Ricciardo: Už nechci být rozmazlené dítě, ale bude to pro mě hodně těžké

Co je pro vás jako sportovce větším zklamáním - že nemůže pravidelně bojovat o vítězství, nebo když o něj přijde shodou okolností jako v Monaku?

Daniel Ricciardo: Pravděpodobně promarněná příležitost, zvláště když se nenaskytne tak často. Pokud by se to stalo například Lewisovi, pak by měl další týden další šanci, takže by se s tím vyrovnal jednodušeji.

Takže jste dospěl k poznání, že každá šance se musí pevně chytit za pačesy...

DR: Ano, určitě. Myslím, že Monako bylo obrovským zklamáním. Stejně jako Barcelona, protože i tam byla velká šance. Pilot Mercedesu záhy vypadli, takže jsme si mohli říci: »Teď v závodě vedeme«. Možná už podobná příležitost nebude, tak se musí využít. Udělal jsem toho dne všechno, co bylo v mých silách, ale asi to nestačilo. V Monaku jsem byl rád a říkal jsem si: »OK, dostal jsem ještě jednu šanci«. Znovu jsem udělal všechno, co se dalo, zajel jsem pole-position, všichni ale víme, co se přihodilo. Bylo to nesmírně frustrující, protože to byl druhý závod po sobě, kdy jsem měl šanci a nebylo z ní nic. Od začátku sezóny jezdím dobře, ale bez výsledku, protože všichni mluví o Maxovi. Je to kombinace mnoha okolností, je to velice bolestivé.

Ale tak to ve sportu chodí. Protože to je sport nejen individuální, ale i týmový. Musíte se spoléhat na jiné lidi, jsou tu i další faktory. Podívejte se zpátky na naše skvělé zastávky v boxech nebo cokoliv jiného... Už nechci být rozmazlené dítě, ale je to pro mě hodně těžké.

Veřejnost vás má zafixovaného jako stále usměvavého, šťastného člověka. Jak často musíte v zákulisí bouchnout do stolu?

DR: Řekl bych, že hodně často, ale nejsem žádný cvok. Nikdy jsem po nikom nehodil židli nebo něco podobného. Ač to bude znít rozporuplně, nemyslím si, že řvaní na kluky nebo inženýry v kanceláři něčemu pomůže. Po Monaku jsem si řekl: »Fajn, když teď půjdu za inženýry, bude to jako na pohřbu«. Ale než abych se dohadoval o tom, co jsem ztratil, tak to raději neudělám. Preferuji po odstoupení zmizet z trati. Je to podle mě lepší způsob než se každému svěřovat... tak to je.

Domníváte se, že jste se svým výkonem v Q3 ve Španělsku posunul na novou úroveň? Zvláště s ohledem na příchod Maxe, byl jste si vědom důležitosti kvalifikačního kola?

DR: Bylo to zajímavé, protože až do této chvíle jsem nebyl schopen se na to kolo soustředit. Proto mě tolik překvapilo. Došlo mi, že máme mnohem větší možnosti, proto to bylo zajímavé. Domnívám se, že to je tak trochu o samotných lidských pochodech. Někdy si myslíte, že už jste dosáhl svého limitu, někdy ne. To byl případ, kdy byl v týmu Danny Kvjat. Vyvíjel jsem spíše tlak sám na sebe, pak ale přišel Max. Ano, při tom kole v Q3 jsem něco z toho cítil. Asi jsme v té době oba našli novou úroveň.

Hodiny ve vaší kariéře neúprosně tikají, v Německu jste absolvoval svojí 100. Grand Prix. Nezačínáte být netrpělivý?

DR: Občas ano, to jistě. Zvláště po Monaku jsem si trochu postěžoval: je mi 27 let a vlastně jsem ničeho nedosáhl. Jsem jenom závodník a z toho vyplývá moje touha. Zároveň jsem se ohlédl na některé další soupeře... Alonso vyhrál dva tituly v řadě, ale deset let čeká na další, takže v této pozici nejsem sám. Ale mám dojem, že s ohledem na to, co jsem schopen zvládnout jsem poněkud poklesl. Část mého já si přála, abych se věnoval jinému sportu, kde bych mohl dokázat své skutečné schopnosti. Například tenis, tam neexistují žádné výmluvy. Je to velice jednoduché, pouze raketa, míček a soupeř. Někdy mě náš sport opravdu trápí, protože je tak komplikovaný. Jednou jsem jel na pátém místě, přitom jsem byl přesvědčen, že jsem ze sebe vydal víc než kdykoli jindy. Ale to vlastně nic nedokazuje. Ale já si tento sport vybral, je to můj život, prostě ho zbožňuji. Uvědomil jsem si, že na mé cestě budu muset nějakou tu bouřku přestát, ale pořád věřím, že dosáhnu cíle, o který usiluji.

Bude v druhé polovině sezóny problémem porážet Ferrari?

DR: Myslím, že to je pro nás dobrý cíl. Je docela možné, že do konce roku nevyhrajeme žádný závod. Budeme to samozřejmě zkoušet, ale záruka není žádná. Ale pokud budu dalším závodníkem hned za Mercedesy, bude to vlastně jako vítězství. Pokud se umístíme před Ferrari, bude to dobré pro naší značku. To je důležitá část ohledně financí. Tým se motivuje a chce se věnovat záležitostem, které by nám umožnily zůstat vpředu. Ale může se to převrátit i na opačnou stranu.

Těšíte se na souboje s Maxem? 

DR: Samozřejmě! Už jsem naznačil, že jeho příchod mě posunul na vyšší úroveň. Zhodnotil bych to tak, teď chci otestovat, čeho jsem v F1 schopen. Je docela možné, že se mohu stát mistrem světa, ale pokud se mi to nepovede, alespoň si mohu říci: »Snažil jsem se, ale fajn, nejsem nejlepší na světě, je tu někdo lepší než já«. Ale zkusím to. Max je pro mě opravdu dobrou výzvou. Je zřejmé, že má za sebou velice silnou podporu a odhodlání. Je tak trochu jako Sebastian Vettel, jestliže díky němu posunu na vrchol. Pro mé další zlepšení je to jenom dobré.

Není koncentrace na Maxe pro něj někdy nepříjemná?

DR: Můj názor je, že to není nic dobrého, je to hodně hektické, zvláště v jeho věku. Je tím pádem vyspělejší než jeho vrstevníci, proto někdy neuškodí být takzvaně pod dohledem. Samozřejmě si zaslouží pochválit, ale zároveň bych se rád ubezpečil, že si stejnou pochvalu zasloužím i já.