5 + 1 rvačka ve Formuli 1: Kdo s kým si to rozdal na pěsti?

Rozhodně je častější vyřizování účtů skrze média, než aby se k sobě dostali dva kohouti. Něco podobného, jako v Zandvoortu 1977, kdy Mario Andretti vyprovodil z trati Jamese Hunta a tím mu zhatil poslední šanci na obhajobu titulu. V boxech se setkali, štěkli po sobě nějaké invektivum, ale hlavní řeč pak vedl James Hunt ve sdělovacích prostředcích. Dobové záznamy jeho výroky notně učesaly, ale podle některých svědectví jeho rozčilování v boxech nemělo daleko k tomu, co vyprodukoval Sebastian Vettel v GP Mexika. To samé platilo pro Juana Pabla Montoyu po jeho incidentu v Grand Prix Brazílie 2001, kdy do něj zezadu vrazil Jos Verstappen jedoucí o kolo zpět. Přes určité rozpory o vině a nevinně i tady létala slova, která se - obrazně řečeno - za rámeček nedávají.

Došlo však i na situace, ve kterých byla slova zbytečná. Aktéři měli pocit, že jakékoli vysvětlování stejně nemá smysl a sáhli po hrubé síle. Pojďme si tedy připomenout pět méně známých fyzických vyřizování účtů plus jednu situaci notoricky známou.

1. GP Kanady 1973: Cevert - J. Scheckter

Podle některých odborníků připomínal začínající Jody Scheckter těžko zvladatelný element, který si nedělal nic ze svého okolí. V sezóně 1973, kdy se příležitostně objevoval v kokpitu třetího McLarenu, se většinou etabloval na špici a svým soupeřům docela zatápěl. Na trati v Mosportu s ním bojoval François Cevert o 4. místo a Jody rozhodně nebyl typem, který by dal pozici zadarmo. V 33. kole se rozhodl bránit tak sveřepě, že doslova katapultoval Francouzův tyrrell z trati, kde se modrý vůz rozložil o svodidla jak dětská skládanka. Ale ani Jihoafričan nevyvázl ze situace bez šrámů, takže i pro něj závod skončil. Nikoli však souboj - François, zjevně otřesený a kulhající kvůli pohmožděné noze měl o Jodyho vině naprosté jasno, skočil po něm a začal do něj bušit pěstmi. Zpacifikovali jej traťoví komisaři a Cevert dostal v depu promptně titul Cassius Cevert. Bohužel už za dva týdny devětadvacetiletý Pařížan zahynul v tréninku na GP USA.

2. GP USA 1979: Rebaque - Daly

Americké Monte Carlo, jak se říkalo trati v Long Beach, zažilo také ukázku bojového umění. Kupodivu to nebylo po kolizi hned v prvním nájezdu do obávané Hairpin Queens, ale krátce před koncem závodu, v 72. kole. Mexičan Hector Rebaque jedoucí na soukromém Lotusu, držel po výborném výkonu šestou příčku s nadějí na bod, ale jen do chvíle, kdy dojel o dvě kola zpět jedoucí ensign Dereka Dalyho. Ten při předjíždění při nájezdu na Pine Avenue reagoval značně zbrkle, takže oba vozy putovaly bok po boku přídí napřed do bariéry. Sotva oba piloti vylezli ze svých vozů a dostali se do bezpečí, vrhl se Rebaque na Dalyho a bez ohledu na přihlížející diváky ho začal zpracovávat podle všech zápasnických pravidel. I tady měly poslední slovo traťové hlídky.

3. GP Holandska 1982: Alboreto - Daly

Daly se nám objevuje v seznamu podruhé a opět jako viník. Tentokrát se bitka odehrála v písečných dunách v Zandvoortu. Michele Alboreto na tyrrellu sváděl souboj s Dalym na williamsu a bylo to opravdu na ostří nože. Jejich souboj vygradoval v předposledním kole, kdy se Ir pokusil zaútočit na Itala v Tarzanově zatáčce. Jenže mu nevyšel brzdný manévr a zapasoval se do Michelova vozu. Jak už to bývá, na incident doplatila oběť, nikoli původce. Alboreto tím pádem přišel o páté místo, s poškozeným vozem klesl mimo bodované pořadí, které připadlo Dalymu; proto Ital po závodě navštívil box Williamsu a vrazil Derekovi řádnou facku se slovy: "Tohle už mi příště nedělej!" Překvapený Daly se na žádnou odvetu nezmohl. 

4. GP Belgie 1987: Mansell - Senna

Závod ve Spa-Francorchamps měl toho roku hodně dramatický průběh. Už v prvním kole na rovince Kemmel před nájezdem do Les Combes nezvládl Philippe Streiff svůj tyrrell a rozpůlil ho o svodidla na dva kusy. Trosky se staly osudnými i pro jeho týmového kolegu Jonathana Palmera a Philippa Alliota na Lole. Protože to nebyl jediný incident, oficiální startér Roland Bruynseraede závod na konci druhého kola zastavil . Opakovaný start vyšel nejlépe Sennovi, který se drze ze třetího místa prodral před williamsy Mansella a Piqueta. Brit však Brazilce urputně stíhal a v úseku Les Fagnes zkusil předjet Sennu venkem. Když byl půlkou vozu vzpředu, došlo ke kolizi a oba vozy putovaly mimo trať. Brazilec se zpoza dráhy nevyhrabal, Mansell pokračoval na posledním místě až do 18. kola, kdy ho přinutilo odstoupit řízení "načaté" při kolizi. O vině měl naprosto jasno, došel si do boxu Lotusu, tam popadl Sennu za límec a mrštil jím na bednu s nářadím. Ayrton okamžitě zaujal postoj a la Vladimir Kličko, ale nebylo toho třeba, protože se probrali mechanici a rozčepýřené soky od sebe odtrhli. Zatímco Mansell soptil jak svého času proslulý islandský vulkán Eyjafjallajökull, Senna byl celkem klidný a pouze prohlásil, že pokud byl Mansell o tolik rychlejší, mohl ho předjet kdekoli jinde. Byl to další z četných soubojů těchto dvou pilotů, které měly dramatický náboj už v předchozím roce a táhly se až do sezóny 1992. 

5. GP Japonska 1993: Senna - Irvine

Na deštivé trati v druhé polovině závodu došlo k situaci, kdy Senna předjel v 33. kole nováčka Eddie Irvinea, který bojoval o čtvrtou příčku s Damonem Hillem a nadělil mu tak ztrátu jednoho okruhu. Jenže Brazilcova jízda v čele postrádala rychlost a dvojici se značně pletl do cesty, takže ho oba po pěti kolech opět předjeli. To už stoupal v Brazilcově krvi nebezpečně adrenalin. Irvine poté ztratil nějaký čas kolizí s Warwickem, ale nadále držel vynikající šestou příčku. Senna do posledního kola najel s dostatečným náskokem a jist si svou pozici, kynul aplaudujícím divákům. Kde se vzal, tu se vzal, přiřítil se Irvine a přehnal se opět přes Sennu, čímž si zajistil plný počet kol. To nejspíš Brazilce opět nazdvihlo, takže se vydal mladému Severoirovi vysvětlit, jak se má chovat k autoritám. A použil k tomu jak otevřené dlaně, tak i pěstí. Jako odůvodnění uvedl, že ho Irvine během závodu blokoval a odmítal ho pustit před sebe. Zajímavé ovšem bylo, že se tehdy podstatná část startovního pole a osazenstva paddocku shodla na tom, že v právu byl spíš Irvine...

... a bonus v podobě známého incidentu:

Připomínat slavný "duel" Nelson Piquet a Elisezo Salazar z Grand Prix Německa 1982 už bude skoro jako nošení dříví do lesa. Uvádíme ho zde jako bonus proto, že z našeho seznamu je jediný zachycen televizními kamerami, takže si můžete udělat i obrázek o tom, zda byl Salazarův styl v tehdy značně upravené Öst-kurve na Hockenheimringu (kde už se dnes nejezdí) skutečně "hodný diskvalifikace", jak uvedl dobový tisk. Vaše názory budou rozhodně vítány.

Určitě si vzpomenete na další zajímavé historky, třeba z Montrealu 1978, kdy Hans-Joachim Stuck způsobil postartovní kolizi a Emerson Fittipaldi ho potom naháněl v hotelových chodbách, aby mu vysvětlil, co vlastně provedl, nebo dramatickou výměnu názorů mezi Michaelem Schumacherem a Davidem Coulthardem v Belgii 1998 poté, co při vzájemném kontaktu přišel německý pilot o pravé přední kolo. Vzpomenout bychom mohli i možná úsměvnou příhodu z Grand Prix Německa 1981, kdy rozčilený Piquet v hotelu v pozdních hodinách vlastnoručně umlčel jednoho z bujarých hostů, aby druhý den ke svému (nejspíš nemilému) překvapení zjistil, že jde o ředitele závodu. A ve světle Vettelových posledních výroků si připomeňme incident rozjitřeného Wilsona Fittipaldiho sr., který po Grand Prix Německa 1975 v hotelu vypěnil a nazval jeho osazenstvo "bandou nacistů, se kterou by se mělo radikálně zatočit". Pochopitelně i on se poté omluvil s tím, že byl ve stresu a prakticky nevěděl, co říká.

Jak vidno, Formule 1 má těch příběhů opravdu hodně. Rozhodně stojí za to se k nim vracet a opětovně se s nimi seznamovat.