Druhé pokračování příběhu Chrise Amona.
ČEKÁNÍ NA SPRÁVNÝ TÝMChris Amon po dvou sezónách a dvou bodech díru do světa neudělal, proto spoléhal na manažerský um nového šéfa. Tim Parnell totiž vybojoval u BRM dodávku výkonnějších motorů. Ale nebylo to zadarmo. Vedení britské stáje dalo Parnellovi souhlas pod podmínkou angažmá Richarda Attwooda. Amon se rázem stal nadbytečným jezdcem a pro Parnella odjel až čtvrtý závod sezóny 1965 v Clermont-Ferrand, neboť zraněný Attwood odpočíval. Poté co Innes Ireland, druhý regulérní pilot stáje, nemohl nastoupit na Grand Prix Německa, Amon se zapřáhl s týmem Parnell Racing naposledy.V období zevlování o Amona projevil zájem Ian Raby, pravidelně startující závodník v domácí Grand Prix Británie. Raby objednal druhý monopost, ale dodávka se zpozdila. Po marném čekání na spásný příjezd transportéru se na start postavil pouze Raby. V podstatě nezaměstnanému Amonovi vypomohl Bruce McLaren. O šest let starší krajan zakládal tým F1 a k finančnímu krytí nákladného projektu mu měla posloužit nově vznikající kanadsko-americká série sportovních vozů jménem Can-Am. Vznik bohatě dotovaného šampionátu byl ohlášen na rok 1966, čehož McLaren využil důkladnou přípravou a stavbou rychlého McLarenu M1B. Novozélanďanovi vypomohla i pneumatikářská společnost Firestone, která zaštítila intenzivní testování. Amon za rok 1965 najezdil v mclarenu přes 24 000 testovacích kilometrů.
Chris Amon dostal šanci závodit v prvním McLarenu M1B série Can-Am.
Hodiny strávené na prázdné dráze se začaly vyplácet počínaje rokem 1966. Premiérový ročník série Can-Am zahájili Amon a McLaren pódiovými umístěními. Zatímco McLaren pokračoval ve sbírání pohárů, Amon již šachovnicový praporek kvůli technickým poruchám nespatřil.Alespoň že po dlouhé době zase usedl do kokpitu formule 1, konkrétně v Grand Prix Francie. Amon nahradil u stáje Cooper odcházejícího Richieho Ginthera a s motorem Maserati za zády dojel po problémech na posledním místě. John Cooper si hodlal udržet Amona až do konce roku, ale po vyhazovu Johna Surteese z Ferrari změnil názor a raději angažoval bývalého šampióna. Ve formuli 1 se roku 1966 objevil naposledy na okruhu Monza. S vypůjčeným brabhamem a postarším motorem BRM si na vysokorychlostní dráze nedával příliš velké naděje. Jenže Amon nechtěl složit zbraně bez boje. Italským pořadatelům odevzdal přihlášku pod názvem Chris Amon Racing a připravoval se na kvalifikační boj. V nabyté konkurencí se silnějšími motory však byly jeho šance mizivé a pln zklamání sledoval propad mimo pozice zajišťující start. Kromě formule 1 si vyzkoušel i vůz Vollstedt – Ford amerického šampionátu USAC – dnes IndyCar. Nemistrovský závod hostil nový japonský okruh Fuji s klopenou první zatáčkou. Na dráhu pod posvátnou horou dorazilo 19 amerických pilotů a tři známé tváře z formule 1 – Jackie Stewart, Graham Hill a samozřejmě Amon. Čím promotéři závodu donutili hvězdná jména USA a starého kontinentu k cestě do odlehlého Japonska? Přeci penězi…Podnik vyhrál Jackie Stewart před Bobby Unserem. Graham Hill s Amonem se cíle nedočkali. Amonova smůla zaúřadovala při dohánění o kolo pozadu jedoucího Chucka Hulse bez zpětných zrcátek. Podle Amona nebyla problémem ani tak zpětná zrcátka jako spíše na pravé oko slepý a na pravé ucho hluchý Hulse. Amon (a ředitelství závodu) o jeho indispozici neměl ani tušení a k předjížděcímu manévru vyrazil pravou stranou. Hulse ho evidentně neviděl ani neslyšel a kolizebyla prakticky nevyhnutelná. Aby to nevypadalo, že Amon prožíval roku 1966 pouze jedno zklamání za druhým, je třeba zmínit vítězství s Fordem v 24 hodinovém závodu v Le Mans. Z výsledkové listiny lze vyvodit Amonovo a McLarenovo těsné vítězství před týmovými kolegy Kenem Milesem a Dennisem Hulmem. Ve skutečnosti je pravda trochu jiná a pozadí jejich triumfu má zajímavý příběh. Dlouhé hodin vedla posádka Miles – Hulme, stíhána Amonem a McLarenem. Sportovní šéf Fordu Carroll Shelby dostal v posledních hodinách nápad společného průjezd fordů pod šachovnicovým praporkem. Posádka třech fordů uposlechla a cílovou čáru protnula hromadně ve smluveném pořadí. Jaké pak pro Milese a Hulma bylo překvapení, když organizátoři vyhlásili za vítěze Amona a McLarena. Ti totiž vzhledem ke startu ze čtvrté pozice fakticky urazili větší vzdálenost než Miles – Hulme ze druhé příčky. Nečekaná „centimetrová“ prohra dvojici nepříjemně zasáhla a s hořkostí sledovala, jak Amon s McLarenem slaví nenadálé prvenství.
Chris Amon vyhrál s Fordem GT40 závod 24 Le Mans, byť poněkud neobvyklým způsobem.
Amon vyhrál 24 hodin v Le Mans a v Can-Am patřil k nejrychlejším, ani to však nestačilo k upoutání pozornosti ve formuli 1. Až prostřednictvím Keitha Ballisata ze Schellu obdržel pozvánku od Enza Ferrariho do továrny v Maranellu. Amon odletěl do Itálie mezi závody Can-Am a bez váhání podepsal smlouvu. Vlastně mu kývnutí trvalo pouhé dvě vteřiny. Kontrakt ho zavazoval k závodění „za stáj Ferrari“ a přesně tato klauzule Amona znepokojovala. Ve smlouvě chyběla zmínka o závodění ve formuli 1, což byla klasická Ferrariho praktika. Upustit od spolupráce s McLarenem bylo z důvodu nového angažmá nutností. Bruce McLaren odchod krajana špatně nesl a jakmile oba přešli stadium napjatých vztahů, McLaren přiznal, že měl s Amonem dlouhodobé plány. I na Amonovi byly patrné známky zklamání, ale Ferrari bylo Ferrari. Amon se stal partnerem Mike Parkeseho, Ludovica Scarfiottiho a Lorenza Bandiniho.
Kimi Antonelli popsal svou havárii v Q1. Kvůli poškození Mercedesu už nemohl pokračovat a do závodu odstartuje až ze 16. místa. George Russell mezitím získal pole position a může stáhnout jeho náskok v šampionátu.
Max Verstappen měl v Baku namířeno k boji o přední příčky, kvalifikaci mu ale zkomplikoval problém s pohonnou jednotkou. Kvůli nedobíjení baterie a nízké teplotě pneumatik skončil až osmý. Po kvalifikaci neskrýval frustraci.
George Russell ovládl kvalifikaci v Baku a získal pole position s obrovským náskokem. Charles Leclerc zaostal o více než osm desetin. Russell své kolo označil za jedno z nejlepších v kariéře, zatímco Kimi Antonelli vypadl už v Q1 po nárazu do zdi.
Christian Horner připustil, že kvůli Ferrari by porušil své pravidlo a vrátil se do F1 i bez vlastnického podílu. Bývalý šéf Red Bullu zároveň naznačil, že ho další působení ve formuli 1 stále láká.
Max Verstappen překvapivě ovládl třetí trénink v Baku. Jezdec Red Bullu využil silného slipstreamu a porazil George Russella i Lewise Hamiltona. Mercedes tak před kvalifikací přišel o dosavadní převahu.
George Russell ovládl druhý trénink v Baku před týmovým kolegou Kimim Antonellim. Mercedes obsadil první dvě místa, třetí skončil Max Verstappen. Trénink přerušila nehoda Arvida Lindblada, problémy měli také Oliver Bearman a Fernando Alonso.
George Russell ovládl první trénink v Baku před Maxem Verstappenem. Kimi Antonelli kvůli hydraulickému problému odjel jen část, zatímco Isack Hadjar se potýkal s poruchou motoru a problémy řešil také McLaren.
Esteban Ocon nemá jistotu, že bude v roce 2027 pokračovat u Haasu. Před Velkou cenou Ázerbájdžánu potvrdil, že je volným jezdcem a jedná s dalšími týmy. O jeho budoucnosti podle něj rozhodují i okolnosti, které nemůže ovlivnit.
Lewis Hamilton by si přál, aby formule 1 zakončila sezonu na Blízkém východě. Zároveň ale přiznává, že nezná všechna bezpečnostní rizika. Ve hře je proto také přesun závěrečného závodu do Imoly.
Ferrari může v případě boje o titul řešit, zda dát přednost Lewisi Hamiltonovi, nebo Charlesi Leclercovi. Jolyon Palmer upozorňuje, že jakékoli rozhodnutí ve prospěch jednoho z jezdců může narušit vztahy uvnitř týmu.
Red Bull potvrdil sestavu pro rok 2027. Isack Hadjar zůstane po boku čtyřnásobného mistra světa Maxe Verstappena. Francouz si sedačku udržel díky letošním výkonům, přestože kvůli zranění vynechal tři závody.
Isack Hadjar se po zranění zápěstí vrací do Red Bullu pro GP Ázerbájdžánu. Liam Lawson naopak míří zpět do Racing Bulls, kde nahradí Júkiho Cunodu. Novozélanďan během tří závodů za Red Bull zaujal solidními výsledky.