Opakování matkou moudrosti. Ale ne za každou cenu!

Řadím se k těm fanouškům, co strávili půlrok tradičním vysedáváním u nočních obrazovek a nemohli se dočkat záznamu evropské části Formule 1. Ne vždy se zadařilo, ať už se o to postarali zlotřilí kapitalisté, kteří na poslední chvíli zvýšili poplatky za přenos (to se údajně stalo v roce 1979 a já, který jsem rodinu hnal z chaty k televizi, jsem pak trpěl dost dlouhou dobu nejen posměšky...), nebo se prostě něco nepovedlo a záznam nebyl odvysílán. Pokud mě paměť neklame, týkalo se to třeba švédské Grand Prix, zámořské závody jsme zase mohli sledovat jen formou krátké zpravodajské relace v pořadu Sport ve světě.

To dnes mají fandové sice "jen" o čtyři až pět závodů více, ovšem zhuštěných do mnohem těsnějšího prostoru. Kdepak začátek v lednu a konec v prosinci. A tak usedáme stále častěji o víkendech po sobě jdoucích k obrazovce a těšíme se... opravdu se těšíme? Vycházím nyní z příspěvků v diskuzích pod jednotlivými články a zvláště po poslední Grand Prix Belgie se opět přivalila tsunami názorů, že F1 postupně likviduje sama sebe. A že je možné u závodu klidně na pár minut usnout a o nic dotyčný klimbající divák nepřijde. 

Pochopitelně je jedna věc sledování závodu přímo na trati, atmosféra a vůbec prostředí, které nezažíváme (s výjimkou skutečných notoriků, novinářů a zúčastněných person) každý rok několikrát. Připusťme ale, že po několika závodech ono nadšení, vzrušení z techniky a fakt, že jsme na dosah F1 pomine. Někdo řeší situaci naháněním autogramů - určitě by bylo zajímavé od zdejších respondentů zjistit, jak velkou sbírku mají a koho všeho v ní - a rozhodně to je mnohdy činnost zajímavější než celý závod. S našeho srazu vím, jak je někdy třeba obrovské shody náhod, štěstí, konstelace hvězd a kdovíčeho ještě, aby se na papíře objevilo toužebně žádané seskupení čar. Jiní se od F1 začínají odvracet. O příčinách jsem psal již několikrát a nechci tu opět dělat agitku 70. letům, zvaným Zlatá éra F1.

Myslím si, že příčinou není až tak dominance dvou týmů, vždyť například v letech 1988 nebo 1992 drtily konkurenci McLareny potažmo Williamsy, takže už podobnou věc známe. Jenže většinou převaha nějakého týmu netrvala tak dlouho, aby divák usedal k obrazovce s tím, že vyhraje buď pilot A před pilotem B, případně B před A, a pokud se jednomu z nich něco stane, tak si štrejchne i konkurence. V tomto směru křičme námořnícké Hoooray, protože o titul soupeři dva piloti z různých týmů. Jenže divák je v podstatě zmlsané stvoření a žádá si akci, boj, heroické výkony. A to dnes jaksi nejde. Šetří se kde co, aby se ušetřilo. Dbá se na bezpečnost. Hlídá se to či ono a výsledkem je stále více sterilních závodů, v nichž je rozhodnuto ve druhém kole, občas ještě zdramatizuje situaci výměna pneumatik. Defekty po anglicku vymizely, kolize jsou citelně trestány, takže logicky se méně riskuje. V Belgii se sice štípaly třísky, ale jak po závodě viník Hülkenberg přiznal, vlastně nešlo o zásadní snahu se dostat dopředu, jen o nečekanou změnu podmínek.

Pak je tu Belgie samotná. Krásná přírodní scenérie, ve které se odehrávaly dramatické bitvy - já osobně mám nejraději tu z roku 1970, kdy se jelo naposledy na původním, čtrnáctikilometrovém okruhu. Duel dnes už dvou nebožtíků Pedra Rodrigueze a Chrise Amona se řadí mezi zlaté okamžiky F1. Nové Spa-Francorchamps sice také přineslo pár dramat, stačí vzpomenout na rok 2008 a závěrečné Hamiltonovo drama, které skončilo čtvrtminutovou penalizací pro dnešního čtyřnásobného šampiona. Kdopak by dnes udělil 25 vteřin trestu? Trať se mění, má svá úžasná místa, mezi něž určitě patří La Source a Eau Rouge, ale lituji absence legendární Bus Stop. Jenže jak vidno, trať sama situaci nezachrání. 

Co asi divákům vadilo nejvíc, byla odevzdanost Hamiltona. Pochopitelně byl instruován z boxů, aby se choval uctivě k pohonné jednotce. Jaký to rozdíl oproti roku 2009, kdy Lewis havaroval v posledním kole Grand Prix Itálie prostě jen proto, že chtěl vylepšit svou pozici. Určitě tehdy slízl pár jízlivých poznámek, ale troufám si tvrdit, že také dost úcty, že to lidově řečeno nezabalil a šlapal na plyn do posledních okamžiků. Má se myslet na zadní kolečka, ale ono by se taky dost dobře mohlo stát, že za pár let budou piloti jezdit jen před zraky VIP hostů a polonahých slečen, které F1 zase až tak nezajímá a potřebují se zviditelnit především sami. 

Je tu ještě fenomén subjektu Racing Point Force India. Dosti řečí kolem spekulativního seskupení Vijay Mallyi vyvolala především jeho reinkarnace za přispění dalšího pracháče Lawrence Strolla, což je vnímáno jako jasný signál v podobě pořízení nového bydla pro synáčka, jemuž nejspíš Williams neposkytuje to, co by za horentní sumy měl. Vzpomínám si na značně krkolomná pravidla z konce 70. let, které měly spíš nové týmy od vstupu do F1 odradit, i když do jisté míry to mělo smysl, protože na příkladech "zoufalců" a la Eifelland, Tecno, Trojan, Token, Maki, Politoys, Connew, Merzario, Martini, Kauhsen a dalších (pro zasvěcené, druhý díl těchto nepovedených konstrukcí se už připravuje k tisku) bylo zřejmé, že F1 by neměla být jen výletem na pár závodů. Na druhou stranu přijít v současné době o další tým by byla do jisté míry katastrofa, zvláště když jde o zavedený a výsledky disponující tým. Chápu rozhořčení pana Steinera od Haasu, že oni museli čekat na prize-money a proto by bylo nanejvýš spravedlivé, aby i RPFI začínal od píky. Je ale třeba vnímat rozdíl mezi týmem zcela novým a tím, který pouze převezme něčí aktivity. Ano, jakmile jde o finance, je oheň na střeše, ale i při oněch horentních sumách by se měl brát ohled na to, aby startovní pole vůbec disponovalo potřebným počtem pilotů. Zvláště když nepůjde o stáj, kde se bude klín vytloukat klínem a škudlit na všem, jen aby se nějak doklepala sezóna do zdárného konce. Toho jsme si v éře HRT, Virginu, Marussije a podobných expertů užili až až.

Soustřeďme se tedy na boj o titul a položme si otázku, zda Vettela letos nepotká stejný pokles štěstěny a formy jako loni. Hamiltonův náskok není dle Wolffa natolik komfortní, aby si Mercedes mohl dovolit spočinout na růžích a kochat se dalšími triumfy, dokonce se veřejně hovoří o zavedení statutu týmové dvojky. Z tohoto hlediska se dá říci, že bychom mohli v závěrečné osmičce závodů leccos vidět. Snad to nebude další závod ve formě korálků navlečených na nitce trati s takovým odstupem, aby o sebe, nedej bože, náhodou necinkly.