Zemřel Alan Jones. Mistr světa F1 z roku 1980 se dožil 80 let

Alan Jones, muž, který dovedl Williams k prvnímu mistrovskému titulu ve formuli 1, zemřel ve věku 80 let. Australský šampion podlehl krátké nemoci 5. listopadu 2026, pouhé tři dny po svých narozeninách. Smutnou zprávu potvrdila jeho rodina prostřednictvím prohlášení předaného organizaci Motorsport Australia.

„S hlubokým zármutkem oznamujeme, že náš milovaný Alan zemřel 5. listopadu po krátké nemoci,“ uvedla jeho manželka Amanda. Zároveň připomněla, jak moc si její muž vážil přízně fanoušků, kteří ho podporovali během celé závodnické kariéry. Jejich zájem a podpora pro něj podle jejích slov vždy hodně znamenaly.

Jones podle své manželky zasvětil motorsportu prakticky celý život a zanechal v něm nesmazatelnou stopu. „Jeho úspěchy, vášeň a nezaměnitelná osobnost budou žít dál prostřednictvím všech, kterých se během své cesty dotkl. Výrazně ovlivnil podobu tohoto sportu nejen v Austrálii, ale také po celém světě,“ zdůraznila Amanda.

Rodina současně poděkovala všem, kteří stáli po Jonesově boku v osobním životě i během jeho působení na závodních tratích. „Měli jsme obrovské štěstí, že jsme kolem sebe měli tolik skvělých lidí. Všem patří naše poděkování za dlouholeté přátelství, lásku a podporu,“ uvedli pozůstalí. Po australském šampionovi zůstala manželka Amanda, dvojčata Zara a Jack, dcera Camilla z předchozího vztahu a adoptivní syn Christian.

Jones se narodil v Melbourne a do formule 1 vstoupil v roce 1975 při Velké ceně Španělska. První výraznější úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. O dva roky později senzačně ovládl Velkou cenu Rakouska za volantem monopostu Shadow. Třetím místem v Itálii následně potvrdil svůj talent a upozornil na sebe přední týmy šampionátu.

Jedním z nich byl Williams, který mu před sezonou 1978 nabídl angažmá. Stáj Franka Williamse a Patricka Heada tehdy teprve budovala základy budoucí dominance. Jones se stal její klíčovou postavou a pomohl jí postupně se prosadit mezi nejrychlejší týmy. Na první vítězství v jejích barvách si však musel počkat až do následujícího ročníku.

V sezoně 1979 už začal Williams naplno ukazovat svůj potenciál. První vítězství týmu sice na Silverstonu vybojoval Clay Regazzoni, Jones ale brzy přidal další triumf při Velké ceně Německa. Závěr šampionátu mu vyšel mimořádně dobře. Během posledních šesti závodů čtyřikrát zvítězil a v konečném pořadí obsadil třetí místo. Na tehdy silné Ferrari v čele s Jodym Scheckterem a Gillesem Villeneuvem už ale nedokázal ztrátu dohnat.

O rok později dosáhl Jones na největší úspěch své kariéry. V sezoně 1980 vyhrál čtyři závody a dalších pětkrát vystoupal na stupně vítězů, což mu vyneslo mistrovský titul. Stal se tak prvním australským šampionem od Jacka Brabhama, který triumfoval v roce 1966. Žádný další Australan od té doby na titul ve formuli 1 nedosáhl.

Jonesův triumf znamenal historický milník také pro Williams. Britská stáj totiž v roce 1980 získala svůj první jezdecký titul a zároveň ovládla Pohár konstruktérů. Na úspěch navázala i v následující sezoně, kdy obhájila prvenství mezi týmy. Jones však tentokrát mistrovský titul nezískal a v konečném pořadí obsadil třetí místo za vítězným Nelsonem Piquetem.

Po vítězství v závěrečném závodě sezony v Las Vegas se Jones rozhodl z formule 1 odejít. Jeho závodnická kariéra ale ještě pokračovala. V roce 1983 se jednorázově vrátil a později přijal nabídku amerického týmu Haas. Ten působil v šampionátu v osmdesátých letech a neměl žádnou souvislost se současnou stájí stejného jména.

Návrat mezi elitu už ovšem nepřinesl výsledky, na jaké byl Jones zvyklý. Jeho působení provázely technické problémy a častá odstoupení, která mu znemožňovala pravidelně bojovat o přední příčky. Nejlépe dosáhl na čtvrté a páté místo. Poslední závod absolvoval při domácí Velké ceně Austrálie 1986, po níž definitivně pověsil závodní přilbu na hřebík. Bylo to jen několik dní před jeho čtyřicátými narozeninami.

Během své kariéry ve formuli 1 absolvoval Jones celkem 116 startů. Na konto si připsal 12 vítězství, 24 umístění na stupních vítězů, šest pole position a 13 nejrychlejších kol. Jeho schopnosti se navíc neomezovaly pouze na závody monopostů. V roce 1978 ovládl také šampionát sportovních vozů CAN-AM, ve kterém během devíti závodů pětkrát zvítězil a další dva podniky dokončil na pódiu.

S motorsportem zůstal Jones spojený i po skončení aktivní kariéry. Přesunul se před televizní kamery a začal působit jako komentátor australských závodních přenosů. Při některých příležitostech spolupracoval také s motocyklovou legendou Barrym Sheenem. Za svůj přínos motoristickému sportu obdržel už v roce 1980 britské vyznamenání MBE. Jeho jméno tak zůstane navždy spojeno s historickým triumfem z roku 1980 i s budováním jedné z nejúspěšnějších stájí v dějinách formule 1.