Ferrari v Bahrajnu představilo inovativní aktivní zadní křídlo

Lewis Hamilton v monopostu SF-26
Lewis Hamilton v monopostu SF-26, foto: Scuderia Ferrari
Dominik Sysel DNES 16:48
Sdílej:

Scuderia Ferrari ve druhém dni druhého předsezónního testu v Bahrajnu představila radikálně nové aktivní zadní křídlo. Italská stáj tak naznačila, že před startem sezony hledá výkon i prostřednictvím odvážných aerodynamických řešení.

Během druhého dne druhých testů v Bahrajnu Ferrari všechny překvapilo představením svého nového aktivního zadního křídla. Namísto klasického DRS otevření, které používá většina týmů, se horní prvky křídla u Ferrari přetočí až úplně na záda, což je výrazně odlišné od běžného řešení v paddocku.

Zatímco většina stájí zůstává u tradiční koncepce, výjimku kromě Ferrari tvoří jen Alpine a Audi. Audi pracuje s rotací kolem centrálního čepu mezi horními elementy, Ferrari však tento princip posouvá ještě dál a nenechává křídlo jen v částečně otevřené poloze.

Ferrari totiž nechává celé horní prvky přetočit zcela dozadu. Tím se zásadně mění proudění vzduchu, protože původní zakřivení profilů se obrátí a odtoková hrana se v dané chvíli chová jako náběžná.

Takové řešení přirozeně vyvolává otázky například ohledně fungování Gurneyho klapky na odtokové hraně. Pokud je součástí konstrukce, její účinek se při úplném přetočení dramaticky mění a může ovlivnit tlakové poměry jinak, než je obvyklé.

Podle informací z paddocku však Ferrari k tomuto kroku nepřistoupilo bez pečlivých simulací a analýz. „Takto radikální koncept by nikdo nenasadil bez jistoty, že rozumí jeho důsledkům,“ zaznívá z technického zákulisí, které zároveň připomíná, že podobná inovace vždy znamená i určité konstrukční kompromisy, informuje PlanetF1.

Jedním z hlavních úkolů bylo umístit mechanismus aktivace přímo do koncových desek zadního křídla místo do centrálního pouzdra. To klade větší nároky na pevnost konstrukce, hmotnost dílů a prostorové uspořádání, takže jeho realizace byla technicky náročná.

Podobnou možnost zvažovaly i další týmy, ale nakonec se rozhodly ve vývoji nepokračovat. Hlavními důvody byly vysoké náklady a rizika, protože každá větší změna aerodynamiky přináší výhody v jedné oblasti a zároveň nevýhody v jiné.

U aktivní aerodynamiky je zásadní nejen, kolik odporu vzduchu se při aktivaci sníží, ale i jak rychle křídlo přechází mezi otevřenou a zavřenou polohou. Důležitá je rychlost ztráty přítlaku při aktivaci a následné opětovné přichycení proudění při návratu do standardní polohy.

Samotná fáze přetočení křídla vyžaduje zvláštní pozornost. V určitém okamžiku jsou prvky téměř vertikální, což krátce působí jako plachta a může vyvolat specifické aerodynamické efekty, které je potřeba pečlivě sledovat.

Rotace celé sestavy také zvětšuje tradiční slot gap, tedy mezeru mezi profily křídla. Obrácený tvar elementů mění tlakové pole za vozem a ovlivňuje nejen odpor vzduchu, ale i stabilitu vozu při vysokých rychlostech.

Stalo se