Zvítězit v Monze v kokpitu rudého vozu Ferrari znamená vrýt se nesmazatelně do srdcí všech tifosi. Pojďme si připomenout všechny, kterým se to povedlo.
Alberto Ascari Dvojnásobný mistr světa z let 1952 a 1953, byl pilotem Ferrari v sezónách 1950 až 1954 a v rudých vozech dokázal zvítězit na Monze v roce 1951 a 1952. Vítězství z roku 1951, je o to cennější, že jeho největšími soupeři byly především vozy Alfa Romeo, milánská automobilka v té době jednoznačně dominovala všem závodům formule 1. Nakonec se Velká cena Itálie 1951 stala totálním fiaskem pro obě esa Alfy Romeo, Fangia v závodě zradil motor a Farina nakonec dojel třetí ve voze svého kolegy Bonetta, když ho postihla stejná porucha jako Argentince. José Froilan Gonzalez, druhým místem završil historicky první double pro Ferrari. V následujícím roce bylo pořadí na prvních dvou místech v cíli totožné a pro Ferrari o to snazší, že v oněch letech na tratích jednoznačně kralovalo.
Philip Toll HillMistr světa z roku 1961, jezdil v Maranellu v letech 1958 až 1962, na Monze si získal diváky stejně jako Ascari dvěma triumfy (1960 a 1961). Obě vítězství získal Hill na desetikilometrové trati, která vznikla spojením klasického okruhu s vysokorychlostním oválem. Hillovo vítězství prolomilo dva historické milníky, bylo to první vítězství amerického pilota v závodě formule 1 a zároveň poslední vítězství monopostu se starou koncepcí: s motorem vpředu. Vítězství z roku 1961 bylo zahaleno do roušky smutku, nad ztrátou týmového kolegy Wolfganga von Tripse a dalšími čtrnácti vyhaslými životy.
John Norman SurteesMistr světa z roku 1964, v rudých vozech se prezentoval od roku 1963 do roku 1966, v Monze sice zvítězil dvakrát, ale pouze v roce 1964 pro vzpínajícího se koníka. Surtees předvedl strhující podívanou, především nádhernými souboji o vedení v závodě s Danem Gurneyem, kterého v závěru závodu zradil motor. John Surtees přidal k vítězství i nejrychlejší kolo a jelikož startoval do závodu z pole position, získal hattrick.
Ludovico ScarfiottiZískal v Monze své jediné vítězství v kariéře pilota formule 1, u Enza Ferrariho závodil od roku 1963 až do roku 1967. Italská Grand Prix roku 1966, měla vozům Ferrari vyhovovat, což potvrdili hned v kvalifikaci, kterou vyhrál Parkes před Scarfiottim, ale oběma se start příliš nepovedl a propadli se do hlouby pole. Ludovico dokonce až na sedmou pozici, ale strhující stíhací jízdou se již ve třináctém okruhu vypracoval do vedení a svůj náskok neustále navyšoval až na 6 vteřin. Scarfiotti je zatím posledním Italem, který dokázal triumfovat před domácími tifosi.
Gian-Claudio Giuseppe RegazzoniVíce mistr světa z roku 1974, hájící barvy rudých vozů v letech 1970 až 1976, dokázal zvítězit v Monze v roce 1970 a 1975. Zatímco to první vítězství bylo zakaleno tragickou nehodou Jochena Rindta, který havaroval během kvalifikace, to druhé si již vychutnal plnými doušky a zvítězil famózním způsobem start - cíl.
Jody ScheckterMistr světa z roku 1979, u Ferrari pobyl jen krátce v sezóně 1979 a 1980, v Monze oslavil, jak zisk svého titulu, tak zisk poháru konstruktérů pro svůj tým. Velká cena Itálie roku 1979, měla být pouhou formalitou a potvrdit oba tituly pro Ferrari před domácím publikem, Jody ani Gilles nezklamali. Po strhujícím závodě v bouřlivé atmosféře, rozpoutali nevídaný výbuch vášně a euforie, poté co získali pro stáj double.
Gerhard BergerZávodil ve Sscuderii Ferrari v letech 1987 a 1989 a znovu v 1993 a 1995, v Monze zvítězil v roce 1988. Mělo to být znovu, tak jako po celou sezónu, exhibiční vystoupení McLarenu a průběh závodu tomu i nasvědčoval. Po celou dobu Grand Prix jezdil v čele Ayrton Senna s Prostem v zádech, dvojice Ferrari, Berger – Alboreto si držela s pěkným odstupem další dvě příčky. Ale jakoby něco z hůry chtělo uctít památku právě zesnulého Enza Ferrariho, nejprve se odporoučela pohonná jednotka u Prostova vozu, posléze chyboval Senna a po kolizi ze závodu odstoupil.
Michael SchumacherSedminásobný mistr světa, jezdil u Ferrari od roku 1996 až do roku 2006 a v Monze dokázal přivést tifosi k naprostému šílenství pětkrát (1996, 1998, 2000, 2003 a 2006). V roce 1996 si dokázal získat publikum famózní stíhací jízdou poté, co se po startu ze třetího místa propadl do hlouby pole. Nakonec zvítězil s obrovským náskokem 18 sekund. V roce 1998, zase sváděl souboj s Mikou Häkkinenem a to nejen v samotném závodě, ale především v boji o titul. Itálie byla v deliriu, dvojice Schumacher- Irvine, dokázala srovnat skóre v obou šampionátech. Píše se rok 2000, Monza je znovu svědkem neúnavného tažení za titulem ze strany německého pilota, Schumacher ukrajuje další body z Häkkinenova náskoku. 2003, Ferrari není tak dominantní jak v předešlých letech, je to znovu Schumacher, který se nechá vybičovat domácím obecenstvem k nesmrtelným výkonům. 2006, Schumacher rozvášnil všechny tifosi svým triumfem na domácí půdě, vzápětí je zchladil prohlášením o ukončení své bohaté kariéry.
Rubens BarrichelloVe Scuderii působil v letech 2000 a 2005, v Monze triumfoval v roce 2002 a 2004. Obě svá vítězství Rubens datuje do období, kdy bylo Ferrari neporazitelné. V roce 2002 byla situace v šampionátu již natolik jasná, že Ferrari nepotřebovalo určovat, kdo má zvítězit a nechalo Brazilce, aby okusil ten slastný pocit vítězství v Monze. Prakticky totožný scénář se opakoval po roční přestávce.
Fernando AlonsoMisrtr světa z roku 2005 a 2006, ve Ferrari je nováčkem a jeho vítězství máme ještě všichni v dobré paměti, stalo se tak 12. záři 2010.
Andy Cowell, šéf týmu Aston Martin F1, uvedl, že Neweyho komentáře o problémech se simulátorem tým motivovaly k rychlejšímu vývoji, který chtějí zvládnout během měsíců místo dvou let.
Ačkoliv se Lewis Hamilton zatím úplně nesžil s novým prostředím ve Ferrari, komentátor David Croft je přesvědčený, že rok 2025 nebude jeho poslední sezónou ve Formuli 1. Podle něj má sedminásobný mistr světa stále dost motivace a odhodlání pokračovat dál.
Fernando Alonso přiznal, že jeho setrvání ve Formuli 1 po roce 2026 bude do značné míry záviset na tom, jak mu sedne nová generace monopostů.
Helmut Marko z Red Bullu zkritizoval rozhodnutí FIA nepenalizovat Charlese Leclerca za kolizi s Verstappenem a označil přístup komisařů za nevyvážený. Incident znovu rozvířil debatu o konzistenci rozhodování, zatímco Verstappen dojel v Barceloně až desátý.
Carlos Sainz promluvil o budoucnosti Williamsu, kam přestoupil na začátku sezony. Podle něj má tým potenciál a odhodlání výrazně se posunout vpřed.
Christijan Albers radí Isacku Hadjarovi, aby raději ukončil smlouvu s Red Bullem, pokud chce v F1 uspět dlouhodobě. Podle něj setrvání u týmu nemusí být pro mladého jezdce tou nejlepší cestou k trvalé kariéře.
Lewis Hamilton skončil v Grand Prix Španělska na šesté pozici, přestože vyrazil z pátého místa na startovním roštu. Navzdory solidní kvalifikaci se mu během závodu nepodařilo udržet tempo, což ho posunulo o jednu příčku zpět. V následném rozhovoru po závodě mu ujely nervy.
George Russell odstartoval sezonu 2025 čtyřmi pódiovými výsledky v šesti závodech, ale Mercedes W16 zůstává silný hlavně v chladnějších podmínkách. Jakmile se oteplí, přichází problémy se stabilitou a pneumatikami, což ohrožuje další úspěchy.
Po náročném španělském Grand Prix je podle Davida Coultharda Lewis Hamilton „vyčerpaný jako po ráně“, přesto však dokázal během střední části závodu držet krok s Charlesem Leclercem, což je podle bývalého jezdce pozitivní signál.
Valtteri Bottas v podcastu Beyond The Grid otevřeně popisuje snahu o návrat do Formule 1, přičemž zmiňuje osobní překážky v jednáních s Red Bullem i další možné cesty přes Cadillac nebo Alpine. Zůstává motivovaný a nevylučuje ani přesun do IndyCar.
Lewis Hamilton se setkal s britským premiérem Sirem Keirem Starmerem v rámci své iniciativy Mission 44, jejímž cílem je zlepšit vzdělávání mladých lidí po celém světě. Sedminásobný šampion tak opět ukázal, že své jméno využívá i k prosazování společenských změn mimo svět Formule 1.
Velká cena Španělska přerostla v drama, jaké Formule 1 dlouho nepamatovala. Max Verstappen v závěru závodu narazil do George Russella, obdržel penalizaci, tři trestné body a přišel o klíčové body do šampionátu. „Nevím, jaký druh špatného úsudku nebo myšlenkového procesu se v něm odehrával. A pak, jak se říká, se rozpoutalo peklo,“ komentoval incident Helmut Marko, poradce Red Bullu.
