Michal Antonický - tvůrce papírových formulí

Jedním z tradičních autorů “efjedniček” je Michal Antonický (*1965). Znám je především publikováním modelů v kultovním časopisu ABC a novátorským zavedením nastavitelné přední nápravy – mimochodem byl to právě on, kdo onu vůbec první “nula-nula-pětku” zmodernizoval. U příležitosti spuštění nových webových stránek, na nichž najdeme modely s motoristickou tématikou, pochopitelně i F1, nám Michal v rámci modelářské výstavy Grand Prix 2014 zodpověděl pár otázek.

Kdy ses dostal poprvé k papírovým modelům?První model, který jsem si postavil, byl kosmické lodi Sojuz-Apollo, bylo to v létě roku 1975 (ABC č. 22, 19. ročník). Tehdy mě ještě nenapadlo, že bych mohl vytvářet vlastní modely, k tomu došlo až o rok později, když jsem si zkusil slepit svou vůbec první formuli 1 (Ferrari 312 T2).

První model pro ABC byla Škoda 130 LR, objevila se v ABC 22 (ročník 30) a dokonce na ni byla upoutávka na titulní stránce časopisu.Ano, ten model byl vytvořen v měřítku 1:43, sérii těchto vozů jsem potom převzal od Richarda Vyškovského. Na rozdíl od něj jsem už používal konkrétní názvy, on jim dával jména podle písmen řecké abecedy, i když v doprovodném textu byla původní inspirace zmíněna.

Architekt Richard Vyškovský Ti potom předal i kategorii vozů F1...Udělal to docela rád, protože se s nimi dost trápil. Dokonce prohlásil, že se na voze F1 při jeho konstrukci „krátkodobě zničí.“ Tehdy byl nemalý problém s podklady, měl jsem nějaké bokorysy, obrázky, ale žádná sláva to nebyla, navíc tehdy neexistoval internet. Ale měl jsem kolem sebe lidi, kteří mi dost pomohli, například Tom Hyan nebo nedávno zesnulý novinář Petr Minařík. U něj byla výhoda, že dostával francouzské časopisy, takže tam se leccos dalo najít.

Michal Antonický s modelem Jordanu EJ 199, který je jeho autorskou srdeční záležitosti,Ligier JS 19 (vpravo) patří také mezi jeho oblíbené vozy

Bylo i období, kdy jsi chtěl jít cestou menších, jednodušších formulí, proč to tehdy nevyšlo?Nebyl na to jednak čas, a pak chyběl prostor. Bylo to období na přelomu let 1989 a 1990, měl jsem připravené už nějaké podklady pro modely, ale objevily se Miniboxy Milana Weinera a ty dostaly na stránkách ABC přednost. Takže jsem od toho ustoupil.

Jak si vůbec stojí v současné době papírové modely F1 z hlediska zájmu modelářů?Zájem o ně je, ale v současné době je trh přesycen. V mém případě je výhodou, že nejsem závislý jen na modelech F1.

V oblasti modelů F1 jsou takové dvě kategorie. Ty notoricky známé, jako šestikolka Tyrrell, Laudovo Ferrari nebo Huntův McLaren, a pak výtvory pro fajnšmekry představující vozidla zapomenutá až raritní. Která oblast je pro Tebe zajímavější?Mám raději renegáty. Tím myslím formule, které se třeba vůbec nekvalifikovaly nebo absolvovaly jen malý počet závodů. Ostatní tvůrci daleko raději připravují formule mistrů, já se zaměřuji na auta, která byla jen málo k vidění.

Vedle legendárního depa z časopisu ABC můžeme vidět dva červenévozy Shadow DN3 z vydavatelství Michala Antonického

 

Máš nějakou hranici co do období, existuje letopočet, za nějž rozhodně nepůjdeš?Viděl bych to tak na rok 1973 a výš, rozhodně se nebudu pouštět do „doutníků“, které dělají jiní a výborně, například Forum team, takže bych de facto jen kopíroval jejich konstrukci, a to nemá smysl. Moje nejoblíbenější éra je období wingcarů, a pak se mi líbí formule z přelomu milénia. Tam auta vypadají všechna téměř stejně, ale vždy se na nich dá najít nějaká zajímavá odlišnost.

A na závěr – jaké je Tvé nejoblíbenější auto?Pokud bychom vzali ty formule, které jsem nakreslil, tak to byl Jordan EJ 199. Nejen proto, že tehdy zemřela moje maminka, do toho modelu jsem dal, jak se říká, i srdíčko. Z pohledu konstrukčního se mi také hodně povedl. Pak bych sem zařadil i Benetton B 194, na kterém dělám už tři roky a teď jsem ho poněkud poodsunul, ale je to model, který chci dokončit v takovém duchu, aby lidé věděli – ano, tohle je můj model.

 

Pokud budete chtít nové stránky navštívit, stačí zavítat na adresu www.mass-models.cz.