Mnozí piloti z Evropy, Asie, Austrálie i Jižní Ameriky mají v závodech některé americké automobilové série úspěch. Čím to je? Odpověď by se mohla zdát, až příliš jednoduchá. Zajeďte 200 oválů nejrychleji ze všech a stanete se nezapomenutelnými.
500 mil Indianapolis, zkráceně Indy 500, je jedním z nejlegendárnějších závodů USA. Indy 500 je pro IndyCar to, co je Velká cena Monaka pro Formuli 1. Mnoho lidí to neví, ale Indy 500 býval součástí kalendáře Formule 1. Z logistických důvodů se jej však mnoho jezdců a týmů neúčastnilo. Jejich osudy se rozdělily a později se protínaly pouze skrze jezdce Formule 1, kteří v průběhu své kariéry zavítali i do IndyCar.
Indy 500 je součástí takzvané trojité koruny. Ta čítá triumf v Indy 500, v závodě 24h Le Mans a v GP Monaka. Ruku v ruce s narůstající popularitou motorsportu však rostl i stupeň obtížnosti a náročnosti těchto závodů a bylo stále těžší a těžší vyhrát všechny.
Jackie Stewart, který ve Formuli 1 závodil od roku 1965 do roku 1973, se nechal slyšet, že se za jeho let jezdilo všemi typy sportovních vozů, aby se piloti uživili. A Indy 500 byl závod, ve kterém se dalo vydělat peněz nejvíce. Prvním přeshraničním jezdcem, který se Indy 500 účastnil, byl Alberto Ascari v roce 1952. Závod se přitom poprvé jel již v roce 1911. Ascari však na ostatní jezdce ztrácel a bylo zřejmé, že pokud chcete vyhrát tehdejší Indy 500, monopost F1 na to nestačí. Chce to auto, které je výkonné, aerodynamické, a které je tak spolehlivé, že zvládne ujet 500 mil v závodním tempu. Jack Brabham se o pár let poté rovněž pokusil zdolat Indy 500, avšak ani on neuspěl.
Prvním závodníkem z Formule 1, který ovládl Indy 500, se tak v roce 1965 stal Jim Clark, který v tomtéž roce ovládl svůj druhý, a zároveň poslední šampionát Formule 1. To se žádnému jinému jezdci v historii nepovedlo. Po Clarkovi Indy 500 vyhráli i další piloti účastnící se Formule 1. V roce 1966 Graham Hill, v roce 1969 Mario Andretti a v roce 1972 Mark Donohue. Po delší odmlce tento dlouhý legendární závod v roce 1989 a v roce 1993 vyhrál Emerson Fittipaldi, v roce 1995 Jacques Villeneuve, v roce 2000 a 2015 Juan Pablo Montoya, v roce 2016 Alexander Rossi a v roce 2017 a 2020 Takoma Sató. V závodě 500 mil Indianapolis se tak za celou více než stoletou historii prosadili nejen špičkoví jezdci Formule 1, ale též ti, kteří ve Formuli 1 nikterak nezářili. Co stojí za jejich úspěchy a proč se jezdcům, kteří dříve závodili ve Formuli 1, tak daří i v IndyCar sérii, respektive na jejím nejprestižnějším závodě Indy 500?
V prvé řadě je to vývoj transportních prostředků. Dřívější piloti Formule 1 se nevzdávali své kariéry v tomto šampionátu. Museli tak létat sem tam, aby stíhali jak tréninky a závody v Evropě, tak tréninky a závody ve Spojených státech amerických. Nezdá se to, ale i ježdění na oválu se musí trénovat. Hodně kariér takovýmito přelety trpělo, a tak skloubení Formule 1 a IndyCar úspěšně zvládla opravdu hrstka pilotů. Tím, že se dopravní prostředky zdokonalovaly (zrychlovaly se a zvýšila se jejich frekvence), se teoreticky dalo stíhat jezdit obě závodní série.
Druhým faktorem je, že piloti Formule 1 jsou objektivně lepší jezdci. Piloti vzejdou z motokár a z několika nižších formulových sériích, přičemž do Formule 1 se probojují opravdu jen ti nejlepší z nejlepších. Pokud se pak pilotovi daří i ve Formuli 1, je patrné, že se jedná o mimořádně nadanou osobu. Ne že by ve Spojených státech amerických nebylo nutné se do IndyCar či NASCAR série probojovat z nižších soutěží, avšak cesta v žádném případě není tak složitá. Díky tomu jsou američtí piloti méně vyježdění a nemají tolik zkušeností s různými typy tratí, povrchů a vozů.
Díky tomu, že jsou závodníci Formule 1 objektivně lepšími piloty, nemají problém prosadit se v IndyCar sérii i po ukončení aktivní kariéry ve Formuli 1. Kupříkladu Emerson Fittipaldi aktivní kariéru ve Formuli 1 ukončil v roce 1980. V Indy 500 přitom vyhrál i v roce 1989 a 1993, přestože mu bylo na motorsport úctyhodných 47 let. Dalším příkladem je recentní vítěz Indy 500, kterým je Takuma Sató. Ve Formuli 1 se za sedm sezón probojoval na pódium pouze jedenkrát, přičemž jeho nejlepší sezóna ve Formuli 1 skončila celkovým osmým místem. Ve druhé nejlepší sezóně byl až patnáctý. Sató tak ve Formuli 1 patřil mezi podprůměrné jezdce. Ačkoli Sató odešel z F1 v roce 2008 s tím, že už má nejlepší léta za sebou, tak první Indy 500 vyhrál devět let na to a druhé Indy 500 vyhrál dvanáct let na to ve svých 43 letech.
Přechody jezdců z Formule 1 do IndyCar tak nejsou větším problémem, avšak neumím si představit jezdce, který by po kariéře v IndyCar přešel do Formule 1 a v ní byl úspěšným pilotem. Přitom Graham Hill v roce 1966 ovládl největší americký závod ve své úvodní sezóně. To samé se povedlo i v roce 2000 Juanu Pablo Montoyovi a v roce 2016 Alexandrovi Rossimu. Žádnému jezdci z amerických sérií se takto Formuli 1 nepodařilo v úvodní sezóně doslova výsledkově vykrást.
Christian Horner byl v úterý oficiálně odvolán z vedení týmu Red Bull a ve středu se emotivně rozloučil se zaměstnanci v továrně v Milton Keynes. Red Bull zároveň zpřísnil komunikaci s médii a veškerá veřejná prohlášení nyní řídí centrála v Salcburku.
Red Bull provedl zásadní změnu ve svém vedení, když se rozhodl ukončit spolupráci s Christianem Hornerem. Max Verstappen na tuto nečekanou zprávu reagoval s klidem a zaměřil se na pokračování sportovních cílů týmu.
Nečekané odvolání Christiana Hornera z čela Red Bull Racing může zásadně ovlivnit budoucnost Maxe Verstappena. Verstappen nyní stojí před rozhodnutím, zda zůstane u týmu, nebo využije výstupní klauzuli ve své smlouvě.
Martin Brundle potvrdil, že napjatá atmosféra uvnitř Red Bullu je v paddocku snadno rozpoznatelná. Podle něj není těžké vycítit, že v týmu není vše v pořádku.
Alan Permane se po překvapivých změnách v Red Bull Racing Group stává novým šéfem týmu Racing Bulls, čímž se vrací do klíčové manažerské role. Jeho jmenování je důkazem důvěry v jeho bohaté zkušenosti a schopnost vést tým k stabilitě a růstu po náročném období.
Christian Horner byl po dvaceti letech náhle odvolán z pozice šéfa týmu Red Bull. Tým mu poděkoval za dlouholeté vedení, které přineslo osm jezdeckých a šest konstruktérských titulů.
Gabriel Bortoleto přiznal chybu, když při britské Grand Prix zvolil na začátku závodu suché pneumatiky. Risk v proměnlivých podmínkách mu nevyšel a vedl k jeho brzkému odstoupení.
Pierre Gasly zhodnotil chaotický závod na Silverstonu, v němž dokázal získat body pro Alpine. Francouz ocenil týmovou práci a zvládnutí náročných podmínek.
Charles Leclerc a proměnlivé počasí spolu nejdou dohromady. V nejistých podmínkách často chybuje nebo ztrácí tempo, což ho stojí cenné výsledky. Po Velké ceně Velké Británie sklidil kritiku, zejména od mistra světa Jensona Buttona.
Prezident FIA Mohammed Ben Sulayem naznačil, že Formule 1 by mohla od roku 2029 přejít na dostupnější motorovou formuli. Zároveň znovu otevřel téma dvanáctého týmu, který by mohl pocházet z Číny, což by mohlo výrazně ovlivnit technický i geopolitický směr šampionátu.
Racing Bulls zažil na Velké ceně Británie nepovedený den, když oba jezdci Liam Lawson i Isack Hadjar havarovali a nedokončili závod. Zatímco soupeři ze středu pole bodovali, tým odjíždí bez bodů a s nutností rychle se zlepšit.
Fernando Alonso označil závod na Silverstonu za zklamání a netajil svou frustraci z týmové strategie, která podle něj ovlivnila lepší výsledek. Přestože dojel na bodech, Španěl měl pocit, že Aston Martin nevyužil příležitostí, které se během proměnlivého závodu nabízely.