Vzpomínky Maurice Hamiltona na Jamese Hunta

"Před dvaceti lety jsme byli ohromeni zprávou, že zemřel James Hunt. Přišlo to bez varování. Bylo mu pouze 45 let," začíná Hamilton svůj komentář pro web espnf1. Letos by tento usměvavý anglický bohém oslavil 66 narozeniny.

"Moje emoce jsou dnes zmatené úplně stejně, jako tomu bylo tehdy. Znal jsem dva Jamese Hunty - jednoho jsem vůbec neměl rád a ke druhému jsem cítil náklonnost," popisuje.

Toho prvního prý poznal, když začínal svou dráhu novináře F1 v roce 1977. Tehdy dostal za úkol napsat články do časopisu "James Hunt Magazine". V té době neexistovala PR oddělení, která měla toto na starost a Hamilton tedy přišel za Huntem s prosbou o rozhovor. Hunt souhlasil a Hamilton se měl dostavit do jejich motorhomu po trénincích.

"Přestal jsem počítat hodiny při čekání před motorhomem, zatímco James byl uvnitř se svými přáteli. Nakonec mi bylo povoleno vstoupit a měl jsem si sednout doprostřed hloučku s úkolem získat nějaký smysluplný rozhovor," vzpomíná Hamilton. Byl to prý téměř nadlidský úkol a celá situace pro něj byla frustrující.

Nebýt toho, že tu práci chtěl, dávno by se prý otočil a šel pryč. Podobných příběhů si novináři s Huntem zřejmě užili nespočet. "Tohle bylo od Hunta typické - měl někdy nepřátelský postoj, často zdůrazněný pocitem, že si všichni a všechno může trhnout nohou," komentuje jeho osobnost Hamilton. I proto se prý novinářům ulevilo, když v roce 1979 ukončil svou závodní kariéru.

Někdo ho obdivoval, jiný mu nemohl přijít na jméno (foto McLaren Mercedes)

F1 však neopustil nadobro. Stal se komentátorem televize BBC po boku Murraye Walkera. "Po svém návratu to byl úplně jiný James Hunt. Stal se komentátorem BBC. To znamenalo, že už nebyl super star, ale byl jedním z nás. Díky tomu byl najednou ve své kůži - pravděpodobně poprvé od chvíle, kdy se zapojil do motorsportu." Jejich vztah se možná i díky tomu výrazně zlepšil.

"Při příležitosti desátého výročí zisku jeho mistrovského titulu jsem jej navštívil v jeho domě ve Wimbledonu. Byl to neobyčejný zážitek. Našel jsem ho ve voliéře, kde se věnoval více než stovce andulek. S nadšením mi ukázal nově objevený způsob přesunování ptačích exkrementů."

Když se posadili, aby udělali rozhovor, rušil je zase papoušel Humbert, jehož nevybíravý slovník byl prý doplňován skvělou imitací zvuku otevírání lahve piva. Na příjezdové cestě stál Mercedes, který čekal, až si James bude moci dovolit opravu. Mezitím jezdil v dodávce Austin A35 na zcela sjetých gumách...

"Strávili jsme úžasné odpoledne. Humorné chvilky střídala vážná témata. James souhlasil, že mimo kokpit byl před deseti lety úplný kre..n, ale prý to byl jeho způsob, jak se vyrovnat se slávou a tlakem na jeho osobu. Připomněl jsem mu také například scénku po závodě na okruhu Watkins Glen, kde se objevil v hospodě se dvěma dívkami, na hlavě stavitelskou čepici s blikajícím oranžovým světlem. Přiznal, že si z konce tohoto dne příliš nepamatuje," vypráví s úsměvem Hamilton. 

"Nedlouho předtím, než James zemřel, se konal pohřeb Dennyho Hulma v kostele v Chelsea. Chtěli jsme vzdát hold mistru světa z roku 1967 a James dorazil na motorce. Když byl dotázán ohledně svého oděvu - trička a tepláků, triumfálně vytáhl z košíku na motorce pomačkaný oblek. Když bylo po pohřbu, znovu se převlékl, zamával a vyrazil do ulic Londýna. To je klasický obrázek Jamese Hunta, který mi navždy utkvěl v paměti."