Alonso vyznává svou lásku k Itálii, v Monze bere pouze vítězství

Fernando, začneme v Monze roku 2010 – jen málokrát jsme tě viděli tak šťastného jako na stupních vítězů po závodě.„Tifosi u mých nohou, invaze na dráze…zvítězit je vždy něco krásného, v důležitých závodech ti to dodá navíc zvláštní pocit. Monza je důležitým závodem, nejen pro výsledek, ale především pro svou atmosféru. Zažívám něco naprosto zvláštního od chvíle, co jsem přistál na letišti, pak to pokračuje v hotelu, v restauraci…Monza je nadšená, když vidí bojovat Ferrari o vítězství.“

Tady jsi pochopil, co znamená závodit za „Il Cavallino“?„Ne, pouze jsem se ujistil o tom, co vidím každý den. Být pilotem Ferrari znamená prožívat svou změnu kariéry, získat větší podporu od fanoušků. Více tě respektují.“

Po roce se vracíš do Monzy. S jakými pocity?„Je to daleko těžší, ale stále pln emocí. Na titul už můžeme zapomenout, ale pořad je tu možnost získat druhé nebo třetí místo v šampionátu. Změnil se cíl, ale motivace ne. Vůle po vítězství zůstává, udělat to pro mechaniky, všichni mají své rodiny v hledišti. Pro celý tým je to jedinečný závod.“

Těžký rok jak pro „le Rosse“ (rudé), tak pro Rossiho (Valentino).„Vždy, když se mluví o Ferrari nebo o Rossim, jsou všichni příliš nároční. Pokud máte na svém kontě spousty titulů tak si všichni myslí, že Ferrari musí vítězit v každém závodě a to stejné platí i na Valentina. Ale sport je daleko komplikovanější než pouhá přání. A i když máme daleko víc bodů než v roce 2010, sezona je lepší než ta předešlá, situace v šampionátu je diametrálně odlišná.“

Jaké jsou Rossiho pocity v takové situaci?„Mluvím za nás oba: musíme být klidní a zlepšovat se tam kde to drhne. To jsou momenty, kdy je třeba více pracovat, více se soustředit, vložit do všeho své zkušenosti. Není tu prostor na myšlenky o špatných výsledcích, nebo zda být smutný či ne.“

Svět Ferrari z vnitřního pohledu je odlišný od toho, jaký jsi měl třeba před dvěma lety?„Ferrari je svět zdravé vášně. U jiných týmu lidé přicházejí do práce v 8 a odcházejí v 17 stejně jako v kanceláři nebo v obchodě. Tady je to jiné, přijdeš v osm a odcházíš až když je všechno hotové, trávíš hodiny s něčím, co miluješ. V tom je Ferrari jedinečné.“

Jaké máš vazby k Itálii?„Velkou část své kariéry jsem prožil právě v Itálii. Přišel jsem sem, když mi bylo 13 let, závodil jsem tu na motokárách. Ve formuli 1 jsem debutoval s Minardi, které mělo sídlo ve Faenze, v Renaultu jsem byl s Flaviem (Briatore), v každém týmu jsou italští kuchaři a fyzioterapeuti. Takže jsem nebyl jediný rok bez kontaktu s Italií. To tě vždy nějak poznamená, když jsi 24 hodin denně v jiné kultuře, poznamená to tvou práci i život. Pokud v jiných zemích mluvíme o práci, tady je to vždy vášeň. Pracuje se ti daleko lépe.“

Cítíš se být trochu Italem?„Určitě. Jsem Španěl, ale nemyslím si, že bych přemýšlel nebo pracoval jinak než vy. Při závodech nebo nastavování vozu přemýšlím v italštině, a někdy i do radia mluvím v italštině. Doma pak, když vysvětluji něco svému otci, nejsem schopný mu to říct španělskými slovy.“

Tvoje první cesta do Itálie?„Bylo mi 11 a jeli jsme se podívat na kamaráda, který závodil na motokáře v Mistrovství Evropy. Bylo to v roce 1992 a tenkrát zvítězil Pantano.“

Itálie z pohledu Španěla? „Místo kde je pořád nějaký zmatek. Ale takový ten roztomilý zmatek, bez nějakých větších problémů. Sympatičtí, milí a otevření lidé, bez přehnaného smyslu pro pořádek.“

I když jsi byl soupeřem Ferrari, nebyl jsi nikdy nenáviděn.„Tak třeba v roce 2006, když jsem soupeřil se Schumacherem, nebo v roce 2007, kdy jsem jezdil za McLaren, tak to jsem moc oblíbený nebyl. Ale myslím, že mě uznávali.“

Povídejme si o Italech, kteří ovlivnili tvou kariéru: Giancarlo Minardi.„První šéf ve formuli 1 je vždy hodně důležitý. Přicházíš z nižších tříd a jsi postaven před obrovskou stáj, kde pracuje přes 500 lidí. Giancarlo byl vždy hodně blízko pilotům, upevňoval v tobě sebedůvěru, znal závody. Moc mi pomohl.“

Flavio Briatore.„Můj největší krok v kariéře jsem udělal díky jemu, dal mi vůz, se kterým jsem mohl vítězit jak v závodech, tak v šampionátu. Bez Flavia by to bylo nemožné. Důvěřoval mi a zároveň tím hodně riskoval, pro oba to skončilo dobře. Prožili jsme spolu fantastická léta.“

Luca di Montezemolo.„Velice inteligentní člověk. Není snadné řídit tým jako je Ferrari, udržet ho jednotný, vytvořit rodinnou atmosféru se všemi lidmi. Úspěch Ferrari je díky člověku, který řídí celou skupinu a umí jí skvěle spravovat.“

Fabrizio Borra, tvůj fyzioterapeut. Náš vztah trvá víc jak deset let. A s člověkem, se kterým trávíš 24 hodin, si vytvoříš silné pouto přátelství. Je to psycholog, který tě dokáže povzbudit v těžkých momentech, mám k němu důvěru. Má jednu vadu, na kole je děsně pomalý. Je příliš těžký.“ 

Maranello, jak ho vidíš?„Zvláštní městečko. Není tu mnoho zajímavých věcí, ale má své kouzlo.“

Dovolená v Itálii.„V Madonně di Campiglio, v lednu. Je to překrásné místo. Mám rad moře, ale miluji hory.“

Dokázal bys žít v Itálii?„Ano. Nemyslím, že by to bylo až tak odlišné od Španělska, kultura se mi líbí, také jídlo je tu fantastické, skvělé klimatické podmínky, životní standard je tu vysoký. Nechybělo by mi nic.“

Co italština?„Pravda je, že italsky neumím psát. Dělám spousty chyb, hlavně ve zdvojených souhláskách a taky nevím kde psát H.“

Co si slibuješ od Monzy?„Budeme se hodně soustředit na to, abychom ze sebe vydali maximum, budeme mít agresivní přístup v tažení za vítězstvím. Jsou závody, kde můžeme být spokojení s druhým místem, v Monze lepší ztratit pozici ve snaze získat vítězství než se o to vůbec nepokusit.“

A od roku 2012?„Chceme vítězit hned od začátku. Máme závěr sezony a celou zimu, abychom se připravili a začali v lepším stylu.“