Představení Belgie, skvostu mezi okruhy F1: Dostane se Ferrari zpět za Mercedes?

Spa-Francorchamps je jedním ze čtyř okruhů, který hostil závody Formule 1 v jejím prvním ročníku v roce 1950. Jeho délka dosahuje 7 003,95 metrů, což je suverénně nejvíce ze všech v letošním kalendáři. Na vítěze nedělní, již šedesáté Velké ceny Belgie (a 48. ve Spa), proto čeká "jen" 44 kol a celkem 308,052 km.

Úchvatná trať vedoucí převážně po úzkých veřejných silnicích ardenskými lesy si zachovala svůj charakter, s tou původní ji ale spojují pouze tři zatáčky: rychlý Blanchimont, vlásenka La Source uzavírající cílovou rovinku a slavná Eau Rouge. Povrch dráhy vedené po veřejných silnicích je středně hrbolatý, přes obrubníky se dá snadno přejíždět.

Po letní přestávce týmy nasadí různá vylepšení: nové motory připravují Ferrari, Honda i Mercedes - byť je představí možná až o týden později v italské Monze. Německý tým u Hamiltona zvažuje nasazení šestých dílů pohonné jednotky, a tedy i výběr penalizace. Dnes má potvrdit, zda tak učiní tento víkend nebo až v Itálii.

Kromě toho nás čeká spousta aerodynamických novinek napříč startovním polem, nový balík s předním křídlem a kratším nosem přivezl i Sauber posílený o Xeviho Pujolara - nového šéfa traťových inženýrů.

Další významnou personální změnou je nahrazení Ria Harjanta 19letým testovacím pilotem Mercedesu (letos zapůjčen Renaultu) Estebanem Oconem, jehož čeká v F1 debut na stejném místě, jako před čtvrt stoletím Michaela Schumachera. Ten zde o rok později nakonec získal své první vítězství, z čehož se zde poprvé v kariéře těšili také Peter Collins (1956), Jim Clark (1962), Gunnar Nilsson (1977) a Didier Pironi (1980).

Nečeká se, že by někdo mohl ve Spa ohrozit dominanci Mercedesu, zajímvaý ale bude boj o druhou příčku mezi Ferrari a Red Bullem. Oba si věří a vzájemně tvrdí, že jsou lepší než soupeř. V posledních závodech se zlepšoval i McLaren, pro něj to ale kvůli slabšímu motoru Hondy bude v neděli velmi náročné, byť o takový propadák jako loni nepůjde a šéf japonského výrobce Jusuke Hasegawa za jistých podmínek nevylučuje ani zisk bodů.

Kvalifikace v Belgii není až tak kritická jako na ostatních tratích, protože předjíždění zde nepředstavuje velký problém. Ulehčuje to i dvě nezávislé DRS zóny, které FIA stanovila ve stejných místech jako loni: první bude začínat za Eau Rouge na rovince Kemmel (340 metrů za 4. zatáčkou), druhá se pak bude nacházet na krátké startovní/cílové rovince (30 m za poslední zatáčkou). Detekce probíhají 240 m před zatáčkou č. 2 a 160 m před zatáčkou č. 18. Pro zajímavost dodám, že vítěz kvalifikace zde za posledních 15 let vyhrál závod pouze pětkrát.

NastaveníOkruh klade důraz na aerodynamickou efektivitu: vyžaduje rozumnou míru přítlaku (zejména kvůli 2. sektoru) bez velkého množství škodlivého odporu, týmy zde proto volí střední aerodynamický přítlak, podobně jako v Montrealu (jen o trochu více přítlaku na předním křídle, což pomáhá zmenšit nedotáčivost v rychlých zatáčkách).

Protože se jedná velmi rychlou trať a nejezdí se moc přes obrubníky, zavěšení bývá tužší. Důležité je dobré vyvážení. Nastavení světlé výšky vpředu diktuje Eau Rouge, konkrétně její spodní pravotočivá část (zatáčka č. 3).

Dosahování co nejvyšších rychlostí je z pohledu dobrých časů na kolo a předjíždění potřebné v 1. a 3. sektoru, 2. techničtější sektor klade důraz na vysoký přítlak.

Zajímavostí je, že se startuje mírně do kopce, proto musí piloti stát před zhasnutím červených světel na brzdě, což někdy komplikuje plynulý rozjezd. Na konci závodu pro změnu piloti výjimečně nemusí objíždět celé kolo (in-lap), aby se dostali do boxů.

Okruh se projíždí ve směru hodinových ručiček, obsahuje 19 zatáček: 10 je levotočivých a 9 pravotočivých, většinou středně až velmi rychlých, spojených dlouhými rovinkami.

Nejpomalejším místem je první zatáčka, kde rychlost padá na 73 km/h. Rychlostí nižší než 100 km/h se projíždějí tři zatáčky, rychleji než 250 km/h pět zatáček. Průměrná rychlost jednoho kola dosahuje 226 km/h, přičemž ta maximální přesahuje 345 km/h.

Nejdelší úsek, který se jede naplno, měří 1 865 m (z La Source přes Eau Rouge po Les Combes), což zvládnou ujet během 25 vteřin. Maximální rychlost se na konci této rovinky bude po aktivaci DRS pohybovat až kolem 335 km/hod. Naplno se jede 70 % okruhu (56 % času), tj. téměř 5,5 km.

Nejzajímavější zatáčkou (zvláště za mokra) je již zmíněná, technicky náročná Eau Rouge, kde monoposty na plný plyn v rychlém sledu prolétnou levotočivou, pravotočivou a opět levotočivou. Kombinace s vertikálním převýšením, kdy nejprve klesají a po terénním zlomu rychle stoupají 80 výškových metrů, z ní činí jedinečné místo celého šampionátu.

Jeho průjezd je obrovským zážitkem i pro piloty, kteří v ní zažívají v rychlosti přes 300 km/h přetížení ve všech směrech (i vertikálně) o síle až 4,8 G. 535 m (7,6 % celkové délky kola) zde projedou za 6,5 sekundy, a byť mají plyn na podlaze, rychlost přesto vlivem převýšení a nižšího výkonu motoru (důsledek nižšího tlaku vzduchu - viz níže) poklesne o 10 km/hod. Není již ale takovou výzvou jako kdysi, protože je pohodlně průjezdná naplno

Na každou pneumatiku při průjezdu tímto místem působí síla dosahující 1000 kg. Mimochodem se zde nachází také jediné místo, kde během sezóny piloti zažívají negativní vertikální přetížení (-1 G). Vůz je zde v kontaktu s vozovkou jen díky přítlačné síle generované aerodynamikou - ta více než dvojnásobně převyšuje jeho hmotnost.

Unikátní kombinace přetížení představuje náročnou výzvu pro tok maziva hydraulickými a lubrikačními systémy vozů, jejichž chod může narušit - zejména na dně zatáčky, kde vertikální přetížení o velikosti +3 G tlačí olej a palivo k podlaze monopostu, a poté při stoupání, kdy je síla zase tlačí mimo čerpadla a písty se v motoru pohybují nahoru a dolů 250krát za sekundu. Bez oleje by vydržel půl sekundy, maximálně sekundu.

Brzdy nejsou příliš namáhány, jejich opotřebení je nízké a piloti je využívají 13 % času jednoho okruhu. Týmy se spíše soustředí na to, aby je udržely dostatečně zahřáté. Brzdí se v 9 místech, z toho tvrdě do první zatáčky, před šikanou 5/6 a u bývalé autobusové zastávky. Tato místa skýtají rovněž nejlepší příležitosti pro předjetí soupeře.

Nejvíce dostává systém zabrat při brzdění do páté zatáčky na konci dlouhé rovinky. Piloti v tomto místě zpomalí za 1,23 sekundy na vzdálenosti 118 metrů z rychlosti 346 km/h na 136 km/h, přičemž výkon brzd dle společnosti Brembo dosahuje 2574 kW. Při přetížení 5,6 G musí na brzdový pedál vyvinout tlak o síle 172 kg!

Spa patří naopak k nejnáročnějším tratím roku pro motory: obsahuje dlouhé pasáže projížděné pod plným plynem, změny směru, rychlé zatáčky, tvrdé brzdění a převýšení. V nejvyšším bodě okruhu (600 m n. m.) budou otáčky turba dosahovat svého limitu (přes 100 000 ot/min).

Spotřeba dosahuje 2,27 kg paliva na kolo a jeho úbytek o 10 kg se projevuje zrychlením o 0,4 s/kolo. Převodovka zde bývá namáhána nejméně z tratí celého šampionátu, během jednoho kola mění převodový stupeň 42krát (1 848krát za závod).

Často se zde hovoří o proměnlivém počasí a rozdílnému stavu vozovky na různých místech okruhu (někde je sucho a jinde prší), proto se při mapování motorů dělají kompromisy. S mikroklimatem souvisejí také odlišné atmosférické tlaky. Nadmořská výška se při průjezdu mění o +/- 100 metrů, tlak vzduchu o 12 hPa.

Pneumatiky jsou hodně zatěžovány. Pirelli veze super-měkkou (červená barva), měkkou (žlutá) a středně-tvrdou (barva) směs. Většina týmů bude v závodních strategiích volit za sucha nejspíše dvě zastávky. Týmy budou muset dobře poznat chování pneumatik - pokud totiž odejdou, zbývá jezdci dlouhých 7 km, než se během jednoho kola dostane do boxů. Přitom může dojít k velké ztrátě.

Průjezd 387 metrů dlouhou boxovou uličkou ve Spa trvá 17,4 vteřiny při jízdě rychlostí 80 km/h. Ulička je sice relativně dlouhá, ale díky vlásence na konci kola není časová ztráta až tak hrozná, jak by mohla být. Zdržení včetně zastávky vyjde průměrně o 21 sekund pomaleji než normální průjezd.

Z pole position to je po startu do první zatáčky 271 m. Šance na výjezd safety caru je za posledních pět let - 40 %. Často se tak stává kvůli dešti či kvůli nehodám, k nimž zde dochází ve vysokých rychlostech a na dráze končí spousta trosek.

Oficiální závodní rekord okruhu drží Sebastian Vettel, jenž zde v roce 2009 ujel s Red Bullem jedno kolo za 1:47,263 min, ten kvalifikační pak Jarnovi Trullimu (1:44,503) ze stejného období. Loni zvládl kolo nejrychleji Nico Rosberg - 1:52,416 min.

VIDEO: Představení belgického okruhu + onboard záběry z kokpitu Lewise Hamiltona

Údaje z roku 2015

Nejrychlejší kola- 1. trénink: 1:51,082 (Rosberg)- 2. trénink: 1:49,385 (Rosberg)- 3. trénink: 1:48,984 (Hamilton)

- Q1: 1:48,908 (Hamilton)- Q2: 1:47,955 (Rosberg)- Q3: 1:47,197 (Hamilton)- rozdíl 1. trénink - Q3: 3,885 s- rozdíl Q1 - Q3: 1,711 s

Pódium: 1. Hamilton, 2. Rosberg (+ 2,058 s), 3. Grosjean (+37,988 s)Vítězný čas: 1:23,:40,387 h / prům. rychlost: 215,874 km/hVítězná strategie: 2 zastávky (v 13. a v 30. kole)Nejrychlejší kolo závodu: 1:52,416 min (Rosberg)Nejvyšší rychlost (speed trap): 317,5 km/k (Kvjat v závodě)Celkový počet zastávek: 38Počet normálních / DRS předjetí: 7 / 18

Fotogalerii z loňské Belgie najdete zde.