Když Rubens Barrichello odstartoval na okruhu v Kyalami, poblíž Johannesburgu, aby zahájil svůj trénink na GP Jižní Afriky v roce 1993, jako dvacetiletý mladíček ani netušil, že o 15 let později přepíše podstatnou část dějin ve formuli 1.
Na počátku bylo hlavním cílem nováčka, aby se předvedl co nejlépe, spolehlivě a věrohodně coby budoucí konkurent mezi jezdci. Hned na poprvé se kvalifikoval ve svém voze Jordan-Hart jako čtrnáctý, dokonce přede daleko zkušenějším Gerhardem Bergerem na Ferrari. Tím získal dosti respektu hned na začátku své kariéry, přestože jezdil v závodě uprostřed závodního pole, než ho definitivně zradila porucha převodovky.
V současné době je to jeden z nejzkušenějších jezdců F1 vůbec a navíc se svou Hondou dosáhnul své 257 GP, čímž definitivně překonal dlouholetý rekord Riccarda Patreseho z roku 1993.
Jak sám vzpomíná: „Můj první závod v Kyalami se mi zdá jako by byl včera. Nikdy nezapomenu, jak jsem usedl do vozu Jordan EJ193 na počátku kvalifikace, dívající se na monitor v depu. Na moment jsem cítil jako bych seděl doma na pohovce. Tento rekord pro mě mnoho znamená. Měl jsem doposud dlouhou kariéru v F1 a mám plno skvělých vzpomínek, ale necítím se dnes odlišně oproti tehdejšímu rozpoložení.“ Barrichellova inspirace, aby se stal závodníkem, měla své počátky již ve sledování tehdejších hvězd jako Ayrton Senna na okruhu Interlagos.
„Největší zkušeností, kterou jsem se naučil v dobách u Jordanu, bylo jak se vyvinout z chlapecké rychlosti do mužské. Přijel jsem tam ve dvaceti, kdy na mě nebyl kladen takový tlak a vše mi přišlo velmi přirozené.“
V roce 1997 přešel do nově vzniklého týmu Steward-Ford a hned se blýsknul skvělým výsledkem během deštivého závodu, druhým místem v Monaku. To opět zvedlo jeho reputaci.
Sám Jackie Steward prohlásil: „V naší závodní době byly dva společné skvělé úspěchy. Jeden z nich byl právě v Monaku 1997, kde se prokousával kupředu z desáté pozice a nikdo ho před sebe nepustil zadarmo. Další byla v roce 1999 během velké ceny Evropy, kde Johnny Herbert a Rubens Barrichello dojeli první a třetí. Nejsem překvapen, že právě Rubens se stal nejzkušenějším jezdcem v historii, protože byl vždy stabilní.“
Na konci roku 1999 přišla velká nabídka v jeho kariéře. Dostal 6 mil. USD za podpis dlouhodobé smlouvy s Ferrari a převzal roli odcházejícího předchůdce Eddieho Irvina. To bylo spojení, které mu přineslo devět vítězných GP a pozici přímo za Schumacherem v mistrovství světa v letech 2002 a 2004.
„Byl to vyplněný sen, jezdit za Ferrari. Byl to velmi zvláštní moment vidět mé jméno napsané na straně vozu. V týmu bylo plno skvělých lidí, pochopitelně bylo nepopsatelné pracovat vedle Schumachera. Je to nejlepší závodník, kterého jsem potkal a má mimořádně přirozený talent v dostání rychlosti z auta.“
Když Patrese komentoval velkou cenu Turecka v TV, prohlásil: „Budu cítit smutek, samozřejmě“. Dnes již čtyřiapadesátiletý Ital vyhrál ve srovnání s Barrichellem jen 6 závodů od svého nástupu do F1 v roce 1977 do doby než v roce 1993 definitivně skončil. „Byl jsem potěšen držet rekord tak dlouho, ale rekordy jsou od toho, aby byly pokořovány a tudíž jedinou věc, kterou mohu říct je, že blahopřeji Rubensovi, že to dokázal. Doposud měl dlouhou kariéru a tento rekord znamená, že pokud jste schopen se udržet v F1 tak dlouho, znamená to, že dělal svou práci velmi dobře a vše bylo oceněno lidmi kolem něj.“ V současné době nemá Barrichello zájem skončit, naopak hodlá dosáhnout vysněné třísté GP. Historický pohled ukazuje srovnání Barrichella s ostatními jezdci následovně:
Nejvíce startů má tedy Rubens Barrichello, který od roku 1993 odjel -257 závodů s 9 vítězstvími. Druhý je zmíněný Riccardo Patrese 1977-93, s 256 závody a 6 vítězstvími. Třetí Michael Schumacher 1991-2006 s 248 starty a 91 vítězstvími. Čtvrtý je dosud aktivní David Coulthard od 1994 s 232 GP a 13 vítězstvími. Pátý je Gerhard Berger 1984-97 s 210 závody a 10 vítězstvími. Šestý je Andrea de Cesaris 1980-94 s 208 závody, ale bez vítězství. Za ním, tedy sedmý, je trojnásobný mistr světa Nelson Piquet 1978-91 s 204 starty a 23 vítězstvími. Osmý je Jean Alesi 1989-2001 s 201 starty a jedním vítězstvím z GP Kanady v roce 1995 na Ferrari, i když se štěstím poté co Schumacherovi zazlobilo na chvíli řazení v jeho Benettonu. Devátý je stále aktivní Giancarlo Fisichella od 1996 se 198 závody a třemi vítězstvími. Poslední v top 10 je čtyřnásobný mistr světa Alain Prost 1980-93 se 199 závody a 51 vítězstvími.
Williams po Monze stojí za Carlosem Sainzem, který projel cílem až na 11. místě, a zdůrazňuje potřebu týmové podpory. Šéf James Vowles věří, že se tým dokáže zlepšit v kvalifikaci a v Baku opět bodovat.
Damon Hill vtipně na adresu Mclarenu poznamenal, že se obává, že by po něm Renault mohl chtít, aby své vítězství na GP Itálie 1993 přenechal Alanu Prostovi. Jeho tehdejší týmový kolega totiž kvůli poruše motoru nedokončil závod a Hill zvítězil.
Šéf týmu Fred Vasseur věří, že Lewis Hamilton se ještě během sezony vrátí na pódiové umístění. Podle něj návrat Britovy radosti a motivace v Monze slibuje, že se sedminásobný mistr světa brzy znovu prosadí mezi nejlepšími.
Podle poradce Red Bullu se Max Verstappen znovu plně zapojil do Formule 1 díky rychlejšímu vozu, možnosti prosazovat vlastní nastavení a přesvědčivé výhře na Monze.
Christian Horner se po vítězství Maxe Verstappena v Monze ozval Martinu Brundlovi, aby ocenil jeho chladnokrevný výkon i práci celého týmu Red Bull.
Šéf Mercedesu Toto Wolff projevil výrazné rozhořčení nad výkonem svého týmu na Velké ceně Itálie. Podle něj výsledky nebyly podle očekávání a ukázaly, že tým má před sebou ještě mnoho práce, než bude konkurenceschopný na nejvyšší úrovni.
Max Verstappen se vyjádřil k týmovým příkazům McLarenu během Velké ceny Itálie. Čtyřnásobný mistr světa zdůraznil, že podobné situace nejsou jeho záležitostí a raději se soustředí na závod.
Na startu Velké ceny Itálie se Lando Norris a Max Verstappen utkali tvrdě o vedení. Norris kritizoval Verstappena za agresivní manévr, který ho donutil vyjet do trávy.
Jezdec Racing Bulls Liam Lawson označil incident s Yukim Tsunodou ve 30. kole v zatáčce č. 4 na Monze za ukázku tvrdého, ale férového závodění. Podle něj šlo o běžný kontakt v rámci souboje, bez jakéhokoli úmyslného zavinění.
Šéf Ferrari Fred Vasseur přiznal, že riskantní strategie overcutu pro Hamiltona během Velké ceny Itálie nevyšla kvůli nečekaně nízké degradaci pneumatik.
Nico Rosberg kritizoval týmovou režii McLarenu z konce Velké ceny Itálie, kdy byl Oscar Piastri požádán, aby pustil před sebe Landa Norrise. Podle něj by měl tým situaci vyjasnit, protože může ovlivnit vnitřní dynamiku i další spolupráci jezdců.
McLaren způsobil pozdvižení na GP Itálie, když tým dočasně vyměnil pozice Norrisovi a Piastrimu po pomalé zastávce Brita. Oba nakonec dojeli na pódiu, ale týmové instrukce ovlivnily konečné pořadí.
