Dennis podruhé od jeho smrti zavzpomínal na Sennu

Ron Dennis s ním v létě roku 1987 podepsal smlouvu a až do jeho odchodu týmu v roce 1993 s ním úzce spolupracoval. Pod jeho vedením získal Brazilec tři jezdecké tituly a vyhrál 35 závodů. Ayrton v barvách týmu vyhrál více než jednu ze tří Grand Prix, do které nastoupil - za tým startoval v 96 závodech. Ron se naposledy otevřeně rozmluvil o jeho vztahu s Ayrtonem před 10 lety - v rámci připomenutí si 10. výročí jeho smrti. Teď, 20 let po smrti Senny, o jejich vztahu promluvil pro oficiální web týmu znovu. 

Rone, řekněte nám, jak jste poprvé podepsal s Ayrtonem?Ron Dennis: Ayrton se začal zajímat, když viděl, že je další tým konkurenceschopný. Dal jasně najevo, že se chce k týmu připojit. Pro nás to bylo zcela jasné, byl ve třetí sezoně s Lotusem a motory Honda se stávaly více a více atraktivními - jasně dominovaly v jeho mysli. Řekl, že by se chtěl setkat. Tou dobou bydlel v pronajatém domě v Esheru, což není daleko od Wokingu, takže skoro všechna setkání byla u něj doma. 

Jak se vyjednávání o kontraktu blížila ke svému konci, tak jsme se začli dívat na čísla. Nebyla tam žádná možnost, že by neřídil auto a nebyla tu žádná možnost, že bychom s ním nepodepsali - ale nemohli jsme se domluvit na penězích. Dohadovali jsme se o půl milionu dolarů a já přišel s nápadem, že si o to hodíme korunou. Ale Ayrtonova angličtina nebyla tou dobou natolik dobrá, takže následovala pětiminutová debata o detailech. Na kus papíru jsem musel nakreslit obrázky. Jen jsem prostě chtěl najít cestu dopředu. 

Pak jsme vyhodili minci do vzduchu, točila se. Přistála a prudce vyskočila! Mohli jste slyšet, jak zajela pod záclony, podal jsem jí zpátky a vyhrál jsem sázku! Tou dobou nikdo z nás nechápal, že jsme si házeli mincí o tříletý kontrakt - takže čistý výsledek měl hodnotu 1,5 milionu dolarů. Často to bylo podáváno jako totální neúcta k penězům, ale nebylo tomu tak, byla to jediná cesta jak se posunout z mrtvého bodu.

V týmu Dennise Senna zazářil (foto: McLaren Mercedes)

Jaké jsou vaše vzpomínky na fantastickou sezonu 1988, kdy McLaren vyhrál 15 z 16 závodů?RD: Auto bylo pozdě [hotové], hodně pozdě. Bylo tak pozdě, že mi bylo řečeno: 'Podívej, nestihneme poslední test v Imole'. Sundal jsem si sako, sešel dolů, nasadil si bílý plášť a každému řekl: 'Toto auto určitě bude v Imole!' Po pár hodinách, co jsem převzal kontrolu, dva nebo tři zkušení hoši společně přišli a řekli, že mají zprávu! Ale bylo hodně pozdě, myslím, že komukoliv jinému by to trvalo dva nebo tři dny. Ale měli jsme auto připravené na poslední testy.

Už si nepamatuji, kdo jel s autem první, myslím, že to bylo Alain - v jeho třetím rychlém kole byl asi o 1,5 sekundy rychlejší než konkurence. Byl to jeden z těch neskutečných momentů - asi jako když jede film zpomaleně - každý se díval na někoho druhého a ptal se ho, jak je to možné.

Jak vzpomínáte na jeho výkon v Monaku 1988?RD: Jeho nehoda v zatáčce Portier byla výsledkem chyby v konverzaci. Snažili jsme se ho zpomalit, ale když polevíte v závodním autě, tak ztratíte koncentraci, takže to bylo jen chyba, nic jiného. Byl tak naštvaný - ani se nevrátil do boxů, odešel z okruhu a seděl ve svém bytě. Neobjevil se do pozdního odpoledne toho dne a byl sám na sebe ohromně naštvaný...

Ayrton s McLarenem v Imole 1992, dva roky před osudnou nehodou(foto: Honda Racing F1)

Co se stalo v Imole 1989, když Alain obvinil Ayrtona z porušení předzávodní domluvy?RD: Pošlapali si vzájemnou důvěru. Vinu nesli oba. Oba dva měli několikrát vzájemnou povinnost, tato jediná vešla ve veřejnou známost. Bylo tam ohromné napjetí a hněv. Poté testovali na okruhu ve Walesu jménem Pernbrey. Letěl jsem tam helikoptérou a posadil je do malého autobusu u trati.

Ani teď nejsem žádný andílek a moje myšlení tehdy bylo takové, že jsem potřeboval, aby mě viděli jako špatného muže. Cítil jsem, že pokud budou naštvaní na mě, tak nebudou naštvaní sami na sebe navzájem. Byla to delikátní věc a nebylo lehké to provést správně. Ale oni oba byli perfektně prohnaní - hráli každou hru, hráli se svými národními novinami, jeli do Hondy, hodně věcí.

Poté, co Alain odešel, tak jaký měl vliv Gerhard Berger na Ayrtona?RD: Gerhard do týmu přinesl humor, byl velkým ledoborcem. Šel do extrémů, Gerhard neměl limity a tím myslím ŽÁDNÉ limity. Šel až do bodu, když to bylo pozitivně nebezpečné. Byla tam jedna příležitost, kdy jsme se potápěli v Hamiltonu, už jsme byli docela hluboko a Gerhard připlaval a vypl můj vzduch! Myslel si, že to bylo strašně legrační. Na tom samém výletu mě hodili do moře a pak se rozhodli, že zkusí nahodit návnadu, jestli přilákám žraloky! Teď je to zábavné, ale tehdy to nebylo...!

Jaká je vaše nejmilejší vzpomínka na Ayrtona?RD: Jednou mi dal obálku, stále ji ještě mám doma - měl svoje vlastní obálky, měla na sobě jeho havarovanou helmu. Obálka sice už byla otevřená, ale když mi dal, tak v ní bylo 10 000 USD, byl to výsledek sázky, kterou jsme udělali o to, že v Mexiku nesním bednu chilli papriček. Než mohl tu sázku vzít zpět, tak jsem to slupl. 

Bylo to asi počtvrté, kdy prohrál sázku, velkou. Pamatuji si ho, jak mi dává obálku s penězi a říká, že už se nikdy nebude sázet, že jsem ho k tomu přinutil a že to nebyla dobrá věc! Je to moje oblíbená vzpomínka, protože dostat do tváře Ayrtona smích nebylo zrovna lehké, ale donutit ho, aby hrál o peníze, bylo možná ještě složitější!

S Prostem svedl Brazilec několik krásných soubojů (foto: Honda Racing F1)

Jak vzpomínáte na incident ze Suzuki 1990 - byl to jeden z nejkontroverznějších incidentů v kariéře Ayrtona...RD: Vzpomínám si, že jsem se díval na všechny ty stopy - brzdový a plynový pedál - a nepotřebujete být Einsteinem, abyste přišli na to, co se stalo. Když přišel zpět do garáže, tak jsem mu řekl, že jsem se v něm zklamal. Vzalo ho to. Nemusel už nic říkat. Byl to jeden z vzácných momentů jeho slabosti. Nemyslím si, že by byl hrdý na to, co se stalo.

Jeho poslední sezonou s McLarenem byla ta v roce 1993 - jaké jsou vaše vzpomínky na ty fantastické výkony s neuvěřitelným autem MP4/8?RD: Na začátku sezony jsem se ho snažil přimět, aby zapomněl na Brazílii, když jsem mu říkal: 'Nestarej se o peníze, přijď a zkus auto.' On na to odvětil: 'Nemůžeš vyhrávat s motorem Ford. Myslím si, že nechci jezdit.' A naše konverzace vyšla naprázdno. Nakonec dojel do Silverstone, nastoupil do auta, vyjel z garáže a odjel několik rychlých kol. Pak se vrátil, já jsem se chystal připojit do interkomu, když si odepl pásy a vyskočil z auta. 

Zajímalo mě, jak to šlo, a tak jsme šli do motorhome a on jen řekl: 'Dostalo mě to. Motor je ohromný: Pustíš plyn a prostě pokračuješ. Můžeme s tím vyhrávat!' Auto bylo bez debaty jedním z nejlepších, jaké jsme kdy udělali. Byl jsem ohromen: bylo inteligentní; vědělo, kdy má změnit rychlost, zavěšení jsme mohli přenastavit osmkrát v každé zatáčce. Ayrton byl nesmírně šťastný se všemi těmi hračkami, se kterými si musel hrát - hrálo to v jeho prospěch. Miloval zkoumání dat a optimalizování auta.

Jak vzpomínáte na Grand Prix Evropy na Doningtonu toho roku? Bylo to jedno z nejlepších vystoupení Ayrtona vůbec...RD: Byl to nejlepší závod týmu vůbec. Ayrton měl hodně velký příspěvek, ale tým udělal vše správně. Každou zastávku jsme dobře zvládli, zatímco ostatní ne. Takže pokaždé, když jsme ho dobře zavolali, tak jsme se posouvali dále dopředu a ostatní své jezdce vždy zavolali špatně a dále se propadali. Na tento závod vzpomínám s velkou láskou, byl to fenomenální závod, dobrá zábava.

V týmu Franka Williamse toho bohužel moc neodjel(foto: Williams F1 Team)

A co posledních několik závodů a vítězství Ayrtona za McLaren?RD: Oba jsme přijeli k poslednímu závodu [Grand Prix Austrálie 1993] a myslím, že jsme si oba od sebe navzájem potřebovali oddechnout. Náš vztah byl hodně intenzivní. Měli jsme v týmu lidi, kteří to brali hodně citově. Řekl jsem: 'Proboha, snažím se ho přimět, aby zůstal, buď klidný!' On hodně přemýšlel. Ale byl loajálním mužem a řekl mi: 'Podívej, podepsal jsem kontrakt a mám závazek'. 

Dokonce i v noci po závodě přemýšlel. Mohl jsem vidět, jak zápasil s loajalitou - bylo to tak strašné, jako naše zkušenost s Peugeotem. V tom momentu jsem mu řekl, že pro rok 1994 máme tovární motory od Peugeotu, což bylo poté, co od nás odešel. On mi řekl, že kdybych to uzavřel o dva měsíce dříve, tak by zůstal, protože prostě neviděl cestu, jak vyhrávat bez továrních motorů. 

Proč tolik lidí považuje Ayrtona za nejlepšího vůbec?RD: Myslím, že je to proto, že byl tak dobrý po celou tu dobu, co byl na planetě. Nevidím žádná pozitiva z faktu, že měl tu nehodu a ztratil život, ale také to znamená, že jsme neviděli jeho pokles. Je zde hodně jezdců, kteří ve sportu zůstanou až moc dlouho a jejich velikost ztratí lesk. Také si myslím, že si na něj lidé pamatují, protože byl tak neuvěřitelně soutěživý. Byl skvělý a měl dobrou lidskou hodnotu. Ve svém životě udělal pár chyb, ale byl neuvěřitelně zásadový. A byl dobrým člověkem.

Takto na Sennu zavzpomínal McLaren: