McLaren a já: Vzpomínky Juana Pabla Montoyi

Smlouvu s McLarenem jsem podepsal v létě 2003. Načasování bylo dobré a v tomto bodě důležité. Měli jsme dohodu, hotovo. Odehrálo se to velice brzy, ale přesto toto rozhodnutí považuji za správné. McLaren, stejně jako Williams, byl v F1 po historické stránce úspěšný. A být jeho součástí bylo velice příjemné.

Díky podpisu smlouvy jsem vlastně strávil u Williamsu nejpříjemnější rok (2004). Nikdo na mě nevyvíjel žádný tlak, chtěl jsem ještě vyhrát nějaký závod, samozřejmě jsem měl zájem odvádět co nejlepší práci. A když jsem docela na závěr roku vyhrál v Brazílii a porazil Kimiho na McLarenu, byla to pro nový tým dobrá vizitka.

Pokud mám být upřímný, tak když jsem poprvé usedl do McLarenu, bylo to něco docela odlišného, samotného mě šokovalo, jaký to byl rozdíl. Mohl jsem jen velice obtížně srovnávat s tím, na co jsem byl zvyklý. Už jenom nájezdy do zatáček – měl jsem rád auto, které se drželo spíš ve středu: Williams se tak choval, ale McLaren byl pravým opakem. Jet prostředkem, tak vůbec nezatočil. Kimi s tím byl spokojen, já to nenáviděl. Provedli jsme tedy hodně změn na zavěšení. Tehdy byli testovacími piloty Pedro de la Rosa a Alex Wurz, ti se pochopitelně také podíleli na vývoji. Nakonec se nám podařilo najít způsob, jak vylepšit ovladatelnost, když se nám to povedlo, začaly přicházet i výsledky.

Bodoval jsem v prvních dvou závodech sezóny 2005, ale pak jsem musel vynechat Bahrain a Imolu. Důvodem bylo mé zranění. Všichni se z toho snažili dělat vědu, tak to prostě ve Formuli 1 chodí. Co se stalo, stalo se, pokračovali jsme dál.

Monaco se mi opravdu povedlo, byl jsem pátý, ale v Kanadě jsem nerespektoval červené světlo a byl jsem diskvalifikován. Měl jsem hodně problémů, ale to je závodění. V dnešní době, když se někomu něco rozbije, hned křičí „Oh můj bože, to je spiknutí!“ Lidé nechápou, jak moc se dnešní vozy změnily. Díky simulacím mohou odvést mnohem lepší práci a díky tomu bude i méně poruch, ale přesto nějaké budou. Jsem velkým zastáncem praxe, že vyhrávat i prohrávat se má společně. Nejde společně prohrávat a vyhrávat sám, musí to fungovat oběma směry. Některé dny nebudu ve formě já, jindy zase vůz, musí se k tomu přistupovat stejným způsobem.

Na Silverstone se nám opravdu dařilo. Měli jsme dobrou rychlost, start byl skutečně zábavný. Začal jsem čtvrtý, myslím, že za Fernandem, McLaren se vždy výborně odpíchl. Vsadil jsem se s kluky, že když dobře odstartuju, pokusím se Fernanda předjet v první zatáčce venkem. Odstartoval jsem, držel si vnitřní stopu a já ho opravdu předjel. Říkal jsem si, k čertu, jdi do toho. Bylo to dobré vítězství.

Zábavné to bylo i na Monze, protože jsme byli v tréninku hodně rychlí. Pořád si na to pamatuju, odstartovali jsme a já měl tři vteřiny náskok. V té době se neměnily pneumatiky, ty mi začaly odcházet, takže jsem začal ztrácet náskok. Vzpomínám si, že se ke mně zezadu blížil Kimi a tlačil jako blázen. Věděl jsem, že jestli to bude takhle pokračovat, musel by měnit pneumatiky, což nebylo možné. Udělal jsem to, co jsem potřeboval, vytvořil jsem si bezpečný náskok a ten jsem si udržoval. Nikdy jsem nebyl zastáncem toho, že je nutné vyhrát s odstupem milionu vteřin.

Monzu a Brazílii jsem vyhrál s Williamsem i McLarenem. Z nějakého důvodu mi Interlagos seděl, byla to jedna z těch tratí, kam jsem přijel a byl opravdu rychlý. Bylo tam pár detailů, které když jste dobře zvládli, dařilo se vám.

První rok byl opravdu velice dobrý. Vůz se ovládal mnohem lépe než v následující sezóně. Mám dojem, že tehdy motory Mercedes trochu ztrácely na výkonu. Říkám to proto, že první sezónu jsme vyhrávali s vozem, který se nijak dobře neřídil a v druhém roce to bylo naopak.

McLaren měl na mě na konci roku opci i pro rok 2007, ale nevyužil ji – říkali, že chtějí ještě trochu počkat. Věděli jsme, že přijde Fernando a Kimi nejspíš odejde. Měli na mě opci a říkali mi, že ještě potřebují nějaký čas počkat? Vidím to tak, že mě někdo buď chce nebo ne. Pokud o mě neměli zájem, mohl jsem zkusit něco jiného. Od tohoto bodu už to pak nebylo tak zajímavé. Podvědomě se díváte do budoucna, co budu dělat, kam půjdu?

Ron Dennis ještě chtěl oddálit mé rozhodnutí ohledně sezóny 2007, ale to už jsem si nebyl jistý, jestli chci v týmu zůstat. Událo se několik věcí a naskytla se mi příležitost závodit v USA pro Chipa Ganassiho. Ve Formuli 1 jsem chtěl vyhrávat, ne jen být účastníkem na startovním roštu. Nenabízely se mi ve skutečnosti žádné dobré příležitosti. Nepopírám, že jsem po skončení kariéry chtěl vždy žít v USA, takže jsem si myslel, že to jenom urychlím. Jak vždy říkám, vše se děje z nějakého důvodu. Rok předtím jsem si koupil byt na Miami, takže jsem teď nemusel hledat bydlení!

Mám mít výčitky ohledně odchodu z F1? Přemýšlím o tom, v tom roce mi bylo jedenatřicet a všichni ostatní odcházeli tak o tři čtyři roky později. Ať bych podepsal kontrakt s kýmkoli, tak by byl pravděpodobně poslední v F1. A pokud mám podepsat s někým takovou smlouvu, nemůžu to udělat s týmem, o kterém si myslím, že není schopen vyhrávat – atmosféra se zlepší jen tehdy, když vyhráváte.

Způsob, jakým dnes jezdí Verstappen, mi byl vlastní. Často jsem předjížděl. Opustil jsem F1 a mnoho lidí pak říkalo: „Chybí nám to“. Dostal jsem dokonce cenu za největší počet předjížděcích manévrů za rok, přitom jsem si myslel, že to je jen moje práce, kterou máme všichni dělat.

Když se ohlédnu za svou kariérou v F1, mohu konstatovat, že jsem pilotoval vozy McLaren Mercedes a Williams BMW a vyhrával pro ně závody. Možná jsem se v mé mysli nezabýval titulem mistra světa. Vyhrál jsem všechny závody, které jsem chtěl vyhrát. Ničeho nelituji a jsem si toho vědom. Navázal jsem díky svým kontraktům několik přátelství a je hezké, když se s těmi lidmi po čase sejdu. Prožil jsem opravdu dobré pracovní prostředí, pracovalo se tam tvrdě a vyvinuli jsme dobré auto. Mám dojem, že poslední verze závěsů v tom voze zůstala dokonce tři roky. Udělali jsme pro závodní tým opravdu hodně dobrých věcí.

Pokud odvádím dobrou práci společně s lidmi kolem sebe, je to investice. Mám za to, že jsem vždy odvedl v oblasti získávání lidí pro mou práci to nejlepší. Vytvořil jsem přátelské vztahy a výsledkem je to, co vidíte dnes. V F1 pořád působí dost lidí, kteří tam byli ještě za mě, vždy mě rádi vidí. Jsem jenom člověk. Nedávno jsem řekl, že jsem nikdy nepózoval, protože jsem nikdy nebyl primadona, ale chlap!

Teď se závoděním opravdu bavím. NASCAR je zábavná série, zpočátku se mi opravdu dařilo, pak jsme prožili pár těžkých sezón. Ale to vás jenom posílí jako pilota, naučíte se vážit si věcí i z jiného hlediska. Dostal jsem pak příležitost u týmu Penske v sérii IndyCar, vyhrál jsem pro ně 500 mil INDY a vyhrávám každý rok nějaký závod. Takže si nelze stěžovat!