Deset let bez Julese Bianchiho: Charles Leclerc sdílí silné vzpomínky na svého mentora

Charles Leclerc si v uplynulých dnech připomněl svého kmotra a blízkého přítele Julese Bianchiho, deset let po jeho tragické smrti. V emotivní vzpomínce sdílené s F1.com vzdal hold nejen závodníkovi, ale především člověku, který měl na jeho život a kariéru zásadní vliv. Bianchi, který zahynul v roce 2015 ve věku pouhých 25 let, byl prvním jezdcem od roku 1994, který podlehl zraněním utrpěným během závodu Formule 1.

Leclerc se s Julesem seznámil už jako malý chlapec, kdy Bianchi trávil čas s jeho starším bratrem Lorenzem. Obě rodiny byly velmi blízké, a tak pro Charlese nebyl Jules jen známou tváří z okruhů, ale především přirozenou součástí dětství. „Moje první vzpomínky na Julese nejsou o tom, jaký byl jezdec. Byly o tom, jaký byl člověk,“ uvedl Leclerc.

V rozhovoru vzpomínal i na veselé momenty z jejich společného dětství. Jako malý sledoval hororový film s Julesem a Lorenzem, i když předstíral, že spí. Byly to podle něj chvíle plné smíchu, dobrodružství a jednoduché radosti z toho, že jsou spolu. „Jules byl vtipný, někdy trochu šílený, ale vždy upřímný a ochotný pomoci,“ řekl.

Jedny z nejvýraznějších vzpomínek se pojí s motokárovou dráhou, kterou vedl Julesův otec. Tam společně jezdili dlouho do noci, často potají po zavírací době. Leclerc si dodnes vybavuje, jak s bratry a dalšími nadějnými závodníky trávili hodiny na trati. Právě tady se formovala jejich závodní vášeň – a také soutěživost. „Jules byl nejvíc soutěživý člověk, jakého jsem kdy poznal,“ přiznal Leclerc.

Soutěžili prý ve všem – nejen na trati, ale i doma při hrách nebo běžných činnostech. Tato vlastnost, říká Leclerc, se přenesla i na něj. „Díky němu mám v sobě tu vnitřní touhu vyhrávat,“ dodal. Vzpomínky na Bianchiho podle něj nejsou jen nostalgické, ale i motivující – jako neustálé připomenutí toho, kým chtěl být a jak se choval k lidem kolem sebe.

Na závěr Leclerc vyjádřil přání, aby si lidé Julese pamatovali jako výjimečného jezdce, který však nikdy nedostal šanci ukázat svůj plný potenciál ve špičkovém týmu. „Byl to člověk, na kterém jste už podle úsměvu poznali, jak dobré má srdce,“ uzavřel Leclerc. Jeho slova připomínají, že Bianchiho odkaz žije dál – nejen na trati, ale i v srdcích těch, kteří ho znali.