Pojem korunní princ se vyskytoval ve Formuli 1 mnohokrát, ale ve světle dnešní smutné události můžeme zapomenout na Ronnie Petersona, Patricka Depaillera, Felipe Massu nebo Marka Webbera. Pro nikoho podobné oslovení není vhodnější než pro Stirlinga Mosse.
Málokomu nadělil osud takového talentu do vínku, jako londýnskému rodákovi ze Západního Kensingtonu - a také tolik smůly. Pokud se podíváme na jeho statistiky, budou se zdát nějak "nezáživné" - 66 absolvovaných Grand Prix, z toho 16 vítězství a také pole-position, čtyřiadvacet postavení na stupních vítězů. Jenže když se podíváme na ročníky 1955 až 1961, figuroval tenhle podivuhodný pilot pokaždé na pomyslných stupních vítězů v konečné klasifikaci. Čtyřikrát se stal vicemistrem, třikrát na to obsadil bronzový stupínek. Budeme ještě hovořit o tom, že osud umí nastavit i vlídnou tvář?
Sir Stirling Crawford Moss byl ryzím vlastencem a odborníci se shodují, že nebýt jeho patriotismu a tendence držet "basu" s britskými týmy, určitě by nějaký ten titul - zejména v druhé části kariéry - uzmul. Měl totiž velmi zdatného soupeře, "El Maestra" Juana Manuela Fangia, ale i toho dokázal porážet - jen bohužel pro Brita ne dostatečně často. Pochopitelně když spolu trávili společné časy v barvách Mercedesu, což byla jediná "nevěra" z pohledu britských týmů za jeho působení v F1, tak se říkalo, že Fangio Stirlinga občas nechal vyhrát, aby neztratil motivaci. Jenře třeba v Grand Prix Velké Británie 1955 sám velký a pětinásobný šampion Juan Manuel přiznal, že na Mosse zkrátka neměl.
Stirling dokázal vždy jet na samém limitu, ostatně téměř ve třetině odjetých závodů získával nejrychlejší kola. Pokud ještě na něco doplácel, tak to byla vlastně pořád prehistorická doba F1, kdy poruchy, defekty a tím pádem odstoupení byly na denním pořádku, vždyť Moss přesně polovinu závodů v nejvyšší kategorii nedokončil. Na druhou stranu byl pro něj typické, že se nikdy nevzdával, ani v situaci, kdy pravidla dovolovala střídání pilotů. Byl dokonce tak zaujat bojem o pozice, že v Argentině 1960 pozapomněl, že se jezdci o jeden monopost nemohou dělit - převzal od Maurice Trintignanta jeho Cooper a dokázal se s ním vrátit na třetí pozici: aby byl v souladu s pravidly po závodě diskvalifikován.
Kdy měl Moss asi nejblíž k titulu? Zcela určitě v roce 1958: Fangio opustil závodní dráhy a mnoho lidí předjímalo Mossův titul. Skutečně mistrovské dílo Tony Vandervella, jeho Vanwall v Mossových rukou představovalo dobrý potenciál, ale opět tu byla ona spolehlivost. Stirling držel své šance až do posledního závodu, kdy splnil vše, co mohl: nejenže vyhrál, získal navíc bod za nejrychlejší kolo. Jeho krajan Hawthorn, jehož Stirling na vítězné Grand Prix porazil 4:1, ale měl spolehlivější vůz a Moss počtvrté a naposled zasedl na stolici vicemistra - po seškrtání všech výsledků dle regulí mu k titulu chyběl jediný bod.
Pamětníci vždy budou vzpomínat na jeho předposlední triumf v ulicích Monte Carla. Jeho Lotus 18, kvůli maximálnímu odlehčení zbavený postranních partií trupu, takže Stirlingův kokpit byl vlastně průhledný, odolával od 14. kola, kdy si vzal od Richie Ginthera vedení, soustředěnému tlaku Ferrariho dua Ginther-Phil Hill. Mnohem později při jednom interview přiznal, že mu nikdo nevěřil a zejména závěrečný tlak "pihovatého Richie" byl velmi nepříjemný. Opět prokázal, že i na slabším voze a s méně kvalitní technikou dokáže handicapy nahradit nesmírnou bojovností.
Jeho rozloučení s F1 bylo do jisté míry symbolické: v nemistrovském závodě International 100 na trati v Goodwoodu ve voze Lotus pod hlavičkou týmu British Racing Partnership/UDT-Laystall (jeho osud byl velmi komplikovaný a tajemný), když doháněl ztrátu dvou kol na vedoucího Grahama Hilla a ve snaze urvat alespoň nejrychlejší kolo narazil ve 36. kole v nejrychlejší pasáži trati do ochranného valu. Byl vlastně zázrak, že nehodu přežil, záchranáři ho půl hodiny dobývali ze zničeného trupu auta. Utrpěl velmi těžká zranění a po převozu do Royal West Sussex Hospital v Chicesteru se mu nedávalo moc nadějí. Především poranění hlavy dělalo lékařům starosti, takže poté, co po převozu do zařízení Atkinson Morley ve Wimbledomu ležel měsíc v kómatu, následovaly další procedury na neurochirurgii. Původně počítal s tím, že jen vynechá ročník 1962, ale na jeho konci se vrátil do kokpitu a ke svému překvapení zjistil, že jeho zažité reakce a automatické plnění pokynů mozku není stoprocentní. Bez velké lítosti se rozloučil. Ale to neznamenalo, že by dal definitivně vale světu motorsportu. Mnohokrát jsme ho vídali jako hosta Grand Prix, ve dokumentárních pořadech, ve slavném italském celovečerním filmu Formula uno: Febbre della velocitá, ale také za volantem historických vozů. Jako například v nostalgické Grand Prix v ulicích Long Beach u příležitosti prvního závodu F1, který se na západním pobřeží USA jel: v kokpitu Maserati 250 F svedl strhující souboj s Fangiovým Mercedesem - aby skončil s "plačícím" chladičem mimo trať.
Moss byl oblíbený nejen pro způsob jednání s piloti i díky své povaze, která se vůbec neslučovala s pověstí o rezervovaném obyvateli britských ostrovů. Je do jisté míry signifikantní, že byl velkým vzorem pro Švýcara Claye Regazzoniho, jenž také po titulu marně prahl, i když ten se vicemistrem stal jen jednou - poté, co v roce 1974 prohrál v posledním závodě duel s Emersonem Fittipaldim. Při jedné televizní debatě se nejmenovaný fanoušek Mosse zeptal, zda by všechny své výsledky v F1 vyměnil za jediný titul. Odpověď je pro Mosse charakteristická: "Vyměnil, ale okamžitě bych toho hořce litoval..."
Narodil se ve stejném roce jako Graham Hill (oba ročník 1929) a navzdory dřívějšímu odchodu ze závodní dráhy svého soupeře a kolegu přežil o 45 let. Svět Formule 1 opustil vynikající pilot a člověk, který by si za své výkony aspoň malou, symbolickou královskou korunku do svého erbu zasloužil.
George Russell ovládl druhý trénink v Kanadě a společně s třetím Kimim Antonellim potvrdil silnou formu Mercedesu. Pro mladého Itala šlo o cenný výkon, kterým naznačil, že se s ním v budoucnu musí počítat.
Úřadující šampion Max Verstappen ovládl chaotický první trénink Velké ceny Kanady. Na kluzkém montrealském okruhu si nejlépe poradil s náročnými podmínkami s Williamsy v zádech.
Yuki Tsunoda zatím v barvách Red Bullu dosud nepřekročil deváté místo a před Velkou cenou Kanady přiznává, že potřebuje zlepšit výkony. Montreal vnímá jako ideální příležitost k restartu sezony a návratu do boje o body.
Max Verstappen před Velkou cenou Kanady přiznal, že další vítězství na tomto okruhu je tentokrát nepravděpodobné, a varoval před silou Mercedesu. Podle něj se konkurence výrazně přibližuje a letošní sezona bude mnohem těsnější než v minulosti.
Francouzský nováček Isack Hadjar naznačil, že by rád dokončil svou první sezonu ve Formuli 1 v barvách Racing Bulls. Po slibném začátku ročníku 2025 si buduje silnou pozici v týmu a svými výkony si říká o dlouhodobější důvěru vedení stáje. Hadjar tak dává jasně najevo, že si svou šanci v F1 hodlá udržet až do konce sezony a ideálně i dál.
Aston Martin momentálně drží devátou příčku v pořadí konstruktérů. Tým se zatím potýká s konzistentností výsledků, které nestačí na posun do vyšších pater tabulky. Přestože se občas daří sbírat důležité body, konkurence je silná a Martinům zatím chybí stabilita potřebná pro výraznější zlepšení v průběhu sezóny.
George Russell označil případný závodní zákaz pro Maxe Verstappena za oprávněný a připomněl, že pravidla musí platit pro všechny stejně bez ohledu na jméno. Verstappen má na kontě 11 trestných bodů a Russell zdůraznil, že pokud někdo překročí čáru, musí nést důsledky svých činů.
Lando Norris odmítl, že by Max Verstappen měl po incidentu se Georgem Russellem měnit svůj styl jízdy, a zdůraznil, že právě jeho agresivita patří k jeho úspěchům. Podle Norrise je Verstappenův přístup tím, co dělá Formuli 1 vzrušující, a nemá důvod ho zásadně měnit.
Max Verstappen čelí před závody v Kanadě a Rakousku hrozbě zákazu startu kvůli 11 trestným bodům, ale zůstává klidný a odmítá měnit svůj styl jízdy. Incident s Georgem Russellem ve Španělsku označil za chybu, kterou však nechce dále pitvat.
Lewis Hamilton vyjádřil jasnou podporu šéfovi Ferrari Frédéricovi Vasseurovi, jehož pozice byla v poslední době předmětem spekulací. Podle něj je Vasseur skvělý lídr, kterému plně důvěřuje a s nímž má dlouhodobě dobrý vztah.
S rostoucím tlakem na Freda Vasseura Ferrari zvažuje možné změny ve vedení týmu. Novým kandidátem na jeho místo je Antonello Coletta, což svědčí o nejistotě a snaze zlepšit výkonnost stáje.
Flavio Briatore už nehovoří tak jistě o budoucnosti Franca Colapinta v Alpine jako dříve, a po třech slabých závodech se pozice argentinského nováčka začíná otřásat. Tlak na výsledky roste a v týmu, kde rozhoduje výkon, nemusí mít prostor pro druhé šance.
