McLaren o vývoji volantů v F1

1969 Bruce McLaren M7C

Čistý. Jednoduchý. Klasický. Tento volant je typickým volantem ze 60. let - byl využíván k pilotování monopostu M7C. Měl opravdu čisté linky a byl přímočarý, čistě funkční. Měl ale už dvě funkce - uměl zatáčet doleva a doprava!

1974 Emerson Fittipaldi M23

Během pěti let se toho zase až tak moc nezměnilo. Volant pro M23 je zkrášlený jediným přepínačem - pro vypnutí motoru v případě nebezpečí. Motory byly tou dobou vybaveny klapkami kontrolujícími proud vzduchu do karburátoru a ty byly náchylné na samočinné otevření v případě, že se do pohyblivého mechanismu dostala nějaká špína nebo drobný štěrk. Přepínač jezdci umožňoval zhasnout motor, pokud se motor během závodu zaseknul v otevřené poloze. 

1988 Ayrton Senna MP4/4

V 80. letech začaly být volanty vybaveny mechanismi pro rychlé vyjmutí, což znamenlo, že mohly být rychle vyjmuty a zase vráceny zpět na své místo jezdcem. To umožnilo udělat kokpity přiléhavější a ergonomičtější. Neuvěřitelné je, že tento volant ještě stále není o moc dál, co se vybavení týče, než ten ze 60. let. Má vlastně dva knoflíky - samozřejmě radio knoflík pro radio (zelený) a boost knoflík (červený). Plnící tlak byl v roce 1988 limitován na 2,5 bar, tento knoflík vhodně obohatil směs, aby se lépe předjíždělo.

1999 Mika Häkkinen MP4-14

Poloautomatické převodky byly ve Formuli 1 vynalezeny v roce 1989 a rychle se staly samozřejmými. McLaren použil tuto technologií jako první na voze pro rok 1992, MP4/7. Je zcela jasné, že tento volant je o ohromný krok napřed před tím, co jsme tu měli dříve - odkaz na rychlý růst automatizace, která byla v F1 v 90. letech. Ke konci této dekady byla závodní auta asi nejkomplexnější vůbec, používáno bylo automatické řazení, nastavení auta pro pit stopy a také - zkraje nového tisíciletí - kontrola trakce. Obojí je už dnes zakázáno. 

Tlačítko 'PLS' (pitlane speed limited) bylo vlevo, červené horní tlačítko tuto volbu vypínalo. Dole na volantu je řada otočných číselníků pro nastavení motoru a diferenciálů. Pomocí nich se měnila trakce a výkon během motoru. V kokpitu byl navíc ještě separátní display, který byl v případě upevněného volantu mezi dvěma "růžky". 

2008 Lewis Hamilton MP4-23

Stejně jako na autě z roku 1999 je elektronický display umístěn v kokpitu auta. Pro rok 2009 se už přesnul přímo na volant za účelem snížení váhy. Tou dobou už bylo povinností jezdce dělat různá přizpůsobení přímo za jízdy, volant je tedy vybaven celou řadou tlačítek a číselníků. Účelem všech je nastavení vyvážení a výkonu auta během Grand Prix. 

Stejně jako Mika ve svém autě, měl i Lewis dole spoustu otočných číselníků, tyto nastavovaly motor, měnily nastavení diferenciálu a trakce. Také zcela jasně viditelné je tlačítko neutrálu (zelené vlevo nahoře) a omezovače v boxec (žluté 'P' vpravo nahoře). Dva zelené spínače (+10 a +1) dovolují přístup k široké škále funkcí a jejich aktivaci - standardně za pomoci následování příkazů od inženýra z boxů.

2014 Jenson Button MP4-29

Moderní doba. Vzhledem ke komplexnosti momentální éry volant monopostu MP4-29 používá nový velký LCD display, který dává jezdcům možnost přístupu a rolování velkým menu s daty. Velikost obrazovky zabírá velký prostor, důsledkem toho ale je, že se více a více přepínačů převtělilo do otočných na okrajích volantu. Na obrázku navíc není vidět (je ze zadní strany) tlačítko aktivace DRS. 

Žluté 'OT' tlačítko ulehčuje předjíždění (vlevo ve středu) a žluté 'PLS' tlačítko je omezovačem rychlosti (vpravo nahoře). Dole ve středu je tlačítko pro výběr gum - to automaticky přizpůsobí trakci vybraným gumám. 

Tip: Volantům jsme se více věnovali zde, zde, zde, zde, zde a zde.