Druhé pokračování příběhu Chrise Amona.
ČEKÁNÍ NA SPRÁVNÝ TÝMChris Amon po dvou sezónách a dvou bodech díru do světa neudělal, proto spoléhal na manažerský um nového šéfa. Tim Parnell totiž vybojoval u BRM dodávku výkonnějších motorů. Ale nebylo to zadarmo. Vedení britské stáje dalo Parnellovi souhlas pod podmínkou angažmá Richarda Attwooda. Amon se rázem stal nadbytečným jezdcem a pro Parnella odjel až čtvrtý závod sezóny 1965 v Clermont-Ferrand, neboť zraněný Attwood odpočíval. Poté co Innes Ireland, druhý regulérní pilot stáje, nemohl nastoupit na Grand Prix Německa, Amon se zapřáhl s týmem Parnell Racing naposledy.V období zevlování o Amona projevil zájem Ian Raby, pravidelně startující závodník v domácí Grand Prix Británie. Raby objednal druhý monopost, ale dodávka se zpozdila. Po marném čekání na spásný příjezd transportéru se na start postavil pouze Raby. V podstatě nezaměstnanému Amonovi vypomohl Bruce McLaren. O šest let starší krajan zakládal tým F1 a k finančnímu krytí nákladného projektu mu měla posloužit nově vznikající kanadsko-americká série sportovních vozů jménem Can-Am. Vznik bohatě dotovaného šampionátu byl ohlášen na rok 1966, čehož McLaren využil důkladnou přípravou a stavbou rychlého McLarenu M1B. Novozélanďanovi vypomohla i pneumatikářská společnost Firestone, která zaštítila intenzivní testování. Amon za rok 1965 najezdil v mclarenu přes 24 000 testovacích kilometrů.
Chris Amon dostal šanci závodit v prvním McLarenu M1B série Can-Am.
Hodiny strávené na prázdné dráze se začaly vyplácet počínaje rokem 1966. Premiérový ročník série Can-Am zahájili Amon a McLaren pódiovými umístěními. Zatímco McLaren pokračoval ve sbírání pohárů, Amon již šachovnicový praporek kvůli technickým poruchám nespatřil.Alespoň že po dlouhé době zase usedl do kokpitu formule 1, konkrétně v Grand Prix Francie. Amon nahradil u stáje Cooper odcházejícího Richieho Ginthera a s motorem Maserati za zády dojel po problémech na posledním místě. John Cooper si hodlal udržet Amona až do konce roku, ale po vyhazovu Johna Surteese z Ferrari změnil názor a raději angažoval bývalého šampióna. Ve formuli 1 se roku 1966 objevil naposledy na okruhu Monza. S vypůjčeným brabhamem a postarším motorem BRM si na vysokorychlostní dráze nedával příliš velké naděje. Jenže Amon nechtěl složit zbraně bez boje. Italským pořadatelům odevzdal přihlášku pod názvem Chris Amon Racing a připravoval se na kvalifikační boj. V nabyté konkurencí se silnějšími motory však byly jeho šance mizivé a pln zklamání sledoval propad mimo pozice zajišťující start. Kromě formule 1 si vyzkoušel i vůz Vollstedt – Ford amerického šampionátu USAC – dnes IndyCar. Nemistrovský závod hostil nový japonský okruh Fuji s klopenou první zatáčkou. Na dráhu pod posvátnou horou dorazilo 19 amerických pilotů a tři známé tváře z formule 1 – Jackie Stewart, Graham Hill a samozřejmě Amon. Čím promotéři závodu donutili hvězdná jména USA a starého kontinentu k cestě do odlehlého Japonska? Přeci penězi…Podnik vyhrál Jackie Stewart před Bobby Unserem. Graham Hill s Amonem se cíle nedočkali. Amonova smůla zaúřadovala při dohánění o kolo pozadu jedoucího Chucka Hulse bez zpětných zrcátek. Podle Amona nebyla problémem ani tak zpětná zrcátka jako spíše na pravé oko slepý a na pravé ucho hluchý Hulse. Amon (a ředitelství závodu) o jeho indispozici neměl ani tušení a k předjížděcímu manévru vyrazil pravou stranou. Hulse ho evidentně neviděl ani neslyšel a kolizebyla prakticky nevyhnutelná. Aby to nevypadalo, že Amon prožíval roku 1966 pouze jedno zklamání za druhým, je třeba zmínit vítězství s Fordem v 24 hodinovém závodu v Le Mans. Z výsledkové listiny lze vyvodit Amonovo a McLarenovo těsné vítězství před týmovými kolegy Kenem Milesem a Dennisem Hulmem. Ve skutečnosti je pravda trochu jiná a pozadí jejich triumfu má zajímavý příběh. Dlouhé hodin vedla posádka Miles – Hulme, stíhána Amonem a McLarenem. Sportovní šéf Fordu Carroll Shelby dostal v posledních hodinách nápad společného průjezd fordů pod šachovnicovým praporkem. Posádka třech fordů uposlechla a cílovou čáru protnula hromadně ve smluveném pořadí. Jaké pak pro Milese a Hulma bylo překvapení, když organizátoři vyhlásili za vítěze Amona a McLarena. Ti totiž vzhledem ke startu ze čtvrté pozice fakticky urazili větší vzdálenost než Miles – Hulme ze druhé příčky. Nečekaná „centimetrová“ prohra dvojici nepříjemně zasáhla a s hořkostí sledovala, jak Amon s McLarenem slaví nenadálé prvenství.
Chris Amon vyhrál s Fordem GT40 závod 24 Le Mans, byť poněkud neobvyklým způsobem.
Amon vyhrál 24 hodin v Le Mans a v Can-Am patřil k nejrychlejším, ani to však nestačilo k upoutání pozornosti ve formuli 1. Až prostřednictvím Keitha Ballisata ze Schellu obdržel pozvánku od Enza Ferrariho do továrny v Maranellu. Amon odletěl do Itálie mezi závody Can-Am a bez váhání podepsal smlouvu. Vlastně mu kývnutí trvalo pouhé dvě vteřiny. Kontrakt ho zavazoval k závodění „za stáj Ferrari“ a přesně tato klauzule Amona znepokojovala. Ve smlouvě chyběla zmínka o závodění ve formuli 1, což byla klasická Ferrariho praktika. Upustit od spolupráce s McLarenem bylo z důvodu nového angažmá nutností. Bruce McLaren odchod krajana špatně nesl a jakmile oba přešli stadium napjatých vztahů, McLaren přiznal, že měl s Amonem dlouhodobé plány. I na Amonovi byly patrné známky zklamání, ale Ferrari bylo Ferrari. Amon se stal partnerem Mike Parkeseho, Ludovica Scarfiottiho a Lorenza Bandiniho.
Na Velké ceně Rakouska by měla být aktivována klauzule ve smlouvě Maxe Verstappena, která zajistí jeho setrvání u Red Bullu i pro rok 2026. Tým tak získá klíčovou jistotu před příchodem nové motorové éry, ve které bude nasazovat vlastní pohonné jednotky vyvíjené s Fordem.
Guenther Steiner letos nevěří, že Max Verstappen dokáže reálně ohrozit Oscara Piastriho a Landa Norrise z McLarenu v boji o titul mistra světa ve Formuli 1. Podle šéfa týmu Haas má McLaren v současné době lepší formu a silnější týmovou podporu než Verstappen.
Andy Cowell reagoval na slova Adriana Neweyho o „slabém“ technickém zázemí Aston Martinu s tím, že každá stáj má prostor pro zlepšení a výzvy jsou součástí vývoje.
Nová pravidla omezující flexibilitu předních křídel od španělské Grand Prix mohou výrazně ovlivnit výkonnost týmů ve Formuli 1, protože ohýbání křídel pomáhá zlepšit aerodynamickou rovnováhu a stabilitu vozu.
Ferrari překvapilo v Monaku silným výkonem, který předčil vlastní očekávání. V Maranellu teď doufají, že nová pravidla pro přední křídla v Barceloně přinesou zásadní posun.
Red Bull netrpělivě vyhlíží Velkou cenu Španělska, která zároveň přinese první zkoušku nové technické direktivy FIA zaměřené na pružná přední křídla. Helmut Marko doufá, že změna naruší výkonnostní vzestup McLarenu a vyrovná podmínky v boji na špici.
Velká cena Španělska nabídne v pátečních trénincích starty nováčků Ryo Hirakawy v Haasu a Victora Martinse u Williamsu. Oba jezdci využijí tuto příležitost k získání cenných zkušeností a splnění FIA kvóty nováčků.
Rubens Barrichello varuje, že jezdit za Ferrari je mentálně nejtěžší výzva v celém šampionátu. Lewis Hamilton teď podle něj čelí tlaku, který zvládnou jen psychicky nejsilnější jezdci.
Šéf motorového programu Audi F1 Mattia Binotto věří ve výkon svého motoru, ale varuje, že pravidla pro rok 2026 mohou přinést dominanci jiného týmu. „Nová pravidla mohou zásadně přerozdělit síly na startovním roštu,“ dodal.
Toto Wolff očekává, že Ferrari nejvíce vytěží ze změn pravidel ohledně flexibilních křídel, které vstoupí v platnost při Velké ceně Španělska. Podle něj mají Italové díky své rychlé reakci a inovacím šanci výrazně posílit svou konkurenceschopnost.
Alex Wurz, předseda GPDA a bývalý jezdec F1, navrhl tři úpravy trati v Monaku, které by mohly zvýšit šance na předjíždění bez ztráty jejího charakteru.
Jos Verstappen uvítal nové technické směrnice ohledně předního křídla, které vstupují v platnost o víkendu při Velké ceně Španělska v Barceloně.