Bývalý mechanik McLarenu odhaluje, jak se při testech prováděla "špionáž"

Určitě si pamatujete na sliby rodičů z děství: ještě se tolikrát a tolikrát vyspíte a nastane dlouho očekávaný okamžik. To samé bychom mohli říci fanouškům F1. V pondělí se rozjedou první předsezónní testy a za měsíc už  vypukne sezóna F1 s pořadovým číslem 67 naplno. Zkusme tedy poohalit závoj tajemství nahlédněme do zákulisí, které nám zpřístupní Marc Priestley.

"Když jsem ještě pracoval pro McLaren, byla pro mě tato roční doba synonymem hrůzy, ale teď ji vyhlížím s nedočkavou dychtivostí. Čemu musí mechanici a inženýři čelit... Je to ukončení cyklu týdnů a týdnů bezesných nocí, dnů horečné práce, poznamenané potýkáním s trucujícími technologiemi. Zoufalá snaha, aby všechno fungovalo, jednotlivé části vozu, ladění zapalování nebo brzd, to vše podřízeno snaze, aby auto bylo rychlejší. 

Dříve to probíhalo poněkud odlišně, neexistovalo nic podobného jako »noční směny« pracovníků, neznali jsme limitovaný počet dní, během kterých jsme mohli testovat. Všechno směřovalo k dosažení absolutního limitu a možná i snaze ho překonat.

Dnes jsem pohodlně usazen před notebookem nebo se zbytkem světa sleduji monitory přenášející výstup z televizních kamer a analyzuji to, na co jsme celé měsíce čekali: až budou utajovaná vozidla pro rok 2016 představena na závodní dráze. 

Pro někoho to nemusí mít onen náboj prvního závodu nové sezóny, ale já to vnímám jako jeden z nejzajímavějších momentů celého roku.

Hlídám, hlídáš, hlídámeStojí to hodně času, úsilí a nakonec i prostředků, než vůz F1 dospěje od konceptu do okamžiku, kdy je z něj stažena plachta a vyjede k prvnímu testu. Není proto divu, že se týmy své duševní vlastnictví snaží co nejdéle chránit a uchovat své tajemství. Je to součást testovacího příběhu, který jsem vždy vnímal a pokoušel se pochopit reálný obraz, který vychází z každého boxového stání. 

Všechna vrata garáží jsou otevřená, a proto by někoho mohlo napadnout, že doba špionáže a veřejného mlžení je dávno za námi. Právě toto roční období je na hony vzdáleno této myšlence. Platí, že poznat a tedy vidět co nejdříve, co chystá konkurence, je v tomto nesmírně tvrdém a prestižním sportovním odvětví jednou z nejdůležitějších věcí.

Cvak, cvak, cvak a honem odeslatKaždý tým má na výplatní pásce fotografy, kteří pro něj získávají nesmírně cenné obrázky z tábora nejzajímavějších soupeřů. Stovky a stovky obrázků jsou ihned přeposílány na týmové servery, kde jsou sdíleny konstruktérskou sekcí a analyzovány na nejvyšší úrovni se zaměřením na každičký detail.

Je vcelku pochopitelné, že »oběti« o této činnosti vědí, proto se snaží, aby toho k vidění bylo co nejméně, proto velice často u vozu záměrně »překážejí« mechanici nebo i přepravní kamiony, jakmile se vůz vrátí do boxů. Vím, že se používá návnada v podobě »fotografů« nosících týmové oblečení oponentů, aby ovedli pozornost »obranného« personálu, a další fotografové v civilu pak mohli nerušeně pracovat a získat nesmírně důležité fotografie detailů konkurenčních vozů.

Kterak Newey vymyslel jednoduchý fíglKdyž jsem před několika lety spolupracoval s Adrianem Neweyem, testovali jsme nové přední křídlo a došlo nám, že velice progresivní design jen stěží ochráníme; každý si ho mohl od okamžiku, kdy vůz vyjel z garáže a projel boxovou uličku, velmi dobře prohlédnout. Proto jsme se rozhodli pro jinou taktiku.

@f1elvis Sneaky bunch! pic.twitter.com/vMKbzZ4Xsa

— Mr. Pigz (@MisterPigz) February 19, 2016

Newey nám řekl, abychom se na přední spoiler vůbec nesoustředili, abychom na něj zapomněli. Místo toho jsme se měli neustále točit kolem zadní části vozu a snažit se jakoby něco ukrýt. Ač to zní neuvěřitelně, tohle hemžení na opačné straně vozu nakonec bylo úspěšné, ani jeden fotograf si našeho novátorského předního křídla nevšiml, protože každý chtěl mít snímek naší zádě.

Ale opravdu nemá smysl takhle oklamané soupeře litovat, to ani náhodou. Všichni dělají v podstatě totéž, také se snaží získat co nejvíc informací od soupeřů, poslouchají radiokomunikaci a sledují televizní záznamy, stejně jako se pokoušejí sdílet údaje z termovizuální kamery na konci jednotlivých testovacích úseků. V sázce je toho hodně, proto každý hraje podobnou hru.

Nejsme žádní blázni... nebo občas ano?Když jsem pracoval u McLarenu, dostali jsme jednou od Ferrari nabídku k testování na jeho zkušební dráze v italském Mugellu. Paranoia byla tak velká, že jsme si najali společnost Technical Surveillance Counter Measures, aby před naším příjezdem prověřila boxy na trati, jestli v nich nejsou nějaké elektronické "štěnice". Pochopitelně se nic nenašlo. 

Není to ale pouze záležitost ochrany informací před soupeři. Vedení týmů samozřejmě pečlivě dbá na to, co se dostane do médií a k veřejnosti, protože si dobře uvědomují, že i to je součást oněch šachových partií. Proto s ohledem na povinnosti k různým subjektům, které týmy mají, můžeme často pochybovat, že údaje na displejích jsou zcela pravdivé, a jenom dokazují, oč lépe se týmy cítí za zavřenými dveřmi.

Někdy je to hra na schovávanouByl jsem u toho, kdy pilot vystoupil z našeho vozu s úsměvem na tváři, všichni jsme okamžitě vědětli, že jsme ho udělali dobře. Pokud se tedy podaří něco mimořádně úspěšného ve stylu »jednou za deset let«, tým se musí pokusit oklamat konkurenci drobnými úpravami ještě před konfrontací během testů, zvolí jiné palivo nebo pomalejší pneumatiky, ostatně jak to v uplynulých letech prováděl Mercedes.

Stejně tak pokud se monopost zrovna nepovede, je nutné uklidnit nervózní sponzory či akcionáře třeba rychlým časem na jedno kolo. To se pak vytáhne lepší palivo, kvalifikační nastavení, což může často ke konci dne zamíchat pořadím, protože ostatní týmy třeba pracují na spolehlivosti a volí delší stinty. Také piloti mají svůj vlastní program, protože zvláště v poslední době musí přesvědčit investory, aby rozvíjeli jejich potenciál a nezavřeli jim tolik potřebný měšec. Proto není neobvyklé snažit se dostat nějakým způsobem do povědomí v testovacích jízdách, aby dotyčný pak mohl na sponzory zatlačit při jednání o určitých bodech svého kontraktu.

Proto nikoho nepřekvapí, že týmová prohlášení po testech nejsou nikdy zřetelná, tiskové zprávy jsou velice obratně volené a někdy se může zajít až do takových variant, že i časy na kolo jsou upravené podle potřeb týmu. Je to zkrátka a dobře fascinující zábava, hledání trhlin v celistvém povlaku nataženém přes vůz a pohledem do očí hlavních protagonistů, kteří v tomto největším show na světě hrají onu neopakovatelnou, ale stále podobnou roli."