Temné zákulisí Petersonovy nehody. Nepřežil zranění, jež nebyla životu nebezpečná

V rámci příprav na novou sezónu nabízíme čtenářům další výlet do historie F1, jenž se tentokrát týká smutné události z roku 1978. Mnozí jistě četli průběh nehody po startu do závodu a slušné číslo fanoušků dokonce pamatuje onen šok, když rozhlasové zprávy informovaly o úmrtí Ronnie Petersona. Proč vlastně zemřel a jaké byly příčiny? Pokusíme se co nejpodrobněji odpovědět.

Příčiny? Některé určitě

Musíme se vrátit o dva týdny zpět. V rámci GP Holandska podepsal Ronnie Peterson smlouvu s týmem McLaren, o níž ale věděl jen Teddy Mayer a Mario Andretti. Chapmanovi Švéd zatím nic neřekl. Až v Itálii mu sdělil, že hodlá změnit barvy. Šéf Lotusu mu sice nabídl kontrakt i pro rok 1979, ale Ronnie už nechtěl dál jezdit jen jako ,dvojka', i když mu Chapman sliboval, že po Andrettim přijde řada na něj. Sliby jsou hezká věc a nic nestojí...

Na Monze se ovšem na Švéda valila jedna pohroma za druhou. V pátek jeho Lotusu 79 vypověděl službu motor, proto pokračoval na starším typu 78. V sobotu u opraveného monopostu nefungovala pořádně spojka, proto zajel jen pátý čas, ačkoliv běžně s Andrettim bojoval o pole-position. A v neděli dopoledne mu v druhé šikaně selhaly zadní brzdy a vůz skončil v plotech. Což znamenalo, že startovat bude nakonec za Lotusu 78. Ronnie byl rozmrzelý, bez nálady a vadilo mu, že před ním stojí Jabouille s Renaultem, jehož starty byly vždy nevyzpytatelné.

Bál se vzpoury?

Staffan Svenby, Petersonův manažer, požádal Chapmana, zda by Ronniemu neposkytl Andrettiho náhradní vůz, ale Mr. Lotus odvětil, že ho svěří pouze pilotovi, který bude pro něj jezdit i příští rok. Klasické status quo. Vynořily se dokonce názory, že měl Chapman obavy, aby Peterson ještě v závěru ročníku nezačal „trojčit“ a nevzepřel se proti dohodě, v níž se uvolil krýt Andrettimu záda. Do konce sezóny chyběly tři závody a oba muže Lotusu dělilo jen dvanáct bodů...

Chapman ale mohl klidně spát. Ronnie byl nejen skvělý pilot, ale také čestný člověk. Dokonce se objevili ,dobří kamarádi' a radili mu, aby se chopil šance a na dohodu se vykašlal: „Tomu nerozumím. Když jsem smlouvu podepisoval, tak jsem ji také dobře viděl, četl a vím, co jsem podepsal. Kdybych ji teď porušil, mohl by mi ještě někdy někdo uvěřit?“ byla jeho odpověď.

Když emoce převažují

Samotná nehoda byla rozpitvána do poslední desetiny vteřiny, pokud budou čtenáři chtít, vrátíme se k ní v samostatné stati. Důležité je, co se odehrávalo, když Hunt, Depailler a Regazzoni vytáhli nebohého Švéda z vraku jeho vozu. Lauda v jednom z prvních rozhovorů označil jako viníka Riccarda Patrese, v čemž ho podpořilo jakési ,trestné komanto' ve složení Hunt, Fittipaldi, Scheckter a Watson, mající za zády Ecclestonea; ale silně zkritizoval i fakt, že pro zraněného Petersona běželi zdravotníci s nosítky až od Variante del Rettifilo a zase zpátky k tam stojící sanitce.

Jenže stále ještě obhájce titulu nejenže na místě nehody nebyl, navíc podcenil fakt, že na pravé straně svodidel zůstal Surtees, v jehož kokpitu bez hnutí seděl Vittorio Brambilla. Ten narazil do Petersonova Lotusu a při dalších ranách ho trefilo do hlavy letící kolo. Patrick Depailler zjistil, že Vittorio neopustil svůj vůz a když byla Italovi sejmuta přilba, objevil se zakrvácený obličej. Brambilla utrpěl zlomeninu spodiny lebeční a byl v hlubokém bezvědomí, zatímco Peterson s polámanýma nohama se svými zachránci komunikoval a gestikuloval rukama. První sanitka proto naložila Itala, jehož zranění se jevilo jako vážnější. Mezitím dorazila na místo druhá ambulance ve směru od Variante del Rettifilo, ale až k ohořelému Lotusu nemohla přijet, protože trať byla pokrytá uniklým palivem, olejem a stále panovalo nebezpečí, že může znovu propuknout požár. Proto byl Švéd naložen na nosítka a do vozu odnesen.

Situaci ještě zkomplikovali italští karabiniéři, kteří ve snaze uklidnit už tak napjatou situaci, odmítali na místo kohokoli vpustit. Proto se ke zraněným nedostal profesor Sid Watkins, před třemi měsíci jmenovaný jako oficiální zástupce FOCA v oblasti zdravotnické. Když se u zdemolovaných vozů objevil Ecclestone, vyjel na něj Regazzoni s otázkou, kde má ten svůj zdravotnický zázrak. Ani jeden netušil, že Watkins byl zadržen ramenem zákona.

Nemocnice není vždy spásou

Po krátké prohlídce v medical centru v areálu okruhu už za Watkinsovy přítomnosti transportoval Petersona a Brambillu do Ospedale Maggiore v milánské čtvrti Niguardia vrtulník - zraněné doprovázel již uvedený Watkins a Fittipaldiho osobní lékař Rafael Grajales-Roblès. Brambilla byl uveden kvůli zranění lebky do umělého spánku, Petersonovi zrentgenovali končetiny a napočítali na 27 zlomenin. Na pravé noze jich bylo 14, levá byla navíc postižena přetrženou Achillovou šlachou.

Nejdřív zachovejme linii faktů: Peterson se dostal na operační stůl až kolem 21:00; časové údaje jsou mírně zavádějící, protože je téměř každý zdroj uvádí jinak. Bezmála tříhodinový zákrok provedl tým chirurgů, po něm dostal Švéd sedativa a byl přemístěn na JIP, kde už ležel Brambilla. Watkins se operace účastnil a poté z nemocnice odjel. Zástupce nemocnice v krátké tiskové konferenci uvedl, že Peterson je mimo nebezpečí života a do dvou až tří měsíců by měl opět chodit.

Zhruba ve čtyři hodiny ráno Watkinsovi volala nemocnice, že se pacientův stav dramaticky zhoršil. Když profesor dorazil na místo, konstatoval selhání ledvin a respirační potíže, které vedly k fatálnímu poškození mozku. Ronnie byl klinicky mrtev, fyzický skon nastal kolem šesté hodiny ranní. Oficiálně byl Bengt Ronnie Peterson označen za mrtvého v 9:11, tedy už v pondělí 11. září.

Z dalších zpráv a denního tisku jsme se dozvěděli, že italská nemocnice byla zaplavena novináři, vládl tu chaos, nepořádek a nedostatečná hygiena. Zdaleka ne všechno je pravda, ale svět v té době potřeboval nějak vysvětlit, proč člověk, jehož žádný důležitý orgán nebyl poškozen, pouze se zlomeninami nohou, nepřežil. Daleko hůř na tom byl jak Niki Lauda či David Purley před ním, tak později Didier Pironi.

Svědectví po letech

V roce 2016 se objevuje etablovaný chirurg, osvědčený praktik a navíc muž hovořící výborně jak italsky, tak anglicky - a švédsky! Pierangelo ,Peter' Varolo po trojnásobném doktorátu v Turíně získal patřičný titul z ortopedie i ve Švédsku a odtud uměl i severský jazyk.

„Na závod jsem se díval v televizi, po nehodě mluvili o zraněných nohách. Zdálo se, že nejde o nic vážného, ale zprávy ve 20:00 oznámily, že Peterson bude operován. To už jsem zneklidněl. Pokud by šlo jen o lehká zranění, tak už by měl mít pět hodin po nehodě (došlo k ní cca v 15:00) zákrok za sebou. Napadlo mě, že bych mohl být nápomocný, protože umím švédsky. Zavolal jsem do nemocnice a vyzvali mě, abych přijel,“ líčí situaci Varolo.

Jenže dopravní situace a vzdálenost byly příčinou, že dorazil na místo až kolem jedenácté večer. A byl překvapen, že operace nejenže trvá, ale tým chirurgů se zabývá Švédovou stehenní kostí, což bylo v rozporu s jeho zkušenostmi: „V nemocnici ještě čekali Chapman, Ecclestone, Andretti a Fittipaldi, ale po chvíli odešli, protože se domnívali, že Ronnie už je mimo nebezpečí. Oslovil jsem hlavního chirurga a ten mi řekl, že právě končí operaci stehenní kosti. Ihned mě napadlo, že to je neodpustitelná chyba. Ve Švédsku jsme s takovým zákrokem čekali i týden, protože rychlá operace může způsobit, že se do krve dostane kostní dřeň a jakmile skončí v plicích, je zle. Proto se nejdřív čeká na příznivé podmínky. Daleko důležitější bylo se věnovat zraněním, která zásah opravdu potřebovala, zejména na levé noze. Pak mohl klidně následovat transport do Švédska nebo Švýcarska, kde jsou špičkoví specialisté. Takhle se neúměrně zvýšilo riziko tukové embolie,“ obával se Varolo. Nepřesvědčil ho ani argument, že hrozila amputace končetiny - noha byla zafixovaná už z medical centra a zajištěn řádný krevní oběh.

Nikoli nedbalost, ale chybné rozhodnutí

Švédsky hovořící lékař znovu upozorňuje na dlouhé vyčkávání od chvíle, kdy byl Peterson do nemocnice dopraven, a než zákrok vůbec začal. Nechtěl ale spekulovat, jestli to bylo způsobeno absencí šéfa ortopedů, bez nějž kolegové nechtěli začít. Jako přínos nehodnotil ani přítomnosti Sida Watkinse; byl sice uznávanou kapacitou, ale jeho specializací byla neurochirurgie. Varolo zůstal u Petersona, aby ho oslovil v jeho mateřštině, až se začne probouzet. Stalo se tak kolem třetí hodiny ranní, Ronnie se probral, ale vzápětí upadl do bezvědomí. Následoval převoz na rentgen a bylo jasné, že se blíží konec: „Viděl jsem zahlcené plíce, byly plné krve obsahující kostní dřeň a pochopil jsem, že není šance,“ vysvětlil Varolo. Petersona sice ještě napojili na umělé přístroje, ale čas pracoval proti němu - došlo k nenávratnému poškození mozku.

Varolo jako příčinu úmrtí viděl špatné rozhodnutí: „Musím kritizovat způsob, jakým s Petersonem zacházeli. Ve Švédsku bychom u člověka zesláblého tolika zraněními nikdy neudělali tak komplikovaný zákrok. Měl být okamžitě odeslán do Švédska.“ Byl přesvědčen, že zranění nebyla tak fatální, aby transport nezvládl. Ovšem o svých názorech mluvit nesměl, protože po skončení operace Staffan Svenby nechal Watkinse, Varola a ještě kolumbijského lékaře týmu Lotus podepsat dokument, že nebudou o operaci podávat žádné informace. Těžko říci proč, vždyť manažer nebyl odborník. Profesor Watkins ve své knize Life at the Limit také nic takového neuvádí, ale to neznamená, že k tomuto aktu nedošlo.

Otazníky zůstanou

Svět se o Petersonově smrti dozvěděl prostřednictvím dr. Claudia Mombelliho kolem jedenácté hodiny pondělní. Ovšem jako důvod byly uvedeny vdechované toxické výpary při požáru a vážné popáleniny. To první záhy vyvrátila pitva, druhé tvrzení popřely záběry přímo z trati:  Ronnie měl jen lehce zasaženou levou ruku od předloktí po rameno.

Záhady pokračovaly - Petersonova manželka Barbro byla v noci telefonicky informována, že „italští doktoři zabíjejí jejího muže“. Zoufalá žena vyrazila ihned z Monte Carla do Itálie, ale přijela až v dopoledních hodinách, takže Ronnieho už nespatřila. Nikdy se nepřišlo, kdo volal a hlavně proč.

Chapman ihned po Petersonově smrti zalarmoval tým a přikázal všechno z Itálie neprodleně odvézt. Měl už nemilou zkušenost z roku 1970, kdy se na téže trati v tréninku zabil Jochen Rindt - tedy také zemřel mimo ni, při převozu do nemocnice a ani tehdy nebylo vše s transportem v pořádku, ale Mr. Lotus nehodlal riskovat další komplikace. Mnohem víc si to u veřejnosti polepil, když v prvním návalu emocí prohlásil, že si Peterson svůj osud vlastně určil sám, když se nedokázal lépe kvalifikovat; pak přenesl vinu na mechaniky, že mu nedokázali lépe připravit vůz.

Na posouzení čtenářů nechám i výrok dr. Varola, proč čekal s odhalením těchto zkutečností až do června roku 2016. A proč o nich nakonec promluvil, když byl vázán mlčením. „Tehdy mi došlo, že je zbytečné s kýmkoli bojovat. Pro Itálii by takový skandál znamenal katastrofu a nelze vyloučit, že by po prokázání pochybení lékařů přišla o možnost pořádat F1. Teď je mi 68 let, odcházím do důchodu a jsem připraven mluvit. Všechno bylo hloupé. Kdyby k té nehodě došlo ve Švédsku, nemyslím, že by Ronnie zemřel.“

Epilog

Peterson byl pohřben v Örebro jen dva dny po své smrti. Jeho rakev nesli k hrobu Emmerson Fittipaldi, Jody Scheckter, James Hunt, Niki Lauda, John Watson a Åke Stranberg, jeho přítel a osobní mechanik prakticky po celou jeho kariéru. Jako čestná stráž šel za rakví nemocí vysílený a vyčerpaný Gunnar Nilsson. Pohřbu se rovněž zúčastnili Bernie Ecclestone, Colin Chapman, Ken Tyrrell, Alan Rees, Frank Williams, Teddy Mayer, Jochen Neerpasch, Walter Wolf a Reine Wissell. Mario Andretii v té době musel ze smluvních důvodů závodit v USA...