Hamilton o Monaku: Je to ta nejstrašidelnější housenková dráha

Lewisi, čtyři vítězství v řadě. Je to jako byste převzal loňskou formu Sebastiana Vettela z konce sezony… Lewis Hamilton (LH): „Je neuvěřitelné, co se stalo. Kdo by očekával, že to bude tak skvělé? Tenhle tým prostě roste. Věděl jsem, že se zlepší, ale nečekal jsem, že až o tolik. Teď si to hodně užívám. Jsem vděčný za vítězství, doufám, že to bude pokračovat i v následujících letech.“  Zdá se, že ve své kariéře jste byl vždy ve správnou chvíli na správném místě. Může za to Váš instinkt? LH: „Nebylo tomu tak vždy. Na druhou stranu v roce 2005 jsem byl v ART ve správnou chvíli na správném místě. Stejně v roce 2006, kdy jsem získal místo v McLarenu. To byla také správná chvíle a správné místo, protože Fernando Alonso mi pomohl naučit se být rychlejším. A nakonec přestup do Mercedesu. To bylo moje osobní rozhodnutí, nikdo mě při tom neovlivňoval. Ani můj otec mi neříkal, jestli mám jít nebo ne. Rozhodl jsem se sám, o to víc jsem teď spokojen. I kdyby to nevyšlo, byl bych rád, protože tým je fantastický.“  Zatím se zdá, že o titul budete bojovat Vy a Nico Rosberg. Jeden německý magazín napsal, že Nico je moc měkký pro tento boj, protože Vy máte zabijácký instinkt… LH: „Já bych chtěl říct, že pocházím z nevelkého Stevenage, kde jsem žil na pohovce v bytě s mým tátou. Nico vyrostl v Monaku s letadly, hotely, loděmi a všemi těmi věcmi – takže hlad po triumfu je jiný. Já chci mít za volantem ten největší hlad ze všech. Kdybych věřil, že Nico má větší hlad po úspěchu než já, mohl bych jít domů a zabalit to. Abyste získal titul, a já ho chci získat, musí mít největší hlad ze všech.“  Loni jsme Vám říkali o tom, že pro úspěch jsou potřebné široké lokty. Tehdy to bylo jen hypotetické přirovnání, po závodě v Bahrajnu je to tak trochu skutečnost… LH: „Vše je jen o tom, jestli využijete šanci, když se objeví. Nikdy jsem ani nesnil o tom, že budu mít tak dobrý vůz, jako je ten letošní – proto musím tuto skutečnost maximálně využít. A můj kolega mě tlačí až na hranici možností. Zatím to není špatné, na té hranici podávám dobré výkony. Každý jiný jezdec by chtěl být na našem místě, v našem týmu. Když se podíváte do minulosti, v posledních čtyřech letech byl v takové situaci Sebastian Vettel, několik let před ním Michael Schumacher, před ním Ayrton Senna…“To zní jako oznámení Vaší vítězné éry. Je to tak?LH: „Ano. Ale chtěl bych být známý jako bojovník. I když jsme dominantním týmem, neporazím mého týmového kolegu o 40 sekund. V posledním závodě byl v cíli šest desetin sekundy za mnou. V posledních čtyřech letech tomu tak nebývalo. Chci, aby si mě lidé pamatovali kvůli mému závodění.“ Vztah mezi vámi se možná přitvrdí. Nico říkal, že u něho doma bude mít vždy pro Vás něco v lednici…LH: „To je skvělé! Když jste tak soutěživý typ, je problém být nejlepším přítelem, ale respekt musí být. My budeme mít vždy pevný základ přátelství ještě z motokár.“Takže mu můžete kdykoliv zazvonit na zvonek u dveří a naopak?LH: „Samozřejmě. Například jsem si u něho na pár měsíců nechal své cennosti a pak jsem si je prostě vzal zpátky, on to může také kdykoliv udělat.“  Vy už jste jeden titul získal. Jaká osobnost je k tomu potřebná?LH: „Upřímně, už je to dlouho, co jsem ho získal. Letošní úspěchy jsou pro mě něčím novým. I když mám z té doby hodně zážitků, podrobnosti si nepamatuju. Když jsem získal titul, bylo to pro mě jako pokračování úspěchů z nižších kategorií. Teď se mi to jeví, že to bylo dávno a já mám nové pocity.“ Vy jste v paddocku celebritou. Hodně času trávíte v Los Angeles blízko hudebního a filmového byznysu, kde je údajně ještě těžší prosadit se než v automobilovém sportu. Naučil jste se tam něčemu?LH: „Domnívám se, že hudba se nedá srovnávat s F1. V hudbě je spousta lidí, nás jezdců je jen 22. Ale snažit se o místo v F1 je asi stejné, jako snažit se být na vrcholu hitparády, nebo filmovou hvězdou. Jedna věc je jiná – být jezdcem stojí víc peněz. Od sponzora musíte získat víc peněz, než na nahrávání CD.

Na sezonu v GP2 musíte sehnat 2 miliony Eur, to je těžký úkol. Hudební průmysl také není procházka růžovým sadem. Znám Nicole (Scherzingerovou) – také ji stálo hodně úsilí, než se dostala tam, kde je. Všechno se mění, v byznysu i v F1. Jedno mají společné – pracovní morálku, bez ní se nedostanete nikam na celém světě.“ Po Vašem triumfu v Číně Vás Niki Lauda svezl domů ve svém letadle, to bylo hezké gesto. Mluvili jste cestou o svých vítězstvích?LH: „Téměř nikdy nemluvíme o jeho závodnické kariéře. Někdy sám od sebe něco řekne, ale ne moc. Uvědomujeme si, že jsme oba zvláštní. Když letím mým letadlem, nedovolím nikomu, aby měl na sobě boty, mám rád své letadlo čisté. Když jsem nastupoval do jeho letadla, udělal jsem to, co v mém, zul jsem si boty a on mi řekl – Děkuju, já to také tak dělám!“ Takže jste se stal kandidátem na častější lety s ním?LH: „Asi ano, koupil jsem si u něj hodně mil ve vzduchu!“ (smích)V roce 2008 jste v Monaku zvítězil, takže teorii, jak to zvládnout, ovládáte. Co to vyžaduje od jezdce?LH: „Především musíte být v správném týmu ve správném voze. Celý víkend je psychicky náročný. To není jen sednout si za volant a jet. Je to ta nejstrašidelnější housenková dráha, jakou si jen dokážete představit.“ Takže chcete startovat z prvního místa a zvítězit?LH: „Závod není dost dlouhý na to, abyste startoval z pozice vzadu a zvítězil. Kdyby měl závod 155 kol, možná byste mohl startovat zezadu, ale při 78 kolech ne, zejména když předjíždění je skoro nemožné. Na jiných okruzích musíte být rychlejší o 1,2 nebo 1,3 sekundy než soupeř, abyste ho v DRS zóně předjel. V Monaku potřebujete 3 sekundy. A tady v podstatě DRS zóny ani nejsou. V DRS zóně můžete získat 2 metry, to se ani nedá pořádně postřehnout, navíc v té rychlosti je vůz F1 velký jako autobus. Takže je lepší startovat z prvního místa!“ Jaký výsledek byste si v neděli přál? LH: „Můj nebo týmový?“VášLH: „Moje první místo, na druhém místě Fernando a Sebastian na třetím. To by bylo moje přání. Pro tým by bylo lepší dvojité vítězství a někdo z těch dalších dvou na třetím místě.“