Senna k nám chodil na kávu. Exkluzivní rozhovor s Gian Carlem Minardim

Od našeho posledního setkání s týmem Minardi S.p.A. uplynula slušná řádka let, nicméně v v sekci zabývající se historií jednotlivých stájí najdete procházku všemi sezónami, v nichž se tato parta se sídlem v italské Faenze představila. Určitě jsem nebyl sám, komu leccos vrtalo hlavou, a protože jsem při práci na hledání další poznatků přes několik kontaktů a doporučení dospěl díky jeho tiskovému sekretáři Albertovi až do těsné blízkosti samotného Gian Carla Minardiho, zkusil jsem štěstí a požádal ho o zodpovězení několika otázek.

Uteklo pouhých pár dnů a měl jsem na všechny odpověď - a musím podotknout, že se tak dělo ve stejném duchu, v jakém se Minardi prezentovalo při jednotlivých Grand Prix. Příjemně vstřícný přístup, ochota a jasný náznak, že zainteresované těší zájem a jsou rádi, že mohou rozšířit obzory fanouškovské obce. Takže ať už Minardi pamatujete či ne, byl vám tento tým sympatický nebo vám připadal jako "otloukánek", to vše není podstatné; seznamte se do odpověďmi na otázky, snažící se připomenout některé zajímavosti. Příjemné předvánoční počtení vám přeje sám Gian Carlo Minardi.

Snil jste někdy ve své závodní kariéře, že se stanete pilotem F1? Nebo manažerem?To mě nikdy nenapadlo, že bych se stal šéfem v F1, natož pak pilotem, i když bych si to určitě přál.

Jak probíhal váš "závodní život"?Absolvoval jsem pár závodů do vrchu, ale záhy jsem si uvědomil, že nemám ty správné schopnosti, abych se mohl zviditelnit a usilovat o profesionální statut. Rychle jsem proto "sejmul přilbu", jak v Itálii říkáme.

Tato otázka vlastně navazuje na předchozí - vaši kariéru měla ukončit nějaká větší nehoda, je to pravda?Během jednoho ze závodů do vrchu jsem za volantem FIATu 500 opravdu havaroval, ale to nebyl jediný důvod, proč jsem skončil. Nikdy jsem se nedostal na lepší než čtvrté či třetí místo, takže jak už jsem řekl, došlo mi, že se profesionálem nikdy nestanu. A tak jsem raději se závoděním skončil.

Kdy jste se rozhodl dobýt F1?Byl to vlastně přímý vývoj projektu F2, realizovaného od roku 1980. Jako tým jsme se postupně rozrůstali a proto jsem se v roce 1984 rozhodl udělal opravdu velký skok a postavit monopost F1. Jako Team Minardi jsme připravovali vlastní monoposty pro F2, ale tým nefungoval na bázi prodeje vozů dalším zákazníkům. Byli jsme tvůrci se všemi náležitostmi. Do F1 jsme pak vstoupili s Pierluigim Martinim v GP Brazílie 1985.

Informace ze světa F1 před vaší první sezónou naznačovaly, že budete využívat motory Alfa Romeo, proč se spolupráce nakonec nerealizovala?V roce 1984 jsme měli s Alfou uzavřenou smlouvu a také jsme první testovací jízdy absolvovali s motorem Alfa Romeo a Alessandrem Nanninim za volantem. Bohužel Alfa krátce nato rozhodla o "přerušení" programu F1 a posléze dokonce opustit F1 jako takovou. Pár měsíců před debutem jsme byli bez pohonné jednotky. Proto jsme se rozhodli sáhnout po agregátu Motori Moderni inženýra Carla Chittiho, jenž právě od Alfy Romeo (jejího závodního oddělení Autodelta) odešel.

Přiznám se, že jsem vždy držel palce Andreovi de Cesarisovi. Jak na tohoto zajímavého pilota vzpomínáte vy?Andrea byl mimořádný chlap, udržoval jsem s ním skvělé vztahy i poté, co jeho dobrodružství u Minardi skončilo. V té době kolem sebe potřeboval rodinné prostředí, jaké mu náš tým poskytl a můj přístup ho znovu povzbudil do dalšího závodění. Jezdil s mnohem lepšími vozy, takže mě těší, že rok strávil s námi.

Navážu na předchozí dotaz - jste v kontaktu s piloty, kteří hájili vaše barvy? A koho jste vnímal jako nejlepšího?V těch 340 GP a jedenadvaceti letech existence Minardi byli důležití všichni. Jsem v kontaktu hned s několika piloty našeho týmu, a nejen to. Určitě zvláštní vztah mám k Pierluigi Martinimu, mimo jiné i proto, že naše obydlí jsou vzdálena jen 14 kilometrů. Od roku 2016 pak na Imole pořádáme Historic Minardi Day, kam zavítá mnoho pilotů, mechaniků a inženýrů, ale nejen těch, co byli u Minardi. Byli tu Alessandro Nannini, Giancarlo Fisichella, Jarno Trulli, Gastón Mazzacane, Alex Caffi, Ricardo Patrese, Luca Badoer, Thierry Boutsen, Emanuele Pirro, Tarso Marques, Luiz-Pérez Sala, Arturo Merzario, Carlo Facetti, Miguel Angel Guerra, Gianni Morbidelli, Giovanni Lavaggi, Roberto Moreno, Aldo Costa, Gabriele Tredozi, Simone Resta, Laurent Mekies... A to je jen malá část těch, koho mohli diváci při HMD vidět. Je to velká párty pro fanoušky, která se každoročně na Imole opakuje.

Asi jsem nebyl sám, kdo byl v roce 1993 překvapen změnou barevného provedení vozů z černožlutobílé na sněhově bílou...Do té doby jsme se snažili zachovávat původní barvy, pro tento rok jsme se rozhodli pro většinu bílé, což uvítal především hlavní sponzor Beta.

Jedním z nejdramatičtějších momentů F1 bylo salto mortale Christiana Fittipaldiho těsně před cílovou čarou na Monze 1993, když narazil do Martiniho vozu. Byl jste tomu karambolu přítomen a co jste Brazilci po závodě řekl?Viděl jsem ho na vlastní oči a vedle mě seděla Christianova matka! Byl to hodně dramatický okamžik, naštěstí skončil bez jakéhokoli zranění. Potom jsme se zavřeli v našem karavanu, abychom vše probrali a hlavně analyzovali telemetrii. Chtěl jsem mít jistotu, že Pierluigi schválně nezpomalil - ukázalo se, že měl v tu chvíli problém s převodovkou. Data z telemetrie jasně ukázala, že Martini na incidentu nenesl žádnou odpovědnost; Christianovo auto bylo "vcucnuto" proudem vzduchu a následoval kontakt.

Mnoho fanoušků možná překvapilo až zmátlo, proč jste s ohledem na problémy s financemi postavili dvousedadlový vůz. Jak to s tímto autem bylo?To byl vlastně starší Tyrrell, který koupil Stoddart ještě v době, když se o tuto stáj zajímal. Pak ho nechal upravit pro komerční účely. Ale vyzkoušel si ho i sám Michael Schumacher a hodně se přitom bavil. Pokud vím, svezl manželku Corinnu a svého šéfa Jeana Todta.

V éře Minardi jste měl několik týmových partnerů - Briatore, Rumi, Stoddard. Můžete je krátce popsat z vašeho pohledu?S Flavio Briatorem jsem měl úžasný vztah. Společně jsme vyřešili především finanční část. Do mé práce nijak nezasahoval, ale každodenně jsme spolu řešili týmové věci. Gabriele Rumi byl mimořádný člověk a obrovský nadšenec. S Paulem Stoddartem byl vztah jiný - on byl šéf týmu, já jsem zastával post ředitele.

Ještě jednou sáhneme do "zákulisí". Byl jste tím, kdo sháněl pro tým sponzory, nebo to byla práce někoho jiného?Tým měl své vlastní marketingové oddělení a to komunikovalo s externími agenturami. Často se také stávalo, že nějakého sponzora zajistili sami piloti.

Jakého konstruktéra z éry, kdy jste byli součástí startovního pole, považujete za nejlepšího?Každá generace má svého nejlepšího pilota či konstruktéra a srovnávání s jinými není příliš fér, protože mnoho faktorů se mění a neumožňují objektivní srovnání. U nás bývali většinou mladší inženýři a ti se postupně vypracovali do top týmů. Osobně si myslím, že v té době i dnes je nejlepším Adrian Newey.

Italských týmů bylo kromě vás v závodním poli hned několik - Ferrari, Alfa Romeo, Coloni, Osella, BMS Dallara... Panovala mezi vámi rivalita, nebo jste tak nějak drželi pohromadě?Mimo závodní dráhu jsme měli výborné vztahy, ale na trati jsme měli jediný cíl, být rychlejší než ostatní. Tehdy bylo těch týmů mnohem víc než dnes a bodovalo se jenom prvních šest míst.

Když se z Minardi stalo Toro Rosso, udržoval jste s F1 ještě nějaké další spojení, například s oním nástupnickým týmem?Ne, s přesunem stáje do majetku Red Bullu jsem F1 opustil, tedy pokud nepočítám můj technický zájem a sebe sama jako nadšeného diváka. Poté, co mé dobrodružství s vlastním týmem skončilo, oslovil mě Sticchi Damiani, prezident Aci-Sport Federation. Zde jsem po celou dobu pracoval, sledoval mladé talenty v různých šampionátech a dohlížel na jejich růst.

Padla tu zmínka o Historic Minardi Day. Můžete nám ji trochu více přiblížit?Jak jsem uvedl, pořádá se od roku 2016 na Autodromo di Imola. Představují se tu monoposty, často píšící nejdůležitější stránky šampionátů F1 a mezinárodního motorsportu, takže tu nejsou jen vozy Minardi. Zájemci se mohou podívat do paddocku či navštívit boxy, aby tato mimořádná vozidla viděli zblízka, mohou se setkat i s piloty, mechaniky či inženýry.

Co si myslíte o současné F1 a co by podle vás bylo nutné změnit?Jak ukázaly poslední Grand Prix letošního roku, F1 je extrémně konkurenceschopná; tedy kromě vedoucí pozice, samozřejmě. Tou konkurenceschopností mám na mysli fakt, že vidíme stále méně předjíždění o celé kolo. Převaha Red Bullu je ovšem nepopiratelná. Vnímám F1 jako extrémně sofistikovanou, ale není snadné vynášet soudy. Osobně jako fanoušek se snažím přijmout a přizpůsobit se každé nové věci.

Poslední otázka se přímo nabízí: váš tým byl pověstný skvělou kuchyní přímo v paddocku a dokonce se tvrdilo, že vaše espresso je nejlepší, jaké se na okruzích F1 podávalo - hovořilo se také o úžasné rodinné atmosféře. Prozradíte nám nějaké podrobnosti?Tajemství bylo v tom, že jsme jako vůbec první tým začali nabízet cateringové služby novinářům, sponzorům a lidem z paddocku. Naše kuchyně se záhy stala vyhlášenou a prakticky pořád u nás byli nějací hosté, včetně jedinečného Ayrtona Senny...

Úžasný Gian Carlo Minardi nadělil našim fanouškům F1 hezký vánoční dárek. Asi bude těžké najít dostatečná slova díků za jeho ochotu, s nímž nám nabídl pohled do historie jednoho z nejzajímavějších týmů historie královny motoristického sportu. Arrivederci e grazie, signore Minardi.