Nezlomný bojovník Alex Zanardi zemřel. Zanechal po sobě silný odkaz

Svět motorsportu i paralympijského sportu zasáhla velmi těžko přijatelná zpráva. Alex Zanardi, muž, který dokázal zásadně změnit svůj vlastní osud a inspirovat lidi po celém světě napříč generacemi, zemřel 1. května ve věku 59 let.

Zanardi nebyl jen závodníkem. Byl člověkem, pro kterého bylo závodění přirozenou součástí života, ať už seděl v monopostu Formule 1, ve voze série CART, nebo později na handbiku. Jeho příběh ukázal, že skutečná vášeň pro sport se neměří překážkami, které člověka zastaví, ale tím, jak se dokáže znovu zvednout a pokračovat dál.

Zpráva o jeho úmrtí 1. května působí téměř neuvěřitelně. Datum, které je v motorsportu už od tragédie v Imole v roce 1994 hluboce zakořeněné, tak získává další bolestný význam. Alex Zanardi odešel na jaře v období, které obvykle symbolizuje nové začátky. O to silněji vyniká kontrast s příběhem, který se tímto okamžikem uzavřel.

Jeho cesta přitom začala nenápadně. Narodil se v roce 1966 v Boloni a vyrůstal v Castel Maggiore, daleko od velkých center motorsportu. Právě z podobných míst ale často vzešly mimořádné osudy. Od motokár, do kterých poprvé usedl ve čtrnácti letech, se jeho kariéra rychle posouvala vzhůru přes italskou Formuli 3, Formuli 3000 až k debutu ve Formuli 1 v roce 1991 s týmem Jordan. Krátká působení u Minardi a Lotusu sice nenaplnila očekávání, ale otevřela mu další směr.

„America is far away, on the other side of the moon,“ zpíval Lucio Dalla. Právě Amerika se ale pro Zanardiho stala místem, kde naplno zazářil. V sérii CART se vypracoval mezi absolutní špičku a získal dva mistrovské tituly. V té době patřil k nejvýraznějším osobnostem své generace. Zároveň ale právě zde přišel první zásadní zlom jeho života.

Dne 15. září 2001 na okruhu Lausitzring došlo k nehodě, která vše změnila. Po smyku při výjezdu z boxů se jeho vůz dostal napříč tratí a následný střet, do kterého byl zapojen i Alex Tagliani, měl ničivé následky. Zanardi přišel o obě nohy a jeho stav byl kritický. Přesto přežil.

Lékaři tehdy bojovali o jeho život, byl mu dokonce udělen poslední pomazání. Ale on se nevzdal. Po týdnech v nemocnici a sérii operací začal znovu. Krátce po nehodě dokázal na veřejnosti říct „Už je to dlouho, co jsem byl takhle emotivní. Jsem tak rozrušený, že se mi třesou nohy.“ Tato slova přesně vystihla jeho přístup, nadhled, humor a neuvěřitelnou sílu.

Následovala druhá kariéra. Návrat do závodních vozů byl jen jednou kapitolou, tou zásadní se stal handbike. Na paralympijských hrách v Londýně 2012 získal dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili a znovu dokázal, že hranice často existují jen v hlavě.

Osud mu však připravil další těžkou zkoušku. V červnu 2020 během štafety projektu Obiettivo 3 došlo k vážné nehodě, při níž se střetl s nákladním vozidlem. Následovala dlouhá léčba, mimo jiné v nemocnici Santa Maria alle Scotte, a další náročné období.

Poté nastalo dlouhé ticho. Až nyní přišlo definitivní oznámení rodiny „S hlubokým zármutkem rodina oznamuje úmrtí Alessandra Zanardiho… Alex zesnul pokojně, obklopen láskou své rodiny.“

Život Alexe Zanardiho ukázal, že jedna lidská existence může obsahovat několik zcela odlišných kapitol a každá z nich může být výjimečná. Nebyl to jen příběh sportovních úspěchů, ale především příběh odhodlání, humoru a schopnosti pokračovat dál i ve chvílích, kdy by většina lidí zastavila.