Domácí legendy britských Grand Prix

Anglie byla považována za srdce motorsportu a tudíž každý Brit v F1 usiloval, aby se zviditelnil právě v této královské třídě závodních vozů. Pokud navíc dosáhnul vítězství v domácí zemi, jeho kredit tím výrazně stoupnul. Za ty roku už britská GP pomohla vytvořit nejednu legendu v F1, které jsou dodnes fanoušky velmi uctívaní.

Jedním z nich je NIGEL MANSELL, který závodil v letech 1980-1995. Je považován za krále domácích hrdinů. Jak říkají sami Angličané: „Náš Nigel se vyšvihnul na korunovaného v Silverstone, zejména jeho předtím nespatřenou zuřivostí s agresivním stylem závodění. Nárokoval naší podporu a my mu ji vždy věnovali, což nám odměnil kolem navíc v plné rychlosti. Vnímáme ho jako postupně stoupající hvězdu, která i přes různé překážky dosáhla vrcholu, tj. titulu mistra světa“.

Začínal svůj debut v Lotusu se startovním číslem 43 v roce 1980. Jeho první větší blýsknutí nastalo až v Monaku 1984, kde dokonce vedl, ale po chybě na mokru dostal smyk a havaroval. O dva roky poději se zdálo, že má téměř jistý titul v kategorii jezdců, když už jezdil za tým Williams, ale smůla mu ho opět nedopřála. Až v roce 1992 dominoval v týmu Williams celému startovnímu poli a získal trofej nejvyšší. Celkem vyhrál britskou GP čtyřikrát!

Dalším věhlasným závodníkem je JAMES HUNT, který závodil v letech 1973-1979. Byl považován za opravdového sportovního playboye se značným šarmem a divokým životním stylem, který uměl brnknout na tu správnou strunu u svých fanoušků. Domácí GP vyhrál ale jen jednou. Kromě známého duelu s Niki Laudou, se kterým bojoval o titul mistra světa po 3 roky, uspěl jen jednou, a to v roce 1976. Nutno říci, že mu však napomohla Laudova nehoda na Nürburgringu, protože pak Rakušan  nemohl několik závodů startovat. Přesto šlo o velmi hezký souboj až do konce sezony. Úcta britských fandů byla taková, že v roce 1976 dokonce hrozili výtržností v důsledku strachu, zda bude umožněn opakovaný start v Brands Hatch. Kromě těchto nejlepších let v týmu McLaren dokázal vyhrát i s papírově slabším vozem Hesketh.

Novodobější hrdina je DAMON HILL, který závodil v letech 1992-1998 a navázal tak na tradici svého otce. Sice doma zvítězil také jen jednou, ale britští fandové s ním prožívali každou těžkost, která ho potkávala na cestě za jeho eventuálním úspěchem v roce 1996. Jeho souboje s Michaelem Schumacherem, ale i týmovým kolegou dávaly vyznít nelehkosti vysněné mety. Široká britská veřejnost ho však podporovávala celou sezonu a byl pro ni bezpochyby opravdovým lidským šampionem.

Ze starší doby nemůžeme nezmínit ještě další dvě věhlasné legendy. Jednak sir STIRLING MOSS, který závodil v letech 1954-1961 a JIM CLARK, jenž byl zástupcem další generace a závodil v letech 1960-1968. Prvně jmenovaný je mužem, kterému je přisuzováno největší proslavení F1 v Británii, ačkoliv nikdy nevyhrál titul mistra světa. Důvodem je zejména to, že předtím, než přišel Moss do F1, byly obecně Britové považováni za spíše horší jezdce. Ovšem on toto povědomí prolomil a tím přepsal pravidla. Na domácím okruhu vyhrál dvakrát a i přes 40 let od skončení jeho kariéry, je jeho jméno stále velmi známo.

Druhý zmíněný JIM CLARK je bezpochyby považován za nejskvělejšího britského jezdce. Postrádal možná trochu Mansellovy přebujelosti, ale měl daleko více přirozených schopností než jeho národní kolegové. Někteří říkají, že byl nejvíce nadaný závodník, který kdy usedl za volant F1. Bohužel jeho užívání úspěchu bylo přerušeno fatální nehodou při které tragicky zahynul. Domácí závod vyhrál pětkrát, přičemž celou svou kariéru zasvětil Týmu Lotus a Colinu Chapmanovi. S ním také získal dva tituly mistra světa v roce 1963 a 1965, přičemž v osudném posledním roce směřoval k třetímu. Stojí za zmínku i to, že v roce 1965 navíc vyhrál i slavný závod v Indianapolis. Jak jinak, než s Lotusem...