Týmy Formule 1 se přesouvají k poslednímu letošnímu závodu na evropském kontinentě do Itálie. Jaký je tamější okruh v Monze? Co může nabídnout a co naopak vyžaduje od techniky a pilotů?
Pro monoposty F1 představuje unikátní výzvu. V tomto "chrámu rychlosti" piloti na rovinkách atakují rychlosti kolem 350 km/hod, přičemž průměrná rychlost na kolo dosahuje 247 km/hod.
Kvůli jedinečným vlastnostem okruhu čítajícím 11 zatáček (4 levotočivé a 7 pravotočivých) - dlouhým rovinkám a malému počtu rychlých zatáček - vyvíjejí týmy pro Velkou cenu Itálie speciální aerodynamické balíky, aby co nejrychleji zvládli 5793 metrů dlouhé kolo, které v neděli vítěz urazí 53krát, což představuje vzdálenost 306,72 km.
Na vozech se letos poprvé a také naposledy objeví speciální zadní křídla upravená pro nízký přítlak a odpor. Aerodynamika vozů zde vytváří o pětinu méně přítlaku než v Monaku a odpor klesá o čtvrtinu. Pro zachování aerodynamického vyvážení jsou lehce upravena také přední křídla.
Na tento kompromis si piloti obtížně zvykají, chování vozu se v prvním tréninku často zdá podivné i zkušeným pilotům, přičemž si stěžují na nedostatek přilnavosti. Naopak si pochvalují výkon motoru, který díky nižšímu odporu akceleruje jako desetiválec.
Mapa okruhu (zdroj: FIA)
FIA zde pro závod opět nasadí dvě stejné nezávislé DRS zóny jako minulý rok. Nacházejí se na konci startovní/cílové rovinky a před kombinací zatáček Variante Ascari.
Díky nastavitelným zadním křídlům, jejichž vliv na maximální rychlost ale kvůli speciální úpravě pro Monzu nebude až tak silný (pouze kolem 6 km/hod místo obvyklých 15-20 km/hod), bychom se mohli dočkat znovu zajímavého závodu i předjížděcích manévrů. Ty ani tak nebudou snadné.
Papírově by se mohlo zdát, že Monza je ideálním okruhem na předjíždění i bez této pomůcky, realita však byla jiná. Proč? Dlouhých rovinek zde je sice dostatek, problémem však je, že se na ně vyjíždí z rychlých zatáček, v nichž se kvůli ztrátě přítlaku nemohou vozy dostatečně přiblížit svému soupeři.
Jako například v Parabolice, v jedinečné, otevírající se zatáčce, v níž na piloty po 4 sec působí boční přetížení přes 3 G, přičemž neustále zrychlují. Následující hlavní rovinka měří 1 200 m, 17 sekund na plný plyn (celkem 1520 m). Další rovný úsek se nachází například mezi Lesmo a Ascari - 911 m. Není divu, že na plný plyn se jede 77 % vzdálenosti (67 % času) okruhu. Kvůli dvěma náročným okruhům (Spa: 71 %) po sobě nasazují týmy v Monze čerstvé pohonné jednotky.
Parabolica (foto: Mercedes AMG F1 Team)
Motory tedy v maximálních otáčkách během závodu ujedou téměř 225 km, což představuje enormní zátěž na vnitřní součástky. Kvůli tomuto stráví na testovacích stolicích nejvíce času, což si od výrobců žádá pečlivé přípravy: například Renault je ve Viry-Châtillon nechává v rámci simulací pro Monzu běžet 12 hod. Tuto dráhu používá jako referenční pro vytrvalostní testy.
Motory se téměř pořád nacházejí v horním spektru svých otáček, tj. přes 16 000 ot/min, čtyřikrát během jednoho kola vozy přesahují rychlost startovní rychlost menších letadel - 320 km/hod; na dvou místech při plně otevřených škrticích klapkách tráví téměř 20 sekund.
Jejich součástky jsou při maximálním využití během jednoho kola obrovsky namáhány. Všechny musí být kvůli spolehlivosti pečlivě zkontrolovány - včetně mapování, využívání KERSu, paliva a maziv. Testovací motor před sezónou na dynamometru ujede téměř 3 000 km (desetinásobek vzdálenosti závodů), aby byla prověřena jeho výkonnost a spolehlivost - právě s ohledem na Monzu.
Přes potřebu vysokého výkonu je pro dobrý čas důležitá také ovladatelnost pohonné jednotky při nájezdu a výjezdu ze šikan, po brzdění musí opět rychle zabírat. Motoráři musí v nastavení volit kompromis mezi výkonem a ovladatelností zejména kvůli zmiňované Parabolicy, kde se motor po dobu 4 sekund točí přibližně stejné otáčky a musí jemně (nikoliv "špičkově") zabírat. Pilot musí do ní jemně najet a po určitou dobu pouze udržovat rychlost.
Kvůli zkracování šikan jízdou přes vyšší obrubníky je důležité, aby se v nich motor nedostal do pásma, kdy zasahuje omezovač otáček, což vede k časovým ztrátám.
Telemetrie z průjezdu Monzou(zdroj: Renault Sport F1)
Během jednoho kola spotřebují pouze kolem 2,5 kg/kolo paliva, což je vzhledem k výše popsané jízdě na plný plyn málo. Je to vyváženo velmi nízkým přítlakem, jinými slovy: do motoru je vstřikováno více paliva než na kterémkoliv jiném okruhu, ale protože se monoposty pohybují mnohem rychleji, je tento efekt negován - proto je Monza hodnocena z pohledu spotřeby jako průměrná a z pohledu efektivity spotřeby nejlepším okruhem kalendáře.
Pro celý závod je třeba natankovat druhé nejmenší množství paliva v sezóně (po velmi krátké Velké ceně Monaka) 135 kg. Je to dáno tím, že motor funguje při konzistentní úrovni a vozy jezdí s vysoce efektivním aerodynamickým balíkem. Úbytek 10 kg benzínu se v čase na kolo projevuje zrychlením o 0,34 sec.
Převodovka také nedostává s 46 přeřazeními na kolo (2 438 na závod) moc zabrat, volba sedmého rychlostního stupně a kalibrace převodových poměrů je zde pro inženýry největším oříškem v celém kalendáři - jak ostatně vyplynulo například z předloňského souboje Schumachera s Hamiltonem, který jej dlouho nebyl schopen ani s rychlejším vozem předjet. Je nutné zvolit kompromis pro dosahování vysokých rychlostí bez zbytečných zásahů omezovače otáček a zároveň dobré akcelerace z pomalých šikan.
Dobíjení KERSu není jednoduché, protože Monza k tomu nabízí velmi málo příležitostí, v podstatě pouze dvě, ačkoliv se brzdový pedál používá na sedmi místech. Udržet baterii během kola nabitou pro týmy představuje výzvu. Pro dosažení rychlejších časů na kolo je však klíčový - v kvalifikaci o 0,4 s. Na rovinkách pomáhá dosáhnout až o 12 km/hod vyšších maximálních rychlostí.
Předpověď slibuje slunečné a teplé počasí(zdroj: formula1.com)
Trať v milánském parku klade vysoké nároky i na brzdy. Vozy zde zpomalují z vysokých rychlostí do pomalých zatáček - průměrná rychlost jejich průjezdu činí nízkých 130 km/hod. Díky rovinkám a velkému pokroku v chlazení však s opotřebením brzdového materiálu nejsou problémy. Brzděním stráví jezdci 11 % času jednoho okruhu.
Například k první šikaně se řítí rychlostí 338 km/hod, projet ji ale mohou pouze 89 km/hod. Na 136 metrech musí během 2,65 sekundy zpomalit o téměř 250 km/hod. Piloti dle Bremba na brzdový pedál vyvíjejí při přetížení 5,9 G tlak o síle 160 kg, přičemž brzdy uvolní 2 837 kW energie. Údaje o ostatních zatáčkách najdete zde.
Naopak na pneumatiky jsou kladeny nízké nároky, je však třeba si dávat pozor na teplotní degradaci způsobenou rychlou rotací kol. V rychlostech přes 330 km/hod je snadné přehřát jejich okraje, což vede k tvorbě puchýřů, tlak je zde z tohoto pohledu až o 30 % vyšší než ve Spa. Pirelli "domů" (hlavní sídlo má nedaleko okruhu v Miláně) veze z továrny v Turecku to nejtvrdší, co má: středně-tvrdou (medium, bílá barva) a tvrdou (hard, oranžová) směs.
Očekává se, že v neděli pojede většina pilotů na 1 zastávku. Boxová ulička je zde poměrně dlouhá (422 m), celkový čas potřebný pro zastávku dosahuje 22 s, čas na kolo je pak o 18 s pomalejší ve srovnání s normálním průjezdem. Týmy se proto snaží co nejvíce omezit počet zastávek.
Šance na výjezd safety caru je 40%, během posledních 10 let vyjel jen 4 krát.
Video - Průjezd Monzou 2012 z pohledu Fernanda Alonsa (zdroj: Youtube)
Závodní rekord drží Rubens Barrichello, jenž na Ferrari v roce 2004 během Velké ceny Itálie urazil jedno kolo za 1:21,046 min. Loni byl v závodě s časem 1:27,239 min nejrychlejší Nico Rosberg, kvalifikaci o den dříve ovládl Lewis Hamilton (1:24,010 min).
Údaje z roku 2012
Nejrychlejší časy:- 1. trénink: 1:25,422 (Schumacher)- 2. trénink: 1:25,290 (Hamilton)- 3. trénink: 1:24,578 (Hamilton)- rozdíl P3 - P1: 0,844 s
- Q1: 1:24,175 (Alonso)- Q2: 1:24,242 (Alonso)- Q3: 1:24,010 (Hamilton)- rozdíl Q3 - Q1: 0,165 s- rozdíl Q3 - P1: 1,412 s
- Počet zastávek 30- Počet normálních/DRS předjetí: 32/23- Max. dosažená rychlost: 346 km/hod (Räikkönen, závod)
Snímky z loňského závodního víkendu v Monze najdete zde.
Penalizace Maxe Verstappena za neoprávněný zisk výhody po projetí únikové zóny, což umožnilo Oscaru Piastrimu převzít vedení a získat vítězství, se stala zásadním momentem Velké ceny saúdské Arábie. Tento incident vyvolal kontroverze a diskuse, přičemž McLaren CEO Zak Brown považoval penalizaci za zaslouženou.
Jezdec Red Bullu Max Verstappen se v Saúdské Arábii ocitl pod drobnohledem kvůli manévru, který se stal předmětem diskusí.
Po skvělém startu z druhé pozice se Oscar Piastri v první zatáčce dostal bok po boku s Maxem Verstappenem, který však projetím únikovou zónou udržel vedení. Po odmítnutí vrátit pozici obdržel Verstappen pětisekundovou penalizaci, což Piastri využil a slavil vítězství.
Oscar Piastri si vítězstvím v Džiddě připsal třetí triumf v letošní sezoně Formule 1 a poprvé v kariéře převzal vedení v průběžném pořadí. Jezdec McLarenu tak potvrdil svou skvělou formu i vysoké ambice v boji o titul v sezoně 2025.
Jennifer Lopez se při Velké ceně Saúdské Arábie vrátila do prostředí Formule 1 jako speciální host Ferrari a po jedenácti letech opět vystoupila na pódiu v rámci závodního víkendu.
Ferrari ztrácí dech – při ideálních podmínkách na kolo nestačí na Red Bull, McLaren ani Mercedes a podle všeho drží až čtvrtou příčku ve výkonnostním žebříčku.
Max Verstappen si v kvalifikaci na Velkou cenu Saúdské Arábie vychutnal „prostě nádherné“ odpoledne, když v dramatickém závěru vybojoval pole position. Přestože tréninky Red Bullu nedávaly velké naděje, Verstappen v rozhodujícím momentu vytěžil maximum a opět potvrdil své mistrovství.
Lewis Hamilton dál bojuje se svým Ferrari. Při tréninku v Saúdské Arábii zazněla v rádiové komunikaci slova, která znepokojila i experta Martina Brundla. Britský jezdec čelí dalším technickým potížím, které zastiňují jeho přechod do nové stáje.
Ferrari a Lewis Hamilton čelili problémům se zahříváním pneumatik během tréninku na Velkou cenu Saúdské Arábie, což naznačuje, že mají před sebou náročnou práci. Tým a jezdec se potýkali s hledáním správného nastavení pro optimální výkon, což naznačuje dlouhou cestu k vyřešení těchto potíží.
Lando Norris ovládl závěrečný trénink před Velkou cenou Saúdské Arábie a potvrdil skvělou formu McLarenu. Tým z Wokingu tak před kvalifikací ukázal, že bude vážným kandidátem na nejvyšší příčky.
Max Verstappen varoval, že i když Red Bull během Velké ceny Saúdské Arábie učinil malý pokrok, tým se stále nachází daleko od vyřešení svých problémů. Přestože se na první pohled zdálo, že tým učinil krok vpřed, holandský šampion zdůraznil, že zbývá mnoho výzev, které je třeba překonat.
Zak Brown popsal, jak McLaren prošel hlubokou proměnou, kdy bylo nutné změnit strukturu i týmovou mentalitu. Díky odhodlanému vedení a trpělivé práci se McLaren vrátil mezi špičku a v sezoně 2024 získal titul mistrů konstruktérů.