviset se změnami ve vlastnické struktuře mateřské společnosti. V zákulisí se spekuluje, že právě nové mocenské rozložení mezi rakouskou a thajskou stranou mohlo být rozhodující ranou pro dlouholetého šéfa týmu.
Dr. Helmut Marko zavzpomínal na více než dvacet let trvající spolupráci s Christianem Hornerem, se kterým společně vybudovali z Red Bullu špičkový tým Formule 1. Jejich odlišné přístupy se často doplňovaly a stály za klíčovými rozhodnutími, která Red Bull dovedla k vrcholu.
Christian Horner sehrál klíčovou roli při uzavření dohody s Hondou, která Red Bull vrátila na špičku F1. Právě toto partnerství odstartovalo novou éru dominance týmu.
Günther Steiner vyjádřil překvapení nad nečekaným odchodem Christiana Hornera z čela Red Bullu a označil ho za výrazný otřes pro tým. Podle něj bude těžké nahradit lídra, který byl symbolem stability.
Bývalý jezdec F1 Jolyon Palmer označil penalizaci Oscara Piastriho po Velké ceně Velké Británie za „extrémní, mírně řečeno“. Trest vyvolal mezi odborníky a fanoušky kontroverzi.
James Vowles poskytl nejnovější zprávy o své manželce Rachel Rolph a jejich novorozeném miminku. Ve veřejném prohlášení vyjádřil radost a vděčnost za zdraví celé rodiny a podělil se o první dojmy z otcovství.
Andrea Kimi Antonelli začal svou kariéru ve Formuli 1 slibně, ale nyní čelí obtížím. Mercedes věří, že mu pomůže tyto problémy překonat a vrátit se zpět na vítěznou cestu.
McLaren suverénně vede šampionát konstruktérů a Lando Norris si je vědom, jaké štěstí má s monopostem MCL39. Tento vůz mu dává potřebnou rychlost a jistotu k tomu, aby tým mohl bojovat o titul.
Christian Horner nezůstal jediný, kdo opustil Red Bull, společnost s ním opustili i dva další členové vrcholového managementu. Tým tak čelí největšímu otřesu ve vedení od svého vstupu do Formule 1.
Martin Brundle se domnívá, že problémy Red Bullu začaly po odchodu Christiana Hornera, který byl klíčovým stabilizačním prvkem týmu. Podle něj tým od té doby postrádá vedení a soudržnost, což se odráží i na trati.
