Symonds vzpomíná na Sennu: Den, kdy Ayrton upoutal pozornost

VC Monaka 1984 se jela za silného deště a i ti nejospalejší diváci se tehdy museli probrat, protože nade všechny vyčníval jeden obrovský talent. Senna, který se kvalifikoval na městském okruhu na 13. místě na voze, který se ještě o dva závody dříve (Imola) nedokázal kvalifikovat do závodu, se dokázal probojovat až na druhé místo - jeho první podium v F1 při premiérové sezoně, před ním dojel Alain Prost na McLarenu, jeho budoucí týmový kolega. 

Čím více pršelo, tím byl Senna rychlejší. Brazilec zajel nejrychlejší kolo závodu a mělo se za to, že by i přebral vedení, avšak závod byl kontroverzně ukončen předčasně (udělily se poloviční body). Pat Symonds, nynější technický ředitel Williamsu, byl jeho závodním inženýrem v neznámém týmu Toleman.

Pat, který posléze spolupracoval s jezdci jako Michael Schumacher nebo Fernando Alonso, se ohlíží za tímto zážitkem: "Nebylo to přímo v záběrech. Nebylo to jako: 'Jo, jo už to přichází'. Bylo to velké překvapení - 'Wow'. Všechno vyšlo a my jsme málem vyhráli závod. Bylo to neskutečné a po závodu se mísila spousta emocí. Dosáhli jsme totiž něčeho, co ani jeden z nás před tím nedokázal. 

Nikdy jsme nedosáhli na takové ocenění. Prvotní euforie z druhého místa byla ohromná, ale po dalších dvou hodinách se dostavil pocit: 'No, vlastně to mělo být první místo'. Těžko se s tím srovnávalo." Senna už exeloval v juniorských šampionátech - ve Formuli Ford (1981) vyhrál 12 ze 17 závodů, v roce 1982 dominoval ve Formuli Ford 2000 a v roce 1983 vyhrál po bitvě s Martinem Brundelem v Macau i britskou F3.

Už v Monte Carlu 1984 se střetli pozdější týmoví kolegové u McLarenu, Senna a Prost - spolu mohli jezdit i u Ferrari...

F1 testoval pro různé týmy, mimo jiné pro McLaren (se kterým později vyhrál tři tituly) a Williams. Pak podepsal s Tolemanem, avšak až Monako bylo závodem, kde jej spousta lidí zaznamenala: "Pravděpodobně mě poprvé zaujal v Monaku s příšerně vypadajícím Tolemanem za mokrých podmínek," přiznal před nedávnem Ron Dennis. "Kdyby se závod dojel, tak kdo ví, jestli by Alain nechal Ayrtona předjet, ale to co dělal bylo spektakulární. Navíc v tak špatném autě!"

Dokonce i Symonds, který prošel Formulí Ford a tam viděl, jak je Senna dobrý, byl výkonem v Monaku překvapen: "Věděl jsem, že je ten kluk dobrý. Když se přidal k týmu Toleman, tak jsem si pomyslel, že jsme udělali správnou věc. Ani na minutu jsem nezastíral očekávání, jak dobří budeme, a jak moc jsem rád."

"Hned jak pro nás začal pracovat, tak jsem si pomyslel, že opravdu skvělý jezdec se pozná tak, že zapomenete, jak nezkušený je. A to byl přesně případ Ayrtona. V F1 byl ihned jako doma, takže jste zapomněli, že je nováček." Jestli by Senna to odpoledne dokázal v knížectví opravdu vyhrát, zůstane už na vždy nezodpovězenou otázkou. I když se posléze ukázalo, že vůz Senny byl poškozen, Symonds nepochybuje o tom, že by to dokázal.

"Ano, je pravda, že jedno z předních ramen bylo prasklé. Měli jsme za to, že se to stalo při přejezdu obrubníků v šikaně. Nikdo ale už nezjistí, jestli by to auto dojelo do cíle nebo ne. Z mého pohledu sice šlo o zásadní poškození, ale ta součástka nebyla před selháním. Ale to už nikdo nezjistí."

Jisté je, že Senna toho dne prokázal své kvality, které z něj posléze učinily tolik respektovaného závodníka - který sám sobě absolutně věřil a dokázal absorbovat spoustu informací. Senna odešel z Tolemanu do Lotusu na konci sezony a v Portugalsku 1985 vyhrál svůj první závod. Exemplárním úkazem jeho schopností byl Donington 1993, kde na mokru závod opanoval neskutečným způsobem. Monako však zůstává se 6 vítězstvími Sennovou nejlepší tratí v F1.

Senna v Lotusu při GP Španělska 1986

"Bylo zde již tolik jezdců, kteří k tomu, aby dokázali s vozem F1 jezdit rychle, potřebovali 100 % své mentální kapacity. Ayrton ne. Dokázal jezdit rychleji než kdokoliv jiný a stále měl dostatek prostoru, aby si pamatoval každý moment kola. Neměli jsme taková data, jako máme dnes, neměli jsme ani telemetrii v reálném čase.

Bylo to na jezdci. A on byl velmi, velmi dobrý v popisu chování auta a pamatování si všech detailů. Přirozeně byl velmi soutěživý. Hodně si věřil, ale nebyla to arogance. Byla to čistá sebedůvěra. I proto neměl úctu k již zkušeným jezdcům. Prostě si myslel, že jsou tu, aby je porazil."