Pět z pěti. Téma, které hýbe F1

Nad stavem F1 jsme se zamýšleli mnohokrát a pokaždé to vyznělo do ztracena. Tedy ne tak docela. FIA může prokázat snahu, že zkouší všemožné kroky, aby se F1 zase stala atraktivní podívanou, v níž nebude nic předvídatelného. Skoro by se ale chtělo reagovat slavnou hláškou z filmů Pelíšky režiséra Hřebejka: Kde udělali soudruzi z Automobilové federace chybu? 

Motáme se nadále v bludném kruhu. A výtky jsou jak přes druhdy populární, třebaže strašlivě barvící kopírovací papíry. Jestli to je jenom konzervatismem nebo nedostatkem odborníků? Jistě, někdo namítne, že změny více či méně mohou prospět jednomu týmu, ale jak je možné, že to je pořád jeden a ten samý? Že by ve Stuttgartu a pobočkách Stříbrných šípů byly jediní relevantní technici a odborníci, kteří změny v regulích zvládnou? Nebo je to opravdu jen otázka peněz? Popřípadě existují elementy, o kterých my obyčejní fandové nevíme?

Když jsem nabíral informace o těchto magických závodech a intenzivně sledoval památný duel Lauda-Hunt, dostala se mi do rukou stať Edmunda "Edy" Koukala Dlouhé prsty mafie v F1. Autor tehdy v časopisu Pionýrská stezka vyslovil poměrně smělou domněnku, že v F1 existuje záhadná mafie, které se nelíbí, když někdo vyhrává moc dlouho. Šel tak daleko, že v této stati i v knize Šíleně rychlá kola (na pokračování VTM, 1976) naznačil, že tento všehoschopný klan zkusil otrávit Laudu a dokonce "nachystal" jeho nehodu na Nürburgringu. Pro jinocha navštěvujícího škamny základní školy to byl hodně silný tabák. Nelze upřít, že Koukal byl v oblasti F1 fundovaným člověkem a jeho přátelství s Heinzem Prüllerem ho opravňovalo se považovat za experta. Ale v tomto směru nejspíš střelil hodně vedle - ostatně nevím, kdo mu tehdy plně uvěřil. 

Každopádně by tato mafie musela zaniknout dávno před naší Sametovou revolucí. Jenže ona je také dominance a dominance. Určitě se ozvou lidé, kteří mi naservírují období McLarenu, skvělý tah na branku Williamsu, plodné roky Benettonu, pětiletou šňůru Ferrari a úspěšné čtyři roky Red Bullu. Že tu jsou rozdíly, to asi cítíme všichni. Nikdy totiž nešlo o takovou záležitost, aby po třech čtvrtinách nebo dokonce dvou třetinách už měli na titul šanci jen dva piloti jednoho týmu. A přiznejme si, existuje silná základna příznivců Mercedesu, ale i oni by nejspíš chtěli vidět, že si jejich miláčci vybojovali titul po rovnocenném souboji. A ne, aby nastal výprask ve stylu hokejového MS 1974, kdy SSSR vymetl s Polskem kluziště poměrem 20:0. Proč zrovna tento příměr? Protože o dva roky později jasný outsider porazil Rudou mašinu 6:4. A to v hokeji není možné, aby lehl na jeden zápas celý mančaft nebo soupeři odpadali pro poruchy...

Ovšem, v článku s vyjádřením Toto Wolffa (viz zde) se jasně říká, že minimálně v Bahrajnu to Mercedes měl dost nahnuté. Jenže výsledek ukázal jednu věc - Mercedes sice občas v komunikaci "zapláče", že nefunguje to či ono, ale skutečné poruchy se mu vyhýbají. Ferrari je na tom podstatně hůř a ani Red Bull si loni nemohl dvakrát vyskakovat. Navíc je zajímavé, že ony tolik vzývané pneumatiky také nijak nerozhodují a nejsou onou alfou a omegou. Co tedy s tím?

Občas se do mě někdo naveze, že pořád glorifikuji 70. léta. A že to taky byla nuda a nic se nedělo, technika byla zaostalá, tak co na nich pořád vidím. Třeba to, že i dominující Lauda a Hunt museli bojovat o svá vítězství s dalšími dvěma až třemi značkami (Lotus, Brabham, Tyrrell, později Ligier a občas se do toho přimotaly další). Pokrok zastavit nelze, ale jaký to byl zajímavý pocit, když se najednou vpředu objevilo americké Penske? Nebo nechoďme tak daleko a vzpomeňme na senzační vítězství Vettela na Toro Rosso. Věřím, že už jenom z principu tehdy klukům z Faenzy drželo palce hodně lidí a i když se zase na trati tak moc neděli, dost nás u obrazovek sedělo a čekalo, jestli to "MiniSchumi" ubrání.

My fanoušci jsme možná nespokojená obec - ale my jsme také ona hlavní masa, která o F1 rozhoduje. Závody se nejezdí kvůli sponzorům, když do hlediště a k televizi (plus aplikacím) neusedne divák, je to mecenášům k ničemu. A teď ruku na životně důležitý orgán - samozořejmě srdce!!! - půjdete znovu na podívanou, kde uvidíte de facto reprízu loňského roku? Možná s obměnou pilotů, ale jinak to samé? Pokud nemáte úchylku v požitku vidět krev a bortící se strukturu vozů, pak už se nevymluvíte ani na atmosféru. F1 přestává být výjimečná stále víc a tak trochu připomíná Titanic. Také byl označován za největší, nejbezpečnější, nejluxusnější a nepotopitelný. Co do velikosti ho záhy překonala konkurence, bezpečnost byla jen na papíře, luxusní prostředí klopýtalo za německými a francouzskými parníky a ona nepotopitelnost vzala záhy zasvé. 

Mercedes může říci - my bychom rádi byli poraženi, ale on se k tomu jaksi nikdo nemá. Ferrari poněkolikáté spěje k tomu, že ještě před polovinou vyvěsí bílý prapor a s ostudou, ano s ostudou se odplazí z bojiště - tedy pardon, oznámí, že už teď začíná pracovat na voze pro budoucí sezónu. Kdo ví, možná tu obehranou písničku změní a prohlásí, že už se chystá na změny pravidel na konci třetího desetiletí tohoto století. Red Bull sice sympaticky zazlobí, ale ne za zadním křídlem Mercedesu - a upřímně, boj o druhé a třetí místo může být zajímavý, ale řežbě o titul se prostě nevyrovná. Renault sliboval jako ten vlk v Neposlušných kůzlátkách, což nám barvitě vylíčil Pepíno v komedii století S tebou mě baví svět, ale místo pomalého posunu na třetí až druhé místo ve startovním poli spíš honí cvrčky v trávě a sčítá škody.

Pokračujme dál - Haas je možná jediným týmem, který dokáže překvapit, jenže stylem, jaký se nelíbí asi nikomu, snad jen vysloveně škodolibým jedincům, kteří nepřejí nikomu nic dobrého. Hop nebo trop, něco ve stylu druhdy legendárního týmu BRM (jeho historie se chystá v rozšířené, snad i knižní verzi) je tak trochu sisyfovská řehole, problém je v tom, že když už to vypadá, že americký tým konečně zkrátil odstup od špičky, zase to udělá bum a jsme někde uprostřed centra pole. Racing Point má do jisté míry dobu hájení, protože měnil majitele, což jsme nedávno viděli u Sauberu a nyní se zdá, že to šlo švýcarskému týmu k duhu, je jen otázkou, zda to nebude boj končící o něco níže než se pohybovala Force Indie. Toro Rosso už dlouhá léta okupuje stejné pozice a určitě bych jim přál jednu sezónu na výsluní, ale opravdu to nevypadá. A jako pamětník musím litovat Williams, jehož propad je totální a snad ještě větší, než když se Frank Williams, onen světoběžník v teniskách, pral s osudem s vozy jiných značek a dle vlastních slov si "půjčoval na benzín, aby vůbec dojel do dějiště Grand Prix."

Pokud jsem úmyslně vynechal McLaren, pak je to proto, že k této značce jsem nikdy necítil zvláštní sympatie, což se dá pochopit snad ve všech sportovních odvětvích. Ale nikdy jsem ho nepřestával respektovat, protože dokázal překonat za různou cenu období kritická, nepovedená a neradostná. Ze současného "zbytku světa" se mi jeví jako největší naděje, že opustí tuto kategorii a vpluje opět mezi nynější velikány. Upřímně, než se můj čas naplní, měl bych soukromé přání vidět zase strhující boj na úrovni - Ferrari versus McLaren. Chci toho moc?

Možná někdo čeká nějaký recept - jeden bych měl a jen budu kopírovat názory zdejších debatujících. FIA by se měla oprostit od nesmyslného protěžování jedné značky a pustit na pole černého zlata tolik zájemců, kolik bude schopno naplnit nutné regule. Ano, někdo namítne, že si tak určití pneumatikáři vyberou svého favorita a toho budou nepokrytě preferovat. No a? ptám se. Kdyby bylo v F1 čtyři nebo pět dodavatelů, byl by to boj a možnost nepředvídatelných zvratů. Pirelli by přestalo vymýšlet HyperSuperUltraMaxi směsi a stratégové by se vyřádili. Kdo mi bude tvrdit, že jen jeden dodavatel zaručuje určitou vyrovnanost mezi jednotlivými týmy, pak se ho zeptám, proč se ještě nesáhlo k dalším represivním opatřením, jako tomu bylo ve formulích nižších - stejné šasi, stejná převodovka, stejný motor. Nebo prostě povolme přirozenou konkurenci a dejme šanci tomu, kdo o ni stojí a mohl by rozhýbat stojaté vody. 

Čeká nás Monako a možná se tam leccos změní - i když povaha tohoto závodu je dobře známá a pohled do výsledkové listiny jasně ukazuje hned několik jmen, která dokázala triumfovat pouze tady a ještě mnohdy s notnou dávkou štěstí. To sice přeje připraveným, ale je podivné, když je to jen někdy a někde. 

Pořád ale věřím, že "... odtud musí vést nějaká cesta ven," jak se zpívá ve slavné písni Boba Dylana All Along The Watchtower. Nebo mohu přidat výrok spisovatele Roberta Fulghuma "Naděje způsobí, že nakonec zase uvěříme." Lépe to ani říci nejde - my, kteří jsme propadli F1 pořád věříme, že zase nebudeme moci během závodu ani pohlédnout na dorazivší SMS, byť by přišla od té nejvnadnější dívky pod sluncem.