Proč se jezdcům z Formule 1 daří v IndyCar?

500 mil Indianapolis, zkráceně Indy 500, je jedním z nejlegendárnějších závodů USA. Indy 500 je pro IndyCar to, co je Velká cena Monaka pro Formuli 1. Mnoho lidí to neví, ale Indy 500 býval součástí kalendáře Formule 1. Z logistických důvodů se jej však mnoho jezdců a týmů neúčastnilo. Jejich osudy se rozdělily a později se protínaly pouze skrze jezdce Formule 1, kteří v průběhu své kariéry zavítali i do IndyCar.

Indy 500 je součástí takzvané trojité koruny. Ta čítá triumf v Indy 500, v závodě 24h Le Mans a v GP Monaka. Ruku v ruce s narůstající popularitou motorsportu však rostl i stupeň obtížnosti a náročnosti těchto závodů a bylo stále těžší a těžší vyhrát všechny.

Jackie Stewart, který ve Formuli 1 závodil od roku 1965 do roku 1973, se nechal slyšet, že se za jeho let jezdilo všemi typy sportovních vozů, aby se piloti uživili. A Indy 500 byl závod, ve kterém se dalo vydělat peněz nejvíce. Prvním přeshraničním jezdcem, který se Indy 500 účastnil, byl Alberto Ascari v roce 1952. Závod se přitom poprvé jel již v roce 1911. Ascari však na ostatní jezdce ztrácel a bylo zřejmé, že pokud chcete vyhrát tehdejší Indy 500, monopost F1 na to nestačí. Chce to auto, které je výkonné, aerodynamické, a které je tak spolehlivé, že zvládne ujet 500 mil v závodním tempu. Jack Brabham se o pár let poté rovněž pokusil zdolat Indy 500, avšak ani on neuspěl.

Prvním závodníkem z Formule 1, který ovládl Indy 500, se tak v roce 1965 stal Jim Clark, který v tomtéž roce ovládl svůj druhý, a zároveň poslední šampionát Formule 1. To se žádnému jinému jezdci v historii nepovedlo. Po Clarkovi Indy 500 vyhráli i další piloti účastnící se Formule 1. V roce 1966 Graham Hill, v roce 1969 Mario Andretti a v roce 1972 Mark Donohue. Po delší odmlce tento dlouhý legendární závod v roce 1989 a v roce 1993 vyhrál Emerson Fittipaldi, v roce 1995 Jacques Villeneuve, v roce 2000 a 2015 Juan Pablo Montoya, v roce 2016 Alexander Rossi a v roce 2017 a 2020 Takoma Sató. V závodě 500 mil Indianapolis se tak za celou více než stoletou historii prosadili nejen špičkoví jezdci Formule 1, ale též ti, kteří ve Formuli 1 nikterak nezářili. Co stojí za jejich úspěchy a proč se jezdcům, kteří dříve závodili ve Formuli 1, tak daří i v IndyCar sérii, respektive na jejím nejprestižnějším závodě Indy 500?

V prvé řadě je to vývoj transportních prostředků. Dřívější piloti Formule 1 se nevzdávali své kariéry v tomto šampionátu. Museli tak létat sem tam, aby stíhali jak tréninky a závody v Evropě, tak tréninky a závody ve Spojených státech amerických. Nezdá se to, ale i ježdění na oválu se musí trénovat. Hodně kariér takovýmito přelety trpělo, a tak skloubení Formule 1 a IndyCar úspěšně zvládla opravdu hrstka pilotů. Tím, že se dopravní prostředky zdokonalovaly (zrychlovaly se a zvýšila se jejich frekvence), se teoreticky dalo stíhat jezdit obě závodní série.

Druhým faktorem je, že piloti Formule 1 jsou objektivně lepší jezdci. Piloti vzejdou z motokár a z několika nižších formulových sériích, přičemž do Formule 1 se probojují opravdu jen ti nejlepší z nejlepších. Pokud se pak pilotovi daří i ve Formuli 1, je patrné, že se jedná o mimořádně nadanou osobu. Ne že by ve Spojených státech amerických nebylo nutné se do IndyCar či NASCAR série probojovat z nižších soutěží, avšak cesta v žádném případě není tak složitá. Díky tomu jsou američtí piloti méně vyježdění a nemají tolik zkušeností s různými typy tratí, povrchů a vozů.

Díky tomu, že jsou závodníci Formule 1 objektivně lepšími piloty, nemají problém prosadit se v IndyCar sérii i po ukončení aktivní kariéry ve Formuli 1. Kupříkladu Emerson Fittipaldi aktivní kariéru ve Formuli 1 ukončil v roce 1980. V Indy 500 přitom vyhrál i v roce 1989 a 1993, přestože mu bylo na motorsport úctyhodných 47 let. Dalším příkladem je recentní vítěz Indy 500, kterým je Takuma Sató. Ve Formuli 1 se za sedm sezón probojoval na pódium pouze jedenkrát, přičemž jeho nejlepší sezóna ve Formuli 1 skončila celkovým osmým místem. Ve druhé nejlepší sezóně byl až patnáctý. Sató tak ve Formuli 1 patřil mezi podprůměrné jezdce. Ačkoli Sató odešel z F1 v roce 2008 s tím, že už má nejlepší léta za sebou, tak první Indy 500 vyhrál devět let na to a druhé Indy 500 vyhrál dvanáct let na to ve svých 43 letech.

Přechody jezdců z Formule 1 do IndyCar tak nejsou větším problémem, avšak neumím si představit jezdce, který by po kariéře v IndyCar přešel do Formule 1 a v ní byl úspěšným pilotem. Přitom Graham Hill v roce 1966 ovládl největší americký závod ve své úvodní sezóně. To samé se povedlo i v roce 2000 Juanu Pablo Montoyovi a v roce 2016 Alexandrovi Rossimu. Žádnému jezdci z amerických sérií se takto Formuli 1 nepodařilo v úvodní sezóně doslova výsledkově vykrást.