Kterak se Ferrari zbavilo titulu aneb nejhorší může být jen jeden

Není to zase tak dávno, kdy se nejen na zdejších stránkách široce komentovalo použití týmové režie. Dokonce nemálo diskutujících "plakalo" po době, kdy byla přechodně zakázána. Padaly termíny jako "laciná vítězství", "degradace závodění" a "nezasloužené tituly". Protiargumentem byl většinou  poukaz na fakt, že se jedná o sport týmový, proto by se tato záležitost měla využívat. 

Je to zapeklitá situace. Víte, že máte na úspěchy, jste schopni jich dosáhnout, ale nemůžete. Pochopitelně známe vzpoury v dlouhé historii F1, pochopitelně rozdílné povahy. K nim se ještě dostaneme. Tentokrát to slízla Scuderia Ferrari se vší parádou a vysvětlením, proč se její piloti nemohou stát mistry světa - nebo spíš proč nemá Leclerc šanci dobýt post šampiona. Okamžitě se vyrojily odborné závěry, jak měl tým postupovat včetně několika titulů pro šéfa stáje Binotta, z nichž lze publikovat jen ty nejjemnější. Ono je to asi tak jako na fotbale. U televize je každým tím nejsofistikovanějším trenérem a ví, jak by tu kterou situaci zvládl. Zajímavé je, že se nevyhřívají v záři reflektorů odborných debat a národní tým marně prahne po jejich radách.

U Ferrari je to podobné - asi minimum těch, co měli pro Ferrari pouze slova plná žluči sedělo na tribuně a byli - takříkajíc - in bilde. Aby bylo jasno od samého počátku, netvrdím, že u Ferrari nechybují, nezmatkují a špatně nevyhodnocují. Ale dovolím si oponentům předestřít několik maličkostí. Carlos Sainz jr. určitě není žádný pilot III. - IV. kategorie, že podědil, třebaže jinak, otcovské geny zapřít nemůže. Leč shodou všeho možného se mu nějak nedařilo dosáhnout kýženého triumfu. Dokonce bych řekl, že v tomto směru poněkud kopíroval Rubense Barrichella, jenž po angažmá u Ferrari dokonce prohlásil, jestli nevyhraje pod vzpínajícím se koníkem, pak sekne se závoděním, protože musí být chyba u něj. Carlos dostal na Silverstone příležitost a tým mohl jako mnozí jiní v podobných případech říci tu protivnou větu, na níž se s chechotem vyžívá nejmenovaný komentátor. A jsme u meritu věci.

Zavítám, jak je u mě obvyklé, do minulosti. V době, kdy mnozí fanoušci F1 ještě nedýchali vzduch tohoto světa, jsem sledoval vítězné tažení Maria Andrettiho. A při jedné příležitosti, kdy mu týmový kolega Ronnie Peterson už poněkolikáté v tréninku "naložil" (v závodě nesměl), vyslovil šéf Lotusu Colin Champman větu: "Ronniemu jsem vysvětlil, že chci, aby letos vyhrál Mario. A příští rok bude řada na něm." Plánování evidentně nebylo jen záležitosti socialistických odborníků - Peterson jak známo zemřel po startovní havárii na Monze a Mario Andretti od této Grand Prix už ani jeden závod v F1 nevyhrál. Takže ono slibování ve stylu "svůj čas ještě přijde" je stejně ošemetné jako prognóza slunné budoucnosti a nezvyšování daní. Sainz jr. měl od Monzy 2020 asi největší šanci konečně vyhrát. A teď si představte, že by dostal pokyn k vystřídání pozic. Nevím, zda by odevzdaně poslechl, toť otázka, každopádně na rozdíl od ostatních případů v poslední době dostal šanci uhájit svou pozici, pokud zrychlí. Ono totiž jen tak odseknout Španělovi šanci by nemuselo mít dobrý dopad do rozhodujících (dost možná) závodů v druhé polovině roku. Carlos by mohl ztratit motivaci a těžko lze předpokládat - opět ono plánování - že v závěru už na tom bude Leclerc tak dobře, že ho nechají jet naplno. Pravda, můžeme tu taky hovořit o frustraci Leclerca, a je bezesporu pravdou, že jde o velmi choulostivou záležitost. Osobně se ale domnívám, že Sainz jr. spokojen s tím, že konečně prolomil onu bariéru bez vítězství bude rozhodně lepším vkladem - ostatně s novou vůlí v žilách může "krást" Maxovi body - a to je také nikoli nevýznamná pomoc.

Ostatně, ještě jednou se pusťme do minulosti, ona ta týmová režie nemá vlastně načasování a není vždy průkazná. Co budeme z dnešního pohledu říkat na Malajsii 2013, kdy i přes jasný příkaz Vettel nenechal vyhrát Marca Webbera a de facto položil základní kámen ke svému čtvrtému titulu. Můžeme s klidným svědomím říci, že kdyby tehdy Mark skutečně triumfoval (šlo o druhý závod sezóny), nevsadil by Red Bull na něj? Sebastian měl tituly tři a Webberovi za leccos mohl být vděčný. Takže?

Nebo rok 1976 - třetí Grand Prix na nové trati v Long Beach. Tehdy Regazzoni regulérně po naprosto skvělém výkonu zdrtil computer jménem Niki Lauda. Kdykoli Rakušan jen trochu přidal, odpověděl Clay nejrychlejším kolem. Právě Lauda v sezóně 1974 preferoval otevřený duel, o rok později už prohlašoval: "Jestli chce Ferrari titul, musí se podle toho chovat", jinými slovy - Regazzoni mi bude dělat místo. Právě v Long Beach 1976 po závodě značně kysele prohlásil: "Regazzoni hodně toužil po svém comebacku, budiž mu tedy přáno." Ovšem nikdo tehdy nemohl tušit, že přijde nějaký Nürburgring a suverénně vedoucí Niki bude stát na břehu řeky Styx, aby Cháronovi vysvětlil, že ještě nepojede. Dva případy, každý jiný a přesto jsou si tolik podobné...

Asi by bylo v zájmu těchto tahanic nejlepší, kdyby týmy měly sice dva piloty, ale byl by jasně daný statut nedotknutelného. Ferrari by mělo oficiálního pilota Scuderie Ferrari, druhý by sice měl veškeré vybavení a zajištění, ale zval by se - proč ne - Scuderia Everest (vzpomínka na rok 1976). A hned by bylo jasno, že pokud Everest pojede před Ferrari, pak mu lze klidně zamávat i modrou vlajkou. Utopie? V současnosti se F1 řítí takovým směrem, že nic není dost praštěné. Sice by se méně závodilo, ale bylo by více jasno. A nežehrejme, oč bychom přišli. Protože nadává se většinou až poté, co zjistíme, že nějaká novinka měla úplně jiný efekt, než bylo očekáváno.

Na závěr ještě slovíčko o nehodě Guanyu Zhoua. První a nejdůležitější je bezesporu fakt, že první čínský pilot v historii F1 je v takové kondici, že ho v Rakousku uvidíme. Že mu Halo system hodně pomohl k tomu, aby neměl vážné zdravotní následky nelze zpochybňovat. Otázkou zůstává, zda by letěl takový kus, pokud by byly kolem štěrkové plochy, v nichž by se auto i koly vzhůru zastavilo nepoměrně rychleji. Ostatně jako příklad může posloužit nehoda Dereka Warwicka z tréninku na Grand Prix Německa 1993 ještě na starém Hockenheimringu. Znepokojující je spíš fakt, kam až Alfa Romeo doputovala a její závěrečné salto mortale mohlo skončit fatálně nikoli pro pilota, ale diváky. A ty by asi žádné Halo nezachránilo.