Bližší pohled na Toro Rosso STR7 + technické specifikace

Toro Rosso si letos podrželo svou typickou designovou filozofii - i loni mělo nejzřetelnější vykrojení v nose, které je letos o něco hranatější, a extrémně podseknuté bočnice. Stejně jako Sauber je na zádi omezeno tím, co nadiktuje Ferrari v oblasti motoru, převodovky a KERSu, které z Maranella odebírá.

Tým minulý rok do Belgie přivezl nový nos, ten letošní je ještě vyšší i plošší. Deflektory umístěné hned za nosníky křídla po stranách nosu odkloňující proudění z pod auta jsou poměrně velké.

Představené tříprvkové přední křídlo s třemi vertikálními křidélky na jeho bočnicích pocházelo z loňského vozu. Přední část (T-tray) podlahy stejně jako loni nedrží žádná vzpěra.

Již před dvěma lety se dceřiná stáj Red Bullu vydala cestou mírného podseknutí bočnic, které mělo pomoci v proudění k difuzoru ve spodní části vozu. Loni toto podseknutí dosáhlo za cenu menšího prostoru uvnitř bočnic a zvýšení těžiště extrému. Tým toto řešení přesto shlédává jako výhodné - věří, že aerodynamické přínosy vynahradí mechanické ztráty, proto si je po zákazu foukání podržel i letos.

Horní ochranný oblouk s hlavním otvorem pro přívod vzduchu k motoru je podpírán pouze dvěma pilíři, má čistější linie a byl zmenšen a je zatím zřejmě nejmenším ze všech dosud představených. To bylo umožněno i díky využití kovových struktur uvnitř.

Při nižších rychlostech může velmi malý otvor sání omezit výkonnost motoru, při těch vyšších naopak nebude narušovat proudění vzduchu kolem, což naopak snižuje probémy s turbulencemi ovlivňujícími zadní křídlo.

Pod airboxem se nachází další, nezvykle velký kulatý otvor sloužící zřejmě pro chlazení převodovky a KERSu.

Výfuky se nacházejí v místech, kde končí bočnice, tedy velmi blízko zadních kol. Zdá se, že konzervativně směřují pod nízkým úhlem na spodní část zadního křídla. DRS v horní části doznalo změny - loni byla klapka ovládána pomocí dvou prvků v třetinách křídla, nyní ji ovládá mechanismus kompaktních rozměru v jeho středu.

Difuzor vychází z loňského designu, při pohledu zezadu jsou však na krytu motor patrné další diagonální otvory (podobné těm, které loni používal například Mercedes), které krom toho centrálního pomáhají udržet teploty pod kapotou v únosných provozních mezích.

 

Srovnání s loňským vozem STR6

 

Technické specifikace

- šasi: kompozitní struktura monokoku- karosérie: kompozity z uhlíkových vláken- přední zavěšení: horní a spodní ramena z karbonu, torzní tyče a zkrutné stabilizátory, push-rod- zadní zavěšení, horní a spodní ramena z karbonu, torzní tyče a zkrutné stabilizátory, pull-rod- tlumiče: Sachs

- řízení: Scuderia Toro Rosso- převodovka: sedmirychlostní hydraulická- spojka: třílamelová (pull type) Sachs

- brzdové třmeny, destičky, kotouče: Brembo- chladící systémy (radiátory, výměníky tepla): Scuderia Toro Rosso- vybavení kokpitu: Scuderia Toro Rosso- pásy: OMP- volant: Scuderia Toro Rosso- sedačka: konstrukce z uhlíkových vláken, tvarováno dle pilota- hasicí systém: Scuderia Toro Rosso / FEV

- kola: Advanti Racing- palivová nádrž: ATL- celková hmotnost: 640 kg (včetně pilota a kamer)

Motor: Ferrrari 056, V8 + KERS