Druhé pokračování příběhu Chrise Amona.
ČEKÁNÍ NA SPRÁVNÝ TÝMChris Amon po dvou sezónách a dvou bodech díru do světa neudělal, proto spoléhal na manažerský um nového šéfa. Tim Parnell totiž vybojoval u BRM dodávku výkonnějších motorů. Ale nebylo to zadarmo. Vedení britské stáje dalo Parnellovi souhlas pod podmínkou angažmá Richarda Attwooda. Amon se rázem stal nadbytečným jezdcem a pro Parnella odjel až čtvrtý závod sezóny 1965 v Clermont-Ferrand, neboť zraněný Attwood odpočíval. Poté co Innes Ireland, druhý regulérní pilot stáje, nemohl nastoupit na Grand Prix Německa, Amon se zapřáhl s týmem Parnell Racing naposledy.V období zevlování o Amona projevil zájem Ian Raby, pravidelně startující závodník v domácí Grand Prix Británie. Raby objednal druhý monopost, ale dodávka se zpozdila. Po marném čekání na spásný příjezd transportéru se na start postavil pouze Raby. V podstatě nezaměstnanému Amonovi vypomohl Bruce McLaren. O šest let starší krajan zakládal tým F1 a k finančnímu krytí nákladného projektu mu měla posloužit nově vznikající kanadsko-americká série sportovních vozů jménem Can-Am. Vznik bohatě dotovaného šampionátu byl ohlášen na rok 1966, čehož McLaren využil důkladnou přípravou a stavbou rychlého McLarenu M1B. Novozélanďanovi vypomohla i pneumatikářská společnost Firestone, která zaštítila intenzivní testování. Amon za rok 1965 najezdil v mclarenu přes 24 000 testovacích kilometrů.
Chris Amon dostal šanci závodit v prvním McLarenu M1B série Can-Am.
Hodiny strávené na prázdné dráze se začaly vyplácet počínaje rokem 1966. Premiérový ročník série Can-Am zahájili Amon a McLaren pódiovými umístěními. Zatímco McLaren pokračoval ve sbírání pohárů, Amon již šachovnicový praporek kvůli technickým poruchám nespatřil.Alespoň že po dlouhé době zase usedl do kokpitu formule 1, konkrétně v Grand Prix Francie. Amon nahradil u stáje Cooper odcházejícího Richieho Ginthera a s motorem Maserati za zády dojel po problémech na posledním místě. John Cooper si hodlal udržet Amona až do konce roku, ale po vyhazovu Johna Surteese z Ferrari změnil názor a raději angažoval bývalého šampióna. Ve formuli 1 se roku 1966 objevil naposledy na okruhu Monza. S vypůjčeným brabhamem a postarším motorem BRM si na vysokorychlostní dráze nedával příliš velké naděje. Jenže Amon nechtěl složit zbraně bez boje. Italským pořadatelům odevzdal přihlášku pod názvem Chris Amon Racing a připravoval se na kvalifikační boj. V nabyté konkurencí se silnějšími motory však byly jeho šance mizivé a pln zklamání sledoval propad mimo pozice zajišťující start. Kromě formule 1 si vyzkoušel i vůz Vollstedt – Ford amerického šampionátu USAC – dnes IndyCar. Nemistrovský závod hostil nový japonský okruh Fuji s klopenou první zatáčkou. Na dráhu pod posvátnou horou dorazilo 19 amerických pilotů a tři známé tváře z formule 1 – Jackie Stewart, Graham Hill a samozřejmě Amon. Čím promotéři závodu donutili hvězdná jména USA a starého kontinentu k cestě do odlehlého Japonska? Přeci penězi…Podnik vyhrál Jackie Stewart před Bobby Unserem. Graham Hill s Amonem se cíle nedočkali. Amonova smůla zaúřadovala při dohánění o kolo pozadu jedoucího Chucka Hulse bez zpětných zrcátek. Podle Amona nebyla problémem ani tak zpětná zrcátka jako spíše na pravé oko slepý a na pravé ucho hluchý Hulse. Amon (a ředitelství závodu) o jeho indispozici neměl ani tušení a k předjížděcímu manévru vyrazil pravou stranou. Hulse ho evidentně neviděl ani neslyšel a kolizebyla prakticky nevyhnutelná. Aby to nevypadalo, že Amon prožíval roku 1966 pouze jedno zklamání za druhým, je třeba zmínit vítězství s Fordem v 24 hodinovém závodu v Le Mans. Z výsledkové listiny lze vyvodit Amonovo a McLarenovo těsné vítězství před týmovými kolegy Kenem Milesem a Dennisem Hulmem. Ve skutečnosti je pravda trochu jiná a pozadí jejich triumfu má zajímavý příběh. Dlouhé hodin vedla posádka Miles – Hulme, stíhána Amonem a McLarenem. Sportovní šéf Fordu Carroll Shelby dostal v posledních hodinách nápad společného průjezd fordů pod šachovnicovým praporkem. Posádka třech fordů uposlechla a cílovou čáru protnula hromadně ve smluveném pořadí. Jaké pak pro Milese a Hulma bylo překvapení, když organizátoři vyhlásili za vítěze Amona a McLarena. Ti totiž vzhledem ke startu ze čtvrté pozice fakticky urazili větší vzdálenost než Miles – Hulme ze druhé příčky. Nečekaná „centimetrová“ prohra dvojici nepříjemně zasáhla a s hořkostí sledovala, jak Amon s McLarenem slaví nenadálé prvenství.
Chris Amon vyhrál s Fordem GT40 závod 24 Le Mans, byť poněkud neobvyklým způsobem.
Amon vyhrál 24 hodin v Le Mans a v Can-Am patřil k nejrychlejším, ani to však nestačilo k upoutání pozornosti ve formuli 1. Až prostřednictvím Keitha Ballisata ze Schellu obdržel pozvánku od Enza Ferrariho do továrny v Maranellu. Amon odletěl do Itálie mezi závody Can-Am a bez váhání podepsal smlouvu. Vlastně mu kývnutí trvalo pouhé dvě vteřiny. Kontrakt ho zavazoval k závodění „za stáj Ferrari“ a přesně tato klauzule Amona znepokojovala. Ve smlouvě chyběla zmínka o závodění ve formuli 1, což byla klasická Ferrariho praktika. Upustit od spolupráce s McLarenem bylo z důvodu nového angažmá nutností. Bruce McLaren odchod krajana špatně nesl a jakmile oba přešli stadium napjatých vztahů, McLaren přiznal, že měl s Amonem dlouhodobé plány. I na Amonovi byly patrné známky zklamání, ale Ferrari bylo Ferrari. Amon se stal partnerem Mike Parkeseho, Ludovica Scarfiottiho a Lorenza Bandiniho.
Mercedes údajně měsíce pracoval na řešení přehřívání pneumatik. Výkon v Rakousku však ukázal, že problém přetrvává.
Lando Norris potvrdil svůj impozantní vzestup a v Rakousku si připsal už třetí vítězství v sezóně 2025. Ačkoliv jeho triumf nepřišel jako překvapení, svým výkonem nekompromisně dokázal, že patří mezi absolutní špičku. Navíc poslal jasný vzkaz všem, kdo o jeho schopnostech pochybují.
Nové záběry mimo televizní přenos, kde Fernando Alonso vyjel z tratě poté, co Lewis Hamilton při předjíždění v Rakousku přišel „trochu pozdě“. Alonso se tak vyhnul kolizi při Hamiltonově riskantním manévru.
Toto Wolff vyzval italské fanoušky a média, aby dali Fredericu Vasseurovi čas a prostor na práci ve Ferrari. Reagoval tak na rostoucí spekulace o jeho budoucnosti v čele týmu.
Red Bull se i po povýšení Jukiho Cunody stále potýká s problémy na druhém místě, což vyvolává otázky, zda bude muset provést druhou změnu jezdce v tomto roce.
Fanoušci Franca Colapinta vyzvali FIA a Formuli 1, aby odsoudily nenávistné útoky vůči jezdci Alpine. Po incidentu s Oscarem Piastrim v Rakousku čelil Colapinto urážkám i výhrůžkám smrtí.
Tým Williams zažil v Rakousku těžký den, když oba jeho vozy nedokončily závod. Dvojité odstoupení podtrhlo pokračující technické i výkonnostní problémy, které stáj v letošní sezóně trápí.
Lando Norris stáhl náskok týmového kolegy Oscara Piastriho na pouhých 15 bodů. Tím dál potvrzuje svou formu a zajišťuje McLarenu napínavý interní boj o titul.
Ferrari skončilo na Velké ceně Rakouska s Charlesem Leclercem třetí a Lewisem Hamiltonem čtvrtý, přičemž Hamilton během závodu zpochybňoval týmovou strategii. Zástupce šéfa Ferrari Jerome d'Ambrosio však ujistil, že zvolený přístup byl optimální.
Šéf Red Bullu Christian Horner po Velké ceně Rakouska jen stroze komentoval výkon Yukiho Tsunody. Jeho zdrženlivé vyjádření naznačuje, že důvěra v japonského jezdce v týmu slábne.
Po nevydařené domácí Velké ceně Red Bullu Helmut Marko uvedl, že letošní titul s Maxem Verstappenem je velmi nepravděpodobný. Zůstává však otázkou, jak vážné problémy tým skutečně má.
Bernie Ecclestone, bývalý šéf Formule 1, se v Rakousku objevil při slavnostním ceremoniálu, kde předával Prezidentskou medaili vítězi závodu Landu Norrisovi. Tento čestný úkol mu byl svěřen na pozvání prezidenta FIA Mohammeda Ben Sulayema.